Paní Spořínková

Jako mladý jinoch byl jsem zverbován paní od jisté, nejmenované, stavební spořitelny, abych si založil stavební spoření. I přes mé velké obavy z nedostatku peněz a dlouhého odmlouvání, jsem smlouvu podepsal, a začal si tak střádat korunky „napotom“. Roky plynuly a konto se rozšiřovalo.

středa 28.04.2010 28.04.2010 00:00:00 publikovaný soukromé příhody Jenda
KDE (polohy a umístění) domácnost /

Letos, protože plánuji přestavbu bytového jádra (jestli se té umakartové škaredě dá vůbec tak říkat), jsem se rozhodl, že peněžní ústav navštívím a nashromážděné penízky vyberu. Mojím prvním rozhodnutím bylo uskutečnit telefonický hovor s paní Spořínkovou a požádat jí o schůzku a několik informací, jako například, jaké dokumenty si mám vzít s sebou. Telefonát se uskutečnil, ale jednalo se spíše o dlouhý monolog v režií paní Spořínkové, kdy mi brebendila, co že by se dalo všechno s penězi dělat. Když jsem se ani po pěti minutách nedostal ke slovu, uťal jsem tok paní a požádal jí o schůzku. Když jsem jí řekl, že pracuji na Chodově a má pracovní doba končí po půl páté, navrhla schůzku o půl páté u ní v kanceláři. Se slovy „aspoň to máte při cestě“ mi oznámila, že sídlí v Kobylisích.

Abych se mohl uvolnit tak brzo z práce, dorazil jsem do zaměstnání v sedm hodin ranních. Před čtvrtou jsem opouštěl svou židli a upaloval směrem k institutu. Když jsem se dostavil, paní Spořínková mi oznámila, že zde má ještě jednoho klienta, ale ten se nyní nachází mimo. Takže jsem si mohl sednout a vyblít ze sebe svůj požadavek. Paní mi radostně oznámila, že peníze vlastně v požadovaný termín dostat nemůžu, a když ano, nedostanu požadovanou výši. Během rozhovoru mi několikrát navrhla, abych pokračoval ve spoření s navíšením cílové částky, dostal jsem i možnost znovu přehodnotit termín přestavby (příští rok?) a v neposlední řadě pak obdržení částky v termínu, ale ne celé. „Ne celé“ ovšem znamená, že bych dostal zhruba polovic, o co jsem žádal. Mé námitky přerušil zvonek oznamující příchod druhého klienta a já se ocitl na druhé koleji. 45 minut jsem koukal do zdi.

Pak jsem se znovu dostal do hry. Obdržel jsem štos papírů, který musím vyplnit, aby se mnou někdo jednal a znovu se ozval zvonek. Tentokrát ne klient, ale někdo bližší. „Ahoj Aničko, dáš si kafíčko?“ ozvalo se za mými zády. Paní Spořínková pak již velmi rychle ukončila naše sezení s tím, že se mám stavit příští středu a můžeme se o tom pobavit.

Jdu tam znovu dneska, tak jsem zvědav, s kolika papíry budu odbit tentokrát.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

nehodnoceno
článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

K tomuto článku dosud nikdo nevložil komentář.