Cihlu k cihle, postavit třeba zeď

Tento víkend jsme si s Lukášem vyměnili role. Ne, skutečně nejsme tací blázni a nepřihlásili jsme se do soutěže krátkodobé poskytnutí svých drahých poloviček někomu jinému. Prohodili jsme se ve vztahu brigádník – zaměstnavatel. Lukáš totiž z plných sil zkrášluje nové rodinné obydlí a poprosil mne, jestli bych mu nepomohl se stropem. Po dlouhé době jsem tak měl možnost znovu v rukách třímat krásu sádrokartonu.

sobota 16.02.2013 20.02.2013 00:00:00 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda
KDO (osoby a obsazení) Lukáš /
KDY (období a interval) víkend /

Od posledně prohlédnutých fotek a aktuální stavu sice neuběhla dlouhá doba, ale změn tam přibylo, jako za měsíce. Pod okny majestátně visela topení, trubky vedly odevšad kamkoliv, ale hlavně v rohu jedné z místností stál krb. Vypadalo to sice, jako kdyby někdo zaparkoval na vrakovišti naleštěné Ferrari, ale jak mě Lukáš seznamoval se svými plány, staveniště to už nebude připomínat dlouho.

Když jsme v sobotu dopoledne dorazili do baráku, první z činností bylo první zapálení ohně v krbu. Bohužel se nekonaly žádné slavnosti, ani nebylo slyšet fanfáry. Absence sekyry, třísek a kousku novin na podpal nám podpalovací ceremoniál trochu prodloužila, ale nakonec jsme se dočkali a za sklem Lukáš vytvořil neustále plápolající, neuhasínající plamen. Šli jsme stavět.

Práce nám šla hezky od ruky, vedle zdi stála konstrukce nové a my se připravovali na přidělávání desek. Když tu najednou... z kouta, kde byla umístěna armatura podobná atomové elektrárně, která měla za úkol rozvádět teplo krbu do topení, se začal ozývat sykot ucházející páry. Nakouknul jsem tam a zjistil, že vidina odpovídá slyšenému. Z jednoho z ventilů unikala horká pára a budík ukazující teplotu (do této chvíle jeho ručička zevlila na třicítce) vykazoval jisté teplo. Přesněji osmdesát stupňů Celsiových. Zavolal jsem Lukáše a schoval se za roh.

Po několika vteřinách začala kromě páry unikat i voda a na zdi vytvářela roztodivné tvary loupající se sádry. Místnost se v tu ránu zahalila do mlhy. Začínal jsem mít strach. Lukáš se ale, jako správný bojovník, vrhnul nebezpečí vstříc a začal kroutit všemi kohouty, které se na trubkách nacházely. Když se zpoza rohu začalo ozývat klení, chtěl jsem utéct, abych byl co nejdále od epicentra.

I když jsem nevěřící, v tu chvíli jsem se modlil. A mé věty vyslyšeny. Ono to bylo spíše uměním Lukáše řešit krizové situace. Sykavý zvuk se ztrácel, tryskající vody ubývalo a ručka na ciferníku pomalu začala klesat. Oddechl jsem si. Nezemřu.

Jako Pat a Mat jsme kontrolovali spoušť. Lukáš vypadal trochu radostněji než já. Konstatoval, že jsme právě zkontrolovali funkčnost všech ventilů a nemusí mít tedy strach o to, že mu jednoho dne zvedne kotel střechu k nebesům. Já jsem se klepal ještě hodinu po incidentu, ale protože už jsem měl v ruce nůžky, nebylo to tak vidět.

Dostal jsem samostatný úkol a to postavit rastr pro novou zeď v obýváku. Upravil jsem si ústroj, abych vypadal hodně profesionálně a pustil se do toho. Po několika minutách jsem zjistil, že si po všech třech etapách budování bytu nic nepamatuju. Taje CW, CD a UD mi budou asi nadále utajeny. Skládal jsem to tedy jako malé dítě kostičky do otvorů. Podle omaku a tvaru. Práce s metrem mi šla, stačilo všechno pouze čtyřikrát přeměřit a bylo to skoro přesně. Mezitím co Lukáš postavil dvě stojny, já jsem ustřihl jednu. Rozdíl kvalit je prostě neporovnatelný.

Oheň v krbu krásně praskal, po domě se rozlévalo teplo a nám šla práce hezky od ruky. Já jsem postavil rastr a narval do něj skelnou vatu, Lukáš vydeskoval „krbárnu“, nastal čas spojit své síly a vrhnout se společně do práce. Začali jsme zakrývat deskami stěnu. Pokládka celých desek šla dobře, horší to bylo s těmi nedodělky. Opětovně jsem předvedl své měřící schopnosti. Jednu desku jsem uřízl menší, druhá se do otvoru nevešla... Lukáš jen klopil oči a nechtěl se smířit s tím množstvím sádrování, které ho čekalo díky mému umění.

Zaklopili jsme, uzamkli dům a jeli domů na večeři. Po svém zkulturnění a uložení děcek jsme se pustili do vydělávání peněz (bohužel jen falzifikátů) na desce společenské hry „Výstaviště“ (potomek „Dostihů a sázek a Monopolů“). Poté, co jsme skoupili co se dalo, jsme šli spát.

V neděli ráno nás čekal úkol náročnější. Položit strop (no, lépe řečeno vztyčit, když se pokládá na zem) ve třech místnostech. Lukáš si na pomoc pozval i tchána, aby nám práce šla hezky od ruky. Bohužel Kátin táta dostal za parťáka mě, takže zážitek z práce měl malinko okořeněný zmatečností a hlavně nepřesností. Což o to, nařezat igelit na zakrytí vaty, to bylo ještě v pohodě, ale jakmile mě Lukáš pověřil naměřením desky, jejím uříznutím a hlavně, úpravou, nastalo mi peklo. Zjistil jsem totiž, že naprosto postrádám jakoukoliv prostorovou představivost nehledě o neudržení trojmístného čísla v paměti.

Měl jsem co dělat, abych neprásknul tužkou a nešel pryč, když mi Lukáš potřetí oznámil, že deska je špatně naměřená a označení díry na bodovku je na 110% jinde. Pak už pochopil, že udělat si to sám je daleko rychlejší, než mě o to poprosit. Ale i přes moje neustálé zdržování jsme strop obložili.

Na závěr chci popřát Lukášovi, aby mu šla práce od ruky, a aby se co nejdřív stěhovali do nového bydlení. Budete to tam mít pěkné.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Lucík hodnotil(a) 17.03.2013 00:00:00

vynikající

176.98.110.25 hodnotil(a) 20.02.2013 00:00:00

vynikající

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Lucík napsal(a) 17.03.2013 20:54

Každý den neni posvícení Jeníku.Člověk se učí celý život.

vytvořit / odpovědět