Jak se staví nám

3. díl: Trable s plynem

Moje další schválení (a tedy i návštěvu) si vyžadovala instalace vody a plynu. Dvojice sympatických mužů byla již na místě když jsem dorazil. Netrvalo dlouho a jeden z instalatérů mi ukázal na plynoměr přičemž mi položil otázku, jak mám jeho přemístění domluvené s distributorem plynu. Jelikož bylo v plánu změnit přístup ke stoupačkám a navíc instalace závěsné toalety si vyžadovala spousta prostoru, plynoměr zaprvé směřoval měřícím okýnkem do zdi a za druhé by byl po montáži Geberitu nepřístupný. Jako tonoucí chytající se stébla jsem chtěl volat paní, s kterou jsem celou přestavbu domlouval. Nestačil jsem ani odemknout telefon, načež mi chlápek oznámil, že s tím nemá paní šéfová nic společného. S nadějí v hlase jsem tedy navrhl, aby měřící zařízení odstranili, neboť ho již nebudeme nadále využívat. Ale ouha. Takhle lehce to nejde a vzduchem začaly lítat paragrafy.

úterý 18.06.2019 publikovaný příběhy Lucíka a Jendy Jenda
KDE (polohy a umístění) domácnost /
KDY (období a interval) léto / více dní /
PROČ (důvody a účely) práce /

Celou zapeklitost jsem musel začít řešit sám. Našel jsem si telefonní kontakt na dodavatelskou společnost a přiložil telefon k uchu. Poslechl jsem si automat oznamující záznam hovoru a pak se na druhé straně ozvala holčina. Vysvětlil jsem jí, zatím velmi rozvláčně, situaci a požádal o pomoc. Jakmile jsem zmlknul, začal maraton. V dobré víře jsem změnil od prvního června distributora a slečna mi sdělila, že zrušení odběrného místa musím řešit s dodavatelem, ne distributorem. Dostal jsem nové telefonní číslo, na které jsem zavolal a pohádku o nechtěném plynoměru zopakoval. Mužský hlas mi oznámil, že když jsem utekl jinam, mám si své problémy řešit tam. Znovu jsem volal na první kontakt a celou story shrnul do krátké věty. "Co mám dělat, když chci odpojit plynoměr?". Slovní ping-pong skončil obdržením nového čísla. Nakonec jsem se dopátral postupu. Mám podat žádost, na jejíž zpracování je standardní doba 30ti dní.

Pohodový plán rekonstrukce začínal mít drobné trhliny. Bez odmontovaného plynoměru nešel realizovat rozvod vody. Bez vody nemusel chodit obkladač, bez obkladače... a tak dále. Navíc mě pracovník oznámil, že má nasmlouvané další melouchy a příští měsíc už bude někde jinde. S tím se se mnou rozloučil, popřál mi brzkého vyřešení a jel pryč.

Zoufalost u mě narostla obřích rozměrů. Žádost jsem podal a tak, jak mi poradila slečna (spíše dobrá víla), jsem uvedl do volného místa, že prosím o urychlené vyřízení z důvodu probíhající rekonstrukce. Po odeslání jsem se jen modlil a čekal. Po třech dnech mi volala pracovnice distribuční společnosti, že dostala ke zpracování mou žádost. Zalovila v kalendáři a jako první možný termín demontáže uvedla 9. července. Nebyl to sice měsíc, ale dlouho to bylo. Nasadil jsem zbídačený hlas a zopakoval smutný příběh o stojících pracích. Na druhé straně bylo chvilku ticho a pak se pracovnice zeptala, jestli mi montáž potrubí dělá pověřený pracovník. Odpověděl jsem, že ano a nechal si definovat termín "pověřený pracovník" (má lejstro). Když jsem ujistil paní, že instalatér je pověřen, oznámila mi, že v tom případě není problémem, aby provedl demontáž plynoměru sám, přičemž detailně nafotí jeho stav a neporušenost zařízení a pečetí a toho devátého si přijde jen technik pro plynoměr. Samozřejmě bude muset být doložen i certifikát opravňující k provádění těchto prací. Sláva, kola přestavby se můžou zase roztočit.

Abych tuhle kapitolu dokončil, poskočím o dva týdny dopředu, kdy se mezi dvanáctou a čtrnáctou hodinou měl dostavit zaměstnanec plynárenských podniků. Přišel v jednu, nechal mi podepsat lejstro, popadl měřák a sunul se ke dveřím. Na mou otázku, jestli nepotřebuje vidět certifikát, anebo nafocené snímky mi odvětil že ne, protože když byla celá operace schválená, jemu je to putna.

Během pětitýdenního cyklu jsem se na pokroky přišel několikrát podívat a pokaždé, když jsem otevřel dveře, byl více než uchvácen a překvapen. Zdi začaly zářit, objevily se vypínače a zásuvky, přibylo umyvadlo se sprcháčem a začala téct voda. Taky jsem se setkal s pracovníkem, který přišel zaměřit dveře a jen telefonicky mluvil s člověkem, který nám položil podlahu. V rámci jednoho výletu jsme do nového bytu zavítali všichni. Jako rodina. Abych se o radost mohl podělit i s nimi. Lucka byla nadšená, Terezce se líbilo pobíhat po prázdných místnostech, jen Julinka po dvou minutách prohlásila, že jí to nebaví a jela by za babičkou.

Pokračování příště...

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Milda hodnotil(a) 18.07.2019 12:39:36

vynikající

Lucík hodnotil(a) 18.07.2019 12:16:53

vynikající

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Lucík napsal(a) 18.07.2019 12:18

Julinku to přestalo bavit po tom, co jsme jí zakazali telefonovat a už nesměla rosvicet a zhasinat v předsíni. Ale je to fakt bomba. Už se těším domů

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 18.07.2019 13:53

No jo vlastně, vidíš. Z Julinky se stala spojovatelka a potřebovala nutně spojit s okolním světem. No a světla nekomentuji. To je vlastně stálý boj.

vytvořit / odpovědět

Seriál a související články

1. díl: Metrákový tetris pro chlapy

Objemová roztažnost přímo úměrná věku našich dcerek, stejně jako neustále se měnící (narůstající) nároky způsobila, že původní propozice bytu se staly nevyhovující. Anebo by k tomu v následujících pár letech stejně dospělo. Od poslední úpravy bytu neuplynula ani dekáda, ale neustálé chození do ložnice přes dětský pokoj a nemít kam umístit jejich psací stůl (až půjdou do školy) volalo po úpravě. K tomu se přidala touha po nové kuchyni (abychom nemuseli kvůli marmeládě vyndat celý foch), prostornějšímu obýváku a hlavně, jasný plán budoucího rozvržení nábytku. Abychom se vyvarovali neustálému kupování nových bytových doplňků, které nemáme po několika měsících kam dát, protože přesuneme stůl jinam, rozhodli jsme se, že podnikneme celkovou a doufám že poslední přestavbu.

2. díl: Jak se domem nesla kladiva

S posledními drobnostmi jsem se odstěhoval k našim a začal okupovat pokoj mamky. U nás se neválelo nic, co jsme chtěli, anebo neměli kam dát. Hned v pondělí, v půl osmé, jsme měl dojet předat klíče a naposledy si prohlédnout původní byt. Už deset minut před termínem jsem brouzdal chodník naší ulice a nemohl jsem si nevšimnout velké bílé dodávky s logem stavební firmy. Chvilku jsem opatrně obcházel kolem vozidla a v něm pozoroval chlapa velikosti obra. Když si mě i on všiml, vykoktal jsem dotaz, jestli nejde náhodou pracovat k nám. Mou domněnku potvrdil, vylezl z auta a podal mi ruku určenou k zabíjení prasat. Za pár okamžiků dorazila druhá podobná dodávka a z ní se vysypali asi čtyři chlapi, tělesně konstruováni jako stavbyvedoucí.

3. díl: Trable s plynem

Moje další schválení (a tedy i návštěvu) si vyžadovala instalace vody a plynu. Dvojice sympatických mužů byla již na místě když jsem dorazil. Netrvalo dlouho a jeden z instalatérů mi ukázal na plynoměr přičemž mi položil otázku, jak mám jeho přemístění domluvené s distributorem plynu. Jelikož bylo v plánu změnit přístup ke stoupačkám a navíc instalace závěsné toalety si vyžadovala spousta prostoru, plynoměr zaprvé směřoval měřícím okýnkem do zdi a za druhé by byl po montáži Geberitu nepřístupný. Jako tonoucí chytající se stébla jsem chtěl volat paní, s kterou jsem celou přestavbu domlouval. Nestačil jsem ani odemknout telefon, načež mi chlápek oznámil, že s tím nemá paní šéfová nic společného. S nadějí v hlase jsem tedy navrhl, aby měřící zařízení odstranili, neboť ho již nebudeme nadále využívat. Ale ouha. Takhle lehce to nejde a vzduchem začaly lítat paragrafy.

4. díl: Kdybychom byli negramotní

Kdybychom byli negramotní, chodili v jedněch hadrech a nežrali, bylo by to všechno jednodušší. Tímhle výrokem shrnul Mirďák únavnou a nekončící práci se stěhováním. Nastal totiž velmi očekávaný milník. Veškeré plošné, časově nebo prostorově náročné úpravy byly finalizovány a kromě drobných dodělávek byl byt shledán (námi) za obyvatelný. A tím přišla samozřejmě potřeba přemístit uskladněný nábytek, výbavu, šatstvo a doplňky zpět domů. Abych šetřil síly mne i Martinovi, který se minule na stěhování podílel, rozhodl jsem se nejdříve porozhlédnout po firmě nabízející služby mnou chtěné. A protože se celý přesuvný proces neodehrál bezchybně natož přesně podle naplánovaného scénáře, přináším Vám tenhle příběh.

5. díl: Jak jsme dál odškrtávali položky seznamu (nekonečného)

I když už v našem novelizovaném domově bydlíme, stále existuje na „todo“ listě několik položek, které nám zabraňují býti s proměnou naprosto spokojeni. Jedná se o dodělávky, restíky a objednané úpravy. Bohužel se škrtání tohoto seznamu neodehrává zrovna zázračným tempem a v některých případech dokončení jednoho úkolu znamenalo přírůstek na listě. Stále jsme však pozitivně naladění a těšíme se na finále.