plenky před bytem
Velký rozdíl je patrný ještě před tím, než překročíte práh našeho bytu. Jindy byla prázdná chodba pokryta jen kamínky (protože jsem líný zametat) a před dveřmi ležela odrbaná rohožka. Teď na tomhle místě drží téměř nepřetržitou službu igelitový pytlík. Co je uvnitř Vám asi prozrazovat nemusím. A jestli si to netušíte, popisovat to nebudu. Nejedná se o nic hezkého a hlavně ne voňavého.
hračky po celém obýváku
Obývací pokoj našeho bytu není maličký, ale rozhodně neoplývá zbytečným prostorem. Dal by se definovat jako útulný. Mezi nábytkem jsou pečlivě vypočtené mezery, aby šlo projít. Za ty roky soužití s Luckou jsme si našli cestičky a manévry, které používáme, abychom si navzájem nepřekáželi a nedrkali do sebe. V současné době zabrali skoro polovinu pokoje holky na své válení, skopičiny a hraní. Ježíšek jim přinesl pod stromeček pěnové puzzle, které jsou rozloženy přes velkou část dne (od holčičího budíčku až po večerku). Průchod mezi kuchyní a obývákem tak připomíná překážkovou dráhu. Samozřejmě nám holky chystají nástrahy i mimo jejich barevnou plochu. Vyhýbat se kostičkám, chrastítkům a plyšákům musíme v celém obýváku. I přes velkou ostražitost však nejsme schopni se vyhnout bolestnému podnětu, kdy si zaboříme hrací kravičku do chodidla.
pojízdná přepravka v předsíni
Nikdy bych se nenadál, že rozměr výtahu je pro založení rodiny tak důležitý. Na nízká obvodová čísla jsem si ztěžoval zatím při stěhování, přestavbě a s každým zakoupením rozměrnějšího zboží. Od chvíle, kdy jsme se stali majiteli kočárku, si malý prostor zdviže připomínáme denně. Tedy hlavně Lucka. Vměstnat červený traktor do výtahu totiž není otázkou umu, ale je to nemožné. Proto kočárek odpočívá v kočárkárně a ta je, jak jinak, umístěna v přízemí. Holky byly v dny, kdy jsem odpočíval v práci, přepravovány v korbičkách kočárku. Bohužel tento transport byl možný pouze dočasně. Julinka, která se rozhodla, že "nedonošenost" rychle dožene, začala v kombinéze z korbičky přetékat. Výraz strhané Lucky poukazoval na nutnost okamžitého vyřešení přepravy do kočárkárny.
Přemýšleli jsme, co pořídit jako přibližovadlo. Variant bylo spousta, hlavně finančně náročných. Nic z toho se však neukázalo jako dostatečné. Nakonec se problém vyřešil návštěvou obchodu pro kutily. Původním záměrem cesty byla koupě drobnosti, ale když jsme tak procházeli mezi regály a všimli si desky na kolečkách, bylo nám jasné, že koukáme přesně na to, co chceme. Stačila už jen plastová krabice, dva páry šroubů, matic a podložek a vozítko pro holky bylo na světě. Lucka vylepšila dno o polštáře. Holkám se určitě dobře sedí a jsou spokojené. Úsměvy vykouzlí na tváři pokaždé, když je nacpem do vozítka.
A kde tento dopravní prostředek sídlí? Samozřejmě v jedné z nejmenších místností, v předsíni. Nedá se přehlédnout. Krom toho, že vozí děti taky dost překáží.
dvě haldy prádla holčičího, proti jedné haldě naší v koupelně
Jelikož nedisponuji vědomostmi vysokoškolské matematiky, nejsem schopen přesně určit, kolikrát je obsah holčičích svršků menší než průměr našich. Ale jistá dávka inteligence mě uschopňuje k tvrzení, že několikrát. Tudíž by se dalo říci, že pračka zpracovává "dávku" našeho prádla častěji. Ale opak je pravdou. Na jednu haldu našich textilií připadají dvě kopy (stejně velké) hadříků našich slečen. Na jedné straně to snižuje estetičnost koupelny, výhodu to však také přináší. Podle velikosti a velikosti haldy se dá poznat, kolikátý den v týdnu zhruba je. Aniž bych se podíval na kalendář, vlezu ráno do koupelny, narazím na jednu a tři čtvrtě kopky a hned vidím, že je čtvrtek. Kdybychom měli paterčata, bylo by to stejné, jen bych do koupelny vůbec nevstoupil.
mlíka, kašičky a zeleninka v kuchyni, kde byly dřív sladkosti
V kuchyni byla jedna skříňka, malá, nevýrazná, kterou jsem navštěvoval moc rád. Uchovávala totiž slané i sladké dobroty. Každou neděli jsem si uvařil kafíčko a vydal se hledat v polici něco dobrého. A pokaždé jsem tam něco našel. Od druhé poloviny května loňského roku už obsahuje skříňka jiné pamlsky. Piksličky, pytlíčky, skleničky, krabičky. Čajíčky, kašičky, mlíčka, přesnídávky. A jeden velký barel s kojeneckou vodou. Naštěstí mají (nevím ani proč) obaly produktů pro mimina pestré barvy a devadesát procent zabírá obličej spokojeného nemluvněte. Nehrozí tak, že bych návštěvě místo sušenek nabídl Sunárek, anebo Beba. Moje týdenní rytina byla však zachována. Lucka, bohužel, zkomprimovala obsah dvou polic do jedné a na dobroty můžu chodit dál. Bohužel píšu kvůli tomu, že se teď dost často stává, že při lovení jedné sušenky vypadne i druhá. No a když už jsou venku, kdo by to tam dával zpátky, že?
žehlička v akční pozici
Ruční elektrický spotřebič pro vyhlazování prádla drží neustálou službu pod topením. Velkou zálibou našich fešand je nechat se během jednoho dne několikrát převléknout. Pro ně to znamená rozptýlení každodenního stereotypu, pro mamku je to práce navíc. A pro pračku a žehličku příležitost znovu dokázat svou potřebnost. Zatím největším rekordem (držitelem je Julinka) je čtyřnásobná (neplánovaná) změna ve svršcích, rozdělujeme období před praním a po praní. Pro nezkušené oko jsou tyto periody prakticky nerozpoznatelné. V pračce je halda dětského prádla, na sušáku něco visí jen v koši s čistým prádlem je pokaždé jiná hladina. Nemá tedy cenu, na rozdíl od pračky, která má své stálé místo, žehličku uklízet. Jedinou výjimku je mezidobí pobytu zbytku rodiny u babí. To nechávám žehličku odpočinout a uklízím jí kam patří.
pleny kam se člověk podívá
Už při pořizování výbavičky jsem byl upozorněn, že bílá textilní hadra je plena a je potřeba. Je jich hodně potřeba. Vlastně je potřeba nepřetržitě. Za těch osm měsíců už o tom nepochybuji a nedovedu si bez ní normální rodičovský den představit. Právě pro její velkou důležitost jich najdete v našem bytě spousta. Dá se tvrdit, že z jakéhokoliv místa dosáhnete alespoň na jednu plenu. S maximální opatrností však apeluji na jakýkoliv fyzický kontakt s touto tkaninou. I když vypadají všechny stejně, je v nich markantní rozdíl. Každá plena má vývojová stádia mezi kterými přechází. Na počátku se jedná o čistou, vyžehlenou podložku do postýlky. Z ní se po několika nocích stane krmící plena a její povrch začnou pomalu pokrývat mléčné flíčky. Předposlední fází je akční plena, kterou používáme při jakémkoliv slintání a utíráme holčičí obličejíčky. A naposled látka skončí na zemi a vytíráme s ní kde co. A sednout si na čtvrtou generaci není zrovna žádoucí. Mohlo by se Vám pak stát, že půjdete domů s vanilkovou kaší na pozadí.
jedna konvice na vodu a druhá, na holky
Zdraví křehkých stvořeníček není samozřejmě jinde, než na prvním místě. Koupě kojenecké vody je samozřejmostí, ale v čem bychom jí ohřívali? No samozřejmě v konvici, kde se předtím vařila voda kohoutková, pražská. Samozřejmě by mě ani nenapadlo podezřívat pražské vodovody a kanalizace, že nám pouštějí potrubím nějaké hnusy, ale vývěska umístěná v přízemí informující o dlouhodobém výskytu Legionely mluví za vše. Takže mezi kuchyňskými spotřebiči je i dvojice rychlovarných konvic. Jak s tímto párem budeme nakládat až holky vyrostou jsme zatím nepřemýšleli, ale je možné, že v jedné budem vařit v sudé a v druhé v liché dny.
Mimochodem, holky všechno nejlepší k Vašim devíti měsícům