Bohužel jsme museli znovu absolvovat cestu do Hornbachu, protože se při montáži sprchového koutu ukázalo, že některé (samozřejmě ty nejdůležitější) části jaksi chybí. Jak jsem již psal, v některých obchodech je přístup k zákazníkům trochu zajímavý, někde považují spokojeného nakupujícího za svůj hlavní cíl. Celá výměna probíhala bleskurychle a k našemu velkému překvapení naprosto bez potíží. Navíc s námi pracovník oddělení probral celý seznam, abychom si ověřili, že již nic dalšího nepostrádáme. Musím uznat, klobouk dolů před takovýmto servisem.
I když chtěl Lukáš končit někdy kolem páté hodiny, zdrželi se zhruba do osmi. Když opouštěli byt (který již rozhodně nevypadal jako staveniště), měl jsem skoro slzy v očích. Odvedená práce, která byla vidět na každém rohu byla neuvěřitelná.
Asi po dvaceti minutách poté, co Lucka s Lukášem odjeli se v bytě rozezvučel zvonek. Samozřejmě, první, co mě napadlo, že si něco zapoměli. K mému velkému údivu ale za vchodovými dveřmi nestál ani jeden z nich, ale byl tam Milda, který prý neměl nic jiného na práci a tak se na mě přijel podívat. Prošel byt (vlastně ještě polostaveniště) a vyjádřil pochvalu nad vykonanou prací. Když jsem mu potom sdělil, že budu někde mezi tím spát, navrhl mi, abych spal u něj, že mě pak hodí do práce.
A tak jsem uskutečnil první nové sprchování, sbalil si věci a vydal se k Mildovi. Tam mě Milda mezi klábosením pozval ještě na pivko a panáka a pak mě uložil. Ráno mě hodil do práce (nové) a já začal novou pracovní kariéru (o tom ale jindy a jinde). Odpoledne mi tutéž služby navrhl znovu, takže ani v pondělí jsem neležel mezi sutí a prachem. Mildo, patří Ti můj dík.
V úterý bylo naším velkým a primárním úkolem zbavit se další hromady nepořádku, která zase vznikla. Není mi jasné, jak se to všechno stalo. Odjel plný kontejner nepořádku, odpadu a suti, v bytě jsme nic dalšího nezdemolovali a přesto byl balkon pokryt množstvím černých pytlů (koneckonců, jako bude ještě několikrát). Protože Lukášovi důvěřuji skoro tak, jako by to byl můj švagr, udělali jsme úmluvu, že mu půjčím klíče, on přijde do bytu dopoledne, bude dokončovat „dodělávky“ (nevybílí mi to tam) a až přijedu z práce já, odvezeme odpad na sběrný dvůr Prahy 9.
Všechno šlo podle plánu. Já jsem přišel, vozík byl po okraj naplněn, Lukáš mě čekal s úsměvem na rtech a jakmile jsme nepořádek ukotvili (a urvali přitom jeden gumicuk), vydali jsme se do Vysočan. Dvůr (odpadní, ne Králové) jsme našli bez potíží. Chlápek v uniformě PSAS (Pražských služeb a. s.) se nás jen dotázal, co vezeme. Odpověděli jsme. „Tak to bude šestka z druhý stran. Dejte si tam schůdky a nezadělejte se.“ Tím měl možná na mysli mou košili. Je pravdou, že vhodné oblečení jsem zrovna na práci neměl.
Všechno jsme otočili do „šestky“ a vydali se zpět. Lukáš jel pomalu, abychom mohli dozorčího informovat o tom, že jsme vykonali potřebu. Nikdo tam ale nebyl. Asi dávali zajívamou telenovelu. A tak jsme pelášili zpátky domů.
V kuchyni leželo lino a kolem zdí byly vyskládané skříňky. Lukáš se omluvil za to, že mě znemožnil postavit si to sám ?, ale já jsem mu odpustil. Dokonce i sporák byl již na svém místě.
Když jsem otevřel dveře, mé oči byly potěšeny a mé srdce zaplesalo. Podlahu obývacího pokoje pokrývalo lino. A samozřejmě nejen to. Když jsem byl seznamován s detaily a počítal potřebný čas, vyšlo mi, že tu Lukáš byl od včera a ani nespal.
A tak se dobrodružství zvané přestavba pomalu, ale jistě, chýlí ke konci. Lukáš se u mě zastavil ještě několikrát a dolaďujeme ty proklaté a poslední dodělávky (které byly, jsou a nejspíš budou pořád). Každopádně byt je plně obyvatelný. Za ten neuvěřitelný kus práce patří všem, kteří mi pomáhali obrovský dík. Samozřejmě za vypracování plánu, jeho realizaci, elektromontáž, stavební a montážní práce, za nápady a za nespočet dalších věcí patří poděkování Lukášovi. Díky.
Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.