Vzhledem k jeho blížícím se narozeninám chtěla promítání pojmout jako dárek. A protože ona Lucasově sáze neholduje, požádala mě, jestli bych nešel s Mildou místo ní. Já jsem samozřejmě nadšeně souhlasil. Plácli jsme si a velký den byl předběžně stanoven na osmnáctý den prosincový, pátek. Než se Milda stačil z oné místnosti navrátit, byli jsme zase zpátky. Na jeho nenechavé dotazy jsme samozřejmě nereagovali a on za chvilku zapomněl.
Mezi překvapením se odehrála ještě jedno setkání, bohužel bez Lucky (která marodila). Sešli jsme se v pravém, nefalšovaném, vinném (pražském) sklípku. Když se Milda rozpovídal o bližších detailech sedmého dílu, snažil jsem se dávat najevo spíše lhostejnost. A když jsem prohlásil, že mě film až tolik neláká, doslova jsem cítil nechápavý a podezíravý pohled Jany. Po několika sklenicích jsem vše uvedl na pravou míru, že to byl pouze o pokus o zmatení nepřítele a na promítání se těším stejně jako Milda, ne-li víc.
Tu a tam přišla od Jany informativní zpráva o stavu. Byl jsem tak neustále v obraze, kdy budu vyzvednut, kde Hvězdné války shlédneme, od kolika hodin a že má Jana už lístky u sebe. Nezbývalo mi nic, než se těšit a dávat si pozor na pusu. S tím druhým jsem měl tu a tam nechtěné problémy, ale nakonec jsem se udržel. Zhruba dva dny před akcí jsem si s Mildou psal a přesvědčoval ho o tom, že bych na Star Wars šel, ale bylo by dobré navštívit kino až po odeznění šílenství. Takže někdy v lednu.
A pak přišel pátek a s ním i vyvrcholení malé tajné operace. Přesně podle plánu se (chvilku po zprávě) Jana, s Mildou jako spolujezdcem, zastavila na našem parkovišti. Já jsem se nejdříve pokusil dobývat do vozidla starší paní, takže na správné sedadlo jsem hupsnul až na druhý pokus. Milda byl rozzářený jako malé dítě. Pochlubil se, že cestu k nám odhadl správně, ale kam nás povedou kola dál, zatím netušil.
Upalovali jsme po spojce a Milda kombinoval. Když Jana sjížděla u Hostivaře, Milda vypálil do černého. Rozzářil se ještě víc a prohlásil, že jedem do bijáku na Hvězdné války. Když zkontroloval naše tajuplné obličeje, jásal na celou kabinu. Milda vystoupil a já byl vypuštěn na parkovišti, dostali jsme lístky a Janča zase pádila dál. Dle jejich slov toho měla ještě hodně k zařizování (co to bylo, ví jen ona a Milda). My jsme se prokázali u vchodu, zaujali sedadla a vychutnali si film.
Podívanou Vám rozhodně popisovat nebudu, to nechám na Vás. Ale oba jsme odcházeli ze sálu spokojení a nadšení, že se sága přiblížila zase původní kráse. Vyrazili jsme k parkovišti, protože Milda dostal zprávu o tom, že na nás Jana zase čeká. V garážích jsem byl pro změnu velmi mile překvapený já. Na střeše auta se na mě usmíval dort s hořícími svíčkami. Teď se pro změnu oni dva šibalsky usmívali na mě. Stejně jako neočekávané bylo toto překvapení milé. Rozbalil jsem si dárek, sfoukl svíčky a rozzářený vklouzl do auta.
Byl jsem dovezen zase domů. Za príma večer moc děkuji, stejně jako za dárky, které jsem dostal. A před prací dvojité agentky Jany smekám :).
