Coby jediný nocležník našeho bytu jsem si užíval naplno ničím nerušený spánek. Za holkama jsem měl jet až kolem oběda, tudíž rané vstávání se mě netýkalo. Do rozespalého vědomí se mi krátce před sedmou hodinou vloudil zvuk kapající vody. Intenzita byla znepokojivá a tak jsem se šel podívat odkud a co teče. První podezření padlo na neustále orosená okna, která tu a tam kouzlí loužičky na parapetu. Tam to ale nebylo. To jsem zjistil, jakmile jsem šlápnul na koberec vedlejšího pokoje. Čvachtavý zvuk a okamžitě mokrá noha mi prozradily, že je to trochu horší. Zrak prolétl trubky a zarazil se na kolínku, z kterého kapala voda. Dvě kapky za vteřinu. To sice není závratná rychlost, ale když si to vynásobíte minutou a hodinou, dostal jsem se k zajímavému objemu. Útrapy začaly.
Pod vodní zdroj jsem umístil plastovou nádobku a šel lovit na internet kontakt na pohotovost. Z finančního i časového hlediska jsem volil někoho z blízkého okolí. Našel jsem firmu z Vysočan, zajišťovací non-stop instalatérské práce. Volal jsem poprvé. Když se mi na druhé straně linky ohlásil chlápek, krátce jsem ho seznámil se situací. Z kolínka, umístěného mezi stoupačku a topení, uniká v pájeném spoji voda. Potřeboval bych pomoc. Odpověď byla rychlá a stručná. Kapání mám fotograficky zdokumentovat a snímky poslat na mail. Vyhověl jsem. Ze stejného čísla, jako jsem před tím volal, mi přišel hovor. Z hovoru nebyla rozhodně cítit neochota a odmítnutí. Jen jsem se dozvěděl, že by se dotyčný musel ještě obléknout a nasnídat a my, jakožto dům, máme určitě nasmlouvaného nějakého instalatéra. Poděkoval jsem a zavěsil.
Zavolal jsem paní správcovou. Ta mě navedla na nástěnku umístěnou v přízemí domu, kde jsou uvedené kontakty v případě havárie. Jelikož jsem tušil, že budu potřebovat přístup k uzávěru stoupaček, oznámila mi, že mi klíč přiveze. Další radou byla nálepka na vchodových dveřích, poukazující na sjednané pojištění domu s uvedeným pohotovostním telefonním číslem pro případ nutnosti. Začal jsem druhé kolo. Vytočil jsem pohotovostní číslo pro odstranění poruch typu studená a teplá voda, topení a odrecitoval problém. Tentokrát mi hlas ve sluchátku neoznámil, že se musí nasnídat a obléct. Sdělil mi, že jsem ho vzbudil a on topení nedělá. Mám prý otravovat jiné číslo z papíru, patřící přímo správcovské firmě.
Možnosti jsem měl čtyři. Dvě pevné linky, dva mobilní telefony. S počtem příležitostí však nestoupají šance. Na obou mobilech mi plechová huba řekla, že volaný je dočasně nedostupný a v druhých dvou případech jsem spadl do hlasové schránky. To už se ve mě trochu probouzel vztek křížený s beznadějí. Zavolal jsem tedy zpět vzbuzenému ne-topenáři a neúspěch mu vylíčil. Přislíbil, že kontaktuje přímo majitele a můj problém interpretuje.
Díky promrhanému času jsem měl možnost změřit průtok. Půl litru za pětatřicet minut. A já již dvakrát přistavenou sklenici (plastovka nestačila) vyléval. Zazvonil zvonek a do mého neutěšeného stavu vstoupilo světlo v podobě paní správcové. Podala mi klíč a vyposlechla si vyprávění. Doporučila mi pojišťovnu a já volal. Po ubezpečení, že hovor může být kvůli zkvalitnění služeb nahráván se mi ozval mladý ženský hlas. V tomhle případě jsem situaci hned nepopisoval. Nejdříve bylo nutné zodpovědět kvíz ohledně čísla pojistné smlouvy, IČO, mého jména, rodného čísla, velikosti bot a vzdělání (to už je pochopitelně vtip). Až po pěti minutách jsem se dostal k vylíčení problému. Jakmile jsem se zmínil o místu narušení spoje, byl jsem umlčen. Porucha nenastala v domě, ale bytě a na to se pojistná smlouva nevztahuje. Pokud jsem ale zdárně pojištěn včetně vytopení sousedů, neměl bych mít obavy.
Po hodině a půl volání jsem byl znovu na samotném začátku (proto miluji Člověče nezlob se). Protože jsem doposud nedostal žádnou informaci od smluvního instalatéra, napsal sem mu zprávu (nechtěl jsem mu znovu volat a někde ho vyrušit) a požádal o výsledek jeho snažení. Pípnutí mi po pár vteřinách doneslo odpověď. Vrcholem všeho nasazení bylo, že poslal SMS majiteli. To už jsem nevydržel a odpověděl trochu jízlivě s tím, že "děkuji a doufám, že si to dotyčný snad někdy přečte".
S jistotou, že si musím pomoct sám, jsem se posadil k internetu a znovu lovil kontakty. Náhodně jsem vybral firmu z Libně. Konverzace stejná, jen s tím rozdílem, že do hodiny měl přijet opravář. Na pomyslné hrací ploše jsem opět o políčko postoupil. Paní správcová, která byla hovoru přítomna a zaslechla, jaký finanční odhad dotyčný má, mi přinesla za chvilku čtyři bankovky (s Palackým), abych teď nikam nemusel. Odhad příjezdu instalatéra byl správný. Za necelých šedesát minut se mi skutečně rozezvučel zvonek a já dole přivítal vysokého pána v montérkách se sikovkama v ruce. Mile se na mě usmál a oznámil mi, že ho takhle po ránu v sobotu honím do práce. To jsem přeslechl.
U dveří se pozastavil a zeptal se mě, jestli se má zouvat. Já, abych konečně někoho dostal k místu činu, zamítavě odvětil. Chyba. Pán se zřejmě před tím prošel bahnem a vzorky zanechával na koberci. Nevadí, hlavně, když způsobí nekapání. Zkoumavě se na problém podíval a oznámil mi, že je potřeba zavřít přívod vody. Popadl jsem klíč, znovu jsme jachali do přízemí, já odemkl poklop a on v temném sklepení zmizel. Za chvilku se ozýval zvuk unikající vody a instalatér se znovu ukázal. Když popadl kliku od vstupních dveří a chystal se ven, nechápavě jsem se na něj podíval. Dozvěděl jsem se, že si musí skočit pro vercajk a že se do půl hodiny vrátí. Mezi tím vyteče obsah stoupaček. I když jsem zakýval, že rozumím, nerozuměl jsem vůbec. Nešlo mi do hlavy, že instalatér, co má pohotovost a jede k unikající vodě si s sebou nevezme nářadí.
Třicet minut uplynulo (v odhadech byl skutečně profík) a znovu se ozval zvonek. V ruce už tentokrát třímal malý plastový kufřík, propan-butanovou bombu s chobotem a kus mosazné trubky. Se stejnou grácií jako poprvé mi otiskl šlápotu na koberec a jal se odvzdušnit topení. Já se naprosto vyčerpaný posadil do obýváku, neboť kapající voda už nebyl můj problém. Jenže za chvilku se z pokoje ozval instalatérův hlas a oznámil mi, že ve stoupačkách je pořád tlak, že se to nějak špatně uzavřelo.
Odběhl znovu do sklepení a když se vrátil, slavnostně prohlásil, že voda nelze uzavřít i přes to, že ventil kvalitně kleštěmi ožvýkal, nemůže pracovat a tudíž není potřeba. Aby dodal na dramatičnosti, pozval mě pod zem a technický stav mi ukázal. Během školení základních úkonů s vysokotlakým ventilem se k nám po žebříku spustil Roman (soused). Jakožto místopředseda družstva se zajímal, co že se to děje. Vylíčil jsem mu to a v zápětí si slovo vzal technik, aby zopakoval svou nepotřebnost. Zdůraznil také, že nefunkčnost zařízení je pro dům kritická a rozhodně doporučuje ventil vyměnit. Bohužel to je možné až při červnové odstávce (v pohodě, já počkám), anebo nahlásit vodohospodářské společnosti havárii a oni zastaví a vypustí vodu pro tři vchody. To je samozřejmě hodně vody a stojí to hodně peněz. Jiná alternativa není. Vylezli jsme ven, instalatér si oprášil (nad kobercem) montérky, řekl si o jednu z bankovek, místo stvrzenky mi vrazil vizitku a odporoučel se.
Roman pomoc člověku v nouzi s vodou tak rychle nevzdal a snažil se mi poradit. Jednak jsme rozebírali neuzavíratelný ventil, když oprava byla uskutečněna právě z důvodu poškození a za druhé mi doporučil instalatérskou pásku, která je schopna zadržet vodu a lepí i v morku. Vyprázdnil jsem odchytávací nádobku a frčel na nákup. Mezi regály jsem výrobek našel (nechal si najít), zaplatil krásných 225 korun za pět metrů a ujížděl zpátky. Číše naštěstí nepřetekla, takže jsem se pustil do samoopravy. Kupodivu, nepomohlo to. Přeci jen pět atmosfér pásek gumy, jakkoliv pevně utažený prostě neudrží. Panika se znovu začala chytat mého vnitřního já.
Paní správcové, která se zajímala o aktuální stav, jsem skutečnost popsal. Fakt, že ventil nejde zavřít komentovala s pohoršením, protože ona sama fakturu za výměnu proplácela. Rozhodl jsem se, že kontaktuji přímo firmu, která provedla výměnu topení v mém bytě a výměnu ventilu. Sice nejsou z Prahy, ale už nebylo cesty jinam. Protože jediný kontakt, který jsem měl, byl přímo na pana ředitele Kladenské pobočky, volal jsem s velkými obavami. Očekával jsem, že dostanu vynadáno, že otravuji v sobotu, navíc chvilku po poledni s žádostí, která má být směřována na jeho podřízené. Opak byl však pravdou.
Panu řediteli jsem popsal trable, včetně útrap s ventilem. Požádal jsem ho, jestli by nenašel člověka, který by mi kapající vodu nezastavil, anebo neprozradil trik, jak se stoupačky uzavírají. Chtěl jsem po něm také potvrzení, že ventil byl vyměněn. Pan ředitel mě ujistil, že ventil je nový a se smíchem dodal, že problém není v uzavíracím zařízení, ale v lidech. Podle něj devadesát procent instalatérů (Pražských) netuší, jak se s tímto ventilem pracuje. To, co se předcházející "odborník" snažil zavřít a užmoulal to, byl regulační ventil tlaku. Samozřejmě mě pošle instalatéra, který sjedná nápravu, ale bohužel to bude až v pondělí. Znovu se mi ozve. Nebude to ale během minuty, neboť se nachází na horách a z těch se operuje o poznání složitěji. Omluvil se za způsobené problémy a tím hovor skončil.
Inu, jiný kraj, jiný mrav. Někde to nejde, jinde to jde. Když mi znovu pan ředitel volal, oznámil mi, že dohodl instalatéra, který se se mnou spojí. Skutečně, po nějaké době se mi ozval člověk, který byl přítomen v obou případech výměny topení. Zajásal jsem. Do mých černých myšlenek vstoupilo opět světlo. Navíc mě Lucka, kterou jsem neustále informoval o průběhu operace, navedla k objemnější zásobárně unikající vody. Zmínila mi desetilitrový kanystr, který leží nevyužitý v kumbále. Pár tahů nožíkem a přípravek byl na světě. Interval mezi vylíváním se rapidně prodloužil.
Odvoz rodiny, která se tou dobou nalézala u babí, se zrušil. Hlídat lezoucí Terezku, přetáčející se Julinku a unikající vodu bylo moc. Dočasným vdovcem jsem zůstal i nadále. Mojí náladu zlepšil navíc i telefonát s rodiči. Jednak se mamina nabídla, že přijede a obstará mi něco k jídlu (krom snídaně v sedm jsem nestihl nic dalšího pozřít a chlebník zel prázdnotou) a s radou přispěchal i tatík. Jakožto ostřílený bocman ponorek mi poradil, abych přes spoj omotal hadru a utěsnil ho dobře utaženým motouzem. Dle rozkazu jsem provedl. K úplnému zastavení tekutiny sice nedošlo, ale unikající voda byla rozhodně redukována. S ponorkou vychytávkou a barelem pod kolenem jsem konečně našel klid.
Přečkal jsem zbytek soboty, přečkal jsem noc, která byla naprosto bezproblémová a v neděli jsem si dovolil odjet na nákup. Koberec vyschl, jen ťápoty jsem si nechal na památku (ty uklidím až bude hotovo). S občasnou kontrolou nádobky jsem se protloukal nedělí a po obědě zvedl telefon volajícímu instalatérovi (objednanému panem ředitelem). Poskytl jsem několik informací a dostal odhad na dobu příchodu. Mezi druhou a třetí odpolední. To sice trochu vneslo změnu do mých původních záměrů (musel jsem šéfovi znovu psát), ale rozhodně to nebylo neřešitelné. Hlavně, že to už bude.
V pondělí jsem pracoval z domova. Pár minut po třetí kdosi zazvonil. Jako střelený jsem běžel otevřít a spatřil konečně dva lidi, kteří tomu rozumí a ukončí moje trápení. Nemýlil jsem se. Otec se synem stoupačku uzavřeli (i oni konstatovali neschopnost pražských instalatérů), pustili se do díla a za pětačtyřicet minut byli hotoví. Tentokrát jsem se jako neschopný ukázal já. Nabídl jsem totiž kafe a poté, co jsem zapojil kávovar do elektrické sítě, byl přístrojem ujištěn, že kafe nebude. Bylo potřeba provést odvápnění. To jest činnost, která trvá 50 - 60 minut. Tudíž podávat preso jsem mohl podávat deset minut po odchodu dvojice.
Nikdy jsem se nekoukal na suchou trubku tak nadšeně jako teď. Nekapající voda je úkaz obyčejný a přitom tak důležitý. Chtěl bych ještě jednou touto cestou poděkovat paní správcové, Romanovi, Lucce, její mamince a rodičům za podporu, rady a mentální pomoc. Panu řediteli a dvojici pracantů za profesionální přístup. A ke zbytku aktérů v tomto článku se radši vyjadřovat nebudu. Názor, jaký vztah k nim mám, jste si snad udělali po přečtení sami.
