Vítání nových 365 dnů

Když něco končí, něco nového určitě začíná. Někdy se na začátek těšíme, někdy nás děsí. Jindy chceme, aby konec nikdy nenastal. Co každopádně vždy pomůže proti smutku z konce, a znásobí radost z příchodu něčeho nového, je prožít tento zlom s kamarády. A přesně to jsme udělali my s Luckou na Silvestra. Spojili jsme se s již prověřenou dvojicí Jitka – Jindra. A stálo to za to. Na posledním společném pivku (a to už je hodně dlouhá doba) jsme se s Jindrou shodli na tom, že loňský Silvestr byl pro nás přínosný, akční a rozhodně ne nudný. Domluvili jsme se, že ho zopakujeme.

pondělí 31.12.2012 08.02.2013 00:00:00 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda
KDY (období a interval) zimní dovolená /

Silvestr – předvečer

Několik minut poté, co jsme se rozloučili s částí Lucčiny rodiny (posunutý ježíšek) se rozezvonil vstupní oznamovač nové návštěvy a dole čekali Jitka a Jindra s klasickým úsměvem na rtech. Přivítání, potřásání ploutvemi a jiné oslavné operace netrvali dlouho a rovnou jsme se pustili do příprav. Během toho, co jsme patlali chlebíčky (v tento sváteční čas jsme byli v této aktivitě již hodně sehraní a vypracovali si vlastní strategii) a plnili mísy, nám Jindra odhrnul závoj tajemství rozprostírající se nad večerem. Plán byl nakonec obohacen o několik přesunů, aktivit a zážitků.

Prvním bodem itineráře byl pobyt u nás. Samozřejmě jsme jen neseděli a nepožírali namazané veky. Jindra byl (krom jiného) vybaven kytarou. A tak jsme zapojili nástroje a naše vokály a uspořádali po dlouhých měsících zkoušku. No, žádný zázrak to nebyl (dokončené skladby bychom napočítali na prstech jedné ruky), ale zábava byla. Holky degustovaly víno, my jsme prolévali hrdlem pivko. Když už Jindra potřetí poukazoval na to, že je nejvyšší čas zvednou kotvy (pozadí) a vyrazit k dalšímu cíli, zabalili jsme vybavení (další lahev vína a pár piv) a odcestovali na Smíchov.

Jak se oslavuje po lodnicku

Naše kroky směřovaly do Pražských loděnic, kde se měla konat velká silvestrovská pařba místních vodáků. O cestování nelze napsat nic jiného, než že to byla jedna velká legrace (v očích kolemjdoucích by se to dalo asi nazývat ostudou) v našem stylu. Já jsem po dlouhé době sáhl po mobilním videu a celou událost filmoval. Obě slečny se zhostily hereckých rolí bravurně a Jindra doslova exceloval.

V nekonečné bouři smíchu jsme se dostali, jak jinak, až na Smíchov. Z tajemných uliček nás v přeplněném (námi) autě vyvezl Harry a my se ocitli před schody klubu. Když jsme vstoupili do velkého sálu, schopného pojmout 30 sedících a 50 stojících a zevlujících lidí, docela nás šokovalo, že místnost obýval pouze jeden pár. Již zmiňovanému Harrymu dělala společnost Bára (no, dělali si tak nějak společnost navzájem). Absence lidí ale nekazila dojem z prostřeného stolu. Zasedl jsem k talířům a v duchu cítil, že změna pozic nebyla k horšímu. A to jsem ještě nevěděl, že mi Harry za chvilku natočí i pivko :D.

S Jindrou jsme začali vzpomínat na svá mladá léta a prozrazovali více a více ze své minulosti. Tím jsme na jednu stranu definitivně utnuli pochybnosti o naší „normálnosti“, na stranu druhou, co by člověk neudělal pro radost těla i ducha ostatních, že? Slovo dalo slovo a Bára s Harrym přislíbili, že cestu za ohňostrojovým výhledem podniknou s námi. Nějakou tu minutku před půlnocí (pár desítek) jsme sbalili vše potřebné (včetně kelímků a rachejtlí) a vyrazili.

Neřeknu Vám, jakou tramvají a jakým směrem jsme jeli, ale pamatuji si, že během časového intervalu mezi dvěma zastávkami jsme komunikovali se spolucestujícími a popřáli si vše nejlepší do nového roku. Je skvělé, jak jsou lidé společenští, když se slaví. Škoda, že je konec roku právě jen na konci roku.

Stezka kamzíků

Nacházeli jsme se na nábřeží Vltavy, stanici od Podolského plaveckého bazénu (jsem si teď vzpomněl). Do této chvíle jsem nějak neřešil, že pohled na Prahu se musí konat z kopce, jinak by nebyl zcela funkční. K tomu je zapotřebí se na vyvýšený bod nějak vydrápat. Když nám Jindra ukázal silnici stoupající vzhůru skoro pod pravým úhlem, lehce jsem vystřízlivěl. Klasicky jsem remcal, ale když jsem pochopil, že bych za chvilku remcal opuštěný, začal jsem také pochodovat. Výstup po západním svahu Kavčích hor byl náročný, ale ta vyhlídka stála za to. Před námi se rozprostírala Praha, oddávající se ještě přípravám na příchod nového roku.

Konečně nadešel čas pro Lucčino velké tajemství, které si nesla celou cestu s sebou. Rozbalili jsme balon přání (dle návodu) a každý z nás na něj vměstnal svoji tužbu (no, já už si nepamatuju, co jsem chtěl, ale fusekle to nebyly). S úderem prvních vteřin roku 2013 začala obloha nad panoramatem Prahy měnit barvy a ohňostroj slavil svou vládu. Šťastný a veselý nový rok!

Zatímco Harry posílal na nebohé Podoláky (obyvatelé Podolí) barevnou a hlučnou nadílku, tým vzduchoplavců (Lucka, Jitka a Jindra) úspěšně odeslal oba balony (s menší časovou prodlevou) k nebi. Já jsem tam jen tak překážel a filmoval. Když jsme vystříleli a vypili všechno, co se vystřílet (kromě očí) a vypít dalo a novoroční ohňostrojové šílenství polevilo na bod mrazu (to bylo kolem půl jedné), začali jsme směřovat k poslední zastávce. Jitka s Jindrou nám nabídli, že můžeme přenocovat u nich. Propletli jsme se kolem budovy České televize, rozloučili se s Bárou a Harrym (ti přesedlali na jiný program) a po půlhodince chůze se objevili v obývacím pokoji, konkrétně u stolu, který se začal plnit chlebíčky. Já jsem samozřejmě neodolal, začal se ládovat a objednal si pivo. Protože rozjetou atmosféru se nám nikomu nechtělo přerušovat, před spánkem jsme sfoukli ještě dvě kola Aktivit.

Vzhůru do nového roku

Nevzbudili jsme se nikterak pozdě (ale ani nijak brzo – přece jen jsme šli spát kolem třetí), posnídali a pomalu se chystali k odchodu domů. Vzájemně si však odsouhlasili společnou návštěvu Pražského Novoročního ohňostroje. Loučení bylo tedy jen krátké.

Pod koňským ohonem jsme se potkali v pět (díky Lucko) a romanticky (po svých) se dokodrcali přes mraky lidí až na Most legionářů, z kterého jsme sledovali tu úžasnou podívanou, na kterou se určitě vyplatilo se počkat i v tento mrazivý čas. Když hudba dozněla a rachejtle dolítaly, společnými silami se prodrali zpět na Muzeum a tady oficiálně ukončili silvestrovské setkání.

Oslavy neměly chybu a žádnou událost bych neměnil ani nevyloučil. Moc děkuji za možnost krásného prožití příchodu nového roku a všem přeji šťastný a úspěšný vstup do roku dva-třináct.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

78.45.149.182 hodnotil(a) 08.02.2013 00:00:00

vynikající

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Lucík napsal(a) 08.02.2013 20:38

Tak Jeníku, super článek jen s tím časem srazu pod ocasem jsi se sekl. Sraz byl v pět a v šest byl ohňostroj.

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 09.02.2013 09:13

Opraveno. To je ta moje paměť :D. Díky.

vytvořit / odpovědět