Orlické svištění - část druhá

Po středeční snídani jsme se pro změnu odebrali na sjezdovku a vybrušovali své lyžařské umění. Sebevědomí celkem stoupalo a rychlost se stále zvyšovala. Začínal jsem se celkem bát, že vyměním hůlky za hole (francouzské), ale (klep, klep, klep) nic takového se (naštěstí) nestalo.

středa 17.02.2010 17.02.2010 00:00:00 publikovaný události s kamarády a přáteli Lucík a Jenda
KDO (osoby a obsazení) Lukáš /
KDY (období a interval) zimní dovolená /

Káťa projevila zájem navštívit během dovolené pizzerii a zdlábnout italskou placku. Takže jsme se v poledním čase odebrali přes ulici a s velkým očekáváním jsme zjistili, že místní Ristorante otvírá až v půl čtvrté, což neodpovídalo našim představám o času oběda. Nastalo čelem vzad a svá břicha naplnili „U medvěda“.

Odpoledne jsme lenošili a po večeři jsme se s Luckou vydali na noční lov fotek. Plánováno bylo i večerní hraní, ale únava plány změnila a my jsme poprvé šli spát v nějakou „normální“ dobu.

Pod čarou: Lukáš prohlásil, když sledoval mladíka na prkně, že mu snowboard nevyhovuje, protože nemá rád svázané nohy. Ještě víc než nohy, nemůže vystát svázaný život. (podotýkám, že se jedná o ženatého otce :))

Čtvrtek

Protože nejen lyžováním je člověk živ, nadešel čas pro další výlet. Tentokrát na opačnou stranu, než byly Pardubice. Cílem byl Šumperk. Ptáte se proč? No protože tam prostě leží. Postup byl stejný jako při výpravě za Pardubicemi. První kroky směřovali k informacím a pak se plánovalo.

V Šumperku se nalézá mnoho pizzérií a tak byla možnost uskutečnit Kátino přání. Navštívili jsme Pizzerii Ambiente a všichni (krom Lukáše a synátora) si pochutnali na vynikající pizze. Zbylí rebelové si dali smažený sýr a lehce rozpatlanou sušenku s přesnídávkou (můžete hádat, kdo si dal co).

Pod čarou: Katka slíbila, že se stane mojí švagrovou (i kdybych si Lucku nevzal :))

Pátek

Poslední celý den našeho pobytu byl pro Lucku trochu smutný, protože kdosi nahoře rozhodl o tom, že jí nebude dobře. A tak lehce marodila. Lukáš a já jsme šli naposled trávit čas na sníh a znovu se ocitli na sjezdovce. Tentokrát to mělo ale zcela jiný průběh.

Ceduli, která upozorňovala uživatele vleku, že je jejich povinností jezdit pouze ve stopě, jsme nějak přestali akceptovat a oddávali jsme se zuřivě surfingu (prostě dělali jsme kraviny). Když jsem se blížil k výsadkovému místu, z ničeho nic se vlek zastavil, krajinu pohltilo ticho a mě polil studený pot. Asi jsem něco pokazil. Slezli jsme, chvíli jsme rozhazovali rukama, jako že nevíme, co se děje, a když se zdola řítil skútr směrem k nám, zmizeli jsme k nástupišti.

Minuty ubíhaly a po čtvrt hodině nám bylo jasné, že se nejedná o běžnou poruchu. Pojali jsme podezření, že jsme asi údržbáře lehce naštvali a proto bude nejlepší, když zmizíme. Na permanentkách jsme měli už jen tři jízdy a pud sebezáchovy nám velel i přes to zmizet. Pod kopcem nás ovšem potkala Katka a pěkně nám vyčinila.

Výsledkem bylo, že jsme s pokleslými hlavami dojezdili zbytek, přičemž obsluha vleku po nás vrhala velmi drsné pohledy. Karty jsme odevzdali a odfičeli dom.

Večer jsme si pak zašli zavzpomínat do Galaxie, pseudodiskotéky, kterou jsme párkrát navštívili ve vojenských letech. Oproštěni od žen jsme vstoupili do lokálu, který nenesl žádné změny. Zato individua obývající lokál se od minula hodně změnila. U baru stál ruský vzpěrač, v jehož tlapě vypadal půllitr jako malý panák. Asistenta mu dělal „hošan“. U druhého baru měl služby jakýsi trávníkář-jamajčan, který si hodně rozuměl se svým mobilem.

Zakoupili jsme nápoje a šli si sednout mimo decibelové peklo. Chvíli jsme se s Lukášem oddávali vzpomínkám a pak jsme přešli k fotbálku. Skvělá informace byla, že jedna hra je za pět korun českých. Naopak špatnou informací bylo, že v Galaxii pětikoruny došly. Takže jsme si párkrát zakroutili paňácami na tyčích a znovu si sedli. Lukáš zmerčil, že se v koutě nalézá i kulečníkový stůl (no, spíše jen stůl). Navštívili jsme džamajčana a pozeptali se na hrací podmínky... Odpověď nás opravdu překvapila: „Dejte mi dvacku a můžete si koulet, jak dlouho chcete“. Tak paráda. Posbírali jsme vybavení a vydali se hrát.

Záhy jsme pochopili, proč je paušál tak nízký. Tágo bylo v ranních hodinách zcela jistě používáno jako násada na koště, některé koule byly obsaženy dvakrát a stůl nesl zjevné známky opotřebení (kopáním). Ale i tak, začali jsme hrát. Po pár minutách jsme zjistili další drobnou závadu – kulečník byl umístěn tak šikovně, že při strcích určitým směrem jste otevírali okna, anebo zanechávali díry ve zdech.

Pak přišel komediant (značně pomalovaný drsňák) a začal Lukáše vyzpovídávat (rozhodně ale nevypadal jako páter). Chvíli si cosi drmolil a pak kolíbavě odkráčel. Zanedlouho však přišlo podobných šašků více a různými způsoby nám dávali najevo, že již nejsme vítaní (jako například, že si sedne pár centimetrů od stolu a pobaveně čučí, jak ho musíte obcházet). Hra pro nás pozbyla zábavy a tak jsme odešli. Cirkusáci (včetně jedné cirkusačky) vítězoslavně obsadili stůl a začali ho demolovat (pokrem).

Když jsme dorazili na pokoj, velmi nás překvapilo, že naše drahé polovičky ještě nespaly. Za tepla jsme jim hned celou záležitost museli popsat. Já jsem jí líčil tak barvitě, že Lucka nakonec prohlásila: „Miláčku, netahej nám cizí blbce do postele.

A zase sobota

Bohužel, všechno krásné jednou skončí. Již jen zabalit a odjet. I když nám Lukáš slíbil, že nás „pohodí“ někde v polích, nakonec se slitoval a dovezl nás až domů. Tam proběhlo krátké (velmi krátké) kafování a rozloučení.

Všem přítomným musím poděkovat za nádherně prožitý týden (původně mylně uveden víkend). Po letech jsem si splnil sen o lyžování, který se mi do puntíku splnil. Jedním slovem NÁDHERA. Díky a těším se další zážitky :)

PS: Díky neuveřitelně kvalitní Lukášovi špionážní činnosti, Vám mohu nabídnout fotky, které byly pořízeny profesionálním fotografem, a zobrazují osoby a obsazení diskotéky. Jistě ze snímků pochopíte, že jsme tam byli přítomným individu (ím... individuám, individujíjám, prostě těm objektům) trnem v oku.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

dobrá práce

2 hodnotil(a) 22.03.2017 23:17:41

dobrá práce

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Kachnička napsal(a) 27.02.2010 13:50

Článěk je opravdu mazanec a i já jsem ráda za krásně prožitý týden i když Jeník to zkrátil pouze na víkend.

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 06.03.2010 22:03

Tak potřetí a snad již správně. Jednalo se o TÝDEN, nikoli VÍKEND. To snad není možné... na co já sakra myslím?

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 01.03.2010 09:59

Ajajaj, no to je chyba jako hrom. Díky Káti za opravu. Samozřejmě se jedná o víkend. Hnedle to jdu opravit. A samozřejmě Ti děkuji za krásný komentář. Děkuji :)

vytvořit / odpovědět

Fotogalerie