Konverzace s webovkami

Tak si představte, přišel jsem domů, zasednu ke kompjůtru, chvíli si tam něco klikám a najednou ťuk ťuk, ozve se z monitoru. Kouknu na obrazovku a tam posmutnělé stránky. Nevěřil jsem svým očím. Zamávaly na mě, a že se prý mě chtějí na něco zeptat. Štípnul jsem se do tváře, abych se probral. Nepomohlo to, nesnil jsem. Tak jsem akceptoval, že jsem se zbláznil, a směrem k monitoru pronesl první větu:

čtvrtek 09.07.2009 09.07.2009 00:00:00 publikovaný informace o webu Jenda

Jenda: „Ahoj, copak jste tak smutné? Copak se vám stalo?“

Webovky: „Ahoj, připadáme si zbytečné. Ukazujeme tady články a novinky a doufáme, že si jich někdo všimne a něco k nim připíše. Ale pořád nic. Žádné hodnocení, žádné komentáře. Vždyť my ani nevíme, jestli se líbíme a jestli jsem lidé rádi chodí.“

Jenda: „Holky, nebuďte smutné. Já jsem si to taky představoval trochu jinak. Doufal jsem, že když vám budou moci návštěvníci něco vzkázat, že budete zajímavější a já budu vědět, jakým směrem vás vést. Ale musíte brát v potaz, že lidi mají také práci a nemůžou s vámi trávit hodně času. Prostě přijdou, kouknou se na vás, přečtou si vás a zase pádí jinam.“

Webovky: „To je všechno možné, ale neříkej nám, že si nikdo za tu dlouhatánskou chvíli, kdy nám můžou psát, nenašel minutku, aby nám udělal radost a něco nám napsal. Připadáme si zbytečné. Jako plakát, který nikdo nečte. Pekařství, do kterého sice lidi chodí, ale nic si tam nekoupí, by také dlouho nevydrželo. Prosím, my potřebujeme vědět, co si o nás druzí myslí.“

Jenda: „Já ale lidi nemůžu přemlouvat a už vůbec ne jim něco nařizovat. Když nemají chuť nebo potřebu, prostě vám nic nenapíší. Je to smutné, ale je to tak.“

Webovky: „My to ale dlouho nevydržíme. Uschneme, jako květina, kterou nikdo nezalévá. Snad se to změní, jinak nevíme, proč tu vlastně jsme. Vlastně jen zabíráme místo jiným webovkám, kterým lidi něco vzkazují.“

Pak monitor chvíli blikal a stránky zase vypadaly tak, jako normálně. Ještě chvilku jsem se snažil k obrazovce mluvit, ale žádnou odpověď jsem nedostal. Znovu jsem se chvíli ujišťoval o tom, jestli jsem nesnil – pověsil jsem ponožku na lustr a ráno jí tam našel.

Abych pravdu řekl, to co trápí webovky trápí i mne. Jak jsem říkal jim, nemůžu nikoho do ničeho nutit, ale práce bez výsledku postrádá smysl a já nejsem exhibicionista, abych se zvěčňoval, když o to třeba nikdo nestojí.

Mějte pěkný den, Jenda.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

nehodnoceno
článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Milda napsal(a) 13.07.2009 09:38

Tak tohle se mi nelibi. Honziku ty jesito jeden jesitnej... proc porad potrebujes ke vsemu komentare? Az se nam neco nebude libit tak se hned ozvem. Pokud se nozyvame tak je to good.... nebo se pletu?

vytvořit / odpovědět

Marek napsal(a) 10.07.2009 09:13

Jj.

vytvořit / odpovědět