Jako správná uklízečka, nasadil jsem si rukavice a aplikoval průhlednou mazlavou směs na místo zasažené nečistotou. A aby zbytek vany nezáviděl, napatlal jsem jí potom celou. Mazlák pomalu sjížděl po hraně vany a zanechával za sebou stopu (jako slimák) bělejší než bílou. Sláva, nevyhodil jsem peníz, je to k něčemu. Vzal jsem si houbičku a začal drhnout. Po několika vteřinách mě začaly nepatrně pálit oči. Za chvíli (dalších několik vteřin) docela dost a já brečel jako želva. Naštěstí ani slzy nestihly dopadnout na smaltovanou plochu vany, protože se při dotyku okamžitě se syknutím vypařily. V puse jsem dostával divnou chuť, jako kdybych žvýkal Litvínovský Chemopetrol. Asi je něco špatně.

Prsty rukavic se začaly nepříjemně lepit k sobě. Důvodem byl jejich rozklad rozežíráním. Proces chemické reakce se dostal už k dlani, takže místo rukavic jsem měl na rukách gumové cosi. Vana se nádherně leskla, u umyvadla zmizelo kousek zdi a mne začínalo být opravdu šoufl. Dostlal jsem hrůzu z toho, že s sebou seknu do kyselinové lázně, (původně vana) a za pár dní ze mne najdou pouze prstýnek (ten jsem si totiž odložil). Popadl jsem sprchu a z posledních sil pokropil laboratoř vodou. Při prvním pohledu jsem měl pocit, že jsem spláchl i povrch vany, ale naštěstí tam zůstal.

Plynovou komoru jsem řádně odvzdušnil (vyndal jsem dveře a hodinu blbnul s rotujícím ručníkem) a šel si číst o Černobylu, únicích Chloru a jiných poučných příbězích.

Dneska už je mi hej. Začal jsem vidět na jedno oko, příští týden mi sundají obvazy z poleptaných rukou a na hlavě se mi objevily nové vlasy. Moc nechápu, proč se tenhle zázrak neprodává ve skleněných bandaskách na předpis. Jediný přínos to má, že moje vana vypadá tak, jako nikdy nevypadala. Přemýšlím o tom, že bych se dneska vrhnul na hajzlík. Neznáte někoho s protichemickým oblekem?