I když internet je velmi užitečný, co se týká rad a návodů, je dosti rozporuplný, neboť na mou otázku "Jak koupit pračku" jsem obdržel zhruba 150 odkazů s různými (většinou protichůdnými) poznámkami a dokonce jedou spoře oděnou slečnou (zřejmě měli velké prádlo). Zprůměroval jsem tedy odpovědi a popsal stránku bloku tím, co by nový spotřebič měl umět a jakými parametry se má chlubit.

Vzal jsem tedy v úvahu všechny kritéria, zadal je při vyhledávání výrobků a povedlo se. Jedinou vítězskou byla krásné stříbrná, plně elektronická, hypervýkoná a neskutečně drahá Liebherr za 35.000,- Cože??? Zařval jsem do monitoru a pídil se po tom, jestli také vynáší odpadky a žehlí. Nikoliv. Hledání pokračovalo dál a já ze svých nároků začal pomalu ubírat.

Nakonec jsem si vybral pračku od firmy Candy, která mě svou cenou a svými možnostmi uspokojila tak, že jsem si jí objednal přes internetový obchod obchodní dům. Vše šlo velmi rychle a já jsem po čtyřech dnech byl obeznámen, že dorazí. Firma slovo dodržela a PĚT minut po začátku dodací lhůty (celkem dvě hodiny) se mi rozezvučel zvonek.

Dva chlapi připomínající křížence gladiátora a vzpěrače mě lehkým šťouchnutím poslali pračku ke dveřím. Podepsal jsem předsevzetí, dostal instrukce co s ní a oba Rambové opět zmizeli. Já jsem s pračkou ani nehnul. Takže jsem pozval Lucku (která byla přítomna) a Blacky, jestli se nechtějí také pokochat elektronikou na zbytečném místě. Naštěstí zanedlouho dorazil i Jindra (s kterým jsem to měl dohodnuté - nebyl to šesytý smysl) a pračku mi pomohl nainstalovat do koupelny. Vše proběhlo bez komplikací, jen jsem ještě týden necítil palec na noze, na který jsem si krásku položil a práh do koupelny zažil malé strukturální modelování za pomoci tlaku, tahu a střihu.

Pračka byla na místě. Ó, jak jsem se radoval. Bohužel pouze chvíli, neboť jsem zjistil, že šňůra na vodu je asi o 5 cm kratší, než bych potřeboval. Malá přestavba - závada odstraněna. Jindra neustále dokumentoval mé pocení a klení a když shledal, že je již dosti materiálu, odjel. My s Luckou jsme začali pečlivě čísti návod (to znamená metoda pokus - omyl - čtení) a napadlo nás, že musíme uskutečnit první praní (i když bylo asi půl desáté).

NAŠTĚSTÍ!!! nebyl prací prášek, jehož nepřítomnost způsobila záchranu pračky. Proč, ptáte se? Protože Jenda jaksi zapomněl přečíst dokument "Pozor, čtěte před prvním použitím", kde se píše o tom, že bych jaksi mohl vyndat distanční vložky aretující buben. Ani si nechci domyslet, co by se asi dělo. Pračka by poskakovala za vydatného skřípotu a měl bych po srandě. Vše tedy dopadlo dobře, celé upozornění a návod už jsem si přečetl a druhý den proběhlo praní. To dopadlo úspěšně a bílá je skutečně bílá.Obrazový materiál

Další epizodkou, která se odehrála o několik dní později je první reklamace. Zjistil jsem totiž, že dodaná by měla být i nálevka na tekutý prací prášek. Nálevka sice dodána byla, ale její rozměry nedovolovali její umístění do zásobníku. I tedy rozhodl jsem se napsat, coby neuspokojený zákazní, dodavateli a požádat jej o nápravu. Asi půl hodiny poté, co jsem mail s prosbou odeslal jsem měl telefoní rozhovor s pracovnicí servisu, která se mě tázala, zda-li jsem si skutečně jistý, že nálevka je od jiného výrobku. "Samozřejmě", odvětil jsem a naplnil mě pocit rozhořčení. Přece bych nepsal, kdybych si nebyl jistý, že? Dostal jsem za úkol opsat výrobní číslo pračky a opět napsat.

Číslo jsem si zaznamenal a abych dostal svého přesvědčení, ještě jednou jsem zkusil vložit nálevku do zásobníku. "Jasně, nejde to..." Má víra v mou neomylnost se zhroutila, když jsem zjistil, že se zásobník dá vyjmout a nálevka tím získá dostatečný prostor. Sláva, už jsem zas za blbce.

Naštěstí slečna v servisu to necítila tak silně a jen mi popřála hezký den. Má reklamace byla tedy vyřízena za 16 hodin. Od té doby pračka funguje a jsem s ní velmi spokojen.

Na závěr bych chtěl poděkovat za vydatnou pomoc Jindry, který mi spolupracoval při umisťování a stěhování a pořizoval dokumentaci a Lucce, která mi pomáhala při instalaci a porozumění návodau. Děkuji.