Půjčovací rituál se opakoval. Vyzkoušet boty, lyže a helmu. S posledním zmiňovaným ale nastaly komplikace. Ochranná pokrývka hlavy holkám ne a ne sedět. Když jsme cpali Terezce třetí helmu, začala být, zcela oprávněně, trochu netrpělivá a vypadalo to, že celá zápůjčka bude bez konce. Slečna, která nás obsluhovala, oslovila zkušenějšího kolegu, ten prohlédl dceři hlavu a po chvilce přinesl růžovou, evidentně novou, helmu, která bez jediného problému padla jako ulitá. Krom papírku k vypůjčené výbavě jsme dostali informaci, že zítra budou naše dcerky pod dozorem instruktora "Pítrse" (námi několikrát přejmenovaného na Pitrýs) a sraz bude u opičky.
Samozřejmě jsme nehodlali nechat celý den lyžařskou výbavu jen tak válet v zavazadlovém prostoru auta, takže holky prošly dalším sjezdovým kurzem s námi. Oběma to šlo, ale jízda ze svahu po zadku byla lákavější. Až do odjezdu na oběd jsme se plácali na stech metrech čtverečních. Zatímco holky zvedaly laťku své troufalosti a nebojácnosti, ve mě se pomalu ale jistě vařila krev z lidí, kteří se toulali pod kopcem a všemožně překáželi. Naštěstí mě před psychickým zhroucením anebo velkolepou ostudou zachránil hlad potomků.
Protože korálky udělaly předchozí den radost, rozhodli jsme se, že se trochu vzděláme právě v tomto oboru. V obci Poniklá se nalézá původní továrna na ruční výrobu skleněných perliček a mimo prodejnu a tvořivou dílnu nabízí i exkurzi. Anička s Martinem během okamžiku zarezervovali termín a bylo jasno. Ve dvě musíme vyjet, abychom vše stihli. Dvěma plně naloženými auty (už jsme jeli v plné sestavě) jsme se přesunuli, za vydatného deště, na malé náměstí. Poklusem jsme se dopravili do tepla prodejny a ocitli se uprostřed korálkového království (dalšího).
Během čekání na začátek prohlídky jsme měli možnost prohlédnout si výtvory. Od malých a celkem běžných ozdob byly k vidění i složité obrazce, zvířata, hudební nástroje a neidentifikovatelné, ale velmi složité předměty. Mladá slečna, kterou jsem měl za pouhou pokladní nás s úderem třetí hodiny pozvala dál a chopila se nejen slova, ale později i nástrojů. Předvedla nám (a hlavně mě), že ovládá všechny techniky výroby perliček. Ukázala nám foukání, barvení, malování, oddělování, navlékání i následné skládání. Některá pracoviště byla klidná a čistá, jiná hlučná anebo omamná (barvírna). Po ukončení prohlídky jsme se znovu dostavili do obchůdku a poprosili slečnu, jestli bychom si nemohli vytvořit nějakou ozdobu. Samozřejmě nám vyhověla a v dětech (a některých dospělých) se probudila skrytá kreativita. Jen Anička s Martinem šli raději na kafe. Zřejmě měli těch perliček už dost.
S výtvory zabalenými do papíru a balíčky pro domácí výrobu jsme obchod opustili a cestovali zpět (s nákupní zastávkou). Tam následovala večeře a uspávání si tentokrát vzala na starosti Káťa. I když četla příběh, který ještě neslyšely a o kvalitě přednesu jsme neměli nejmenší pochyby, musela holkám nakonec přijít dělat společnost maminka. Protože se v televizi předváděl pořad, který nemám zrovna v lásce, pustili jsme se s klukama a Káťou do hraní her. Otázky ze školních lavic pro mě dopadly katastrofálně a svou reputaci jsem nezlepšil ani při Českém Brainboxu.
Naštěstí se na obrazovce objevilo vaření a to naše duše dokonale upoutalo. A při tom se rozpoutala debata, která ani odcházející Aničku nepustila spát a nám vydržela až do konce pořadu. Pak jsme si zalezli do svých pokojíčku a položili hlavy na polštáře.
