Sešli jsme se asi čtvrt hodiny před začátkem promítání. Chvíli jsme poseděli a pokecali a pak jsme se vydali shlédnout film. Překvapilo nás, že už běžely úvodní titulky a my jsme šli pouze o několik minutek později. Teď to již chápu. Kdyby tu kravinu začaly dávat ještě k tomu později, masa nespokojených diváků by asi rozsekala sál.

Prvních pár minut se děj odehrával zajímavě. Byla nám promítána daleká historie. Příběh byl zajímavý, začínal jsem se dostávat do dějství. Bohužel se film přehoupl do blízké minulosti. Na plátně se začaly občas objevovat jisté nejasnosti, nelogičnosti, dětinskosti. Ale tím to nekončilo. Vtipů tam bylo jako šafránu a z filmu se začínala stávat tragikomedie. Do příběhu vstoupily Yettiové. Cože? Co tam proboha dělají? No co asi. Zachránily přece nesmrtelnou kouzelnici a ochránkyni Shangri-la. Děj jsem vcelku přestal vnímat. Jen jsem s otevřenými ústy nechápavě kroutil hlavou. Dále se tu objevil bombardér s lyžemi místo kol, který přistane na metru a ještě k tomu v 350ti kilometrové rychlosti, nesmrtelná žena, která vysloví přání a je smrtelná, místnost o velikosti 5 x 5 metrů, kde je schováno asi 10 000 kostlivců. Musím říci, že jedinou postavu, kterou jsem tam postrádal, byl Obi-van Kennobi se svým světelným mečem.

Z kina jsme odcházeli zcela beze slov. Nebylo co říci. Hodně jsem zvažoval, jestli jsme nakonec neměli jít na Akta X. U nich bych už dopředu věděl, že není dobrá. No, svým nepřátelům přeji hodně takových filmů a režisérovi, který tento paskvil stvořil bych rád vzkázal: „Nechcete se raději živit něčím jiným? Třeba prodejem jablek?“

Jestli Vám můj popis nestačil, přečtěte si ještě recenzi uveřejněnou na iDnes.