Podle sluníčka bylo přesně 11:59:32, když se náš rádoby rychlík zastavil v Českých Budějovicích. Předem dohodnutý sraz v poledne před budovou nádraží byl lehce odložen o 10 minut. Celou vinu nesl pořad Jackass, který svou hloubkou a obsahem zamezil Jakubovi a Vencovi včas opustit domov. K dobru jim můžeme připočíst, že i když zkoušeli některé případy této příručky pro přežití, dorazili zdraví a živí. Ještě předtím, než jsme se vydali směrem k našemu přechodnému domovu, byl Jakub nucen koupit kytičku k MDŽ. Zřejmě se v této problematice zcela neorientuje, neboť koupil narcisy (nic levnějšího neměly), ale zato koupil sudý počet.
Hned při uvítání si nás všechny Markéta zcela získala, neboť nám byl hned podán vynikající oběd v podobě lasagní. I Jindra, který od počátku rozhovorů o jídle byl důrazně proti, prohlásil, že „neměl tu čest jíst takto výborné lasagně“. Markéto, máš u nás velkou jedničku. :-). Vědom si závažnosti své prosby, požádal jsem hostitelku o hrnek kávy. Mé žádosti bylo zcela vyhověno a závdavkem jsme obdrželi výborný dezert. (Markéta obdržela další jedničku)
Následující program nebyl zvolen dobře, jelikož jsme právě poobědvali, ale Jakub s Vencou i přes důrazný odpor Markéty, nás uvedli do tajů hry o život v podobě již zmiňovaného snímku Jackass. I přes varování uvedené na začátku, že podobné kousky nemáme zkoušet jako Ti blbci z Prahy, jsme měli nutkání vyzkoušet pár kousků hned na místě. Bohužel nám k tomu chybělo příslušenství. Jednalo se o gumovou hadičku, asi 1 m dlouhou a skleněnou bandu s otvorem velikosti průměru lidské hlavy. Se zklamáním jsme test odsunuli na později (každý se těší, že odloží obsah svého nitra poté, co inhaluje naplno zplodiny z útrob svého dárce/kyně). Následovala projekce zoofilního snímku patrně cílené pro mladé milovníky zvěře.
Venca i Jakub zlomeni nátlakem zbylé party se vydali na poznávací výjezd do Budějovic. Bylo nám ukázáno jádro města, které Venca komentoval slovem „sračka“. My intelektuálové ozbrojeni svými fotoaparáty jsme se vžili do rolí japonských turistů a zmateně jsme pobíhali za svými průvodci a velmi frekventovaně cvakali svými spouštěmi. Vzniklo pár velmi povedených fotografií – za zmínku jistě stojí parta spoluobčanů tmavší pleti, která mi zcela zamezila výhledu na radnici města. Protože chlapci již svými výroky dávali rázně najevo, že prohlídka skončila, doputovali jsme do Masných krámů. Zde jsme si objednali polévku, pivo a Jindra cosi drobivého. Následovalo další přemlouvání o uskutečnění výletu na Hlubokou. Slova skupiny J+V jsou zde nepublikovatelná, ale cesta se uskutečnila. Vše nám skazila pozdní hodina, protože uvedla celý horizont do fáze neviditelnosti. Tudíž jsme se za vydatného výskání a radosti J+V vydali domů.
Jako krmě podávaná k večeři byly nakládané hermelíny ala Jakub. Jakub se vyznamenal, byly vynikající a při důkladném prolévání tohoto skvostu pivem jsme se dostali do stavu naprosté extáze. Náš stav ještě prohloubil nákup 3 litrů piva za deset korun. Chceme ještě jednou velice poděkovat výčepní z penzionu v Češňovicích za nadlidský výkon v počtech, ale svou chybu napravila ještě přidáním informace, že se v blízké vísce Pištín pořádá nějaká ta tancovačka.
Vzhledem k tomu, že se před námi začala formovat vize, že dnešní večer bude ve znamení pouštění Béčkových filmů, rozhodli jsme se (jen Jindra, Venca a já) že narušíme pokojný průběh candrbálu v Pištíně a vnutíme jim svou přítomnost. Obráni o 50,- Kč coby vstupného jsme vstoupili do naprosto prázdného sálu. Přítomni byli pouze vyhazovač (zřejmě příslušník německé divize), pokladní (s funkcí šatnáře a uvaděče) a dva DJové. Velmi zklamáni jsme se začali posilňovat zlatavým mokem. Výsledek se brzo dostavil. Sál se začal zaplňovat a věkový průměr začal povážlivě klesat a pomyslná ručička se zastavila na hodnotě 15,2. Pivo dalo našim pohledům jiný rozměr a naše stařecké nožky začaly neklidně podupávat do rytmu písně „Máš nejhezčí zadek na světě“, zřejmě místního šlágru (neboť byl hrán dvakrát). Jindrovi nohy již nebyly schopny unést takovou výzvu a odnesly ho k protilehlému stolu, kde seděly tři mladé dívky jako poupátka (nerozkvetlá). Jindra svou působnost u nového stolu prodloužil na 15 minut a při návratu k nám hrála jeho tvář úsměvem. V čem spočíval taj konverzace nám byl zatajen. Venca popadl svůj telefon, ne snad ze stesku po manželce, ale aby ho použil jako videokameru a začal pořizovat umělecké záběry v podobě kroutícího se zadku jedné z přítomných. Časem Vencu opustil stud a svůj aparát již neskrýval, ale své oběti ho v podstatě nalepil na onu část. Večer se nakonec rozproudil tak, že Jindra i já jsme zabředli do směšných pohybů, coby tance, a začali řádit na parketu. Jako poslední se přidal i Venca, protože mu kapacita v telefonu nestačila pojmout takové množství pozadí. Jindra se kolem druhé hodiny ranní rozpomněl na to, že potřebuje nutně odeslat dopis (dle mého tušení), protože navázal rozhovor i tanec s místní pracovnicí České pošty. Druhá hodina však jeho snažení přerušila a my jsme se vydali na pouť k postelím (svým).
Vybaveni GPS a absolutně výborným orientačním smyslem jsme se u kostela, který se nachází asi 100 m od diskotéky začali pomalu ztrácet. Jediným pokusem o osvětlení naší pozice bylo označkování místa našeho postavení. Z nouze nás vyvedl telefonát Jakubovi (který i ve sluchátku zněl velmi nadšeně) a následný odvoz, který zařídil Jakub a Markéta řídila.
Ráno započalo v 11 hodin při řevu "Když máš v chalupě orchestrión" a Venca vysloveně nemohl zapomenout na včerejší Pištínskou vrtící se samici. Lehce jsme posnídali, já osobně spořádal půl bábovky a asi půl tuctu toastů (Markéta má třetí jedničku) a začali jsme vyprávět Jakubovi své nepopsatelné zážitky doložené obrazovým materiálem od Vency. Jakub nám akci pochválil a lehce si zanadával nad svou nepřítomností (Markéta ovšem u toho nebyla). Sbalili jsme si švestky, rozloučili se a k velkému údivu nás všech nám bylo nabídnuto další pozvání, které určitě využijeme, ale až po zjištění, že se v Pištíně koná další nějaká ta tancovačka. Děkujeme.
A závěrem? Akce se velmi povedla, pojali jsme nové síly a Pištín nás přivedl na novou cestu.
