svátek má Monikapondělí 21. květen 2018
články
filtr článků
Řazení záznamů
Omezení záznamů
Vyhledávání
datum uveřejnění název úvod typ hodnocení
19.05.2018 Když dříve není vždycky lépe Před koncem mého osamoceného domácího života (holky byly u babí) přišla Lucka s nápadem podniknout výlet na hrad Točník (v rámci akce Běžíme na hrad). Ne, že bychom měli ambice klusat do kopce a klusat vůbec, ale prvotní nápad byl výlet na zmíněnou historickou památku a akce se tam zrovna konala. Navíc jsme tam nešli za dějepisem, ale za medvědí rodinkou. Předpověď byla více než lákavá a byla by škoda se před krásným počasím skrývat. Nabídku jsem uvítal a těšil se. Začátek akce, stejně jako náš sraz s Káťou, Dominikem a Davidem (kteří se k naší radosti k nám připojili) byl stanoven na čtrnáctou hodinu. Tudíž jednou z podmínek byl můj dopolední přesun z Prahy do středozápadních (je to na pomezí) Čech. Cesta vlakem, která normálně zabírá okolo padesáti minut, stala se dobrodružstvím. události s kamarády a přáteli vynikající
08.05.2018 Hradba 2018 - Zhodnocení snažení (4. díl) I když jsme byli informování o posunu termínu a dostali tak hodinu k dobru, bohužel nikdo tento fakt instruktorům nesdělil. Stalo se, že během cvrkotu, který se odehrával na KPM (i na ostatních stanovištích), dorazil před bránu objektu Land Rover se dvěma osobami a Ti se dožadovali vstupu. Vědom si jasných instrukcí, že do objektu nemá přístup nikdo bez platné vstupky s vozidlem s prověřenou značkou, vydal jsem povel, že osoby nesmí být vpuštěni. Z ničeho nic se vedle mě objevil instruktor a chtěl znát naší činnost. Se vším jsem ho seznámil a informoval ho, že vstup byl zamítnut. Pan kapitán se mírně pousmál a oznámil mi, že oprávnění ke vstupu mají a vozidlo je prověřené. Tomu se říká zásah shora. Oznámil jsem vysílačkou, že jsem se poprvé spletl a vozidlo vpouštíme. Všichni na place znali dokonale své role, i když se jednalo o premiéru. Navedení vozidla, prohlídka osob a následně i vozidla probíhala jako po másle. Asi z toho důvodu se zjistilo, že pánové nějak zapomněli oznámit, že mají pod haldou čehosi schovaný zbraně. Jednoho Brena a pár pistolí. Dvojice se chvilku handrkovala o to, čí ty krámy jsou, ale posádka KPM byla nemilosrdná. Jednoho postavili do jednoho stanu, druhého do druhého a v pravidelných intervalech je upozorňovali na nutnost udržovat ticho. vojenské zážitky vynikající
28.04.2018 Hradba 2018 - Jak jsme přebírali ODOS a budovali KPM (3. díl) A nastala nám středa. Měli jsme poslední možnost seznámit se všemi detaily, plány a provedením hlídkování (bylo rozhodnuto, že v Praze nebude prováděna klasická strážní služba) na ODOSu a KPM. Po snídani jsme se odebrali na učebnu a navrhli a zpracovali možné varianty obrany. Vlastně to bylo takové plánování - neplánování. Stanoviště, sektory, směny a reakce na napadení byly vypracované už na velitelském cvičení. Tudíž se jednalo o zapojení mužstva, aby zapojili mozky a případně odhalili chyby. vojenské zážitky vynikající
28.04.2018 Hradba 2018 - Jak jsem vydával první rozkazy (2. díl) Nastal první den celorepublikového vojenského cvičení "Hradba 2018". Dva roky před nazpět jsem se manévrů se stejným název nezúčastnil. A protože kluci o tom vyprávěli mraky příběhů a zážitků (povětšinou ne moc kladných), moc jsem se těšil (ironie). Ale protože jsem se rozhodl postavit se předsudkům a nedat na minulost, nebral jsem na to ohledy. Co bude, bude. Balení se neslo v klasickém režimu. Na gauč v obýváku jsem naházel všechny věci, které jsem považoval za nutné, anebo za chtěné (o těch povinných jsem nepřemýšlel). Hromadu jsem obcházel, několikrát přeskládal a revidoval a nakonec naskládal. Protože první den nemělo být podle rozpisu podávaná teplá strava, udělal jsem si sváču, nastavil budíka a šel spát. Tentokrát se odjezd nekonal z Kbel, ale Dejvic. vojenské zážitky nehodnoceno
20.04.2018 Jak jsem byl u Lectrových na obědě Z čistajasna, ozval se mi Zdenda a položil mi otázku, jestli bych neměl čas a nezúčastnil se únikové hry. On, Míša a Denis hledali čtvrtého do party, který by s nimi podnikl temné dobrodružství. I když jasnou prioritou dne mělo balení výstroje pro nadcházející cvičení, hodinu jsem obětoval a souhlasil. A rozhodně jsem neprohloupil. I když jsem na podobné atrakci ještě nikdy nebyl, měl jsem tušení, co bude naším úkolem. Po shlédnutí webových stránek a několika informací od Zdendy bylo jasno. Budu unikat ze spíše samotného Hannibala Lectera. vojenské zážitky vynikající
06.04.2018 Druhá dekáda od mé plnoletosti - Sladkých osmnáct (2. díl) Načerpávání nových odborných vědomostí pro mě bylo stále složitější. Pravdou je, že jsem se studiem v domácím prostředí moc nezabýval a přípravou na písemné anebo ústní zkoušení se nezdržoval. S domácími úkoly to bylo trochu lepší. Celkem v pravidelných intervalech jsem zanechával své jméno na lístku s nadpisem "o omluvu žádá". Tento dokument byl artefaktem nejmenovaného profesora odborných předmětů. Lidi uvedené na seznamu tak žili v malé naději, že nebudou podrobeni ztrapnění před tabulí (to se ovšem netýkalo Kubíka - premianta třídy s průměrem 1,0). A tak jsem chodil do školy a sbíral známky, strachoval se, když mě kdo tasí a oproti vědomostem mého tatíka (který studoval stejnou školu) nevěděl vůbec nic. události s kamarády a přáteli vynikající
03.04.2018 Druhá dekáda od mé plnoletosti - A stalo se Nagano (1. díl) Minulý víkend jsme sledovali s manželkou na jednom z kanálů veřejnoprávní televize zajímavý dokument. Nesl název "Pásky z Nagana" a jednalo se o připomenutí hokejového úspěchu Českého mužstva na zimních Olympijských hrách v roce 1998. Nemám v úmyslu hodnotit tento výtvor. Zaprvé k tomu nejsem kompetentní, zadruhé bych psal jen samé klady. Během sledování strastiplné cesty národního týmu jsem si ale uvědomil jednu pro mě podstatnou věc. Rok 2018 je nejenom jubilejní od zmiňované události, ale také od mých zážitků na střední škole. Vlastně se jednalo o jeden z nejdůležitějších zlomů v mém životě. Samozřejmě to nebylo interesantní, jako historické události s osmičkou na konci, ale já prožíval spousta setkání a proměn. Proto mi prosím dovolte lehce melancholicky zavzpomínat. události s kamarády a přáteli vynikající
27.03.2018 Hradba 2018 - Papírování v rámci předcvičení (1. díl) Je to zvláštní popisovat první zážitky ze cvičení, které se bude teprve odehrávat. Ale je to možné. O víkendu jsem se účastnil velitelské porady, kde jsme psali, zakreslovali a všemožnými jinými způsoby znečišťovali stohy papíru v rámci plánování dubnového cvičení. A protože s armádou není nikdy nouze o zábavu, nebylo tomu v těch dvou dnech jinak. Vybavit jsem se měl jen psacími potřebami a uniformou. Ne, že bych obdrženému rozkazu nevěřil, ale pro jistotu jsem si uvedené pomůcky ještě ověřil s Radkem. A vida, na seznamu chyběla podstatná informace. Mohl by se prý hodit počítač a hlavně bych si neměl zapomenout pevné nervy a trpělivost. Později jsem poznal, že Radek věděl, o čem mluvil. vojenské zážitky vynikající
09.03.2018 Jak nám holky pomohly vylepšit domácnost Život s holkami běží na plné obrátky. Jako každý rodič musím přiznat, že dny radosti a veselí jsou někdy (samozřejmě velmi málo) nahrazeny mrzutostí a vztekem. Ovšem ani Lucka, ani já si nedovedeme bez těch dvou cácor představit život. Kromě zkrášlování interiéru našeho bytu (ano, už máme počmáranou zeď), poukazování na nutnost pořízení bezpečnostních prvků (branka) a umisťování předmětů různých tvarů, velikostí a významů na vyšší pozice, se holky nedávno zasadily o koupi sušičky prádla. Jejich oblečky jsou sice malé a roztomilé, ale rychlost, s jakou je stačí holky špinit, je neuvěřitelná. události s kamarády a přáteli vynikající
29.01.2018 Jak jsem se učil být velitelem - Čekání na ortel (3. díl) Nudné ranní procesy vynechám a navážu na osmou ranní, kdy jsme zadnice položili na sedadla a mlčky pozorovali trojici velících. Pan nadporučík si vzal úvodní slovo a shrnul danou bojovou situaci. Pak oznámil, že si poslechne pouze prvních několik rozkazů, protože má jiné a prioritnější povinnosti a do pléna hodil otázku, kdo chce jít první (na porážku). Nastalo ticho a šestnáct hlav se otáčelo různými směry, hledajíc dobrovolníka. Spíše než odvahu jsem projevil jistou dávku šílenství a přihlásil se. Chtěl jsem být seznámen s připomínkami nejpovolanějších a hlavně mít to rychle za sebou. Postavil jsem se před publikum (a že já miluju někde vystupovat) a spustil. vojenské zážitky vynikající
23.01.2018 Jak jsem se učil být velitelem - Jak na bojový rozkaz (2. díl) Než se pustím do dalšího vyprávění, dovolím si krátké vysvětlení, proč jsem byl povýšen do hodnosti rotný a byl jmenován do funkce velitele pěšího družstva. Množí se totiž mylné představy (a díky i blahopřání) o tom, jak jsem k tomu přišel. Strašně rád bych se svěřil, že za své dlouhodobé úspěchy, projevenou zodpovědnost, bystrý úsudek, spolehlivost a bohaté zkušenosti jsem získal pecku navíc a v očích velitelů jsem byl jasnou volbou, coby lídr týmu. Bohužel je to trochu jinak. Na vině jsou tři fakty. Zaprvé odešla desítka zkušených mazáků, za druhé je pro funkci potřeba mít určitou hodnost a za třetí musí být povýšení ve dvouletých rozestupech. To znamená, že to na mě prostě zbylo. Ale protože si vážím přeživších (neodešlých) spolubojovníků, slíbil jsem jim a sobě, že se k tomu postavím zodpovědně. vojenské zážitky vynikající
21.01.2018 Jak jsme zahráli full house - Poslední štych (2. díl) Ani v sobotu samozřejmě nepřipadalo lenošení v úvahu. Já, čilý, odpočatý a plný sil (bodejť ne, když jsem spal skoro deset hodin) jsem spolu s Luckou (ta sice spala méně, ale už nízkoodpočinkovému režimu přivykla) a dětmi obsadil spodní patro. Vyčkávali jsme tam oživení chaty. To přišlo celkem v brzo. Jasným cílem dnešního dne bylo úspěšné absolvování Ježíškovi cesty. Opět jako militantní uskupení jsme se vydali na Boží Dar. události s kamarády a přáteli dobrá práce
21.01.2018 Jak jsem se učil být velitelem - Vzepření se osudu (1. díl) Počátek mé velitelské kariéry, podpořený nedávným povýšením, přinesl první úkoly. Abych byl schopen správně plnit povinnosti vyplývající z funkce, byl jsem vyslán na odborný kurz. Přesně se v povolávacím rozkaze psalo o odborném kurzu velitelů pěšího družstva. Mé vzdělávání mělo proběhnout od 15. ledna po dobu čtyř dnů v areálu vojenské akademie Vyškov. Velkým pozitivem bylo zjištění, že stejný rozkaz dostal i Ondra. Pár vět vyměněných elektronickou cestou stačilo k tomu, abychom se domluvili na společné cestě. Vzhledem k pohodlí a trochu komplikované cestě pomocí železnice jsme zvolili cestu autem. Naším. Že se stane z celkem bezchybně naplánované akce boj proti osudu jsme ještě netušili. vojenské zážitky vynikající
24.12.2017 Jak jsme zahráli full house - Rozehrání partie (1. díl) Všechny milovníky hazardu, karetních her a pokeru zvláště si hned na úvodu dovolím upozornit, že článek nepojednává o dramatickém dění u kulatého, plátnem potaženého stolu, zkoumání protivníkova výrazu anebo percentuálním vyjádření šance na výhru. Nic tak napínavého a vzrušujícího. Na řádcích níže najdete události během rodinného setkání příslušníků aktivních záloh a jejich rodin. Že Vás to nezajímá, že to vypadá nudně? Vypadá, ale rozhodně to nudné nebylo. události s kamarády a přáteli vynikající
17.12.2017 Jak jsem hlídal pana plukovníka, aneb ebonitové tyče - Pekelná služba (3. díl) Na předposlední den cvičení (ještě, že jen na ten jeden) nám vyšla sedmihodinová strážní služba. Sice to není nic akčního, ale přeci jen, jsme rota strážní, takže skoky padákem anebo střílení raket není naším denním chlebem. Naše zelené družstvo (tak jsme byli hned na počátku dekorováni) mělo zajišťovat vjezd na základnu a hlídat autopark od sedmé hodiny ranní. Hned po snídani (k té byl již konečně tolik očekávaný tvarohový závin) jsme se v tvaru přemístili k plátěnému stanu, který představoval strážnici. Protože dodržování obecných směrnic strážní služby jsme považovali za nejdůležitější, zastavili jsme před vchodem a odkašláním na sebe zkoušeli upozornit. Přeci jen, vlézt na strážnici bez ohlášení nám připadalo trochu neomalené. vojenské zážitky dobrá práce
05.12.2017 Jak jsem hlídal pana plukovníka, aneb ebonitové tyče - Do tanku vtank (2. díl) Podle rachotu, ozývajícího se za stěnami našeho obydlí, jsme usuzovali, že jediné Přáslavičácké oko není zamhouřené, natož aby spalo. Kolem nás jezdilo všechno, co mělo alespoň dvě kola. I my jsme měli ráno mírný kvapík, neboť nástup do eskadry byl téměř po snídani. Jedinou pohodu měli Ondra a Martin. Mírná odchylka v plánech, totiž nadbytek mužstva, jim dovolila věnovat se samostudiu a péči o svěřený materiál (a k tomu se zvládl jeden z nich i kurýrovat). vojenské zážitky vynikající
02.12.2017 Jak jsem hlídal pana plukovníka, aneb ebonitové tyče - Plyn postřik v komfortu (1. díl) Když jsem i po dvou absolvovaných vícedenních cvičeních a dvou odmítnutých jednodenních akcích dostal do rukou další povolávací rozkaz, velmi mě to udivilo. Tedy nejen mě. Zatímco svého šéfa jsem ubezpečil, že týdenní absenci pokryji dovolenou (stejně mi jí ještě hodně zbývalo), manželku jsem musel přesvědčovat delší dobu. Že to nedělám z rozmaru a neochotě býti s rodinou, ale kvůli udržování míru, budoucnosti našich dětí a všeobecnému blahu společnosti. I přes její broukání (které mi díkybohu zůstalo utajeno) jsem dostal povolenku a svému veliteli družstva jsem mohl potvrdil účast. V termínu šestého až desátého listopadu jsem se zúčastnil vojenského cvičení "Ebonite jevelin" (no jo, za totáče to mělo trapnější jména). vojenské zážitky vynikající
04.10.2017 Jak jsem si hrál na Sparťánka - Jen dávat levou za pravou (2. díl) Rázem ze mě všechno spadlo. Už jsem se nemohl zaobírat tím, jestli to zvládnu, či ne. Celou svou myslí jsem se upínal jen na to, abych dával levou nohu před pravou a pravou před levou. Samozřejmě jsem neběžel. Můj pohyb by se dal definovat jako lehký poklus. Přede mnou utíkalo zhruba stovka nadšenců, my byli skupinkou na samotném chvostu. Nemluvil jsem, srandu jsem si nedělal, ani jsem neremcal (to je co říct), jen jsem si hlídal Andreje klusajícího vedle mě a funěl. Aby nedošlo k omylu, já jsem neudržoval jeho tempo. On udržoval moje :). události s kamarády a přáteli vynikající
02.10.2017 Jak jsem si hrál na Sparťánka - Až na dno (1. díl) Jako se u někoho rodí nejlepší nápady při relaxování v lázni, já se přimotám k nejneuvěřitelnějším výzvám většinou v hospodě. A u dobrodružství s Andrejem tomu nebylo jinak. Rozhodně se nechci vracet k setkání s bývalým kolegou (a některými současnými), protože to dopadlo katastrofálně. Pro mě. Ale vzpomínám to tu, protože během plodné konverzace a několika litrů netypických, zato vysoko-stupňových, piv se Andrej zmínil o své účasti na Spartan race. Kdo netuší oč se jedná, tak v kostce je to závod pro drsňáky, silné a vysportované jedince s velkou fyzickou připraveností. Do té chvíle jsem znal pouze jediného člověka, který se upsal. Lucčiného bratra. Ten na to půl roku trénoval běh. Ostatní nemusel, protože několik desítek let každý den posiluje. Po finiši se nechal slyšet, že to byl záhul. události s kamarády a přáteli vynikající
24.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Finiš narychlo (4. díl) Lehce jsme se pár desítek minut vydýchali, já jsem si posbíral výstroj (jako sluchátko a lopatka) a provedli jsme kontrolu zbraní. I po náročné noci jsme všichni disponovali jednou útočnou puškou a čtyřmi zásobníky. I když jsem se snažil zuřivě navázat kontakt s "Chánem 78" (velitel čety), nedařilo se mi to. Během boje jsem se k tomu nějak nedostal a teď byla frekvence tichá. Již nebojově jsme učinili další pokus naskládat se do Tatry (tentokrát bez přepadu), uvelebili se na lavičkách a po ujetí několika metrů jsme posbírali diverzanty a i velitele. vojenské zážitky vynikající
19.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Zužitkovat, co jsme se naučili (3. díl) Jak jsem již předeslal minule, vstávat se mi rozhodně nechtělo. Na obloze nebylo po slunci ani stopy, nos (jediné, co mi koukalo) jasně hovořil o nízké teplotě a organismus volal po delším a pohodlnějším spánku. Ale nešlo zahálet. Obavy z nevylezení a pozdního příchodu na nástup mi však nedovolily se ve spacáku déle zdržovat. Shodit ze sebe teplé doplňky (nemyslím růžovou spodničku) jsem zatím nepovažoval za nutné. Naopak jsem si navíc kolem krku obalil šálu. Než se bude něco dít, snad bych mohl skousnout nějakou drobnost z nafasované krabice. vojenské zážitky vynikající
17.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Jak jsme se učili přežít (2. díl) Když pominu krátké, neplánované, noční vstávání (ano, už jsem starší pán), spal jsem jako nemluvně až do zvuku budíku. Ten jsem měl nařízen s velkou časovou rezervou. Jednak jsem chtěl mít poslední kontakt s teplou vodou na pár dní a za druhé mě lákal automat na kafe. Vše, co jsem si přecevzal stihnout, jsem stihl. Pár minut před sedmou hodinou ranní jsem spočinul, stejně jako mnoho jiných, na malém plácku před ubytovnou a očekával jsem nástup. Bohužel ne všichni byli v řízení budíku obezřetní a v pochodovém tvaru zelo mnoho mezer. Já, jakožto nespolehlivější (samozřejmě vtip, jako nejnepotřebnější) jsem byl vyslán, abych oběhl dva páry chybějících. Sype nám to 56. vojenské zážitky vynikající
17.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Zvládání křiklounů (1. díl) I když jsem letos už jedno vícedenní vojenské cvičení absolvoval, nějak se stalo, že jsem dostal povolávací rozkaz na další. K pěti dnům trávených v Jincích jsem byl hned od začátku velmi skeptický. V živé paměti mi zůstala ještě hořkost z květnového vojančení. První vlaštovkou nesoucí ratolest v podobě dobré zprávy, byla informace od nového velitele Radka. Vyvedení by nemělo být rozhodně nudné, monotónní a vleklé. V mailu, který jsme obdrželi, byla zmíněná spolupráce s pořádkovou policií, vojenskými instruktory a trpět bychom neměli dostatkem spánku. Tužba na příchod nástupu cvičení se zintenzivnila. vojenské zážitky vynikající
10.09.2017 Jak jsme začali chodit Pohodáčky Nejednou se mě Lucka ptala, jestli si společné pochody s Lukášem užíváme, když se večer nezapojíme do společnosti, která se kolem setkání vytvoří, ráno trháme startovní pásku pět minut před začátkem a do cíle se řítíme co nám síly stačí. Nad krásami krajiny se nepozastavujeme, místní památky a zajímavá místa nenavštěvujeme a doprovodné akce nás nechávají chladnými. A o post-pochodových aktivitách se toho taky nedá moc říci. Shrnuto a podtrženo, jejími slovy si pochodování neužíváme. Zapnout měření, šlapat, vypnout měření, sbalit medaili a hurá domů. Když se na to zpětně podívám, vlastně měla pravdu. události s kamarády a přáteli vynikající
06.09.2017 Jak jsme si lezli (navzájem) do misky Při poslední Chlapské jízdě byl Jiřík natolik motivován, že vypustil myšlenku pokořit při každém setkání vrchol nějakého Českého (zatím) pohoří. To se setkalo s úspěchem a pár měsíců před odjezdem jsme zkoumali mapu republiky a hledali místo k pokoření. Bohužel nám do hledání zásadně vrhaly vidle základní pravidla srazu. Nemám na mysli ani požívání alkoholu, ani povinná míčová výbava. Ale vzdálenost místa konání od Prahy. Z toho neměl Jiřík moc velkou radost, protože nás velmi toužil provést krajem neprozkoumaným, Beskydami, anebo alespoň rodnou hroudou. Po Jeseníkách. Vidina stovek kilometrů trávených na silnici jeho nadšení zhatila. Nakonec to vyhrála Šumava. Vimperk sice není coby kamenem dohodil, ale dobrodružství prostě neleží hned za plotem. události s kamarády a přáteli vynikající
29.08.2017 Jak jsme se ocitli ve spárech Krakonoše - Není Krakonoš, jako Krakonoš (4. díl) Samozřejmě vstávání po takovém tahu stálo za to. Alespoň u mě. Na ostatních jsem nepozoroval jediný náznak únavy, ale to je dáno tím velkým věkovým rozdílem. Bohužel po snídani šli Sandra s Mírou bourat své obydlí a nás čekal poslední společný půlden. Ten jsme se rozhodli trávit ve Vrchlabském zámeckém parku. události s kamarády a přáteli vynikající
29.08.2017 Jak jsme se ocitli ve spárech Krakonoše - Grilovací horečka (3. díl) Pátek, respektive páteční počasí, nám plán dne vlastně předurčilo samo. Podle všemožných radarů, Aladinů a meteovýpočtů mělo být vedro. A jedním ze způsobů, jak vysokým letním teplotám čelit, je umístit svoje tělo do vody. Proč by tou vodou nemohl být Jilemnický bazén? I když nejsem zrovna přívrženec veřejného obnažování, těšil jsem se na tobogány a skluzavky. Jiné vidina koupací kultury nadchla tak, že si přes noc vytvořila na hlavně vlnu alá Merylin. Viď Terezko? události s kamarády a přáteli vynikající
29.08.2017 Jak jsme se ocitli ve spárech Krakonoše - Vzhůru k vrcholu (2. díl) První noc jsme přečkali naprosto bez problémů, zlých snů a dlouhých uspávání. Tedy když pominu fakt, že jsem si dostatečně neuvědomil, že spím v jiném prostoru a při prvním Terezčině dožadování o dudlík potkalo moje čelo tvrdý rám postele nade mnou. Zatemňovací pomůcka (Luckou umě umístěná osuška) nedávala tušit, že venku je již slunečný den. Tmu, včetně našich očí, prořízlo až prudké světlo loudící se skrz otevírané dveře. Zatímco my jsme mžourali a orientovali se po hmatu, holky ihned ožily. Každá začala hopskat ve své polstrované cele a vokálně se dožadovala prvního denního krmení. Celkem rychle jsme si již zavedené principy osvojili v nových podmínkách a nebylo tomu dlouho, když holky obdržely lahev mléka. události s kamarády a přáteli vynikající
23.08.2017 Jak jsme se ocitli ve spárech Krakonoše - Kufry hore, aneb odjezd (1. díl) I když jsou holky pořád ještě malinké, jejich pokroky jdou neustále kupředu a co nešlo, anebo nebylo myslitelné před měsícem nebo týdnem, teď jde. Rozhodli jsme se podniknout s nimi další dovolenou, tentokrát letní a vypravit se do Krkonošských lesů a hájů, pozdravit pohádkovou postavičku (tu jsme nakonec opravdu objevili a nebyli jsme rádi) a prožít se Sandrou a Mírou další společné chvíle. Bydlet s holkama ve stanu jsme si opravdu ještě netroufli a tak Lucka vybrala kemp s malými dřevěnými chatkami. My budeme spát na místních ložích, holky uložíme do cestovních postýlek. Vše naplánované, vše promyšlené. události s kamarády a přáteli vynikající
15.07.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Poslední výstřel, pohov, rozchod (6. díl) Pobyt se nám blížil k závěru a nás čekal poslední plnohodnotný cvičební den. Jediným plánem na úterý byla reprodukce bojových střeleb na ostro (nemyslím bez trenek). Po raním občerstvení jsme byli naloženi na přepravní vozidla a Martin s námi opět jel hodinovou štreku na Mětikalov. Slunce hřálo, dokonce bych si troufl tvrdit že víc než předešlý den a obloha byla bez mráčků. Vyrovnáni jsme byli na asfaltovém plácku před kontrolní věží. Samozřejmě, před obdržením ostrého střeliva nemohlo předcházet nic jiného, než poučení (v původním znění). Po ústní reprodukci psaných chytrostí před nás předstoupil neznámý pan podplukovník. Představil se jako pozorovatel, dozorčí a kontrolní orgán. Prostě jako někdo, pro koho budeme dneska hrát. Protože většina z nás umí číst mezi řádky, dočetli jsme se, že sošku za jakýkoliv výkon neobdržíme. vojenské zážitky vynikající
13.07.2017 Lukášovi toulky Pražskou historií Můj bratr ve zbrani a přítel nejvěrnější, zvaný Lukáš, nemohl se toliko již dívat na nevědomost mou. Jeho rozum zhola nechápal, jak osoba národnosti České, s kořeny hluboko zanořenými do nitra města Prahy, nezná historii své vlasti. Tak rozhodl se zakročit proti tomuto hříchu a svůj drahocený čas věnoval vypracování trasy poznání. Účelem putování bylo obeznámit mou hříšnou duši s léty dávno uplynulými, mému zraku odhalit krásy matky měst a den odpočinku nám zpříjemnit. Já, obracel jsem se na Lukáše se svými díky a nemohl dospat dne, kdy na pouť se vydáme. Však trpělivostí musel jsem se vyzbrojit, neboť den osudný vzdálen byl toliko nocí. Ani muka však netrvají věčnost a když slunko poslední noc nahradilo, k cestě jsme se vypravili. události s kamarády a přáteli vynikající
05.06.2017 Jak jsme díky kamarádům neměli žádné St(r)achy Když už jsme měli úspěšně vyzkoušený několikadenní pobyt mimo domov (a jiná rodinná sídla), neměli jsme strach podniknout další výjezd a potvrdili svou účast na rodinném setkání záložáků. Už odmítám použít slovo "tradiční", protože tradičním se jeví v mém životě cokoliv. Lucka, coby styčná a kontaktní osoba naší rodiny mi předávala informace. Z nich postupně vyplynulo, že nadcházející akce pořádaná na Šumavě (přesněji Stachy) bude mít hojnou účast a naše desetiměsíční treperendy nebudou zdaleka nejmladší. To bylo pro mě překvapující, ale doslova mne udivil fakt, že na třináct dospělých je zhruba stejný počet dětí. Ať už v jakémkoliv věku. vojenské zážitky vynikající
31.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Konečně do zbraně (5. díl) S příchodem nového týdne skončilo období temna. Po snídani jsme byli odvezeni na pěchotní střelnici Mětikalov, kde teoretická příprava bojových manévrů (kterou jsme probírali předchozího večera) přešla do praxe. Abychom se hned při prvním nácviku nepostříleli, nerozdali nám náboje. Naším cílem bylo postupovat po pravém křídle jako předsunuté družstvo a zahájit palbu na blížícího se nepřítele. vojenské zážitky vynikající
25.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Duševní a fyzické pusto (4. díl) Nastaly nejdelší dva dny ze všech mnou doposud absolvovaných vojenských cvičení. Sobotní dopoledne bylo ještě příjemné, neboť Roman pouštěl tématické (válečné) snímky na plátno a čas utíkal rychle. Ale po všech těch Vietnamech, Afghánistánech, Iránech a jiných bojových zónách nám šly oči šejdrem a filmový řetězec jsme přerušili. Rozešli jsme se do pokojů, uvelebili se na postelích a váleli se. Nebojte se, tahle činnost nebyla prováděna z peněz daňových poplatníků. Klasická 40ti hodinová pracovní doba neplatí víkendy. vojenské zážitky vynikající
23.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - ODOS, KPM a zbraň jistota (3. díl) Stejně jako v minulých dnech, i ve čtvrtek bylo z chodeb slyšet ranní cvrkot několik desítek minut před budíčkem (možná by se to lépe počítalo v hodinách). Vlastně co to povídám. Budíček žádný nebyl. Jsme přeci svobodná armáda a každý si může vstávat kdy se mu zlíbí a uzná za vhodné. A protože povinným není ani odběr stravy, nutností bylo stát před rotou deset minut před osmou. vojenské zážitky vynikající
22.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Vstřebávání knou hau (2. díl) I když počasáři s nepovedenou předpovědí strašili, středeční ráno se vydařilo. A nezdálo se, ani podle Ondrových zpravodajů v Norsku, že by se to mělo nějak pokazit. Nafasovaná snídaně konečně ukončila pochybnosti, jestli byla anebo nebyla obsažena ve včerejší apanáži. S mírným odkladem (pekař to pokazil) jsem dostal tvarohový závin a lahodný vojenský čaj. Jestli je obsahem i přídavek Bromu se ukázalo s odstupem času jako negativní. Alespoň podle těch narážek, které létaly na začátku následujícího týdne vzduchem. Po snídani jsme zaujali taktické sezení v učebně a bedlivě a pečlivě poslouchali (po sté), jak si správně počínat při střelbě ze zbraní a jak se chovat při hodu granátu. I když bylo povídání zábavné a místy i vtipné, nedozvěděli jsme se nic nového. Zřejmě proto, že na směrnice nesáhl žádný generál už hezkou řádku let. vojenské zážitky vynikající
22.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Jedna změna za druhou (1. díl) Nevím, jestli jste tuto informaci zachytili, anebo bude pro Vás nová, ale od poloviny minulého roku nejchytřejší a nejpotřebnější hlavy této země odhlasovaly změnu v zákoně týkající se aktivních záloh. Nebudu rozebírat, jestli se tak stalo s plným vědomím hlasujících, anebo jim na tlačítko jen spadla ruka ve spánku. Pro vojáky v záloze se toho mnoho změnilo. Například jsme se přiblížili více k profesionálům. Dostali jsme průkazky, psí známky a byla nám zvýšena roční odměna za členství. No a to je tak z těch pozitiv všechno. Z těch bolestných věcí budu jmenovat ztrátu hodnosti (nejede se na odslouženou dobu, ale na funkci) a finanční náhradu ušlého zisku za absolvované cvičení podle aktuálního tabulkového platu profesionálního vojáka. Nebudu to nikterak rozpatlávat, ale nemusím asi uvádět, že obyčejný vojáček na bitevním poli nebere majlant. Jestli se chcete o změně zákona dozvědět více, budete muset navštívit jiné wéwéwé. A teď k samotnému cvičení. Protože minulé manévry jsem prožil se svými krásnými dcerkami, bylo pro mě nadcházející cvičení jedním velkým otazníkem. Sice zdroj informací (pan velitel) měl, ale přeci jen, za ty dva roky se toho mohlo spousta změnit. vojenské zážitky vynikající
03.05.2017 Jak jsem znovu chodil do trojúhelniku - Nudné a monotónní šlapání (2. díl) Že někdo umístí místo k odpočinku (nemyslím hřbitov) na druhý konec městečka, takže se musíte ještě projít, abyste si sedli, to se dá omluvit. Ale to, že začátek dalšího pochodování pokračuje ujitím stejného úseku, ale v opačném směru, to je deprimující. Jak jsme se tak potáceli nocí, komentovali jsme míjené i očekávané. Blikající lampa, psí bouda bez psa, strom nakloněný k jedné straně. Neznámo přišlo až s přeškrtnutou cedulí s názvem obce. události s kamarády a přáteli vynikající
28.04.2017 Jak jsem znovu chodil do trojúhelniku - Rozjezd (1. díl) Ano, říkal jsem okamžitě poté, co jsem s velkými obtížemi (a kupou nadávek) prošel cílem svého prvního extrémního pochodu, že se již ničeho podobného znovu nezúčastním. Ano, odsouhlasil jsem Lukášovi, že ho sám budu jakýmkoliv způsobem odrazovat od pokušení znovu se přihlásit. Ano, při líčení svých zážitků ostatním jsem se dušoval, že mi to jednou stačilo. A ano, jsem člověk zapomnětlivý, nepoučitelný a jak budou dokazovat následující řádky, i prolhaný. Stačil pouhý rok od onoho osudového pochodu a já si začal pohrávat s myšlenkou, že zopakovat si štreku by bylo zajímavé. události s kamarády a přáteli vynikající
14.03.2017 Dvourodinné horské dobrodružství - Jak jsme courali po okolí (3. díl) Úternímu dopoledni vládlo hraní. Hráli jsme si s chrastítky a plyšáky (na holčičím písečku) a pozorovali stavbu důmyslných strojů a bloudili Labyrintem u kluků. To nám vydrželo až do oběda, po kterém se naše aktivity rozdělily. Zatímco se Káťa s klukama odjela věnovat lyžování na Klínovci, my jsme naložili holky do kočáru a podnikli průzkumnou procházku po Abertamském kraji. Mapu nemaje, spoléhali jsme se jen na vlastní (Lucčin) orientační smysl a nechali se vést asfaltem. Ve všech třech vesnicích, kterými jsme procházeli jsme objevili to samé. Sníh a cedule oznamující možnost ubytování. Jen v jedné vísce nás překvapila vánoční výzdoba. Dokonce se na nás z dřevěného betlému, ukrytého mezi ozdobami ověšenými smrky, usmíval malý Ježíšek. Důležité ale bylo, že holky spaly a my trefili zase domů. Kdo by se staral o lokální kalendář. události s kamarády a přáteli vynikající
13.03.2017 Dvourodinné horské dobrodružství - Jak jsme užívali sníh (2. díl) Noc byla klidná, nepřerušovaná a naprosto tichá. Tedy abych byl přesný, pro někoho určitě ano. My jsme se párkrát museli zvednou k plakajícím postýlkám. Při prvním vzbuzení jsem byl trochu na rozpacích, protože jsem byl v cizím prostředí a navíc jsem si ďahnul hlavou o horní lůžko palandy, ale pak už jsem si zvykl. Podle priorit jsme posnídali, já si sbalil lyžařské vybavení do batůžku a s klukama na zadních sedadlech našeho auta jsme s Lukášem odjeli na Plešivec. události s kamarády a přáteli vynikající
13.03.2017 Dvourodinné horské dobrodružství - Jak jsem zaskládával auto (1. díl) Když jsem přemýšlel nad obsahem článku popisující horskou lyžovací dovolenou s Lukášem a jeho rodinou, bál jsem se, že už to nebude nikdo číst. Stále se opakující scénář. Ti samí lidé, ty samé události. Ale osud zasáhl (bohužel v některých místech zbytečně silně) a kartami stereotypu nám zamíchal. Použiji staré managerské heslo. Jedinou jistotou je změna. Žádná změna nám ale nezabránila v tom, abychom si společně dny sněhu a volna neužili co nejlépe. Nejprve jsme byli na pochybách, jestli s dvěma ratolestmi podnikat toto dobrodružství. Děsili jsme se toho, kolik bude potřeba zavazadel, když k babičce jede s plným autem a to toho tam spousta je (hlavně postýlky). Právě proto jsme nejdříve pozvání odmítli. Pak se ale dostavila múza touhy překonání překážek a někoho z naší rodiny políbila. Získali jsme přesvědčení, že se do auta naskládat musíme. Slíbili jsme, že na hory pojedeme také, i když ne celý termín (doktoři nám do plánování hodili pilule). Bohužel i Lukášovi se původní plány lehce změnily. Vojenské cvičení ukončilo jeho dovolenou už v pondělí a on se musel po jednom společném dnu zase vrátit do práce. Ale i tak, stálo to za to. události s kamarády a přáteli vynikající
23.02.2017 Jak je to u nás, aneb najděte rozdíly Pro ty čtenáře, kteří u nás nikdy nebyli, to možná bude nezáživné, stejně jako pro ty, kteří u nás byli nedávno. Domnívám se ale, že pro kamarády, přátele a známé z poslední množiny by to mohlo být zajímavé. Nedávno jsem přemýšlel o tom, jak přítomnost našich dcer změnil podobu bytu. Nebádal jsem dlouho, stačila vteřina. Od základu neskutečně. Nemám tím na mysli změnu stolu s počítačem na postýlku anebo textilní obsah sušáku, který bych kolikrát nepřetáhl ani přes ruku (dupačky). Změn jsem si všímal ve všech směrech. A protože seznam je to přeci jen hodně dlouhý (nebojím se tvrdit, že nekonečný), zúžil jsem to na pár diferencí. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
21.02.2017 Peripetie s H20 S vodou v bytě mám již bohaté zkušenosti. I když pouze negativní, zřejmě jich není stále dost a osud si znovu přichystal malou zkoušku mé pozornosti a potrápil moje nervy. Samozřejmě musím na druhé straně uznat, že nikdy nebylo tak hrozně, aby nemohlo být hůře. Ani před tím, ani v tomto případě se nejednalo o katastrofu apokalyptických rozměrů. Stále jsme obyvatelé severní části hlavního města, žijeme v suchu a nemusíme sousedům pod námi platit nový nábytek. Tohle povídání bude spíše o hluboké pokloně fungujícímu systému instalatérských pohotovostí, umu a zručnosti a vyzdvižení starého hesla "Řemeslo má zlaté dno" (hodně velká dávka ironie). Abych zachoval jistou slušnost, nikoho z odborníků nebudu jmenovat. soukromé příhody vynikající
20.02.2017 Jak jsme seděli "U Problému" Když jsem pátého únorového dne přál Jindrovi k narozeninám, připomněl mi, že už je to pár měsíců, co jsme se neviděli. Sice nám otcovské povinnosti omezili kontakt, ale rozhodně nemůžou zabránit v naprostém přerušení našich dlouholetých styků. Využil jsem tedy svého slaměného vdovství a domluvil si s Jindrou pivko. Jelikož dalším zúčastněným byl i Petr (starý známý z několika akcí), zvolil Jindra místo vyhovující mimopražským a vlakem cestujícím. Smíchov. Ať se původně hospoda jmenovala jak chtěla, po pár okamžicích jí Petr trefně překřtil na "U Problému". A proč? události s kamarády a přáteli vynikající
03.02.2017 Další pocta panu generálovi - Sněžná noc (3. díl) Ať si říká kdo chce co chce, přečkat noc pod plátěnou střechou byl velmi dobrý nápad. Sice jsme neviděli hvězdy (a že musely být), ale nesněžilo na nás. Navíc nám v malém prostoru netrvalo tak dlouho si zatopit "zafuněním". Spalo se mi jako v bavlnce i když nad ránem se teplo z mého spacáku záhadně vytratilo. Hlavně v oblasti nohou. Naštěstí se venku rozednívalo a nebyl tak důvod k panice. Lukáš už byl také vzhůru a podle tlumených hlasů z venku nebyl sám. Je nejvyšší čas vstávat. vojenské zážitky vynikající
31.01.2017 Jak jsem trápil dcerku V dobré víře, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a naprosto při smyslech, jsem vystavil nebohou Julinku traumatickému zážitku. I když mé myšlenky jsou mnohdy roztodivné a nejednou až kriminální, úmyslem mého jednání nebylo v tu osudnou noc způsobit jakékoliv fyzické ublížení nebohému nemluvněti. Začalo to tím, že jsem ubezpečil svou manželku, že na sto procent zastanu péči o naše dcerky, aby si mohla alespoň jednu noc v klidu odpočinout. Slib to byl velmi hezký, bohužel se mi ho nepodařilo splnit. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
31.01.2017 Další pocta panu generálovi - Vzhůru za generálem (2. díl) Noc byla téměř kontinuální. Krom několika převracení a neustálého otevírání a zapínání spacáku jsem spal až do rána. V sedm hodin ráno se provizorní lůžko po mé pravé ruce začalo vrtět a za hudebního doprovodu Lukáš procitl. Je čas vstát a připravit se. Textilní ochrana zavěšená po stěnách naprosto dokonale odvedla svou práci a nedala nám okusit krutost zimy, která vládla venku. Bohužel teplo zmizelo s prvním otevřením dveří. Tam vládla Sibiř. vojenské zážitky vynikající
30.01.2017 Další pocta panu generálovi - Jak jsme dělali předvoj (1. díl) Lukášova prvotní představa byla taková, že vyrazíme odpoledne z Prahy a první noc přečkáme v zavazadlovém prostoru Lukášova automobilu (umě přetvořený na liegel wagen). Hrozbu umrznutí tak snížíme o padesát procent, což je celkem slušná šance na život. Nicméně se ukázalo, že jsme jediní, kdo chtějí opouštět brány hlavního města již v pátek. Martinem mi bylo tlumočeno, že čtyřvozový konvoj dorazí do Návsí až během sobotního rána. I když bylo těžké se rozhodnout mezi finančně přijatelnější a spánkově vydatnější variantou, zůstali jsme u původního plánu. Budeme tvořit předvoj. vojenské zážitky vynikající
04.01.2017 Jak jsme chystali kouzlo Vánoc - A co pak, a co před? (3. díl) Rok 2016 se pomalu ale jistě chýlil ke svému závěru a já si naplno užíval rodinný život. Po návratu z Vánočních cest jsme se ocitli v jakémsi kolotoči rituálů. Jinými slovy, spousta rodičovských povinností jsme dělali automaticky a velmi často. Dny ubíhali podle opakovaného scénáře: vzbudit, přebalit, nakrmit, odříhnout, pohrát si, uspat. Každý den procházka, aby holky spaly o chvilku déle než doma a rodiče se trochu unavili (jak říká Lucka, procházka má za úkol utahat nás, nikoliv děti). Sem tam nějaký nákup. Naštěstí přišel Silvestr a s ním změna. z rodinné kroniky vynikající