Holčičí tři jedničky

Když jsme s Luckou zkoumali, jaké krásné výročí budou holky zanedlouho slavit, nic na první pohled výrazného jsme neobjevili. Jedenadvacítka v kalendáři před dvěma týdny minula a k další je to téměř stejně daleko. Nakonec jsme na to společnými silami přišli. Holky budou na světě sto jedenáct dní (každá svých vlastních). A to je přece krásné výročí. I když pro nás, daňové poplatníky, je to úsek hodně krátký a pro studentíky ještě kratší, našim dcerkám (a tedy i nám) přinesl mnoho změn. Jedné, hodně velké, jsem si všiml u sebe samého. Změnil jsem TO na Julinka a Terezka a TY na dcery. Navíc dobrodružství našich dcer nevyprávím v druhé osobě jednotného čísla, ale v první osobě čísla množného. Stejně, jako to dělají maminy, u kterých jsem to donedávna nenáviděl. A co že je nového?

pátek 09.09.2016 publikovaný z rodinné kroniky Jenda

Žvatláme

Když se Lucka vrátila z poslední týdenní návštěvy babičky, nemohl jsem uvěřit svým očím. Místo mimin, kterým jsem mával při odjezdu, mi manželka přivezla dvě velké housky. Jejich růst byl okamžitě poznat i po uchopení sedačky. Nějaké to dečko navíc bylo znát. Na co jsem ale zůstal s otevřenými ústy koukat (prostě čučet), byla žvatlající Terezka. Koukala na mě svýma velkýma očima a cosi mi vyprávěla. Obsah mi byl samozřejmě utajen, ale Lucka mi to okrajově přeložila. O té doby se obě slečny (Terezka více) čas od času takhle krásně zvukově projeví. Zatím jsme zaznamenali, že "ague-gue" je výraz pro žirafu, která se jí houpá na postýlce.

Nová vanička

Původní osobní bazén začal být prostorově nedostačující a holky dostaly novou vaničku. Stěny již sice nezdobí medvídci, jako tomu bylo u předchůdce, ale zážitek z cachtání je daleko komfortnější. S novou nádobou přišlo i nové vodní lehátko, které je pro maminu daleko větším pomocníkem. Přeci jen, dítě neustále se sunoucí pod hladinu není zrovna příjemné.

Holky už vidí

Jakékoliv mávání, ať hračkami, anebo jen rukou, se doposud nesetkalo s velkým ohlasem. Holky sledovaly jen světýlka, jakýkoliv intenzivní zdroj světla. I když jsem svůj obličej umístil před dětskou tvářičku, shledal jsem se s nepřítomným pohledem pronikající skrz mě. Podle odborných studií to nebylo způsobeno ignorací otce, ale neschopností malých očiček hledět dál, než pár centimetrů před sebe.

I v tomhle směru jsme se dočkali pokroku. Při bdícím stavu loupají obě mrňata očkama na všechny strany a pozorují svět kolem sebe. Třepotání s chrastítkem je mnohem zábavnější, protože hlavička sleduje rachotící plast.

Julinka si vyměnila čočky

Jakékoliv pochyby, jestli jsou holky moje, jsem dávno zavrhl. Některé fyzické (a bohužel i duševní) znaky jsou jasně rozpoznatelné. Navíc nejsou ani černoušci (to není projev rasizmu), ani zrzky. Obě dcerky však donedávna měly, jako každé mimino, modré oči. Napjatě jsme tedy čekali, jestli se jim zrak vybarví, anebo zůstane. Na mořské barvě by nebylo nic divného, protože v rodině je. Julinka se však rozhodla pomamit nebo potatit a její očka začala tmavnout. Otázkou zatím zůstává, jestli jen zhnědnou, anebo zčernají.

Nucená výměna garderoby

V šupleti, kde mají holky oblečky, šatečky, bodýčka, dupačky, overálky, tepláčky, ponožky, bačkůrky a čepičky přibyla další kategorie. K původní "aktuální nošené" a "do budoucna" se přidala "neobléknutelné". Ta představuje položky šatníku, z kterých už holky vyrostly a do kterých se nevejdou. I to je dalším důkazem toho, že nám pěkně rostou. Některé roztomilé oblečky se zvířátky, veselými nápisy a barevnými obrázky se tak stávají minulostí. Naštěstí je budeme mít pro budoucí generace (pro holky) uchovány v podobě fotek.

Smajlíci a smutníky

Holky se nám začaly víc smát. Už se nejedná o náhodný škleb připomínající smích, ale vykouzlení neverbálního projevu spokojenosti je závislé na situaci. Julinka s ním sice trochu šetří, ale Terezka se řehní dost často. Většinou když má jíst, když k ní vážné promlouváme, anebo jí oznamujeme, že půjde do hajan. Ať je to v jakékoliv chvilce, působí to na člověka vždycky stejně. V tu chvilku zapomene na bílý flek na gauči od posledního krmení, opakované poklusy k zandání dudlíku anebo třikrát vyhozenou plenu během jednoho přebalování. Vše je odpuštěno.

Opakem nemůže být nic jiného, než smutník. To je signalizace holčičího trápení. Julinka nasazuje tuto grimasu přesně podle obrázku, s pusinkou do oblouku a s koutky dole. Dokonalé nastudování. Vsadil bych se, že jednou budeme mít vedle kytek na okenním parapetu i Oskara.

Kolotoč, houpačka a další hračky

Doba pozorování a koukání se prodlužuje na úkor času tráveného spánkem. Holky už nefungují v rytmu "nakrmit a spát", ale chtějí nám povídat a zkoumat svět. Protože ve všední dny, kdy jsem já v práci, je Lucka v početní nevýhodě, pořídili jsme holkám několik vychytávek. Jednou z nich je houpačka. Nepořídili jsme nic automatického, takže houpání vyžaduje lidskou sílu. Naštěstí lze houpavý pohyb vytvářet i nožmo. Což je velmi vítané například při krmení druhé dcerky.

Co má obrovský úspěch u obou slečen je kolotoč. Zatím barevné hvězdičky na šňůře visí nad postýlkou Julinky, ale jako dobře vychovaní sourozenci si věci navzájem půjčují. Když natáhneme hrací strojek a melodie spustí, obě holčičky s rozsvícenýma očičkama nadšeně pozorují točící se předměty. Když se orchestrion po několika minutách zastaví, hlasitým vískáním nás na tuto skutečnost holky upozorní. Po pěti až šesti nataženích se většinou dostaví spánek (u nás).

Pásli ovce valaši.. ale ne, koně

Holek neoblíbená ležící poloha na bříšku se stala přijatelnou. Nejspíš to bude tím, že už nemají okamžitě po přetočení hlavu zabořenou v plínce, ale natahují se a zkoumají i dolní partie našeho bytu. Naučily se i řešit situaci, kdy se jim ležet na "kraula" nelíbí. Prostě zaberou a otočí se zpátky k pozorování stropu.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Lukáš hodnotil(a) 10.09.2016 22:08:18

vynikající

Milda hodnotil(a) 08.09.2016 12:19:48

vynikající

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Jenda napsal(a) 09.09.2016 10:07

Zapomněl jsem na strašně důležitou věc. Že se holky pohybují v postýlkách. Nejsou to jen nehybné balíky. Už několikrát se stalo, že jsme museli v noci upalovat k postýlce kvůli řvoucímu monitoru a našli jsme jednu z holek (většinou Terezku) nacpanou v rohu postýlky. Včera se dokonce otočila naštorc :).

vytvořit / odpovědět

Fotogalerie