Výlet za hranice (všedních dnů)

V sobotu jsem se dostal po hodně dlouhé době opět za hranice. Nebylo to ani na západ, ani na východ, ale čistě nahoru, na sever, k našim polským sousedům. A co že mě přimělo navštívit slovanské sousedy? S Luckou jsme se zúčastnili zájezdu za Polskými nákupy, který se koná velmi pravidelně. Já jsem tam byl za absolutního nováčka, Lucka ostříleným mazákem.

sobota 27.03.2010 27.03.2010 00:00:00 publikovaný příběhy Lucíka a Jendy Jenda
KDE (polohy a umístění) zahraničí /
KDY (období a interval) víkend /

Jediné, co bylo trochu proti srsti, že se autobus vydával na pouť již v časných ranních hodinách a to je v kombinaci s víkendem trochu nemilé. Budíček byl v pět. Mžouravým pohledem jsem se rozkoukával, kde že to vlastně jsem, rychle se oblékl a spolu s Lucčinou mamkou jsme putovali vlahým jarním, ještě tmavým, ránem na autobusovou zastávku, kde již někteří z posádky postávali.

Po několika minutách se k mému údivu dostavil krásný jednopatrový bus a my skončili v jeho útrobách. Dostal jsem místo u uličky, Lucka koukala z okýnka a kontrolovala krajinu, jestli jedem správným směrem. Krajina utíkala a v mobilní televizi bylo promítáno několik dokumentů. Já jsem je pozoroval tak intenzivně, že jsem z toho párkrát usnul.

Na hranicích neproběhla žádná kontrola, k proclení jsme nic neměli, ale neviděli jsme bohužel ani paňáčka hraničářka. Inu doba se změnila. My jsme vstoupili na sousední půdu a poprvé zastavili v pohraničním městečku Kudova Zdroj. Tam se vylodili někteří z účastníků zájezdu a vrhli se do vírů nákupů. Většina autobusu pokračovala dál do Klocka. Za tři čtvrtě hodiny autobus zastavil znovu a z jeho útrob se vysypala spousta lidiček, vyzbrojených taškami všech možných velikostí a objemů.

I my s Luckou jsme se vydali pod stánky a plachty a pustili si svěží vítr do peněženek. Nabídka zboží byla více než úctyhodná. Probíhali jsme ve stanovém městečku a kroutili si hlavy z leva doprava. Naše taška se začala pomalu, ale jistě plnit.

Když čas vytýčený pro nakupování skončil, nastoupili jsme znovu do dopravního prostředku a vrátili se o 45 minut blíže k domovu. Zde se opakovalo vypuštění a nakupovací proces. Jelikož času bylo více a jednalo se o poslední šanci, jak rozhýřit našetřený peníz, snažili jsme se daleko více.

Když se ve tři hodiny naplnil autobus, a nikdo již neměl touhu nakupovat, vedoucí zájezdu zavelel opustit pozice a jednopatrák se dal opět do pohybu. Cestu jsem, jak jinak, zase trochu prospal. Do Prahy jsme dorazili kolem páté. Obtěžkáni naplněnými zavazadly jsme ale ještě nešli domů a obohatili svůj kulturní život o společenskou hru.

Pak už ale opravdu následovala cesta domů. Nově nabyté věci pokryly obývací pokoj a my jsme se oddali radování. Cesta tam i zpět tedy proběhla v klidu a my jsme si život zpříjemnili novými věcmi.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

nehodnoceno
článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

K tomuto článku dosud nikdo nevložil komentář.