GTA 2009 - na ulicích Smíchova: kapitola 4 První kroucení kolem

Jako dozorčího nad svými jezdeckými úkony jsem dostal mladého, velmi trpělivého (což jsem zjistil tedy až postupem času) muže. Když jsme se viděli poprvé, byla mi položena otázka, jestli už jsem někdy auto viděl, jestli jsem v něm seděl a jako poslední přišla otázka, jestli už jsem někdy řídil. Přiznal jsem barvu a odpověděl, že jsem volant už párkrát držel, ale že to byla jízda jen po vesnických cestách. Nasedli jsme a přišlo první poučení pro jízdu automobilem. Učitel ještě netušil, co ho čeká.

pátek 22.05.2009 22.05.2009 00:00:00 publikovaný soukromé příhody Jenda

Byl mi popsán automobil (jediné, co jsem zachytil, byla barva) a chování řidiče před počátkem jízdy a následně během ní. Bylo to stejné, jako to, co jsem četl v učebnicích a slyšel jsem na přednáškách. Oddaně jsem přikyvoval a sám sebe ujišťoval o tom, že tohle všechno vím. Chlápek se na mě pousmál a vybídl mne, abych uskutečnil svou první jízdu. Protože auto (Renault Megane, ale po dobu mojí jízdy spíše chudák) bylo zaparkováno, čekal mě výjezd. Nastartoval jsem, začal kroutit volantem doleva a tvářil se asi dost chytře. „Myslíte si, že takhle vyjedete?“ přilétla první otázka. Kouknul jsem se před sebe a přemýšlel, jestli vozidlo vzdálené od mého nárazníku asi 10 cm je nepřekonatelný problém. Když mi pan instruktor položil takovouhle otázku, tak asi bude. Za libého zvuku chroustání, cvakání a jakéhosi cinkotu (že by zuby převodovky o silnici?) jsem zařadil zpátečku. Pustil jsem spojku v domnění, že se Renaultík rozjede. Ale ono nic. Zmateně jsem se koukl na školitele. „Já jsem neviděl, že byste se koukal za sebe, když se chystáte couvat.“ No teda, ten to má zmáklý, myslel jsem si. Nakonec se mi podařilo vymanit se ze spárů parkovacího místa a ocitl se na vozovce. Tak hodně štěstí.

První cestování probíhalo celkem v klidu. Protože jsme se domluvili na hodině, projezdil jsem několik ulic Smíchova a už byl čas parkovat. Toto umění mi však popsal lektor tak bravurně, že se mi povedlo zaparkovat hned napoprvé. Když jsem všechno povypínal, učitel se na mě podíval a řekl mi: „No, na to, že jste jezdil po vesnicích, to není tak hrozné.“ Tím mi bohužel vstříkl do mých žil až moc sebevědomí a já s pocitem geniálnosti odkráčel domů. Ale jak řekla jedna historická postava: „Hiň sa ukáže.“ No, ukázalo.

Během dalších jízd se mi vedlo jednou dobře, jednou špatně. Nejdříve jsem se pracně odnaučoval zvyk (nevím, kde se vzal), pořád hamtat na spojku (je to pedál spojky!!!). Dalo to sice dvě hodiny a několik kilometrů práce, ale sláva, dostavil se úspěch. Zařadit a nohu rychle z pedálu. Bohužel jsem to vypiloval až k dokonalosti a na spojku přestal sešlapávat úplně (krom řazení – to mi nějak neuteklo). Párkrát (slabé slovo) se tedy stalo, že jsem prostě dojížděl na červenou tak dlouho, až mi to chcíplo. Musím Vám říci, že ten člověk po mé pravé ruce bude jednou prohlášen za svatého. Můžu snad říci, že tuhle část ježdění jsem nějak zvládl. Problém mám ještě s rozjížděním. Málo plyním.

Další překážkou, na kterou jsme narazili je moje rychlost v čtení značek a následné jednání. Nevím, jestli se sluší vůbec to tu uvádět, ale povedlo se mi třikrát (ještě k tomu na stejném místě v průběhu asi 15 minut) vjet do zákazu vjezdu. Když jsem ani potřetí neodbočil, pan instruktor se na mě podíval (ne zrovna mile) a povídá: „Tohle už nemyslíte vážně. Děláte si ze mě srandu?“. Nedělal, bohužel. Protože jsem vybaven dosti silnou de-orientací, prostě jsem nevěděl ani potřetí, že jsem zase tam, kde jsem byl před pěti minutami. No, s těmi značkami bude ještě hodně srandy...

Jaký je tedy stav po 11 vyučovacích hodinách (po 45 minutách)? Shrnul bych to asi takhle:
začátek jízdy nikdy neproběhl bez chyby – vždycky jsem zapomněl na nějakou vychytávku (zapnout světla nebo odbrzdit)
na rovině si to šinu pětatřicet, do zatáček zásadně lítám na trojku
5 z deseti rozjezdů končí udušením motoru
začala se mi plést pravá a levá (nevím, jestli to znáte, ale slyšíte někoho, jak vám určuje směr a jedete na druhou stranu)
zjistil jsem, že rozdíl mezi kolem a čtvercem je malý, ale mezi jednosměrkou a přikázaným směrem jízdy velký
instruktor, ten tvrdý chleba má
na to, že jsem předtím jezdil jen po vesnici je to dobré, na to, že mám za sebou už několik jízd to tak dobré není
nadšení pro získání řidičského oprávnění stoupá s počtem nedostatků – bůh chraň chodce

No, a to je tak zatím všechno. V současné době vzniklo mezi jednotlivými jízdami jakési prázdno (pan instruktor potřebuje oddych, nebo chodí na vyšetření), takže nových zážitků není. Až přibude několik položek do seznamu katastrof, nebo zažiji něco zajímavého při jízdách (třeba svezení chodce na kapotě), najdete to tady. Jen mě napadá, jak budu psát články z vězení. Je někdo ochoten na pár let (nebo kolik se dává za hromadnou nehodu způsobenou demencí) převzít roli administrátora nad webovkama?

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

nehodnoceno
článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Milda napsal(a) 22.05.2009 14:23

Brzo asi ne, ale snaž se :-) pak ti půjčím moje autíko a schválně :-)

vytvořit / odpovědět

Milda napsal(a) 22.05.2009 14:12

Honzíku článek super :-) a neboj to řízení se podá :-)

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 27.05.2009 08:11

Musím poděkovat Mildovi (Matlafouskovi), který dobrovolně vydal své auto do mé hodinové péče a na parkovišti Letňanského Tesca mi pomohl naučit se rozhánět lidi, bourat vozíky a narážet do ostatních aut. Teda, rozjíždět se, řadit a kroutit volantem. Mockrát díky Mildo. :)

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 22.05.2009 14:19

Doufám, protože se bojím, že mi instruktor brzo naseká čumák. Tu minulou jízdu jsem fakt neustál a museli jsme skončit dřív. Ale pak jsme chvíli ještě debatili v autě a myslím, že je zvyklý. Doufám, že ty špatnosti brzo vymizí.

vytvořit / odpovědět