Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení

1. díl: Jedna změna za druhou

Nevím, jestli jste tuto informaci zachytili, anebo bude pro Vás nová, ale od poloviny minulého roku nejchytřejší a nejpotřebnější hlavy této země odhlasovaly změnu v zákoně týkající se aktivních záloh. Nebudu rozebírat, jestli se tak stalo s plným vědomím hlasujících, anebo jim na tlačítko jen spadla ruka ve spánku. Pro vojáky v záloze se toho mnoho změnilo. Například jsme se přiblížili více k profesionálům. Dostali jsme průkazky, psí známky a byla nám zvýšena roční odměna za členství. No a to je tak z těch pozitiv všechno. Z těch bolestných věcí budu jmenovat ztrátu hodnosti (nejede se na odslouženou dobu, ale na funkci) a finanční náhradu ušlého zisku za absolvované cvičení podle aktuálního tabulkového platu profesionálního vojáka. Nebudu to nikterak rozpatlávat, ale nemusím asi uvádět, že obyčejný vojáček na bitevním poli nebere majlant. Jestli se chcete o změně zákona dozvědět více, budete muset navštívit jiné wéwéwé. A teď k samotnému cvičení. Protože minulé manévry jsem prožil se svými krásnými dcerkami, bylo pro mě nadcházející cvičení jedním velkým otazníkem. Sice zdroj informací (pan velitel) měl, ale přeci jen, za ty dva roky se toho mohlo spousta změnit.

úterý 09.05.2017 publikovaný vojenské zážitky Jenda
KDE (polohy a umístění) Čechy / sever /
KDO (osoby a obsazení) aktivní zálohy AČR /

Balení jsem raději nenechal náhodě a postupoval přesně podle návodu uvedeného na povolávacím rozkaze. Součástky dle výstrojního listu. Otevřel jsem všechny skříně, ve kterých leží něco maskovaného a šup s tím do obýváku. Když bylo lino pokryté vzorem 95 rozmanitých tvarů a já zběžně odhadl objem batohu a příruční tašky, bylo mi jasné, že to tam nemůžu vměstnat. Zbavil jsem se zcela nepodstatného. Kabát na Sibiř, zimní vložky, palčáky a šála byly vyřazeny. V dalším kole neuspěly nepotřebnosti typu utěrka, montérky a lopatka (to byla chyba). Ve vyškrtávání jsem pokračoval ještě několik kol a dostal se tak na únosnou hromádku. Krabici s maskou jsem chtěl nechat sice doma, ale Lukáš mi poradil, abych to nedělal (díky za radu). Jsou přeci úkony, při kterých se bez masek neobejdete (kupodivu plynový útok je jen jednou z nich). Mačkal jsem, udupával, soukal a pečlivě skládal. Lehce ufuněný a potem zmáčený jsem k vchodovým dveřím naskládal velkou polní a jezevce. Jsem připraven.

Ráno jsem se nasoukal do uniformy, na hlavu naplácnul baret a vyrazil. Nejzazší čas nástupu byl o sedmé hodině ranní, takže jsem se krásně vyhnul dopravní špičce. I tak jsem ale celkem úspěšně překážel a při přestupu v metru z jedné barvy na druhou ucpal eskalátor. Cesta trvala přesně tak, jak mi prozradil internet a já několik minut před sedmou prošel bránou Ruzyňských kasáren a splynul v davu zelených baretů (u nás je to pěchota, nejsem členem speciálního komanda). Pozdravil jsem se se starými a ostřílenými bratry ve zbrani, prohlédl si nováčky a zjišťoval, kolik členů naší giboní party (elite squadron Lazy Gibbons) nastoupilo. K neuvěření všichni. A nikde se zatím nerýsovala ani myšlenka, že bych mohl být poslán k jiné četě.

Proběhly zdravotní ohledávky. Kupodivu za pět vteřin důkladného vyšetření pan doktor neshledal žádnou zdravotní překážku, kvůli které bych nemohl nastoupit cvičení. Ani u mě, ani u ostatních čtyřasedmdesáti ostatních. Při dalším papírování byla Martinovi (členovi družstva) odebrána hodnost a ze čtyř pecek mu nechali jen jednu (to ty zlepšováky), na mě si zatím nic nenašli. Dostal jsem placky na krk a kartičku s číslem. Pak jsme se vyrojili na trávník před kasárnami a čekali a čekali. Za chvilku (dvě a půl hodiny od povinného nástupu) jsme se konečně uvelebili na sedadlech autobusu a nechali se odvézt do starého dobrého Doupova. Našeho sedmidenního domova.

Na pokoj jsme se vešli všichni z družstva. Petr (coby velitel a vrchní samec), jeho zástupce a radista Radek, starší střelkyně (nejde o věk, ale počet odstřelených) Blanka, kulomeťák Ondra a střelec Marťas. Jako nové členy jsme přivítali Petra a Dana. Po chvilce nábytkového přesouvání se k nám přidal i volant Martin. Řidiči sice spali odděleně, ale jak on tvrdí, patří k nám a my ho s radostí uvítali. V cimře i na chodbě začal vládnout dokonalý cvrkot. Vybalit obsah všech zavazadel a vměstnat ho do skříňky připomínající výlohu s hrnečky není otázkou chvilky. Navíc s koncem branné povinnosti přestaly platit i všechny návody, jaký kus oděvu patří na jakou poličku. A když si člověk nacpe v úterý všechny fusekle až k podlaze, v pátek ho začne bolet v kříži. Takže to chce hodně dobře promyslet. Když jsme tak u toho promýšlení. Nevím vlastně, proč jsem si ešus schoval za plenbák.

První den se toho moc neudálo a ani nebylo v plánu. Proběhlo dvoje fasování. Jídla a zbraní. Společně se stravou putovaly dvě informace. Že součástí je i snídaně na následující den a že tomu tak není a sníst to můžeme celé. Někteří se potravin ani nedotkli, někdo to spolykal všechno naráz a někdo si to rozdělil. Já jsem si to rozdělil a nakonec sežral všechno. S kvéry to také nebylo lehké. Už při podpisu mi bylo divné, že podepisuji dva listy a signaturu dávám pod dvě různá čísla. A hle, záhada neměla dlouhého trvání. Krom standardní osmapadesátky jsem dostal i malé pouzdro s pistolí. Jako vyspělá armáda musíme mít i osobní zbraň. Mé nadšení z toho, že jsem se přiblížil k hrdinům akčních filmů, trvala jen do té doby, co jsem šel vykonat potřebu. Sapr do kouta a opasek s ČéZetou na kliku.

Další rozporuplné pocity jsem měl ze sdělení, že cvičení bylo inovováno a přecházíme na osmihodinovou pracovní dobu a jakožto zaměstnanci armády máme o víkendu volno. Tedy žádné noční akce, žádné spaní venku, po páté hodině padla, pak se prostě neválčí. Snad o tom přesvědčili i nepřítele.

Zbytek dne probíhal na pokoji gibonů. Jak jinak, v bujaré debatě. O tom co bude, co si kdo myslí, že bude a kdo si co myslí o tom, co si kdo myslí. Ne přesně v čase večerky jsem se vydrápal na bidlo a usnul.

Pokračování příště...

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Lukáš hodnotil(a) 23.05.2017 18:18:44

vynikající

Lukáš hodnotil(a) 23.05.2017 18:14:33

vynikající

Milda hodnotil(a) 22.05.2017 21:42:10

vynikající

37.188.158.48 hodnotil(a) 22.05.2017 20:07:19

vynikající

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Lukáš napsal(a) 23.05.2017 18:17

Ono neni cviceni jako cviceni. Tentokrat jste to meli pojate jako mi,kdyz jsme normalne v praci a predstirame praci a neco jineho je vycvik jako takovy. Ten je nepretrzity,ikdyz si doprejem pravidelny spanek od 22-6hod. Jinak ten fen neni spatny napad,asi si ho budu take vyvazet

vytvořit / odpovědět

Jiřík napsal(a) 23.05.2017 21:25

Luke, fakt to tam bylo. Jendalin potvrdi. Zarvou poplach a baba si cisti kusadla a fenuje lebku. Pokud ti nepovyrostl poklop na hlave, tak nevim na co bys ten fen mel ;-) Mozna by sis provetraval bambuli a susil nohy. :-)

vytvořit / odpovědět

Jiřík napsal(a) 22.05.2017 20:13

Honziku, to jako fakt, ze cviceni je 8 hodin a zbytek dne se poflakujes? To je ulet...skoro jako ti bambulini v "Prijimac, provedu". Ti si zas pri poplacu cisti zuby a fenuji vlasy. Neradi se zakopavaji a radeji by se privazovali ke stromum. No proste husta army. No jinak jsem se nedozvedel proc jsi litoval toho, ze jsi nechal lopaticku (mozna i kyblicek) doma. Hadam, ze jsi nemel cim hrabat a kopat a tak ses radeji uvazal ke stromu? ;-)

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 22.05.2017 20:43

Neboj se Jiříku, dozvíš se to... jen si budeš muset ještě nějaký ten díl počkat :)

vytvořit / odpovědět

Seriál a související články

1. díl: Jedna změna za druhou

Nevím, jestli jste tuto informaci zachytili, anebo bude pro Vás nová, ale od poloviny minulého roku nejchytřejší a nejpotřebnější hlavy této země odhlasovaly změnu v zákoně týkající se aktivních záloh. Nebudu rozebírat, jestli se tak stalo s plným vědomím hlasujících, anebo jim na tlačítko jen spadla ruka ve spánku. Pro vojáky v záloze se toho mnoho změnilo. Například jsme se přiblížili více k profesionálům. Dostali jsme průkazky, psí známky a byla nám zvýšena roční odměna za členství. No a to je tak z těch pozitiv všechno. Z těch bolestných věcí budu jmenovat ztrátu hodnosti (nejede se na odslouženou dobu, ale na funkci) a finanční náhradu ušlého zisku za absolvované cvičení podle aktuálního tabulkového platu profesionálního vojáka. Nebudu to nikterak rozpatlávat, ale nemusím asi uvádět, že obyčejný vojáček na bitevním poli nebere majlant. Jestli se chcete o změně zákona dozvědět více, budete muset navštívit jiné wéwéwé. A teď k samotnému cvičení. Protože minulé manévry jsem prožil se svými krásnými dcerkami, bylo pro mě nadcházející cvičení jedním velkým otazníkem. Sice zdroj informací (pan velitel) měl, ale přeci jen, za ty dva roky se toho mohlo spousta změnit.

2. díl: Vstřebávání knou hau

I když počasáři s nepovedenou předpovědí strašili, středeční ráno se vydařilo. A nezdálo se, ani podle Ondrových zpravodajů v Norsku, že by se to mělo nějak pokazit. Nafasovaná snídaně konečně ukončila pochybnosti, jestli byla anebo nebyla obsažena ve včerejší apanáži. S mírným odkladem (pekař to pokazil) jsem dostal tvarohový závin a lahodný vojenský čaj. Jestli je obsahem i přídavek Bromu se ukázalo s odstupem času jako negativní. Alespoň podle těch narážek, které létaly na začátku následujícího týdne vzduchem. Po snídani jsme zaujali taktické sezení v učebně a bedlivě a pečlivě poslouchali (po sté), jak si správně počínat při střelbě ze zbraní a jak se chovat při hodu granátu. I když bylo povídání zábavné a místy i vtipné, nedozvěděli jsme se nic nového. Zřejmě proto, že na směrnice nesáhl žádný generál už hezkou řádku let.

3. díl: ODOS, KPM a zbraň jistota

Stejně jako v minulých dnech, i ve čtvrtek bylo z chodeb slyšet ranní cvrkot několik desítek minut před budíčkem (možná by se to lépe počítalo v hodinách). Vlastně co to povídám. Budíček žádný nebyl. Jsme přeci svobodná armáda a každý si může vstávat kdy se mu zlíbí a uzná za vhodné. A protože povinným není ani odběr stravy, nutností bylo stát před rotou deset minut před osmou.

4. díl: Duševní a fyzické pusto

Nastaly nejdelší dva dny ze všech mnou doposud absolvovaných vojenských cvičení. Sobotní dopoledne bylo ještě příjemné, neboť Roman pouštěl tématické (válečné) snímky na plátno a čas utíkal rychle. Ale po všech těch Vietnamech, Afghánistánech, Iránech a jiných bojových zónách nám šly oči šejdrem a filmový řetězec jsme přerušili. Rozešli jsme se do pokojů, uvelebili se na postelích a váleli se. Nebojte se, tahle činnost nebyla prováděna z peněz daňových poplatníků. Klasická 40ti hodinová pracovní doba neplatí víkendy.

5. díl: Konečně do zbraně

S příchodem nového týdne skončilo období temna. Po snídani jsme byli odvezeni na pěchotní střelnici Mětikalov, kde teoretická příprava bojových manévrů (kterou jsme probírali předchozího večera) přešla do praxe. Abychom se hned při prvním nácviku nepostříleli, nerozdali nám náboje. Naším cílem bylo postupovat po pravém křídle jako předsunuté družstvo a zahájit palbu na blížícího se nepřítele.

6. díl: Poslední výstřel, pohov, rozchod

Pobyt se nám blížil k závěru a nás čekal poslední plnohodnotný cvičební den. Jediným plánem na úterý byla reprodukce bojových střeleb na ostro (nemyslím bez trenek). Po raním občerstvení jsme byli naloženi na přepravní vozidla a Martin s námi opět jel hodinovou štreku na Mětikalov. Slunce hřálo, dokonce bych si troufl tvrdit že víc než předešlý den a obloha byla bez mráčků. Vyrovnáni jsme byli na asfaltovém plácku před kontrolní věží. Samozřejmě, před obdržením ostrého střeliva nemohlo předcházet nic jiného, než poučení (v původním znění). Po ústní reprodukci psaných chytrostí před nás předstoupil neznámý pan podplukovník. Představil se jako pozorovatel, dozorčí a kontrolní orgán. Prostě jako někdo, pro koho budeme dneska hrát. Protože většina z nás umí číst mezi řádky, dočetli jsme se, že sošku za jakýkoliv výkon neobdržíme.