V pátek jsme se sešli ještě dříve, než jsem odemkl dveře našeho bytu. Celá sestava, včetně mojí manželky, mi vyšla naproti do nedalekého parku (soudruhy pojmenovaného jako "přátelství"). I když úmyslem bylo zřejmě provést zdravotní provětrání, partička školáků stojící opodál a hulící travku, dodávali atmosféře jiný rozměr. Kluci dovádějící za brankou můj příchod zaznamenali velmi okrajově. Když napotřetí Lukáš své syny zavolal, rozhodli se dále netrápit malého chlapečka (očividně oběť) a přidali se k nám. Jinak neustále pozitivní Káťa k mému překvapení trochu rozčileně konstatovala, že pražské trávníky jsou plné nástražných min. Jediným důvodem je, že obyvatelé hlavního města tyto pasti neuklízí. Právě proto navigovala oba kluky po asfaltu.
Dorazili jsme domů, naplnili hrnečky kafem a probírali plány budoucna. Když už jsme se dohodli na všem, odebral jsem si zabalit věci. Celá operace mi netrvala dlouho, hlavně proto, že každou položku jsem konzultoval s ostatními (krom dětí, jinak by mi nestačily čtyři kufry). Po bohaté večeři bylo tak nějak nejisté, jaká bude další zábava. A protože se Lukáš pustil do rozhovoru s Luckou, já jsem předvedl švagrové poslední upgrade své kytary (kombo). Zvukový počin nebyl nic moc, ale všechny přihlížející uchvátil vyrvál, který bedna vydávala a upravený zvuk. Kluci z hru na strunný nástroj pochytili jen to, že je potřeba struny přervat co největší silou.
Od mého dalšího ztrapňování mě zachránila pokročilá večerní hodina, nakázaný klid domovním řádem a odchod synátorů do postelí. Nastalo ticho, ale spát se nám ještě nechtělo. Lucka vytáhla knihu plnou otázek ("Víš, nevíš") a přímo nás konfrontovala s vědomostmi. Někdy jsme se trefili, jindy to byla tragédie. Trochu nám bylo stydno, když jsme se dozvěděli, že 46ti procentní úspěšnost jsme měli u otázek z kapitoly "Tohle ví i dítě". Zřejmě nároky na základní vědění rapidně stouply.
Debaty u barevného osvětlení (to mělo úspěch) nám vydrželo skoro do půlnoci. Po hodně dlouhé době jsme usínali ve společnosti ptáčat (ložnici jsme propůjčili ve prospěch početně silnějších). Ty k nám projevily velkou dávku ohleduplnosti a nechali nás bez jediného pípnutí spát. Stejně šlechetně se zachovali i kluci, kteří vstávali o poznání později, než je u nich na denním pořádku.