Jak jsem baštil plyšáka

Nutriční (výživová) hodnota potraviny vyjadřuje pomocí údajů o množství obsažených látek, do jaké míry je potravina pro výživu člověka významná, do jaké míry je prospěšná či nežádoucí (viz definice). Ale víte někdo, co je nutriční večer? To je páteční večer (něco jako velikonoční pondělí), kdy se sejde parta skvělých lidí a všichni si pochutnávají na výborně připraveném jídle. A jak jinak, hlavním produktem byla přerostlá veverka.

pátek 18.11.2011 18.11.2011 00:00:00 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda
KDO (osoby a obsazení) Milda /

Hlavním organizátorem, hostitelem a šéfkuchařem byl Milda. Nebudu popisovat dlouhý příběh plný emocí a alkoholového oparu, kterak se do Mildova mrazáku to nebohé stvoření dostalo, ale prostě se tam octlo (a myslím, že je víc než jasné, že nedobrovolně). Milda pak přišel s nápadem, že se o části hlodavce podělí se svými přáteli, zřejmě proto, aby se neoctl se zážitkem a případnými zažívacími problémy sám. K učitým jedincům (na výběr byl kladen dosti přísný důraz) doputovala pozvánka na baštění.

Přípravám a vaření jsem se velkým obloukem vyhnul (nebyl jsem na ně přizván zřejmě z toho důvodu, že nejsem schopen rozlišit, zda se maže máslo na chleba anebo chleba na máslo), ale jako návštěvník a degustátor jsem dorazil jako první. Milda, který věnoval volný den před tím uklízení, mi slavnostně ukazoval, co všechno je připraveno a co nás čeká. Napjatě jsme očekávali první zazvonění. Cinkot oznámil příchod Michala, stejně neustále rozesmátého Mildova bratra (nezapřou se). Ten byl (jak jsem se později dozvěděl) definován krom návštěvníka a ochutnávače i jako druhý šéf kuchař a kuchařský odborník. V kuchyni nastal pohyb (jen pohyb světelných částic zde byl značně omezen) a bytem se začala linout vůně.

Pak nastala cosi jako „Doba temna“. Jediný, kdo se dostavil byl hlad ve vší velikosti a oslovil nejen mne, ale i Michala. Milda bránil své kuchňské kálovství celou svou silou a nejvíce pochopitelně poklady ukryté v lednici. Pod neustálým tlakem Michala a mne pak nakonec povolil a rozbalil a umístil před nás silvestrovské chňapky (to, po čem o silvestru neustále chňapete a rvete do pusy). Na nějakou dobu nás to zabavilo (nedá se říci zasytilo) a když jsme znovu chtěli zaútočit na lednici, naštěstí zvonkem ohlásil svou přítomnost Jaro. Sláva, jde se baštit.

Celkem se večeře podávala jako tříchodové menu. O předkrmu se nedá vypovědět nic jiného, než že to bylo naprosto výborné (pane Pohlreichu, s jiným názorem nemůžu souhlasit). Mezi mlaskáním a slovy chvály (na hlavu Michala) se k nám přidal i Martin (který odmítl přijmout stav zdravotní nemohoucnosti). V průběhu kulinářského zážitku probíhalo promítání zvěrstev, které byly spáchány při našem působení ve Svinné (pokud někdo tápe o co šlo, přečtěte si zde). Jedna osoba zjistila (že by já?), že není zcela mentálně v pořádku a pozorujíc program se červenala na všech částech těla. Ostatní s otevřenými ústy hleděli na temnou stránku tohohle maníka.

Prostor na vytrávení nám vyplnila dlouho očekávaná projekce záznamu z divadelního představení (nevím, kde to bylo, ale Národní Divadlo to myslím nebylo). Jestli si někdo před tím pouze myslel, že nejsem normální, teď získal nezvratný důkaz. Všichni se smáli až se za břicha (teď již dost plné) popadali, jen jedné nepřítomné osobě to bylo myslím hodně proti srsti. Tou osobou byla Agatha Christie a šlo o interpretaci (spíš parodii) její hry „Past na myši“.

Druhým chodem byly plněná kuřecí stehna (jestli někdo nechápe, jako já, jak lze naplnit stehno, obraťte se na kuchaře Mildu). Stejně jako předkrm, byla podávána s francouzskou bagetou (l’baggetou). Po delikatese se jen zaprášilo a opět padala slova chvály.

Protože kompromitujících materiálů se Jarovi nepodařilo natočit více (anebo si je nechává na příhodnou chvíli), vzal Milda zábavu do svých rukou. Pozvedli jsme číše a oddávali se velmi romantickému a nenásilnému seriálu o silných jedincích, vědeckotechnickému pořadu věnujícího se drsnému kraji Bruntálu a chybět nemohl ani náš starý známý Manďák.

Třetí a finální lahůdkou byla pečená nutrie na divoko. Krom toho, že se o tomto mase Michal vyjádřil slovy „Tak psa jsem ještě nevařil...“ se jednalo libové maso připomínající králíka (bez zelené a modré anilinové barvičky). Když byly pusy utřeny a ruce umyty, nezbývalo nic jiného, než očekávat Jiříka a jeho švagra Davida, kteří si krátili páteční večer prací a stěhováním (nechápu). Protože tato činnost není zrovna časově nenáročná, dorazili až kolem jedenácté hodiny večerní. Ve dveřích se potkali s odcházejícím Martinem a Jarem a zasedli k hodovnímu stolu. My, kteří jsme měli odjedeno, jsme jen tiše záviděli nově příchozím. Aby nebyli ani oni ošizeni o umělecké filmové dílo, probíhalo promítání všech Svinnáren ještě jednou.

Pak už nadešlo jen rozloučení a Milda, Michal a já jsme zalehli. Koneckonců, byl to sice náročný večer, ale plný zábavy, smíchu a hlavně... výborného jídla. Oběma kuchařům ještě jednou smekám a ostatním děkuji za skvělý zážitek.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

nehodnoceno
článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Michal napsal(a) 23.11.2011 16:12

P.S. : Super večer :-)

vytvořit / odpovědět

Michal napsal(a) 23.11.2011 16:11

Super článek a děkuji za projevené díky :-)

vytvořit / odpovědět

Milda napsal(a) 23.11.2011 10:25

A jeste jednou diky vsem co dorazili :-)

vytvořit / odpovědět

Milda napsal(a) 23.11.2011 10:25

No papani se povedlo... Michale diky moc a priste se vrhnem na toho psa :-)

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 23.11.2011 10:29

Psa ne Mildo... to bych se netěšil tak, jak jsem se těšil. Ale jestli chceš nějakou inspiraci, tak bych si dal třeba sloní stehno. To by mi vydrželo na měsíc :)

vytvořit / odpovědět

Fotogalerie