svátek má Sabinaneděle 22. říjen 2017
články
filtr článků
Řazení záznamů
Omezení záznamů
Vyhledávání
datum uveřejnění název úvod typ hodnocení
23.02.2017 Jak je to u nás, aneb najděte rozdíly Pro ty čtenáře, kteří u nás nikdy nebyli, to možná bude nezáživné, stejně jako pro ty, kteří u nás byli nedávno. Domnívám se ale, že pro kamarády, přátele a známé z poslední množiny by to mohlo být zajímavé. Nedávno jsem přemýšlel o tom, jak přítomnost našich dcer změnil podobu bytu. Nebádal jsem dlouho, stačila vteřina. Od základu neskutečně. Nemám tím na mysli změnu stolu s počítačem na postýlku anebo textilní obsah sušáku, který bych kolikrát nepřetáhl ani přes ruku (dupačky). Změn jsem si všímal ve všech směrech. A protože seznam je to přeci jen hodně dlouhý (nebojím se tvrdit, že nekonečný), zúžil jsem to na pár diferencí. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
21.02.2017 Peripetie s H20 S vodou v bytě mám již bohaté zkušenosti. I když pouze negativní, zřejmě jich není stále dost a osud si znovu přichystal malou zkoušku mé pozornosti a potrápil moje nervy. Samozřejmě musím na druhé straně uznat, že nikdy nebylo tak hrozně, aby nemohlo být hůře. Ani před tím, ani v tomto případě se nejednalo o katastrofu apokalyptických rozměrů. Stále jsme obyvatelé severní části hlavního města, žijeme v suchu a nemusíme sousedům pod námi platit nový nábytek. Tohle povídání bude spíše o hluboké pokloně fungujícímu systému instalatérských pohotovostí, umu a zručnosti a vyzdvižení starého hesla "Řemeslo má zlaté dno" (hodně velká dávka ironie). Abych zachoval jistou slušnost, nikoho z odborníků nebudu jmenovat. soukromé příhody vynikající
20.02.2017 Jak jsme seděli "U Problému" Když jsem pátého únorového dne přál Jindrovi k narozeninám, připomněl mi, že už je to pár měsíců, co jsme se neviděli. Sice nám otcovské povinnosti omezili kontakt, ale rozhodně nemůžou zabránit v naprostém přerušení našich dlouholetých styků. Využil jsem tedy svého slaměného vdovství a domluvil si s Jindrou pivko. Jelikož dalším zúčastněným byl i Petr (starý známý z několika akcí), zvolil Jindra místo vyhovující mimopražským a vlakem cestujícím. Smíchov. Ať se původně hospoda jmenovala jak chtěla, po pár okamžicích jí Petr trefně překřtil na "U Problému". A proč? události s kamarády a přáteli vynikající
03.02.2017 Další pocta panu generálovi - Sněžná noc (3. díl) Ať si říká kdo chce co chce, přečkat noc pod plátěnou střechou byl velmi dobrý nápad. Sice jsme neviděli hvězdy (a že musely být), ale nesněžilo na nás. Navíc nám v malém prostoru netrvalo tak dlouho si zatopit "zafuněním". Spalo se mi jako v bavlnce i když nad ránem se teplo z mého spacáku záhadně vytratilo. Hlavně v oblasti nohou. Naštěstí se venku rozednívalo a nebyl tak důvod k panice. Lukáš už byl také vzhůru a podle tlumených hlasů z venku nebyl sám. Je nejvyšší čas vstávat. vojenské zážitky vynikající
31.01.2017 Jak jsem trápil dcerku V dobré víře, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a naprosto při smyslech, jsem vystavil nebohou Julinku traumatickému zážitku. I když mé myšlenky jsou mnohdy roztodivné a nejednou až kriminální, úmyslem mého jednání nebylo v tu osudnou noc způsobit jakékoliv fyzické ublížení nebohému nemluvněti. Začalo to tím, že jsem ubezpečil svou manželku, že na sto procent zastanu péči o naše dcerky, aby si mohla alespoň jednu noc v klidu odpočinout. Slib to byl velmi hezký, bohužel se mi ho nepodařilo splnit. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
31.01.2017 Další pocta panu generálovi - Vzhůru za generálem (2. díl) Noc byla téměř kontinuální. Krom několika převracení a neustálého otevírání a zapínání spacáku jsem spal až do rána. V sedm hodin ráno se provizorní lůžko po mé pravé ruce začalo vrtět a za hudebního doprovodu Lukáš procitl. Je čas vstát a připravit se. Textilní ochrana zavěšená po stěnách naprosto dokonale odvedla svou práci a nedala nám okusit krutost zimy, která vládla venku. Bohužel teplo zmizelo s prvním otevřením dveří. Tam vládla Sibiř. vojenské zážitky vynikající
30.01.2017 Další pocta panu generálovi - Jak jsme dělali předvoj (1. díl) Lukášova prvotní představa byla taková, že vyrazíme odpoledne z Prahy a první noc přečkáme v zavazadlovém prostoru Lukášova automobilu (umě přetvořený na liegel wagen). Hrozbu umrznutí tak snížíme o padesát procent, což je celkem slušná šance na život. Nicméně se ukázalo, že jsme jediní, kdo chtějí opouštět brány hlavního města již v pátek. Martinem mi bylo tlumočeno, že čtyřvozový konvoj dorazí do Návsí až během sobotního rána. I když bylo těžké se rozhodnout mezi finančně přijatelnější a spánkově vydatnější variantou, zůstali jsme u původního plánu. Budeme tvořit předvoj. vojenské zážitky vynikající
04.01.2017 Jak jsme chystali kouzlo Vánoc - A co pak, a co před? (3. díl) Rok 2016 se pomalu ale jistě chýlil ke svému závěru a já si naplno užíval rodinný život. Po návratu z Vánočních cest jsme se ocitli v jakémsi kolotoči rituálů. Jinými slovy, spousta rodičovských povinností jsme dělali automaticky a velmi často. Dny ubíhali podle opakovaného scénáře: vzbudit, přebalit, nakrmit, odříhnout, pohrát si, uspat. Každý den procházka, aby holky spaly o chvilku déle než doma a rodiče se trochu unavili (jak říká Lucka, procházka má za úkol utahat nás, nikoliv děti). Sem tam nějaký nákup. Naštěstí přišel Silvestr a s ním změna. z rodinné kroniky vynikající
01.01.2017 Jak jsme chystali kouzlo Vánoc - U ostatních Ježíšků (2. díl) Prvním svátkem Vánočním přísun dárků nekončil. Právě naopak. Zatímco jsem se tláskal cukrovím a s Luckou chrastil na holky novými paňáci, v několika domácnostech byly pod vánočními stromky přichystány další krabice, krabičky a balíčky pro naše ratolesti. Prvními z řady Ježíšků byli pražští babička s dědou. Když jsem viděl množství tašek, které byly v předsíni přichystány, byla jasná nutnost přijet pro rodiče autem. Tiše jsem doufal, že se k nám holčičí prarodiče nestěhují. Ne, že bych je neměl rád, ale provozovat domácnost v šesti by už bylo krapet stísněné. Naštěstí tomu tak nebylo. Tašky obsahovaly, jak jinak, vánoční překvapení. z rodinné kroniky vynikající
31.12.2016 Jak jsme chystali kouzlo Vánoc - První rodinné vánoce (1. díl) Je to už hodně sezon (já o něco více než Lucka), co jsme přestali věřit v malé Jezulátko, nosící dárky pod stromeček. Až tyhle svátky jsme ale dostali šanci poznat, co to je dělat Vánoce pro někoho jiného. Nemyslím tím schovávání a následné balení nejnovějšího knižního hitu manželce, anebo dlouhé a namáhavé přemítání o vhodném dárku pro rodiče. Letos poprvé jsme, coby rodiče, chystali Vánoce pro naše holky. Samozřejmě z toho nejsou sedmiměsíční mimina moudrá a prořeknutí jsme hlídat nemuseli, ale i tak to bylo něčím zvláštní. V první a neposlední řadě pochopením, co pro nás rodiče dělali, abychom si mohli nejkrásnější zimní svátky užít. z rodinné kroniky vynikající
23.12.2016 Svařák s rozloučením Loni v adventní čas jsme ze Zdendou podnikli večerní výlet mezi Staroměstské stánky. Protože se nám ochutnávání svařáku, nasávání předvánoční atmosféry a mačkání se s nerudnými lidmi zalíbilo, naplánovali jsme stejnou pouť i letos. I když žádný seznam sháněných věcí Zdenda neměl (jeho Ježíšek má již vše opatřené), ochotně mi přislíbil prošmejdit nějaké ty obchůdky a hledat dárky pro mé blízké. Spíše než konkrétní místa chtěl jsem najít hlavně inspiraci a užít si mimopracovní společnost Zdendy. Na středu, kterou jsme si zvolili termínem, padla i kolegova rozlučková hospoda. Moje milovaná manželka sama navrhla, abych se šel provětrat (nasmrdět). Obě události jsme patřičně skloubili a vytvořili plán. historky z práce vynikající
16.12.2016 Jak jsme uvítali Vodníčka, aneb nechtěná návštěva Jestli máte za to, že jsem nadobro zblbnul a píši recenzi o nejnovějším filmovém výtvor pana Trošky, buďte ubezpečeni, že tomu tak není. Stalo se něco jiného. Do série návštěv jednoho víkendu zasáhla tvrdou rukou buněčná říše a poklidnou předvánoční atmosféru změnila na skupinovou (dva už je skupina) žaludeční indispozici. Jen pevně doufám, že po této epizodě k nám ještě někdy někdo zavítá a nebude mít na sobě gumový, chemicko-bakteriologický, ochranný oblek. události s kamarády a přáteli vynikající
31.10.2016 Jak byly holky přivítány V životě dívek, slečen, dam a žen figuruje spousta událostí. Některé z nich mi byly, jakožto muži, utajeny. I v roli manžela jsem neměl o jistých důležitostech ponětí. Ovšem jakožto svědomitý otec dvou holek musím pečlivě sledovat kalendář. Nákup šatů do tanečních a představení prvního hocha je (snad) ještě hodně daleko. Ale už teď, v krásných pěti měsících, měly holky svou první slavnost. Oficiálně se staly občánkami (to není překlep, je to množné číslo od občánek) deváté městské části. Poté, co jsme projevili potřebnou dávku zájmu a na radnici se přihlásili, jsme obdrželi poštou dvě pozvánky. Vlastně ne my, ale holky. z rodinné kroniky vynikající
25.10.2016 Jak jsem TEPal pro poklad Protože se nám za posledních třistapětašedesáti dnech trochu vyměnil živoucí obsah týmů, byla vyhlášena jednodenní poznávací akce. Hlavní organizátoři byli celkem čtyři a z plánovaného setkání nám prozradili pouze to, že si budeme dvě hodiny pumpovat do žil adrenalin a cestování nebude tentokrát hromadné (busem ani jiným prostředkem), ale dostavit se máme samovolně. Očekávání bylo různé. Od radostného a neutuchajícího nadšení až po mírné netěšení se. Já jsem spadal do první skupiny do chvíle, kdy jsem se dozvěděl sestavení týmů. Aby bylo dosaženo sblížení (nařízení HR), zařazení bylo losováno. Vidina toho, že nebudu se známými na jedné kopě (hlavně se Zdendou) byla pro mě překážka více než nepřekonatelná. historky z práce vynikající
04.10.2016 Jak jsem převáděl děcka Zhruba před dvěma měsíci jsem byl upozorněn paní majorkou (další z mých nadřízených), že jsem se po změně zákona definujícího práva a povinnosti člena aktivní zálohy Armády ČR, nezúčastnil ani jednoho vojenského cvičení. Krom ztráty nároku na finanční odměnu mi tím pádem hrozí i možné vyloučení z důvodu nedodržení podmínek smlouvy. Naštěstí mi paní majorka nabídla šanci v podobě účasti na dětském dnu v Lešanech. Po velmi pečlivém zvážení mé situace a možných následků (nevím, co bych dělal s místem ve skříni, když bych se zbavil zelenohnědých hadrů) jsem se rozhodl volání své roty vyslyšet. Z dodaných materiálů jsem si vyčetl, že se nebude jednat o žádnou velkou akčňárnu. Naším prvořadým úkolem bude poskytovat dětem (a jejich rodičům) podporu při plnění soutěží. Druhým, neméně důležitým, bude reprezentovat zálohy v co nejlepších barvách. vojenské zážitky vynikající
28.09.2016 Jak jsem drandil na horském kole Majitelem horského kola jsem už hezkých pár let, ale nikdy jsem nevyužil jeho možnosti v adekvátním prostředí. Jezdil jsem s ním po silnicích, polních cestách a tu a tam lesními pěšinami. Nebyl jsem se však projet na stezkách a v terénu kolu nejbližšímu. Premiéra přišla až se společnou akcí pořádanou v Novém Městě na Moravě. Právě tam se nalézá cyklo aréna Vysočina. Když jsem odpověděl na Andrejovo pozvání a potvrdil svou účast, netušil jsem, do čeho jsem to zase strčil hlavu (kolo). Iniciátor mi na všechny mé zkoumavé dotazy odpověděl stejně. Jedná se o obyčejné ježdění v lese, nikterak náročné a hlavně naprosto bezpečné. A já mu věřil. události s kamarády a přáteli vynikající
12.09.2016 Jak jsem obdivoval legendu Há-Dé Zpříjemnit mateřský stereotyp nám přišla v neděli příjemná návštěva. Zavítali k nám Anička s Martinem a poprvé se přišla na holky podívat i Hanička. Nadšená byla jak Lucka, protože si konečně mohla osobně popovídat s někým jiným, než se mnou :), tak i já. Martin totiž přinesl dvě volné vstupenky na akci "Prague Harley days 2016" pořádanou na Holešovickém výstavišti. A moc mě potěšilo, že ta druhá volná byla určená pro mě. Po úvodním přivítání, převzetí dárků pro holky (děkujeme) jsem se nachystal na cestu mezi drsné motorkáře. Oblečení jsem zvolil, myslím si, že více než vhodně. Zatímco Martin měl černé triko s kostlivčím andělem, k tomu tmavé kraťasy a černé boty, já jsem se vymódil oranžovými šortkami, barevnými botkami a modrým trikem s vyobrazenými uzlíky. události s kamarády a přáteli něco mezi
08.09.2016 Holčičí tři jedničky Když jsme s Luckou zkoumali, jaké krásné výročí budou holky zanedlouho slavit, nic na první pohled výrazného jsme neobjevili. Jedenadvacítka v kalendáři před dvěma týdny minula a k další je to téměř stejně daleko. Nakonec jsme na to společnými silami přišli. Holky budou na světě sto jedenáct dní (každá svých vlastních). A to je přece krásné výročí. I když pro nás, daňové poplatníky, je to úsek hodně krátký a pro studentíky ještě kratší, našim dcerkám (a tedy i nám) přinesl mnoho změn. Jedné, hodně velké, jsem si všiml u sebe samého. Změnil jsem TO na Julinka a Terezka a TY na dcery. Navíc dobrodružství našich dcer nevyprávím v druhé osobě jednotného čísla, ale v první osobě čísla množného. Stejně, jako to dělají maminy, u kterých jsem to donedávna nenáviděl. A co že je nového? z rodinné kroniky vynikající
30.08.2016 Jak jsem s Lukášem nakonec šlapal Když jsem se od Lucky dozvěděl, že cestuje o víkendu k mamce, hnedle ve mě zahořela jiskřička naděje. Ve stejném termínu se pořádá pochod, na který je Lukáš registrovaný. Nadšeně jsem mu to sdělil a od registrace mě neodradil ani dávno překročený termín registrace. Nevzdal jsem se a pořadateli zaslal prosebnou zprávu o mém neutuchajícím zájmu akci podstoupit. Šťastné hvězdy mi byly nakloněny a já obdržel startovní číslo na Partyzánský pochod. události s kamarády a přáteli vynikající
23.08.2016 Jak jsem umisťoval regál Náš byt je kromě balkonu vybaven ještě jedním nebytovým prostorem. Tím je malý kumbál umístěný na chodbě proti vchodovým dveřím. Jeden metr čtvereční nám doposud sloužil ke skladování všeho, co jsme nechtěli, anebo nemohli mít doma. Jelikož se jedna vrstva kupila přes druhou, nedalo se tam poslední dobou toho moc najít a o snadné manipulaci nemohla být řeč. Jelikož dřevěné poličky, které vyráběl děda, nebyly přizpůsobeny na několik desítek kilogramů zátěže, rozhodl jsem se vybavit tento krcálek novým regálem. Při příležitosti výměny udělám i čistku, co si nechat a co odložím do popelnice. z rodinné kroniky vynikající
08.08.2016 Jak jsem nám udělal noční bojovku Jak jsem už psal, v postýlkách našich dcer se nachází monitor dechu. Placka o rozměrech A3 čtvrtky má za úkol upozornit rodiče velmi hlasitým signálem, že jejich ratolest nevykazuje delší dobu pohyb hrudníkem a tudíž lze pochybovat o tom, že dýchá. Zatím nás to zlobilo pouze v případě, že jsme dcerky vyndali z postýlky a zapomněli vypnout hlásidlo. Jinak jsme protivný zvuk neslýchávali. Bohužel jsme o víkendu zažili několikrát šok, když se zařízení z ničeho nic ozvalo. A jak nás to vyděsilo, když se to stalo v noci, vlastně nad ránem. z rodinné kroniky vynikající
01.08.2016 Můj otcovský den Stránky poslední dobou zejí prázdnotou a časová prodleva mezi posledním článkem se blíží několika týdnům. Důvodem tohoto stavu není náš pobyt mimo domov kvůli dovolené, ani vlastní vyhazov coby jediného (zatím) autora. Prostě se nic zajímavého (relativně) neděje a tak není o čem psát. A když by už se našlo, není na to čas. I když jsem si zakázal udělat z jendovek blog pro kojící matky, neustále mapující vývoj dítěte, rozhodl jsem se to porušit a vsadit na divokou kartu. Rozhodnutí plyne z touhy o udržení si Vás, čtenářů. A co že si Vám dovolím nabídnout? Přece jeden, obyčejný, ničím výjimečný, otcovský den. z rodinné kroniky vynikající
01.08.2016 Náš miminko-rodičovský slovník Během rodičovských povinností i radovánek jsme si některé běžné pomůcky i situace pojmenovali vlastními pracovními názvy. Někdy si tím zkrášlujeme slovní vyjádření každodenních situací, jindy jen rozšiřujeme rodičovský slovník. Kdybyste nás tedy někdy slyšeli používat netradiční a neobvyklá slova, vězte, že každé má svůj význam. z rodinné kroniky vynikající
20.07.2016 Moje první mateřská dovolená - Čas letí, holky rostou (3. díl) Zítra tomu budou dva měsíce, co nám do života vstoupila dvojice děvčátek a zcela ho změnila. Zatímco já jsem se již zařadil zpátky do pracovního procesu, Lucka si užívá mateřských radovánek plnými doušky. S každým přibývajícím dnem jsou na holkách vidět změny. Některé jsou pozitivní a některé bohužel na klidu a odpočatosti nepřidají. Jelikož jsem byl na týdenním otužovacím kurzu, nařízeném jedním pražským podnikem, stal se ze mě po tuto dobu slaměný vdovec i otec. z rodinné kroniky vynikající
08.07.2016 Jak Sandra dodržela slib Mírovy žádosti Naši dovolenkoví přátelé Sandra a Míra zpečetili svoje několikaleté společné soužití vstupem do manželství. Že se něco chystá jsme věděli už od společného výstupu na vrchol Jeseníků, ale prozradit jsme to nemohli (a nechtěli). Tehdy na louce Pradědu velmi originálně Míra požádal Sandru o ruku a ta souhlasila. Podle pravidla "do roka a do dne" (vlastně měli ještě pár dní k dobru) stihli všechny přípravy a červnového pátečního dne se nechali oddat. události s kamarády a přáteli vynikající