Když jsem vznesl svůj požadavek na svého vedoucího, zda-li si můžu dovolenou vybrat, dostala se mi odpověď, která mi byla milá, ale současně mě trochu zklamala. Bylo mi vyhověno, ale s tím, že si klidně můžu jet na jak dlouho chci, protože tu chybět nebudu.

Svou první dovolenou pod vlajkou Logosu jsem vypsal od středy. Hned ve středu ráno jsem sbalil nezbytné vybavení (filmy, kytara a nějaké hadérky na sebe) a juchal jsem na Smíchovské nádraží čekat a těšit se na mačkání. Když jsem dorazil na zastávku, byl jsem velmi překvapen. To nebude jen mačkání, to bude už tulení. Bohužel na nástupišti stáli povětšinou muži. Cesta uběhla celkem rychle a já byl vyplivnut pod Trnovským kopcem. Čekala mě ještě čtvrthodinová chůze, kterou jsem dokončil zcela propocený, ale dorazil jsem.

Vrátka vrzla, klika cvakla a já se ocitl na chatě. Hned u dveří jsem byl zkontrolován, jestli jsem nic nezapomněl. Ani vrtačku jsem si neopomněl přibalit. Počasí se tvářilo nádherně, vypadalo to, že bude krásný den. Táta mi představil nového pomocníka při práci na zahradě. Drtič zahradního odpadu. Je to mašinka velikosti malého traktůrku se zvukem parního stroje a „kolečkem“. To je na celém stroji to nejdůležitější a velmi oblíbené každým, kdo stroj obsluhuje. Ale to vysvětlím níže.

Když jsme si s taťkou udělali kafíko, popovídali si a naplánovali týden, pustili jsme se do práce. Nejdůležitější bylo zlikvidovat pozůstatky našeho motorovopilového šílenství. Parket patřil Huricanu (tak se drtič jmenuje). Když se po půl minutě provozu stroj zasekl, táta si promnul ruce, zasmál se a povídá: „No, výborně, tady je takové kolečko...“.

Prostě a jednoduše, když se stroj zahltí, musíte povolit šroub (asi o 1000 závitech), celé střeva vybrat, vyčistit a opět projet tisíc závitů. Znovu spustíte a zjistíte, že jste očistu udělali špatně a dvakrát tisícovka Vás čeká znovu. Ale chybami se člověk učí a musím přiznat, že ke konci už jsem „kolečko“ ani moc nepoužíval.

Úterek přinesl putování za kytarou, o kterém se můžete dočíst zde, takže to tady nebudu znovu popisovat.

Zbytek dovolené nepřinesl mnoho výjimečných událostí. Nesl se ve jménu klidu, pohody, sledování filmů, ničení lísek (které jsme obdivuhodně zvládli), brnkání a na samotném konci jsme s taťkou sehráli i skladbu. Já jako doprovod, táta sólista.

Z chaty jsme odjížděli ve čtvrtek dopoledne. Čekala mě totiž akce „Outdoor“, kterou popisuji zde. Doma jsem se odhmyzil, zalil plazivé kytky (všechny plazili listy po zemi), sbalil si a vydal se na Radlice.