Po příchodu mě přivítal učitel a nespočetně lahví lemující zdi klubu. Nemusím asi dodávat, že se nejednalo o jednu a tutéž značku. Petr mi podal malý telefonní seznam a nalistoval první stránku. Na té bylo 6 aktuálně točených piv (jejichž značky jsem neznal). „A na těch dalších je asi 190 lahvových piv“ informoval mě Petr. Začal jsem zkoumat, co bych si mohl dát. Volba padla na „Šviháka“, což je nakouřený tmavý ležák z pivovar Eggenberg (když použiji doslovnou definici Pivovarského klubu). Když jsem poprvé ochutnal tmavou tekutinu s bílou pěnou na vrchu, byl jsem velmi mile překvapen. Kromě chutě piva jsem na jazyku skutečně i „uzenou“ příchuť.

Chvíli jsme debatili ve dvou, po chvilce přišel Tomáš a společnost byla kompletní (málo je někdy více). Na plno se rozjela nejen komunikace, ale i ochutnávka piva. Já jsem okoštoval například ještě čokoládové (nekřeňte se, chutná to líp, než se představuje) a medové. Učitel si dodal odvahu a nechal si přinést „trávové“ (nebo trávníkové?). Etiketa na lahvi byla sice ozdobena lístkem ganji, ale pivko chutnalo spíše po kopřivách (a že jsem je nikdy nežvýkal).

Ke konci setkání se začal rýsovat plán na akci, která snad vyjde a uskuteční se v blízké budoucnosti. Nebudu prozrazovat detaily, protože bych to nerad zakřikl.

Jsem rád, že po tak dlouhé době jsme se zase viděli a těším se na další setkání. Budu jen rád, když u toho budeme popíjet znovu tak trochu jiná pivka. Na závěr nemůžu opomenout pochvalu personálu za profesionální a někdy až nadstandardní obsluhu. Pokud jste tam nikdy nebyly a pivo Vám není více než odporné, vřele doporučuji toto místo navštívit (po předchozí rezervaci).