Smutný osud dvou čísel
156, 187 – pro ostatní asi dosti nezajímavé číslice, ale pro mě představovaly spojnici od mladých let až doposud.
156, 187 – pro ostatní asi dosti nezajímavé číslice, ale pro mě představovaly spojnici od mladých let až doposud.
Včera jsem si řekl, že si zase na chvíli zahraju na intelektuála a budu předstírat četbu novin. Vzal jsem tedy do ruky Zpravodaj Prahy 9 a bloudil očima po řádcích. Můj zrak ulpěl na článku popisující změny při zprovoznění dalších stanic metra – totiž Střížkov, Prosek a Letňany. Mou radost nad tím, že již konečně nebudu sdílet deštníky, batohy, kočárky a jiné příruční zavazadla cestujících v různých částech těla se zkalila poté, co jsem objevil, že autobusové linky číslo 156 a 187 budou zrušeny.
Abych vysvětlil, proč mě tato plánovaná událost takto šokovala... Linkami 156 a 187 jsem jako jinoch jezdil z Nádraží Holešovice za babičkou a dědou (tehdy jezdily ještě Ikarusy – vzpomínáte na ně?). Když jsem se přistěhoval na Severní město, byla to zase linka 187, která mě vozila do školy (na Palmovku), nebo na srazy s kamarády, které byly pořádány na Florenci. I můj vysokoškolský, vojenský a zaměstnanecký život stále provázalo toto číslo. Když se „krtek“ prohrabal až na Ládví, pozbyla linka 156 pro mě smysl, neboť byla odkloněna. Ale „stosedmaosmdesátka“ mě stále vozila.
Teď už snad trochu chápete, proč mé srdce smutní a oči se slzami zalily, když jsem si přečetl toto parte. Proto jen vzkážu milé 187 – budu na Tebe vzpomínat a nikdy nezapomenu. Odpočívej sladce.
vynikající
Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.