Cesta byla pohodová, co jsme nenašli doma, to nám ukázal pan Google na mapě, i když mapy v ruce blbce jsou také k ničemu (tím reaguji na mou chybu, díky které jsme málem šli na druhou stranu). Ale Lucka vzala otěže pevně do rukou a díky tomu jsme nebloudili. Když jsme na chodbě potkali mušketýra, jakousi princeznu a hýkala, byli jsme si jisti, že jsme správně. I když to zprvu vypadalo, postava s foťákem v ruce, která zmateně polétávala mezi čekajícími, a zuřivě cvakala spoušť, nepatřila do filmové branže. Byl to taktéž návštěvník.

V deset se mezi námi ukázala mladá slečna v Barrandovském tričku a vedle ní Sněhurka. Té se prý ztratili všichni trpaslíci a poprosila děti, aby jí pomohly je najít. Paní průvodkyně nám oznámila, co nás čeká a nemine a na co se můžeme těšit a poté vyrazila k prvnímu skladu kostýmů.

Postupně jsme navštívili několik skladů (například historický, válečný, pohádkový a současnost), které byly označeny dle období, z kterého byly oděvy zde odpočívající. Sem tam nám slečna povyprávěla nějakou historku, anebo upřesnila historii kostýmu. Dost často budete totiž hledět na oblečení, ve kterém ztvárnila známá herecká osobnost klíčovou roli. Fotit můžete jako o závod (jak někteří předváděli), jen v historickém oddělení je pořizování obrazových záznamů zakázáno výslovně (některými neakceptováno).Na konci putování máte možnost nechat se zvěčnit v dobových kostýmech, čehož jsme s Luckou pochopitelně využili.

Celkově prohlídka zabere cirka hodinu a půl a dle mého názoru to stojí za to vidět. Takže pokud chcete například vidět, z jaké látky byl oblek pana Menšíka v Arabele, anebo jaký odstín zelené má Krakonošův kabát, nebo jen nevíte, kam v sobotu jít, zkuste zapřemýšlet o tomhle.