Jak jsem pil ze žirafy

Sedíc na ..., no přesně tam, zabýval jsem se na mobil právě nainstalovanou komunikační aplikací. Procházel jsem nabízený seznam kontaktů a hledal oběť, které pošlu pozdrav. Mimo jiné můj zrak spočinul na příteli z vojny, kterého jsem celá léta neviděl. Naklofal jsem tedy vzkaz (postrádající jakýkoliv smyl) a odeslal. K mému překvapení se úsilí setkalo s úspěchem a Tomáš (zvaný "Taťka") odepsal. Kromě pozdravu mě informoval i o tom, že právě domlouvá sraz s dalším (a posledním) členem party "Stará vojna", Petrem (alias "Učitelem"). Zpráva přilétnuvší na můj mobil o pár dní později mě informovala, že setkání se bude odehrávat ve večerních středečních hodinách.

středa 07.10.2015 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda
KDE (polohy a umístění) Praha a okolí /
KDO (osoby a obsazení) parta "Stará vojna" /
KDY (období a interval) jeden den /
PROČ (důvody a účely) jídlo, pití / sraz, setkání / zábava /

Šlapající z práce, přemýšlel jsem o tom, jak dlouho jsem kluky neviděl a jestli tak dlouhá doba nezanechá na našem vztahu nějakou jizvu v podobě komunikačních potíží (trapné ticho). Všechny obavy se však rozlétly s Petrovým příchodem a já se přesvědčil, že i tok času některé věci (a lidi) nezmění. Vzhledem k úpravě plánu jsme se odebrali (sami) do Pivovarského Domu, nacházejícího se pod Pavlovým náměstím. Během chůze jsme si vyměnili informace, co je v životě nového.

Ještě než jsme usedli k přidělenému stolu, zjevil se Taťka a my byli konečně kompletní. Zatímco Učitel zkoumal nápojový lístek, Tomáš se přiznal k nedobrovolné abstinenci a držení dalších nepříjemných "diet". Číšník, který kolem nás proplouval zhruba čtvrt hodinu (asi čekal na blesk), se nás nakonec přeci jen zeptal, co si necháme natočit. Protože nabídka neklasických piv byla lákavá, nechal jsem si poradit od Petra a stejně jako on si dal Klasický Český ležák (a teď si nepamatuji, jestli tmavý, anebo polo). Tomáš rejdil očima stále ještě po papíru a pak oznámil, že nechce pivo. Číšník se ušklíbnul a nabídl víno. I tato možnost se nesetkala s úspěchem. Nakonec si Tomáš vybral medajlonky a rajčatový džus. Nechápavá obsluha odešla.

Tomík ještě chvilku pozoroval písmenka nápojáku, pak se chytil za hlavu a prohlásil, že nechápe, proč si tomatový mok objednal. I když před nás pan vrchní položil sklenice s prodlevou připomínající spíše divadelní přestávku, nebyla šance nápoj změnit. My s Petrem jsme si libovali pivko, Tomáš rudou pomstu spíše usrkával. Až když se před ním objevil talíř, trochu pookřál.

Probírali jsme události, probírali jsme změny rodinných poměrů (tou jsem prošel jen já) a věkový posun potomků. Taťka nám ukazoval mladého muže s elektrikou (kytarou), připomínající rockovou legendu (toť syn), Učitel na mobilu našel fotku své dcerky. Místo na malou holčičku, kterou jsme potkávali před kasárnami v kočárku, jsem zíral na dospělou slečnu. Někde se ta doba projevit musela.

Po chvilce vyprávění k nám byl přisazen angličan. Bez jakéhokoliv projevu si začal poroučet pitivo a jídlo. Zabodl prst na začátek menu a četl a četl. Přesně jsem to nepočítal, ale talířů se před ním vystřídalo hodně.

Co nás ale upoutalo více, byla velká, úzká, skleněná nádoba, připomínající pomůcku chemických laboratoří. Chvilku jsme zkoumali, co by to mohlo být. Marně. Pak prošel s touhle věcí číšník k vedlejšímu stolu a nádoba byla naplněna až po okraj pivem. Byl to mobilní samovýčep (čtyř litr), zvaný žirafa. Vzhledem k rychlosti obsluhy jsme si zvěřinec objednali na stůl také. Jak bych to řekl kulantně. Spokojenost s přísunem piva se u nás rapidně zvýšila.

Nemohlo tomu být jinak a my jsme se po chvilce dostali ke vzpomínání na vojnu. Naše melancholie došla tak daleko, že oba kamarádi začali hledat ve svých mobilních telefonech bývalé bratry ve zbrani. S jedním z nich se Taťkovi dokonce podařilo navázat kontakt. Komunikace sice netrvala nikterak dlouho, ale nějaká ta věta tam proběhla. Samozřejmě přišlo i na plánování víkendového setkání na chatce.

S blížící se zavíračkou ubývalo hostů a my jsme pomalu osaměli. Stoly kolem nás zely prázdnotou. Jedinou výjimkou byly dvě ženy sedící u okna. Z ničeho nic se z těchto míst ozvala angličtina s nabídkou pivního kolotoče (výběr z osmi piv podávaných na dřevěném podnose). Učitel chvilku s cizinkami komunikoval (já nemohl nic jiného než být zticha) a pak přinesl malé skleničky. Provedl jsem malou degustaci a koštnul kafové pivo. Nedá se to pít na litry, ale za pokus to rozhodně stojí.

Pak se nad námi postavil muž s peněženkou a večer nám ukončil. Tomáš se nabídl, že nás rozveze po domovech a tak jsme nasedli a vyrazili. Jízda trvala zhruba minutu, když Učitel zjistil, že u stolu nechal deštník. Když se po chvilce vrátil i s ním, byl daleko spokojenější.

Díky odvozu jsem se dostal domů pohodlněji a rychleji, než by mi Pražské dopravní podniky mohly nabídnout. Rozloučili jsme se, navzájem se ujistili o brzkém setkání a pokračovali dál. Já zalezl do peřin s výborným pocitem, že jsem kluky mohl zase po letech vidět. Oběma děkuji za jejich společnost a výborný večer a doufám, že nezůstane jen u plánů a ještě letos se uvidíme.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

nehodnoceno
článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

K tomuto článku dosud nikdo nevložil komentář.