Dovolím si uvést příklad. Představte si, že máte kamaráda v Praze a Vy jste zrovna v Řecku. Pražák kouří a Vy právě stojíte před prodejnou cigaret, kde mají levné cigarety. Co byste dělali? Napadlo mě hned několik případů, jak by to šlo řešit:

• Půjdu dál, protože já nekouřím. Nezajímá mě to.
• Nechám to být a až uvidím potom Pražáka, řeknu mu, že jsem viděl obchod s levnými cigaretami.
• Hned si na něj vzpomenu a pro sebe si řeknu: „Kdyby tady byl Pražák, hned by všechny prachy utratil za ty levný cigára.“
• Kdybych věděl, jaký druh cigaret kouří, třeba bych mu je i vzal.
• Ale Kubík, ten to vyřešil úplně jinak. Vzal mobil, napsal mi SMS, jestli chci a jaké chci (značky, které tam měli, mi vypsal) koupit. A jako bonus dopsal i aktuální kurz Eura vůči Koruně.

Jak jsem říkal na samotném začátku. Nechci, aby si to nikdo vykládal tak, že je Kubík pro mně nejdůležitější a ostatní mu nesahají ani do pasu, ale chci tím říci, že mám kamarády, kteří by, každý jiným způsobem, pro mě udělali podobnou věc. Jsem moc rád, že Vás mám.