Na mail jsem obdržel asi pět šedesátistránkových dokumentů, po jejichž nastudování budu znalý asi jako běžný uživatel. Pustil jsem se tedy do čtení. Prvních pět stránek byly termíny, zaměstnanci nejmenovaného institutu běžně používané, které mi naprosto nic neříkaly. Ale tvářil jsem se, že chápu a přetočil na 30 stránku, abych vypadal, že je mi úvod jasný. Aby se mi nová látka řádně zapsala do paměti, byl jsem poslán na školení, které pořádá naše firma. Dva kolegové tam budou seznamovat zákazníky s novou verzí produktu. To jsem uvítal, protože alespoň uvidím na vlastní oči techniky školení v praxi. Školení začínalo v devět hodin a zapsáno na něj bylo 11 lidí.
Kluci, budeme jim říkat Richard a Tomáš (hlavně proto, že to byli Richard a Tomáš) si připravili materiály, zapnuli potřebná zařízení a minutu před devátou měli hotovo. První návštěvník se objevil ve dveřích, když na hodinách svítily číslice 9:12. Po místnosti hodil kyselý pohled a hledal místo, kam by si mohl sednout. Bylo to nejspíše velmi problematické, protože z celkového počtu 12 počítačů byly všechny volné. Přítok uživatelů skončil asi v půl desáté. Třešínkou na dortu byla dvojice paní-pán, kteří se dostavili v deset a mezi dveřmi prohlásili, že se dlouho nezdrží, protože ve dvanáct odchází. Inu, je potřeba hned na začátku ujasnit, kdo je tady kvůli komu.
Richard začal se školením. Ještě před tím jsme si ovšem poslechli několik přínosných poznámek, jakými byly: „Proč se to dělá“, „Proč to není v češtině“ a „že to stejně nebude fungovat“. Poté nastala nalejvárna a proti otázkám se Richard rychle obrnil. Nasadil diktátorský postoj, diktátorský pohled a diktátorský tón. Začal používat dvě odpovědi. Těmi byly „k tomu se dostanu v průběhu školení“ a „tohle jako školitelé neřešíme“. I ti nejvíce otravní to pochopili.
Když se mělo přejít k praktické části školení – uživatelé měli předvést, co si zapamatovali – jeden velmi chytrý obchodník si u ucha držel mobil a z druhé ruky jedl (jestli se to tak dá nazvat) banán. Všem dával najevo, že nemůže klikat, protože zrovna řeší dva důležité úkoly. Nakrmit se a krafat. Pan Banán měl asi v hierarchii vysoké postavení, a proto ho někteří návštěvníci také následovali. Jedna paní se začala pudrovat (k tomu potřebuje obě ruce) a druhá nasadila lehce přiblbý výraz a kroutila nad vším hlavou, pohybující zuřivě myší. Richard hbitě tomuto chování učinil přítrž.
Školení jsme přečkali. Oba vyčerpaní školitelé uvítali informaci, že nikdo nemá otázek. Trochu nás překvapilo, že na docházce bylo o poznání více podpisů, než počet skutečně dorazivších lidí. To, jaké vědomosti si uživatelé odnesli ze školení, jsem měl poznat příští týden. Budu totiž členem uživatelské podpory na místě. Jinak řečeno, budu vhozen mezi dav uživatelů chrlící své otázky. Doufám, že to zvládnu.