Jindra, neustále se řídící heslem: „Neplánovaný akce jsou nejlepší“, mi včera odpoledne položil velmi tajemnou otázku. Co že prý dělám odpoledne. Vzhledem k tomu, že už Jindru nějaký ten pátek znám, odpověď oznamující, že se ptal, jen aby řeč nestála, jsem nečekal. Bylo mi jasné, že na obzoru se rýsuje nějaká kulišárna. Jindra vypátral, že od 19.00 hodin se ve Žlutých lázních koná koncert Divokého Billa a Čechomoru. Vstupné je 350,- ale on jako starý námořník prý zacouvá lodí až k pódiu.

Protože jsem byl oděn ve svůj pracovní šat, nechtěl jsem vyrazit rovnou z práce a tak jsem vykonal kolečko přes Prosek. Okolo třičtvrtě na sedm jsem se ocitl, coby kamenem dohodil od, Jindrovy loděnice. Můj orientační smysl opět předvedl své schopnosti a i když jsem volal technickou podporu (Jindru), výsledek byl jen ten, že jsem se točil na místě. Vysvobození přišlo v podobě Ivy a Jirky, kteří měli stejnou cestu a na vodítku nádherné štěňátko. Ti mě dovedli až k Jindrově Lady Jane.

Jindra připravil vše k transportu, nezapomněl přibalit také pivo, brambůrky a polštářky. I přes velké přemlouvání s námi nakonec jela jen Iva. Jirka byl unavený a pejsek jen ulehnul, tak spal. Jako správní vodáci jsme jeli na pramičce, ovšem ozdobenou motorem. Za krásného bublání jsme se vydali na plavbu k lázním. Cestou nás různě doháněli a předjížděli parníky, motorové čluny a docela dlouho s námi bojovala veslice s ženskou posádkou. Vzhledem k tomu, že byly velmi dobré, musel jsem je kamenem a větvemi přemluvit, aby nepředbíhaly. Povedlo se. Veslice se převrátila, svůj obsah vyklopila do vody a nad klidnou hladinou se začaly nést velmi silné nadávky. Ty jsme však nebrali na zřetel a spokojeně pokračovali.

Když jsme dorazili ke Žlutým lázním, na pódiu, pod pódiem i okolo pódia byla narváno. Komentátor právě ohlašoval, že budou za chvíli začínat, i když bylo po osmé hodině a koncert měl začít v 19:00. Inu technika. Nakonec však svůj boj proti lidem prohrála a byla nucena fungovat. Nejprve začal hrát Divokej Bill a Čechomor jako celek, což skýtalo 15 lidí na pódiu, které to s těžkými obtížemi vydrželo. Pak se Bill odporoučel a před lidmi Čechomor začal hrát své nejlepší kousky. Mezitím jsme byli obléhání piráty, kteří se očividně bavili tím, že příbojové vlny naše bárka moc nezvládá. Nakonec se jim podařilo ukořisti pár mladých děvčat (o které se notnou dobu snažili) a odpluli vyrábět vlnobití někam jinam.

Čechomor ukončil svůj pobyt a nad Prahou začal znít Divokej Bill. My s Jindrou, nedbalí na vrtkavost loďky, jsme začali jemně podupávat do rytmu, až po paůubě začali poskakovat třísky. Protože se již velmi zatáhlo, odvezli jsme, jako správní gentlemani, Ivu na břeh a opět obrátili kormidlo k poslechu. Bill pokračoval dál ještě pár písničkami a když jim došel dech, znovu pozvali k sobě Čechomor. Pódium opětovně zažívalo zatěžkávací zkoušku.

Po odeznění poslední písně, což byli Beatlesáci, se několikasethlavý dav začal nesystemizovaně ušlapávat, a my jsme jen vesele kopli do vrtule a odjeli ke břehu. Následovalo uspání Lady Jane a odchod domů. Já jsem se ještě pokusil o umělecké foto za nočních světel, což dopadlo více než uspokojivě. Prostě, když máte dobré kamarády, vyzrajete i nad placením.