Nejdřív bych se pokusil nastínit, co se mi vlastně na mobilu porouchalo. Mám telefon Sony Ericsson Xperia X1, což je telefonovátko s výsuvnou klávesnicí. Mimochodem, moc príma věcička – tedy pokud funguje. Zhruba po 6ti měsících od koupě mi začala klávesnice blbnout. Psaní SMS se stalo noční můrou, neboť při stisku tlačítek se znak zobrazil několikrát a jiné tlačítka byla naopak „hluchá“. Takže zpráva mohla vypadat například takto: „Aaahj kaaaamarrrrade,piiiisuuTi pozzzdrav“, což jak sami uznáte není zrovna vzor pro odeslání. Mobil jsem tedy sbalil spolu se záručákem a vydal se do prodejny.
Při první návštěvě mi bylo oznámeno, že je to softwarový problém, že mám zahlcenou paměť telefonu (ano, měl jsem tam uloženo asi 140 telefonních čísel), že si mám všechno pěkně promazat a pro jistotu nainstalovat nový firmware. Chvíli jsem sice oponoval, ale pán zdál se býti velmi přesvědčivý. Dobře tedy. Doma jsem přeinstaloval firmware (čímž jsem přišel o všechna nastavení) a po startu zjistil, že se klávesnice (kupodivu) chová pořád stejně.
Chvíli jsem s tím chodil, ale když jsem zjistil, že strávím minutu psaním SMS a dvě minuty jejím opravováním, rozhodl jsem se, že se do obchodu vydám znovu a tentokrát se nenechám tak rychle „uchlácholit“.
Druhá výprava byla úspěšnější, i když na začátku to tak nevypadalo. Mobil jsem ukázal, popsal technikovi (no, nebudu přehánět) problém a vyslechl si, že se na to určitě nevztahuje záruka, že to bude stát 3 kila a že si na to měsíc počkám. Ale to bylo až poté, co si klávesnici osahal a tvrdil mi, že mu to chodí. Tak jsem mu musel ukázat, že normálně nepíšu jeden znak za minutu. Uvěřil. Při ukázce se kolem nás mihnul i jeho kolega z minula a pronesl své „to je softwarový problém“. Mobil byl přijat, já jsem obdržel lísteček, strčil ho do batohu a odešel. Rozhodně ne spokojeně. Spíše s obavami.
Doma jsem papír rozbalil a zjistil následující. Za prvé byl špatně uveden kontaktní telefon. Za druhé byla chyba popsána velmi stručně. Uvedeno bylo „klávesnice někdy“. Myslím si, že opravář by mohl být špička ve svém oboru, ale stejně by nerozluštil, v čem je problém.
Tak jsem napsal mail, že mají špatně napsaný mobil, aby si ho opravili a čekal...
... čekal jsem měsíc, ve kterém mi nepřišla žádná odpověď, žádné potvrzení. Když jsem to už nemohl vydržet a zavolal na telefon, který byl uveden jako „reklamace“, ozval se mi hlas, který mi hned oznámil, že je na dovolené. Už jsem se nenechal odradit a spustil jsem svou.
Sdělil jsem dovolenkáři, že jsem ten a ten, co má v jejich krámku mobil a rád bych věděl, kdy ho dostanu nazpět. Pán si nemohl rozpomenout, pak si vzpomněl a řekl mi, že už mi před 14ti dny volali. Rozporoval jsem toto tvrzení tím, že mají špatné telefonní číslo a že mi nikdo nevolal. „Jo, vlastně ano, proto jsme se Vám nemohli dovolat.“ Odpověděl hlas na druhém konci.
Postupně jsem se dozvěděl, že je chyba v tom, že je přetržená jakási páska, že to bude stát 1500 až dva tisíce korun, že oprava bude zhruba 14 dní a že jsem si to udělal tím, že to nosím v batohu, že se do mobilu dostane nepořádek a ten to zničí. Má námitka, že mobil nosím ve futrálu, nebyla vedena v potaz. „No, tak v tom obalu se právě drží ten nepořádek, který Vám to zničil.“ Má poslední otázka směřovala na to, jestli se porucha nebude opakovat znovu, když vydám tak velké množství peněz. „To by asi nemělo.“
Asi nemusím popisovat míru mého rozpoložení, když jsem hovor ukončil. Rozhodl jsem se, že těmto komikům již delší dobu mobil nenechám a radši ho nechám zničit jinde. Je vidět, že „Náš zákazník, náš pán“ platí pouze v případě, že zákazník není zákazník uplatňující reklamaci. Jestli Vás tedy můžu upozornit, v obchodě Allmobil se nesnažte reklamovat.
I když jsem si myslel, že stačí zboží reklamovat, není to pravda. Můj příběh má pokračování. Včera jsem navštívil obchod s tím, že mobil si prostě vezmu a dám ho jinam. A ehjle, tak jednoduché to není. Mobil jsem dostal, bylo mi řečeno „Jestli vám můžu radit, tak ho střelte“, a já se vydal dom. Měl jsem takové nutkání mobil vyzkoušet. Co jsem viděl, mi trochu hnulo žlučí.
Jakmile jsem vysunul klávesnici, obraz z displeje zmizel. Otočil jsem se tedy na podpatku a nabral směr do obchodu a uvnitř sebe uklidňoval rozzuřené zvíře. Do prodejny jsem vstoupil tak vehementně, že mě nezaregistrovalo ani čidlo. Pana prodavače můj návrat zřejmě překvapil (nebo že by se divil tomu čidlu?) a s úsměvem na rtech mi položil otázku, zda pro mě může ještě něco udělat. Ukázal jsem mu mobil a sdělil mu, že jsem (zřejmě bláhově) předpokládal, že dostanu mobil alespoň ve stejném stavu, jako jsem ho do servisu přinesl. Bylo mi vysvětleno, že to není až taková pravda, protože: „Vy jste odmítl nabízenou opravu. Tím se stalo, že manipulací s poškozeným dílem mohlo dojít k ještě dalšímu poškození. Technik tedy za to žádnou vinnu nenese“.
Asi Vám nemusím popisovat, jak jsem koukal, když jsem tuto definici vyslechl. V hlavě se mi vybavovaly všechny poučky, jak potlačit agresivní chování nezačít mluvit vulgárně. Dařilo se mi to, ale bylo to jen taktak. Chvíli jsem se s prodavačem dohadoval a odmítl se smířit s faktem, že je ten mobil vlastně v pořádku. Ten pak vzal telefon a někam (prý do servisu) zavolal. Problém (který byl pouze můj) konzultoval s managerem servisu (jak mi bylo oznámeno) a výsledek byl překvapivý.
„Tak v rámci dobrých vztahů vezmu ten telefon ještě do opravy s tím, že to bude oprava nezáruční. Servis pásku vymění a znovu bude na telefon poskytnuta záruka.“ Už jsem toho měl právě dost. Nebýt toho, že měl pán skoro dva metry a ruce jako lopaty, asi bych se neudržel a něco bych tam rozmlátil. V hlavě jsem sestavil otázku, kterou jsem pak položil. „Telefon v záruce byl. Když jsem přišel s tímto problémem, oznámil jste mi, že se na to záruka nevztahuje a oprava bude stát zhruba dva tisíce. Po opravě bude znovu platná záruka. Ale pokud se na telefonu vyskytne stejná chyba, záruka se, předpokládám, na ní vztahovat nebude.“ Prodavač chvíli přemýšlel, pak zamrkal a klidně prohlásil „Ano“ a usmál se na mě. Bylo mi jasné, že jsem prohrál na celé čáře a obchodník po mě chce, abych vyklopil dva litry a šel do hajzlu. Anebo šel a dvě tisícovky si můžu nechat.
Sáhl jsem si pro mobil, přes rameno prohodil pozdrav (to je výchovou, jinak bych mu asi vysklil dveře) a odešel. Od pultu na mě dopadaly dotazy, jestli jako o tu opravu zájem nemám. Jistě pochopíte, že nechávat dál mrzačit mobilní telefon fušařům podobných kvalit se mi opravdu nechtělo.
Doma jsem pak smutně koukal na stříbrné těžítko, které jsem měl rád. Ale nevzdal jsem se. Chvíli klikal do internetu a zjistil, že se v Libuši nalézá servisní středisko telefonů sony Ericsson. Rozhodl jsem se obrátit o pomoc tam.