Trochu jsem pogůglil, zeptal jsem se v práci a vyzvídal jsem od kluků u pivka. Pocity jsem rozporuplné. Někdo mi tvrdil, že projít technickou není nikterak náročné, od druhých jsem se doslechl, že bez známých a slušného servisu podloženého nějakou tou tisícovkou nemám šanci prolézt. Doporučenou stanici jsem neměl a tak jsem náhodně zvolil jednu, dostupnou v okolí bydliště.

Abych nenechal náhodě úplně všechno, zavolal jsem a pozeptal se na detaily. Dozvěděl jsem se, že s provedením kontroly není jediný problém a není potřeba se objednávat. Je však potřebné, pokud nemám značku auta České anebo Korejské výroby, si nechat provést měření emisí. Tum tu dum. Byl jsem zase na začátku. Jezdit sem tam se mi nechtělo. A tak jsem internetil znovu. A opět úspěšně. Deset minut jízdy od naší ulice se nalézá STK, kde mi změří i plyny. Měl jsem jasno. V pondělí jsem se vypravil v ranních hodinách ke kontrole.

V komplexu průmyslových budov byly dvě, které mi vizáží připadali přijatelné. Vlezl jsem do těch s označením "Měření emisí" a sedícímu pracovníkovi předložil svou prosbu. Obraný o techničák a sedm stovek jsem si sedl na sesli a vyčkal vytištění lejstra. V tomto čase se mě technik zeptal, jestli mám motor zahřátý na provozní teplotu. Zamumlal jsem, že jsem zhruba deset minut na cestě. Obrátil oči v sloup a spolu s podáním papíru mi poradil, abych nastartoval motor a vyčkal výzvy k vjezdu do měřící garáže.

Stalo se. Motor vesele klapal a po chvilce se zvedly vrata budovy. Z nich vylezl člověk nesoucí stejné montérky jako ten z kanceláře a zamával na mě. Zaparkoval jsem podle jeho pokynů a vylezl z auta. Měřič si prohlédl papíry a položil mi naprosto stejnou otázku, jaká zazněla u pultíku před několika minutami. Zřejmě na teplotě motoru něco bude. Zkušenými pohyby umístil technik na výfuk sondu a odvod plynů. Nastartoval aplikaci (fungující zcela určitě na DOSu) a začal šlapat na plyn.

Motor zařval podobně, jako když se rozjíždím z křižovatky a monitor ukázal hrozivou číslici 5000. Technicky neobeznámený jsem se snažil na displejíčku vyčíst, co se tam odehrává. S otáčkami jsem si byl jistý, ale co ukazuje zbytek jsem nevěděl. Zatím. Když po prvním měření blikla na monitoru červená a pracovník zakroutil hlavou, odhadl jsem, že je něco špatně. "Vždyť to máte studený" pronesl mým směrem. Svůj postoj však nezměnil a za chvilku šlapal dál. Odtušil jsem, že pro úspěšné absolvování testu je potřeba, aby dvě měřené hodnoty byly rovné, anebo menší, než mezní. S jednou jsem starosti neměl. Rovnici 2,25 >= 1,75 jsem chápal jako splněnou, ale druhá mi trochu naháněla hrůzu. Motor s neustále vracejícími číslicemi tři něco se měl dostat pod 0,25. V duchu jsem začal pronášet k autu modlitby. Nic však nepomáhalo a cifry neustále hovořily v můj neúspěch.

Vytrvalost, trpělivost a obrovská dávka shovívavosti nakonec vykouzlila ve výsledku akceptovatelná čísla. Technik podepsal a orazítkoval protokol a s rozporuplným pohledem mi ho podával. Abych nebyl nezdvořilý, poděkoval jsem pětkrát a opustil plac. První část kontroly je úspěšně za námi. Ohlásil jsem se v druhé kanceláři (tam otevírali o půl hodiny později než v první) a znovu byl vyzván, abych počkal na vyzvání. Při pohledu na ušmudlané auto jsem si nadával, že jsem s ním nenavštívil myčku. Pro jistotu jsem se ještě podíval, kde se schovává (a jestli se vůbec někde schovává) trojúhelník, lékárnička a rezerva. Všechno tam bylo.

Po chvilce mi klučina, starý asi jako já, signalizoval, že jsou na mě připraveni. Se strachem z najetí na jámu (internet je plný videí šikovných lidí) jsem opatrně přistavil vůz a čekal na rozkazy. Zahýbal jsem volantem, zašlapal na brzdu a tím se stal nadbytečným. Podal jsem dveře kontrolorovi a přihlížel jeho chování. Postupně problikal světla, na válcích vyzkoušel jízdu vpřed i zpátečku, zatočil si kličkami u oken a změřil světlomety. Ode mě už potřeboval jen vidět lékárnu, trojúhelník a žárovky (jako bych to tušil). Pak spokojeně zakýval hlavou a odešel.

Za vteřinku se vrátil s červenou nálepkou, škrabkou a sprejem. Během loupání staré známky mě oznámil, že žárovky v zadní části vozidla je lépe měnit častěji. Na eSPéZetku lípnul nové kolečko a rozloučil se s tím, že si mám za deset minut přijít do kanceláře vyzvednout potvrzení. Radost a úleva nebraly mezí.

Naše auto tedy může další dva roky brázdit silnice. I když bych moc rád zveřejnil společnost a adresu stanice, možná jim poděkuji víc tím, že to neudělám. Každopádně se jednalo o velmi příjemné a ohleduplné pracovníky a vše běželo jak na páse. Auto dostalo za odměnu hned odpoledne sprchu a já si do hlavy zapsal, že na technickou se jezdí se zahřátým motorem.