• Předcházející
• Následující

1. díl: Hurá na lyže - Pondělí

Když se mi Lukáš ozval (překvapivě po roce) a nabídl mi společný týden na horách, stejně jako pokaždé jsem to s radostí přijal. Oznámil mi, že tentokráte poputujeme za sněhem na jih naší republiky a ubytováni budeme na dohled od našich germánských sousedů. Cílová destinace pro byla na Šumavském Špičáku. Všechna pozitiva, jakými bylo například ubytování v apartmánu nedaleko sjezdovky za velmi slušnou cenu, areál s mnoha sjezdovkami a dalšími velmi pozitivními okolnostmi trochu kazila absence Lucky. Ta musela plnit své pracovní povinnosti a nemohla se zúčastnit. Odcestovat jsme měli tedy jen v pěti.

2. díl: Jak jsem se trochu brutálně seznamoval - Úterý

I přes zatažené žaluzie na oknech se do mého pokoje úzkými mezerami loudilo sluníčko. To mě přinutilo zvednou tělo z postele a jakmile jsem spatřil blankytně modrou a naprosto vymetenou oblohu, nabil jsem se energií. Zčlověčil jsem se a vylezl ze své komnaty. Samozřejmě jsem byl posledním spáčem. V obýváku již všichni naplno fungovali a na zemi kluci vytvořili malé staveniště. Na můj dotaz, co z toho vznikne mi oba bratři souhlasně odpověděli, že tank.

3. díl: Z pádu do pádu - Středa

Po absolvování repetice ranního rituálu (vstával jsem jako poslední, všichni na mě čekali se snídaní, Kapitán Amerika v bedně) jsme se shodli, že i dnešní větší část dne budeme trávit na sjezdovce. Když Davídek viděl, jak na sebe s tátou (každý sám na sebe) navlékáme lyžařské propriety, dušoval se, že dneska chce jít taky sjezdovat. Že ho to bavit bude a hned si cpal hlavu do přilby. V kombinaci s plyšovým pyžámkem s obrázkem paňáca vypadal neuvěřitelně odhodlaně. Káťa to však přešla s úsměvem. My, stejně jako včera, jsme se rozhodli nastoupit na svah bez hůlek (stejně to jen překáželo).

4. díl: Po dvaceti letech na běžkách - Čtvrtek

Po snídani jsme s Lukášem přemítali, jestli budem pokoušet sjezdovku i dnes, anebo si hodíme odpočinkový den. Je pravdou, že mé dříve narozené tělo neslo notnou dávku opotřebení a vidina toho, že budu znovu napínat stehenní svalstvo se mi moc nezamlouvala. Shodli jsme se tedy na tom, že sjezdaření odložíme na později (možná odpoledne, možná následující den). Co jsem ale zvolil jako sportovní alternativu (válet se by byla hanba), bylo běžkování s Káťou. Ta na hory jela s nadějí, že se alespoň jeden den vydá po bílé stopě a projede si okolí. A protože ve dvou se to lépe táhne, nabídl jsem se, že jí budu dělat doprovod a po dvou desetiletích se znovu postavím na to úzké a vachrlaté dřevo. Káťa to uvítala, Lukáš souhlasil (sám totiž tento druh dvoustopého zimního sportu odmítl provozovat) a začal pro kluky vymýšlet plán.

5. díl: A už je zase po sněhu - Pátek

Nastal poslední den našeho pobytu na horách. Protože jsme čtvrtek přečkali bez lyžáků na nohách, chtěli jsme si ten krásně stísněný pocit z mačkaných chodidel ještě jednou ozkoušet a vypravili jsme se na sjezdovku. Ani dnes nám počasí zážitek nijak nekazilo, na rozdíl od šňůr lidí, které se táhlo notných pár metrů za turnikety. Nabili jsme si (no, Lukáš) permice na dvě hoďky a vzájemně se ubezpečovali, že fronty se za pár minut rozplynou. Bohužel, pravdu jsme neměli. Počet lyžařů začal po našem příchodu stagnovat a pro dvouminutovém sjezdu jsme čekali zhruba dvacet minut na vývoz na vrchol.