Na místo jsem se dopravil díky Romanovi, který mě vzal coby spolucestujícího. Palubu vozidla obývali ještě Vláďa a Luboš, který i přes teplotu 39°C a kašle si nedal tuhle událost ujít. V pátek večer se odehrálo jen papírování, ubytování, večeře a zábava se spolubojovníky z roty.
Budíček byl na sobotu vskutku časný. Před sedmou hodinou, neboť snídaně se podávala mezi 7:15 a 7:45. nasnídali jsme se a dorazivší autobusy nás odvezli na střelnici Bahna. Tam jsme byli seznámeni o průběhu soutěže, byli nám představeni rozhodčí a velký důraz byl veden na to, že není důležité vyhrát, ale přežít. Střelecká soutěž probíhala tak, že soutěžící byli rozděleni do tříčlenných družstev. Na jednotlivé zbraně byli vyčleněno 12 palebných postavení. Nejprve byl nástřel, abychom zjistili, jak zbraň nese a poté již byly hodnocené střelby. Střílelo se 5 ran ve stoje, 5 v kleku a 5 v leže. Já jsem zjistil, že i když mi není lehké si to přiznat, za neúspěchy nenese vinu zbraň.
Soutěž probíhala velmi svižně, bez velkých prostojů a jakéhokoliv křiku, takže jsme střelbu ukončili o dvě hodiny dříve. Jako finální kousek nám byl předveden zásah dvou specialitů od policie. Oba muži byli několikanásobní veteráni z vojenských misí a bylo to znát. Závěrem svého výstupu byla záchrana raněného vojáka. Byl nám ukázán zdravotnický zákrok, od identifikace zranění, až zastavení krvácení, fixaci zlomenin, a zajištění zraněného pro dopravu vrtulníkem. Akce byla vskutku obdivuhodná. Náš obdiv se ještě zvýšil poté, co jsme zjistili, že oba specialisté nesli na zádech zhruba 40 kg zátěže.
Po návratu nás čekalo jen vyhlášení vítězů, předání cen a poděkování. Závěrem jsme byli pozváni k rautu, který nabízel ovocné, zeleninové a masové mísy, opékané klobásy a čtyři druhy výborného grilovaného masa. Já jsem si ze závodu samozřejmě žádnou cenu neodvezl, ale nelituji toho. Odškodněn jsem byl diplomem za účast, plným břichem a setkání s příjemnými lidmi.