Potencionálních zájemců bylo hodně, ale shoda náhod nakonec rozhodla o tom, že budeme v pátek čtyři a v sobotu z nás zbude jen trojlístek. Listina pařanů se tedy skládala z těchto jmen: Jirka, Mára, Milda a já. V pátek se to všechno sešlo u mě. Tedy hráči, jídlo, pití a čtyři kompy. Krmení a přestavba nábytku (čtyři se do místnosti o pár metrech na druhou opravdu nevejdeme) nezabraly moc času. Hnala nás touha zasunout své kablíky do zdířek a začít pařit.
Jako prvním počinem byla cesta civilizací od kamene po atomovku "Rise of nations". Hra byla zábavná, vesměs týmová, rozhodně ne vyrovnaná a tu a tam jsem si pohrál s historií. Se svou partou neohrožených kopiníků a šermířů, nedávno přísahajících věrnost Césarovi, jsem totiž potkal kolonu kamionů vezoucí ropu, tolik potřebnou pro výrobu tanků a jiné těžké vojenské techniky. Nemusím asi zdůrazňovat, jak jsem byl při finálním útoku potřebný, a jak má jízda kyrysníků nic nezmohla proti četě US Marine podporované F-15kami.
Druhým šlágrem bylo hraní si na lupiče a četníky. Tato hra nese název „Counter Strike“ a jde v ní především o dvě věci. O naprostou orientaci a rychlé ruce. Orientační smysl jsem zde již několikrát popisoval, takže ho nebudu znovu popisovat. Rychlé ruce sice mám, ale problém je, že je potřeba posouvat myš rychle, ale také jí umět včas a přesně zastavit. A to mi nějak nejde... Takže jsem v této hře vystupoval jako chodící zkušenosti. Jiřík zcela jednoznačně kraloval. Hrát proti němu mi připomínalo mé pokusy o složení zkoušky z matematiky na VŠ. Také bez úspěchu. Pak jsme vytvořili společný tým a stříleli banditi. Pokud byli ostatní hráči přede mnou, cítil jsem se velice bezpečně.
Protože každý člen policejních jednotek musí spát, i my jsme spolu s počítačem ukončili své pomyslné životy a šli se oddat spánku. Ráno nás zcela neslyšně opustil Mára, který odmítl celý víkend trávit „počítačením“ a šel mrzačit lidi naživo.
Náš triumvirát jen otevřel oko, hned zasedl ke strojům. Rozhodli jsme se, že vyzkoušíme další titul a rozběhneme „Empire Earth“. Teď budu muset přiznat něco, co bych vlastně ani přiznávat neměl. Během hraní této hry jsme měli pouze tři přestávky. Oběd (o ten se postaral Milda a udělal nám masíko), spadnutí sítě a večeři. Když jsme dožvýkali stravu, popadli jsme balůn a nechali nad svými hlavami spočinout oblohu. Bohužel pozdně večerní, neboť hodiny na rohu ukazovali deset. Pinkání a zevlování po hřišti s plechovkou piva nás až tak neuspokojilo, jak jsme si představovali. Vrátili jsme se tedy domů a pokračovali v původní činnosti. Střílení zlosynů. Když došli náboje, zalehli jsme.
Neděle toho moc nepřinesla. Jiříka Empire Earth nadchla, takže když jsem vylezl z kutlochu, našel jsem ho u stolu se sluchátky na uších. Svým dialogem jsme za pár minut zbudili Mildu, který s hrůzou konstatoval hodnotu času a rozhodl se, že žádné další bitvy už nebudou. A tak sbalil notebook, kabely a Jirku a odjeli.
Já se chvíli snažil uvést byt do původního stavu a pak, protože bylo nádherně, putoval na západ, do trubičkárny (že, Mára :)).
Pařící víkend skončil, skore jsou sečtena a tisíce nepřátel leží na bitevním poli. Nezbývá nic jiného, než schovat svou standartu na další bitvu. Dlouho jsem přemýšlel, jestli mám znovu pátrat po nějakých vyjádřeních a Vašich názorech. Ale nebudu Vás trápit dotazníky. Pokud chcete cokoliv (pokud se to bude týkat pařícího víkendu) vzkázat, máte zde možnost a budu za to rád. Pokud ne, nechte si to. Ale nevyřčené se nezmění :).
Díky za hru pánové