Dostal jsem totiž svou první Logosí výplatu a rozhodl jsem se, že si koupím něco na sebe. Putoval jsem mezi regály obchodů a koukal po košilích. Některé byly hezké, ale drahé, některé byly nádherné, ale pro mě naprosto finančně nedostupné a když cena odpovídala (jakž takž) mým představám, moc se mi zboží nelíbilo. Teď to ale přijde. Já, který jsem vždycky byl příznivcem džínů a trika jsem se najednou zahleděl na oblek. Ale to nebylo jen kouknutí se. On mě přímo okouzlil. Nakonec jsem ale usoudil, že na koupi obleku nemám vzdělání a obhod jsem opustil. Navštívil jsem ještě Letňany, jestli tam nebudou mít z košil lepší výběr. Bylo to stejné. Takže jsem vybral tři kravaty a nechal se opět přitáhnou magickou mocí obleků. Chodil jsem kolem nich asi dvacet minut. Pak jsem si zkusil sako a na po páté jsem se trefil do své velikosti.Šel jsem si vyzkoušet i kalhoty a s velkou pomocí slečny prodavačky se mi povedlo zkompletovat mojí velikost. V hlavě mi začlo šrotit, že ten oblek chci, protože se mi líbí a ne, protože ho potřebuji. Zjistil jsem, že už uvažuji jako dospělák. Je to smutné, ale jednou to přijít muselo.