Jak jsem dřel a rychle utrácel

S pomalu nadcházejícím koncem studií se prohlubovala nutnost opatřit si zdroj peněz. Pivo sice nebylo za čtyřicet korun, ale zdarma také ne a mladický bujarý život si za oběť několik půllitrů týdně vzal. Začal jsem tedy chodit na brigády ve větší míře, než na škole střední. Jednou jsem stěhoval (bez kohokoliv známého) kanceláře advokátní kanceláře. Marně jsem si myslel, že pracovat s lidmi opatřenými tituly bude velmi snadná. Opak byl pravdou. Právničky, doktorky a koncipientky si balily věci ze stolu, když už jsme ho měli v rukou a stohy spisů jsme nosili v rukou. Jakýkoliv vozík nebyl k dispozici. Naprosto odzbrojující bylo zjištění, že budeme stěhovat sériově vyráběné stoly (naprosto stejné) z jednoho poschodí do druhého, protože pracovnice jurisdikce jsou na ně zvyklé. A když jsme ve čtyřech táhnuli zhruba 150 kilo těžký trezor, motaly se nám pod nohy s otázkami, jestli to není těžké.

2. polovina roku 2000 publikovaný soukromé příhody Jenda Adolescence (15 - 21 let)

Společných brigád nebylo mnoho, ale byly daleko zábavnější. S Jindrou jsme se přihlásili do Pepsi, kde jsme nejprve pracovali na plnící (Jindra na třídící) lince a později byli zařazeni k likvidační skupině vylévající sladkou tekutinu do kanálu, protože bylo na lahvích laserem špatně vypálené datum. Taktéž s Jindrou jsme se stali na pár hodin zaměstnanci Eurotelu a kompletovali SIM karty k bezsmlouvé distribuci. Zde se zase pojí historka s tím, jak jsme od desáté hodiny (do kdy jsme měli pracovat) smutně pokoukávali po hodinách a čekali na ukončení pracovního cyklu. A jak jsme byli nařčeni z toho, že podrýváme výsledek skupiny a myslíme na vlastní dobro místo toho, abychom šli vstříc společnému úspěchu telefonního operátora a více lidem dali možnost opatřit si bezdrátovou komunikaci.

Doslova týmová brigáda se odehrála v jednom železářství. Bližší detaily zavál v mé hlavě čas, takže budu moc rád, když si někdo z Vás, pamětníků, vzpomene. Vybavuji si, že jme Milda, Jindra a Kubík byli povolání do skladu. Zřejmě jsme nebyli zcela pod kontrolou, protože se na place odehrávaly různé divočiny. Samozřejmě jsem musel předvést něco extra a při házené s klubkem drátů jsem přehodil ochranou bariéru do provozovny a očividně zasáhl nějakého zákazníka. Zpoza plenty se ozvalo jen suché "dík". Sanitka zavolána nebyla a já popotahován nebyl. Krom žoldu za odvedenou práci jsme si (s povolením skladníka) odnesli i dvě reklamní papírové postavy v životní velikosti, pána s pilou a dámu s vrtačkou a stojánek na holící nástroje od firmy Gillette. Všechno by se totiž mohlo u mě doma hodit. Zatímco stojánek zdobil dlouhou dobu roh a stal se odkládacím prostorem pro vše možné, papíráci neměli dlouho uplatnění. Až jednou jsme je narvali do výtahu a řehotali se nad tím, jak dáma, která si výtah přivolala, vypískla na celý dům. Kde našli odpočinek, netuším.

S Kubíkem samotným jsme se jednou nechali najmout coby doplňovači zboží ve velkoobchodě. U všech těchto krátkodobých prací vládl zmatek a tady tomu nebylo jinak. Nejdříve nás rozdělili a každý jsme šli sloužit jinému "pánu" (oddělení). Nicméně po chvilce strkání uchošťourů do regálu za mnou přiběhl kdosi a nahnal mě na příjem. To byla velmi dlouhá rampa sloužící pro přesun zboží, ať už bylo jakékoliv, z dopravního prostředku do skladu. Kubík a několik dalších kluků už tam byli. Nejprve kvůli nedostatku nemotorových dopravních prostředků (já je znal jako paleťák, zaměstnanci je zvali "pumpíkem") jsem se vydal až do masného sektoru a odložený nástroj si zapůjčil. Bohužel ne na dlouho, protože mě za chvilku doběhl zarudlý řezník a oznámil mi, že jednička (číslice na rámu vozítka) je chladírenská a mám to navalit. Navalil jsem a potřebný nástroj si obstaral jinde. Aut na rampách se střídalo hodně a my se několik hodin nezastavili. Jednou jsem vezl rajčata, hned na to pětikilové balení majonézy, anebo grilovací uhlí. Vrcholem byl pro mě ale transport naskládaných televizí přes celý plac. Na jedné paletě jich bylo kolem deseti, každá s hodnotou převyšující patnáct tisíc. Naštěstí jsem se všem šourajícím se babičkám, odloženým vozíkům v půlce uličky i motajícím se postavičkám včas a ladně vyhnul a všechno zboží umístil na určené místo. Znenadání tenhle kolotoč skončil. Nebylo koho vykládat a z kukaně příjmu zboží obsluha záhadně zmizela. Tak jsme si posedali a kecali. Naší dlouhotrvající přestávku později přerušil procházející zřízenec, který se nás optal, co tam děláme, když příjem už je pro aktuální den uzavřen a nikdo nepřijede. Tím byl sněm přerušen, my si nechali podepsat výkazy a rozutekli se domů. Mám za to, že na popud Kubíka jsme tuhle almužnu bohatě oslavili a peníze rozšoupli v rychlém občerstvení na Holešovicích.

Zdrojů příjmů jsem vystřídal hodně. Někdy to byly nárazovky, v pár případech jsem chlebodárci sloužil několik dní, možná týden. Dostal jsem se na montážní linku jogurtového průmyslu, roznášel letáky, pracoval v zahradním oddělení v Čestlicích, ale skalním brigádníkem jsem se stal v Černo mostském Makru. Nastoupil jsem jako doplňovač v drogerii, pak byl odvolán do zeleniny a po pár dnech skončil v nápojích. Vedoucí ranní směny byl správný chlap a já byl celkem bezproblémový. Oznámil mi, že mám při vyřizování dalšího pobytu s agenturou rovnou nahlásit, že budu zařazen mezi vody, piva a silnější alkohol. Dovážení palet, doplňování lahví a kontrola cenovek byla lehce naučitelná (i pro mě) a celkem nenáročná. Protože jsem měl dostatek času se během práce pokoukat po cenách a typech lihovin, pořídil jsem silvestrovskou zásobu pro naši partu (navíc s hezkou slevovou poukázkou) právě zde.

A kam ty peníze mizely? Bohužel se nemůžu pochlubit tím, že bych investoval, pořídil si jakýkoliv výrobní nástroj, anebo koupil rodičům historické kukačky. Volného času bylo hodně, byli jsme bez rodin a jiných zavazujících pout a tak jsme se chodili bavit. A to něco stálo. Mezi oblíbené lokály patřila "Královka" (původně pajzl, pak klub, vrcholem bylo disko a nakonec jí úplně zavřeli) a dřevěná bouda "Chuďas" (nyní cukrárna). Tu a tam jsme si šli šťouchnout do "Bluepointu" (zavřeno).

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Lukáš hodnotil(a) 29.01.2020 18:12:57

vynikající

Milda hodnotil(a) 27.01.2020 16:33:25

vynikající

Lucík hodnotil(a) 27.01.2020 14:46:37

vynikající

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

slovo od slova

Milda hodnotil(a) 27.01.2020 16:33:30

slovo od slova

článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Milda napsal(a) 27.01.2020 16:33

Joooo na ty papirove osoby jsem si nevzpomel :-) diky za pripomeni... co vim, tak prdel s nima byla uz v tramvaji cesotu k tobe :-)

vytvořit / odpovědět