Sbalil jsem si foťák a věci na převlečení. Nebudu tam přece dřepět v gaťatech... těšil jsem se, co všechno uvidím. Ale ono to bylo všechno trochu jinak. Po uvítání a převlečení jsme byli pozváni do tělocvičny a Radek řekl: „Tak se rozcvičíme“. Něco mi na tom nehrálo. Proč se mám rozhýbávat, když budu jen sedět a pozorovat techniku? A ejhle, tohle bude aktivní seminář.

Radek nám ukázal na začátku krátkou ukázku bojového umění. Přizval si „paňáca“, kterého po několika vteřinách opustil, jako objekt, který vykazuje značnou míru opotřebení (imaginárního samozřejmě). Krom zlomené ruky (v lokti a ramenu), zlomené čelisti a proražené lebky měl ještě pořezanou ruku v místech tepny a rozpárané břicho. Celá tato hromádka zranění byla ve finále poslána nekompromisně na zem a tam proběhla finalizace. Podřezání krku.

Poté se Radek uklonil a vyzval nás, abychom se seskupili do dvojic a vzali si zbraně. Spároval jsem se s Romanem a do každé ruky obdržel asi 70cm dlouhou tyč. Bojování započalo.

Musím říci, že jsem v sobě objevil neuvěřitelnou neschopnost synchronizace. Přimět jednu ruku dělat jeden pohyb, zatímco druhá ruka vykonává něco jiného a ke všemu ještě ohybujete nohama. To bylo něco pro mě. Ale snažil jsem se. S Romanem jsme na sobě zkoušeli útoky, ale byly vedeny zhruba půl metru od těla, abychom si neublížili. Naproti tomu vedl Radek při ukázce své údery „na tělo“, takže jsem se po pár minutách bál zeptat na cokoliv, co mi není jasné. Vidina toho, že při vysvětlování dostanu zase tyčí, byla vskutku nepříjemná.

Je pravdou, že za ty čtyři hodiny jsem toho měl dost, byl jsem celkem kvalitně omlácen (někdy i vlastní vinnou) a zjistil jsem, proč Radek dělá to, co dělá. Prostě ho baví ubližovat lidem. První seminář byl u konce.

Pro velký zájem se však pořádali další dva (zatím). Při prvním pokračování nám Radek zabavil jednu tyč a ukázal nám, že i s jednou prázdnou rukou se dají dělat kouzla. Samozřejmostí bylo omlácení. K tomu se přidal ve velkém už i Roman, když mi jich pár velmi kvalitních poslal na hlavu. Je pravda, že údery jsou účinné.

A co jsme se dozvěděli na hodině třetí? Techniky odzbrojování, nasazování pák a zbavování nepřítele stability (švihnutí s ním o zem). Radek se pro změnu ukázal ve svém živlu. Bylo vidět, že ho trápení lidí opravdu baví :). Mě se několikrát ocitly nohy asi metr nad zemí a asi Vám nemusím prozrazovat, kam se odhodlalo tělo. Bohužel, dopustil jsem se naprosto hrozného omylu. Při nacvičování s Romanem jsem „vykoumal“, co bych mohl udělat a bláhově tak nabyl dojmu, že se stane protivník v pasti. Celý rozradostněný jsem svou techniku předvedl Radkovi a ukončil jí slovy: „No a teď se z toho jen tak nedostaneš.“ Co vám mám povídat. Omyl.

Z celého průběhu si pamatuji jen útržky. Začalo to větou „No, já udělám tohle...“ a pak to byl mžik. Někam jsem upustil tyč, dostal jsem pár „šťouchů“ na hrudník a hlavu, naprosto nedobrovolně zkroutil své tělo do jakéhosi patvaru a byl poslán vzduchem na zem. Pak si jen pamatuji, že stojí Radek nade mnou, trochu se culí, drží mi nohu, něco s ní kutí a setsakramentsky to BOLÍÍÍÍ.

Podtrženo a sečteno, jsem rád, že Radek tuhle aktivitu uspořádal, a na obdiv je hlavně to, že tak činní ve svém volném čase a bezplatně. Beztak je to ale tím, že si rád zmlátí pár lidí. Těším se na další školení. Boulím a modřinám zdar.