svátek má Nikolapondělí 20. listopad 2017
články
filtr článků
Řazení záznamů
Omezení záznamů
Vyhledávání
datum uveřejnění název úvod typ hodnocení
04.10.2017 Jak jsem si hrál na Sparťánka - Jen dávat levou za pravou (2. díl) Rázem ze mě všechno spadlo. Už jsem se nemohl zaobírat tím, jestli to zvládnu, či ne. Celou svou myslí jsem se upínal jen na to, abych dával levou nohu před pravou a pravou před levou. Samozřejmě jsem neběžel. Můj pohyb by se dal definovat jako lehký poklus. Přede mnou utíkalo zhruba stovka nadšenců, my byli skupinkou na samotném chvostu. Nemluvil jsem, srandu jsem si nedělal, ani jsem neremcal (to je co říct), jen jsem si hlídal Andreje klusajícího vedle mě a funěl. Aby nedošlo k omylu, já jsem neudržoval jeho tempo. On udržoval moje :). události s kamarády a přáteli vynikající
02.10.2017 Jak jsem si hrál na Sparťánka - Až na dno (1. díl) Jako se u někoho rodí nejlepší nápady při relaxování v lázni, já se přimotám k nejneuvěřitelnějším výzvám většinou v hospodě. A u dobrodružství s Andrejem tomu nebylo jinak. Rozhodně se nechci vracet k setkání s bývalým kolegou (a některými současnými), protože to dopadlo katastrofálně. Pro mě. Ale vzpomínám to tu, protože během plodné konverzace a několika litrů netypických, zato vysoko-stupňových, piv se Andrej zmínil o své účasti na Spartan race. Kdo netuší oč se jedná, tak v kostce je to závod pro drsňáky, silné a vysportované jedince s velkou fyzickou připraveností. Do té chvíle jsem znal pouze jediného člověka, který se upsal. Lucčiného bratra. Ten na to půl roku trénoval běh. Ostatní nemusel, protože několik desítek let každý den posiluje. Po finiši se nechal slyšet, že to byl záhul. události s kamarády a přáteli vynikající
24.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Finiš narychlo (4. díl) Lehce jsme se pár desítek minut vydýchali, já jsem si posbíral výstroj (jako sluchátko a lopatka) a provedli jsme kontrolu zbraní. I po náročné noci jsme všichni disponovali jednou útočnou puškou a čtyřmi zásobníky. I když jsem se snažil zuřivě navázat kontakt s "Chánem 78" (velitel čety), nedařilo se mi to. Během boje jsem se k tomu nějak nedostal a teď byla frekvence tichá. Již nebojově jsme učinili další pokus naskládat se do Tatry (tentokrát bez přepadu), uvelebili se na lavičkách a po ujetí několika metrů jsme posbírali diverzanty a i velitele. vojenské zážitky vynikající
19.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Zužitkovat, co jsme se naučili (3. díl) Jak jsem již předeslal minule, vstávat se mi rozhodně nechtělo. Na obloze nebylo po slunci ani stopy, nos (jediné, co mi koukalo) jasně hovořil o nízké teplotě a organismus volal po delším a pohodlnějším spánku. Ale nešlo zahálet. Obavy z nevylezení a pozdního příchodu na nástup mi však nedovolily se ve spacáku déle zdržovat. Shodit ze sebe teplé doplňky (nemyslím růžovou spodničku) jsem zatím nepovažoval za nutné. Naopak jsem si navíc kolem krku obalil šálu. Než se bude něco dít, snad bych mohl skousnout nějakou drobnost z nafasované krabice. vojenské zážitky vynikající
17.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Jak jsme se učili přežít (2. díl) Když pominu krátké, neplánované, noční vstávání (ano, už jsem starší pán), spal jsem jako nemluvně až do zvuku budíku. Ten jsem měl nařízen s velkou časovou rezervou. Jednak jsem chtěl mít poslední kontakt s teplou vodou na pár dní a za druhé mě lákal automat na kafe. Vše, co jsem si přecevzal stihnout, jsem stihl. Pár minut před sedmou hodinou ranní jsem spočinul, stejně jako mnoho jiných, na malém plácku před ubytovnou a očekával jsem nástup. Bohužel ne všichni byli v řízení budíku obezřetní a v pochodovém tvaru zelo mnoho mezer. Já, jakožto nespolehlivější (samozřejmě vtip, jako nejnepotřebnější) jsem byl vyslán, abych oběhl dva páry chybějících. Sype nám to 56. vojenské zážitky vynikající
17.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Zvládání křiklounů (1. díl) I když jsem letos už jedno vícedenní vojenské cvičení absolvoval, nějak se stalo, že jsem dostal povolávací rozkaz na další. K pěti dnům trávených v Jincích jsem byl hned od začátku velmi skeptický. V živé paměti mi zůstala ještě hořkost z květnového vojančení. První vlaštovkou nesoucí ratolest v podobě dobré zprávy, byla informace od nového velitele Radka. Vyvedení by nemělo být rozhodně nudné, monotónní a vleklé. V mailu, který jsme obdrželi, byla zmíněná spolupráce s pořádkovou policií, vojenskými instruktory a trpět bychom neměli dostatkem spánku. Tužba na příchod nástupu cvičení se zintenzivnila. vojenské zážitky vynikající
10.09.2017 Jak jsme začali chodit Pohodáčky Nejednou se mě Lucka ptala, jestli si společné pochody s Lukášem užíváme, když se večer nezapojíme do společnosti, která se kolem setkání vytvoří, ráno trháme startovní pásku pět minut před začátkem a do cíle se řítíme co nám síly stačí. Nad krásami krajiny se nepozastavujeme, místní památky a zajímavá místa nenavštěvujeme a doprovodné akce nás nechávají chladnými. A o post-pochodových aktivitách se toho taky nedá moc říci. Shrnuto a podtrženo, jejími slovy si pochodování neužíváme. Zapnout měření, šlapat, vypnout měření, sbalit medaili a hurá domů. Když se na to zpětně podívám, vlastně měla pravdu. události s kamarády a přáteli vynikající
06.09.2017 Jak jsme si lezli (navzájem) do misky Při poslední Chlapské jízdě byl Jiřík natolik motivován, že vypustil myšlenku pokořit při každém setkání vrchol nějakého Českého (zatím) pohoří. To se setkalo s úspěchem a pár měsíců před odjezdem jsme zkoumali mapu republiky a hledali místo k pokoření. Bohužel nám do hledání zásadně vrhaly vidle základní pravidla srazu. Nemám na mysli ani požívání alkoholu, ani povinná míčová výbava. Ale vzdálenost místa konání od Prahy. Z toho neměl Jiřík moc velkou radost, protože nás velmi toužil provést krajem neprozkoumaným, Beskydami, anebo alespoň rodnou hroudou. Po Jeseníkách. Vidina stovek kilometrů trávených na silnici jeho nadšení zhatila. Nakonec to vyhrála Šumava. Vimperk sice není coby kamenem dohodil, ale dobrodružství prostě neleží hned za plotem. události s kamarády a přáteli vynikající
29.08.2017 Jak jsme se ocitli ve spárech Krakonoše - Není Krakonoš, jako Krakonoš (4. díl) Samozřejmě vstávání po takovém tahu stálo za to. Alespoň u mě. Na ostatních jsem nepozoroval jediný náznak únavy, ale to je dáno tím velkým věkovým rozdílem. Bohužel po snídani šli Sandra s Mírou bourat své obydlí a nás čekal poslední společný půlden. Ten jsme se rozhodli trávit ve Vrchlabském zámeckém parku. události s kamarády a přáteli vynikající
29.08.2017 Jak jsme se ocitli ve spárech Krakonoše - Grilovací horečka (3. díl) Pátek, respektive páteční počasí, nám plán dne vlastně předurčilo samo. Podle všemožných radarů, Aladinů a meteovýpočtů mělo být vedro. A jedním ze způsobů, jak vysokým letním teplotám čelit, je umístit svoje tělo do vody. Proč by tou vodou nemohl být Jilemnický bazén? I když nejsem zrovna přívrženec veřejného obnažování, těšil jsem se na tobogány a skluzavky. Jiné vidina koupací kultury nadchla tak, že si přes noc vytvořila na hlavně vlnu alá Merylin. Viď Terezko? události s kamarády a přáteli vynikající
29.08.2017 Jak jsme se ocitli ve spárech Krakonoše - Vzhůru k vrcholu (2. díl) První noc jsme přečkali naprosto bez problémů, zlých snů a dlouhých uspávání. Tedy když pominu fakt, že jsem si dostatečně neuvědomil, že spím v jiném prostoru a při prvním Terezčině dožadování o dudlík potkalo moje čelo tvrdý rám postele nade mnou. Zatemňovací pomůcka (Luckou umě umístěná osuška) nedávala tušit, že venku je již slunečný den. Tmu, včetně našich očí, prořízlo až prudké světlo loudící se skrz otevírané dveře. Zatímco my jsme mžourali a orientovali se po hmatu, holky ihned ožily. Každá začala hopskat ve své polstrované cele a vokálně se dožadovala prvního denního krmení. Celkem rychle jsme si již zavedené principy osvojili v nových podmínkách a nebylo tomu dlouho, když holky obdržely lahev mléka. události s kamarády a přáteli vynikající
23.08.2017 Jak jsme se ocitli ve spárech Krakonoše - Kufry hore, aneb odjezd (1. díl) I když jsou holky pořád ještě malinké, jejich pokroky jdou neustále kupředu a co nešlo, anebo nebylo myslitelné před měsícem nebo týdnem, teď jde. Rozhodli jsme se podniknout s nimi další dovolenou, tentokrát letní a vypravit se do Krkonošských lesů a hájů, pozdravit pohádkovou postavičku (tu jsme nakonec opravdu objevili a nebyli jsme rádi) a prožít se Sandrou a Mírou další společné chvíle. Bydlet s holkama ve stanu jsme si opravdu ještě netroufli a tak Lucka vybrala kemp s malými dřevěnými chatkami. My budeme spát na místních ložích, holky uložíme do cestovních postýlek. Vše naplánované, vše promyšlené. události s kamarády a přáteli vynikající
15.07.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Poslední výstřel, pohov, rozchod (6. díl) Pobyt se nám blížil k závěru a nás čekal poslední plnohodnotný cvičební den. Jediným plánem na úterý byla reprodukce bojových střeleb na ostro (nemyslím bez trenek). Po raním občerstvení jsme byli naloženi na přepravní vozidla a Martin s námi opět jel hodinovou štreku na Mětikalov. Slunce hřálo, dokonce bych si troufl tvrdit že víc než předešlý den a obloha byla bez mráčků. Vyrovnáni jsme byli na asfaltovém plácku před kontrolní věží. Samozřejmě, před obdržením ostrého střeliva nemohlo předcházet nic jiného, než poučení (v původním znění). Po ústní reprodukci psaných chytrostí před nás předstoupil neznámý pan podplukovník. Představil se jako pozorovatel, dozorčí a kontrolní orgán. Prostě jako někdo, pro koho budeme dneska hrát. Protože většina z nás umí číst mezi řádky, dočetli jsme se, že sošku za jakýkoliv výkon neobdržíme. vojenské zážitky vynikající
13.07.2017 Lukášovi toulky Pražskou historií Můj bratr ve zbrani a přítel nejvěrnější, zvaný Lukáš, nemohl se toliko již dívat na nevědomost mou. Jeho rozum zhola nechápal, jak osoba národnosti České, s kořeny hluboko zanořenými do nitra města Prahy, nezná historii své vlasti. Tak rozhodl se zakročit proti tomuto hříchu a svůj drahocený čas věnoval vypracování trasy poznání. Účelem putování bylo obeznámit mou hříšnou duši s léty dávno uplynulými, mému zraku odhalit krásy matky měst a den odpočinku nám zpříjemnit. Já, obracel jsem se na Lukáše se svými díky a nemohl dospat dne, kdy na pouť se vydáme. Však trpělivostí musel jsem se vyzbrojit, neboť den osudný vzdálen byl toliko nocí. Ani muka však netrvají věčnost a když slunko poslední noc nahradilo, k cestě jsme se vypravili. události s kamarády a přáteli vynikající
05.06.2017 Jak jsme díky kamarádům neměli žádné St(r)achy Když už jsme měli úspěšně vyzkoušený několikadenní pobyt mimo domov (a jiná rodinná sídla), neměli jsme strach podniknout další výjezd a potvrdili svou účast na rodinném setkání záložáků. Už odmítám použít slovo "tradiční", protože tradičním se jeví v mém životě cokoliv. Lucka, coby styčná a kontaktní osoba naší rodiny mi předávala informace. Z nich postupně vyplynulo, že nadcházející akce pořádaná na Šumavě (přesněji Stachy) bude mít hojnou účast a naše desetiměsíční treperendy nebudou zdaleka nejmladší. To bylo pro mě překvapující, ale doslova mne udivil fakt, že na třináct dospělých je zhruba stejný počet dětí. Ať už v jakémkoliv věku. vojenské zážitky vynikající
31.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Konečně do zbraně (5. díl) S příchodem nového týdne skončilo období temna. Po snídani jsme byli odvezeni na pěchotní střelnici Mětikalov, kde teoretická příprava bojových manévrů (kterou jsme probírali předchozího večera) přešla do praxe. Abychom se hned při prvním nácviku nepostříleli, nerozdali nám náboje. Naším cílem bylo postupovat po pravém křídle jako předsunuté družstvo a zahájit palbu na blížícího se nepřítele. vojenské zážitky vynikající
25.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Duševní a fyzické pusto (4. díl) Nastaly nejdelší dva dny ze všech mnou doposud absolvovaných vojenských cvičení. Sobotní dopoledne bylo ještě příjemné, neboť Roman pouštěl tématické (válečné) snímky na plátno a čas utíkal rychle. Ale po všech těch Vietnamech, Afghánistánech, Iránech a jiných bojových zónách nám šly oči šejdrem a filmový řetězec jsme přerušili. Rozešli jsme se do pokojů, uvelebili se na postelích a váleli se. Nebojte se, tahle činnost nebyla prováděna z peněz daňových poplatníků. Klasická 40ti hodinová pracovní doba neplatí víkendy. vojenské zážitky vynikající
23.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - ODOS, KPM a zbraň jistota (3. díl) Stejně jako v minulých dnech, i ve čtvrtek bylo z chodeb slyšet ranní cvrkot několik desítek minut před budíčkem (možná by se to lépe počítalo v hodinách). Vlastně co to povídám. Budíček žádný nebyl. Jsme přeci svobodná armáda a každý si může vstávat kdy se mu zlíbí a uzná za vhodné. A protože povinným není ani odběr stravy, nutností bylo stát před rotou deset minut před osmou. vojenské zážitky vynikající
22.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Vstřebávání knou hau (2. díl) I když počasáři s nepovedenou předpovědí strašili, středeční ráno se vydařilo. A nezdálo se, ani podle Ondrových zpravodajů v Norsku, že by se to mělo nějak pokazit. Nafasovaná snídaně konečně ukončila pochybnosti, jestli byla anebo nebyla obsažena ve včerejší apanáži. S mírným odkladem (pekař to pokazil) jsem dostal tvarohový závin a lahodný vojenský čaj. Jestli je obsahem i přídavek Bromu se ukázalo s odstupem času jako negativní. Alespoň podle těch narážek, které létaly na začátku následujícího týdne vzduchem. Po snídani jsme zaujali taktické sezení v učebně a bedlivě a pečlivě poslouchali (po sté), jak si správně počínat při střelbě ze zbraní a jak se chovat při hodu granátu. I když bylo povídání zábavné a místy i vtipné, nedozvěděli jsme se nic nového. Zřejmě proto, že na směrnice nesáhl žádný generál už hezkou řádku let. vojenské zážitky vynikající
22.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Jedna změna za druhou (1. díl) Nevím, jestli jste tuto informaci zachytili, anebo bude pro Vás nová, ale od poloviny minulého roku nejchytřejší a nejpotřebnější hlavy této země odhlasovaly změnu v zákoně týkající se aktivních záloh. Nebudu rozebírat, jestli se tak stalo s plným vědomím hlasujících, anebo jim na tlačítko jen spadla ruka ve spánku. Pro vojáky v záloze se toho mnoho změnilo. Například jsme se přiblížili více k profesionálům. Dostali jsme průkazky, psí známky a byla nám zvýšena roční odměna za členství. No a to je tak z těch pozitiv všechno. Z těch bolestných věcí budu jmenovat ztrátu hodnosti (nejede se na odslouženou dobu, ale na funkci) a finanční náhradu ušlého zisku za absolvované cvičení podle aktuálního tabulkového platu profesionálního vojáka. Nebudu to nikterak rozpatlávat, ale nemusím asi uvádět, že obyčejný vojáček na bitevním poli nebere majlant. Jestli se chcete o změně zákona dozvědět více, budete muset navštívit jiné wéwéwé. A teď k samotnému cvičení. Protože minulé manévry jsem prožil se svými krásnými dcerkami, bylo pro mě nadcházející cvičení jedním velkým otazníkem. Sice zdroj informací (pan velitel) měl, ale přeci jen, za ty dva roky se toho mohlo spousta změnit. vojenské zážitky vynikající
03.05.2017 Jak jsem znovu chodil do trojúhelniku - Nudné a monotónní šlapání (2. díl) Že někdo umístí místo k odpočinku (nemyslím hřbitov) na druhý konec městečka, takže se musíte ještě projít, abyste si sedli, to se dá omluvit. Ale to, že začátek dalšího pochodování pokračuje ujitím stejného úseku, ale v opačném směru, to je deprimující. Jak jsme se tak potáceli nocí, komentovali jsme míjené i očekávané. Blikající lampa, psí bouda bez psa, strom nakloněný k jedné straně. Neznámo přišlo až s přeškrtnutou cedulí s názvem obce. události s kamarády a přáteli vynikající
28.04.2017 Jak jsem znovu chodil do trojúhelniku - Rozjezd (1. díl) Ano, říkal jsem okamžitě poté, co jsem s velkými obtížemi (a kupou nadávek) prošel cílem svého prvního extrémního pochodu, že se již ničeho podobného znovu nezúčastním. Ano, odsouhlasil jsem Lukášovi, že ho sám budu jakýmkoliv způsobem odrazovat od pokušení znovu se přihlásit. Ano, při líčení svých zážitků ostatním jsem se dušoval, že mi to jednou stačilo. A ano, jsem člověk zapomnětlivý, nepoučitelný a jak budou dokazovat následující řádky, i prolhaný. Stačil pouhý rok od onoho osudového pochodu a já si začal pohrávat s myšlenkou, že zopakovat si štreku by bylo zajímavé. události s kamarády a přáteli vynikající
14.03.2017 Dvourodinné horské dobrodružství - Jak jsme courali po okolí (3. díl) Úternímu dopoledni vládlo hraní. Hráli jsme si s chrastítky a plyšáky (na holčičím písečku) a pozorovali stavbu důmyslných strojů a bloudili Labyrintem u kluků. To nám vydrželo až do oběda, po kterém se naše aktivity rozdělily. Zatímco se Káťa s klukama odjela věnovat lyžování na Klínovci, my jsme naložili holky do kočáru a podnikli průzkumnou procházku po Abertamském kraji. Mapu nemaje, spoléhali jsme se jen na vlastní (Lucčin) orientační smysl a nechali se vést asfaltem. Ve všech třech vesnicích, kterými jsme procházeli jsme objevili to samé. Sníh a cedule oznamující možnost ubytování. Jen v jedné vísce nás překvapila vánoční výzdoba. Dokonce se na nás z dřevěného betlému, ukrytého mezi ozdobami ověšenými smrky, usmíval malý Ježíšek. Důležité ale bylo, že holky spaly a my trefili zase domů. Kdo by se staral o lokální kalendář. události s kamarády a přáteli vynikající
13.03.2017 Dvourodinné horské dobrodružství - Jak jsme užívali sníh (2. díl) Noc byla klidná, nepřerušovaná a naprosto tichá. Tedy abych byl přesný, pro někoho určitě ano. My jsme se párkrát museli zvednou k plakajícím postýlkám. Při prvním vzbuzení jsem byl trochu na rozpacích, protože jsem byl v cizím prostředí a navíc jsem si ďahnul hlavou o horní lůžko palandy, ale pak už jsem si zvykl. Podle priorit jsme posnídali, já si sbalil lyžařské vybavení do batůžku a s klukama na zadních sedadlech našeho auta jsme s Lukášem odjeli na Plešivec. události s kamarády a přáteli vynikající
13.03.2017 Dvourodinné horské dobrodružství - Jak jsem zaskládával auto (1. díl) Když jsem přemýšlel nad obsahem článku popisující horskou lyžovací dovolenou s Lukášem a jeho rodinou, bál jsem se, že už to nebude nikdo číst. Stále se opakující scénář. Ti samí lidé, ty samé události. Ale osud zasáhl (bohužel v některých místech zbytečně silně) a kartami stereotypu nám zamíchal. Použiji staré managerské heslo. Jedinou jistotou je změna. Žádná změna nám ale nezabránila v tom, abychom si společně dny sněhu a volna neužili co nejlépe. Nejprve jsme byli na pochybách, jestli s dvěma ratolestmi podnikat toto dobrodružství. Děsili jsme se toho, kolik bude potřeba zavazadel, když k babičce jede s plným autem a to toho tam spousta je (hlavně postýlky). Právě proto jsme nejdříve pozvání odmítli. Pak se ale dostavila múza touhy překonání překážek a někoho z naší rodiny políbila. Získali jsme přesvědčení, že se do auta naskládat musíme. Slíbili jsme, že na hory pojedeme také, i když ne celý termín (doktoři nám do plánování hodili pilule). Bohužel i Lukášovi se původní plány lehce změnily. Vojenské cvičení ukončilo jeho dovolenou už v pondělí a on se musel po jednom společném dnu zase vrátit do práce. Ale i tak, stálo to za to. události s kamarády a přáteli vynikající
23.02.2017 Jak je to u nás, aneb najděte rozdíly Pro ty čtenáře, kteří u nás nikdy nebyli, to možná bude nezáživné, stejně jako pro ty, kteří u nás byli nedávno. Domnívám se ale, že pro kamarády, přátele a známé z poslední množiny by to mohlo být zajímavé. Nedávno jsem přemýšlel o tom, jak přítomnost našich dcer změnil podobu bytu. Nebádal jsem dlouho, stačila vteřina. Od základu neskutečně. Nemám tím na mysli změnu stolu s počítačem na postýlku anebo textilní obsah sušáku, který bych kolikrát nepřetáhl ani přes ruku (dupačky). Změn jsem si všímal ve všech směrech. A protože seznam je to přeci jen hodně dlouhý (nebojím se tvrdit, že nekonečný), zúžil jsem to na pár diferencí. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
21.02.2017 Peripetie s H20 S vodou v bytě mám již bohaté zkušenosti. I když pouze negativní, zřejmě jich není stále dost a osud si znovu přichystal malou zkoušku mé pozornosti a potrápil moje nervy. Samozřejmě musím na druhé straně uznat, že nikdy nebylo tak hrozně, aby nemohlo být hůře. Ani před tím, ani v tomto případě se nejednalo o katastrofu apokalyptických rozměrů. Stále jsme obyvatelé severní části hlavního města, žijeme v suchu a nemusíme sousedům pod námi platit nový nábytek. Tohle povídání bude spíše o hluboké pokloně fungujícímu systému instalatérských pohotovostí, umu a zručnosti a vyzdvižení starého hesla "Řemeslo má zlaté dno" (hodně velká dávka ironie). Abych zachoval jistou slušnost, nikoho z odborníků nebudu jmenovat. soukromé příhody vynikající
20.02.2017 Jak jsme seděli "U Problému" Když jsem pátého únorového dne přál Jindrovi k narozeninám, připomněl mi, že už je to pár měsíců, co jsme se neviděli. Sice nám otcovské povinnosti omezili kontakt, ale rozhodně nemůžou zabránit v naprostém přerušení našich dlouholetých styků. Využil jsem tedy svého slaměného vdovství a domluvil si s Jindrou pivko. Jelikož dalším zúčastněným byl i Petr (starý známý z několika akcí), zvolil Jindra místo vyhovující mimopražským a vlakem cestujícím. Smíchov. Ať se původně hospoda jmenovala jak chtěla, po pár okamžicích jí Petr trefně překřtil na "U Problému". A proč? události s kamarády a přáteli vynikající
03.02.2017 Další pocta panu generálovi - Sněžná noc (3. díl) Ať si říká kdo chce co chce, přečkat noc pod plátěnou střechou byl velmi dobrý nápad. Sice jsme neviděli hvězdy (a že musely být), ale nesněžilo na nás. Navíc nám v malém prostoru netrvalo tak dlouho si zatopit "zafuněním". Spalo se mi jako v bavlnce i když nad ránem se teplo z mého spacáku záhadně vytratilo. Hlavně v oblasti nohou. Naštěstí se venku rozednívalo a nebyl tak důvod k panice. Lukáš už byl také vzhůru a podle tlumených hlasů z venku nebyl sám. Je nejvyšší čas vstávat. vojenské zážitky vynikající
31.01.2017 Jak jsem trápil dcerku V dobré víře, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a naprosto při smyslech, jsem vystavil nebohou Julinku traumatickému zážitku. I když mé myšlenky jsou mnohdy roztodivné a nejednou až kriminální, úmyslem mého jednání nebylo v tu osudnou noc způsobit jakékoliv fyzické ublížení nebohému nemluvněti. Začalo to tím, že jsem ubezpečil svou manželku, že na sto procent zastanu péči o naše dcerky, aby si mohla alespoň jednu noc v klidu odpočinout. Slib to byl velmi hezký, bohužel se mi ho nepodařilo splnit. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
31.01.2017 Další pocta panu generálovi - Vzhůru za generálem (2. díl) Noc byla téměř kontinuální. Krom několika převracení a neustálého otevírání a zapínání spacáku jsem spal až do rána. V sedm hodin ráno se provizorní lůžko po mé pravé ruce začalo vrtět a za hudebního doprovodu Lukáš procitl. Je čas vstát a připravit se. Textilní ochrana zavěšená po stěnách naprosto dokonale odvedla svou práci a nedala nám okusit krutost zimy, která vládla venku. Bohužel teplo zmizelo s prvním otevřením dveří. Tam vládla Sibiř. vojenské zážitky vynikající
30.01.2017 Další pocta panu generálovi - Jak jsme dělali předvoj (1. díl) Lukášova prvotní představa byla taková, že vyrazíme odpoledne z Prahy a první noc přečkáme v zavazadlovém prostoru Lukášova automobilu (umě přetvořený na liegel wagen). Hrozbu umrznutí tak snížíme o padesát procent, což je celkem slušná šance na život. Nicméně se ukázalo, že jsme jediní, kdo chtějí opouštět brány hlavního města již v pátek. Martinem mi bylo tlumočeno, že čtyřvozový konvoj dorazí do Návsí až během sobotního rána. I když bylo těžké se rozhodnout mezi finančně přijatelnější a spánkově vydatnější variantou, zůstali jsme u původního plánu. Budeme tvořit předvoj. vojenské zážitky vynikající
04.01.2017 Jak jsme chystali kouzlo Vánoc - A co pak, a co před? (3. díl) Rok 2016 se pomalu ale jistě chýlil ke svému závěru a já si naplno užíval rodinný život. Po návratu z Vánočních cest jsme se ocitli v jakémsi kolotoči rituálů. Jinými slovy, spousta rodičovských povinností jsme dělali automaticky a velmi často. Dny ubíhali podle opakovaného scénáře: vzbudit, přebalit, nakrmit, odříhnout, pohrát si, uspat. Každý den procházka, aby holky spaly o chvilku déle než doma a rodiče se trochu unavili (jak říká Lucka, procházka má za úkol utahat nás, nikoliv děti). Sem tam nějaký nákup. Naštěstí přišel Silvestr a s ním změna. z rodinné kroniky vynikající
01.01.2017 Jak jsme chystali kouzlo Vánoc - U ostatních Ježíšků (2. díl) Prvním svátkem Vánočním přísun dárků nekončil. Právě naopak. Zatímco jsem se tláskal cukrovím a s Luckou chrastil na holky novými paňáci, v několika domácnostech byly pod vánočními stromky přichystány další krabice, krabičky a balíčky pro naše ratolesti. Prvními z řady Ježíšků byli pražští babička s dědou. Když jsem viděl množství tašek, které byly v předsíni přichystány, byla jasná nutnost přijet pro rodiče autem. Tiše jsem doufal, že se k nám holčičí prarodiče nestěhují. Ne, že bych je neměl rád, ale provozovat domácnost v šesti by už bylo krapet stísněné. Naštěstí tomu tak nebylo. Tašky obsahovaly, jak jinak, vánoční překvapení. z rodinné kroniky vynikající
31.12.2016 Jak jsme chystali kouzlo Vánoc - První rodinné vánoce (1. díl) Je to už hodně sezon (já o něco více než Lucka), co jsme přestali věřit v malé Jezulátko, nosící dárky pod stromeček. Až tyhle svátky jsme ale dostali šanci poznat, co to je dělat Vánoce pro někoho jiného. Nemyslím tím schovávání a následné balení nejnovějšího knižního hitu manželce, anebo dlouhé a namáhavé přemítání o vhodném dárku pro rodiče. Letos poprvé jsme, coby rodiče, chystali Vánoce pro naše holky. Samozřejmě z toho nejsou sedmiměsíční mimina moudrá a prořeknutí jsme hlídat nemuseli, ale i tak to bylo něčím zvláštní. V první a neposlední řadě pochopením, co pro nás rodiče dělali, abychom si mohli nejkrásnější zimní svátky užít. z rodinné kroniky vynikající
23.12.2016 Svařák s rozloučením Loni v adventní čas jsme ze Zdendou podnikli večerní výlet mezi Staroměstské stánky. Protože se nám ochutnávání svařáku, nasávání předvánoční atmosféry a mačkání se s nerudnými lidmi zalíbilo, naplánovali jsme stejnou pouť i letos. I když žádný seznam sháněných věcí Zdenda neměl (jeho Ježíšek má již vše opatřené), ochotně mi přislíbil prošmejdit nějaké ty obchůdky a hledat dárky pro mé blízké. Spíše než konkrétní místa chtěl jsem najít hlavně inspiraci a užít si mimopracovní společnost Zdendy. Na středu, kterou jsme si zvolili termínem, padla i kolegova rozlučková hospoda. Moje milovaná manželka sama navrhla, abych se šel provětrat (nasmrdět). Obě události jsme patřičně skloubili a vytvořili plán. historky z práce vynikající
16.12.2016 Jak jsme uvítali Vodníčka, aneb nechtěná návštěva Jestli máte za to, že jsem nadobro zblbnul a píši recenzi o nejnovějším filmovém výtvor pana Trošky, buďte ubezpečeni, že tomu tak není. Stalo se něco jiného. Do série návštěv jednoho víkendu zasáhla tvrdou rukou buněčná říše a poklidnou předvánoční atmosféru změnila na skupinovou (dva už je skupina) žaludeční indispozici. Jen pevně doufám, že po této epizodě k nám ještě někdy někdo zavítá a nebude mít na sobě gumový, chemicko-bakteriologický, ochranný oblek. události s kamarády a přáteli vynikající
31.10.2016 Jak byly holky přivítány V životě dívek, slečen, dam a žen figuruje spousta událostí. Některé z nich mi byly, jakožto muži, utajeny. I v roli manžela jsem neměl o jistých důležitostech ponětí. Ovšem jakožto svědomitý otec dvou holek musím pečlivě sledovat kalendář. Nákup šatů do tanečních a představení prvního hocha je (snad) ještě hodně daleko. Ale už teď, v krásných pěti měsících, měly holky svou první slavnost. Oficiálně se staly občánkami (to není překlep, je to množné číslo od občánek) deváté městské části. Poté, co jsme projevili potřebnou dávku zájmu a na radnici se přihlásili, jsme obdrželi poštou dvě pozvánky. Vlastně ne my, ale holky. z rodinné kroniky vynikající
25.10.2016 Jak jsem TEPal pro poklad Protože se nám za posledních třistapětašedesáti dnech trochu vyměnil živoucí obsah týmů, byla vyhlášena jednodenní poznávací akce. Hlavní organizátoři byli celkem čtyři a z plánovaného setkání nám prozradili pouze to, že si budeme dvě hodiny pumpovat do žil adrenalin a cestování nebude tentokrát hromadné (busem ani jiným prostředkem), ale dostavit se máme samovolně. Očekávání bylo různé. Od radostného a neutuchajícího nadšení až po mírné netěšení se. Já jsem spadal do první skupiny do chvíle, kdy jsem se dozvěděl sestavení týmů. Aby bylo dosaženo sblížení (nařízení HR), zařazení bylo losováno. Vidina toho, že nebudu se známými na jedné kopě (hlavně se Zdendou) byla pro mě překážka více než nepřekonatelná. historky z práce vynikající
04.10.2016 Jak jsem převáděl děcka Zhruba před dvěma měsíci jsem byl upozorněn paní majorkou (další z mých nadřízených), že jsem se po změně zákona definujícího práva a povinnosti člena aktivní zálohy Armády ČR, nezúčastnil ani jednoho vojenského cvičení. Krom ztráty nároku na finanční odměnu mi tím pádem hrozí i možné vyloučení z důvodu nedodržení podmínek smlouvy. Naštěstí mi paní majorka nabídla šanci v podobě účasti na dětském dnu v Lešanech. Po velmi pečlivém zvážení mé situace a možných následků (nevím, co bych dělal s místem ve skříni, když bych se zbavil zelenohnědých hadrů) jsem se rozhodl volání své roty vyslyšet. Z dodaných materiálů jsem si vyčetl, že se nebude jednat o žádnou velkou akčňárnu. Naším prvořadým úkolem bude poskytovat dětem (a jejich rodičům) podporu při plnění soutěží. Druhým, neméně důležitým, bude reprezentovat zálohy v co nejlepších barvách. vojenské zážitky vynikající
28.09.2016 Jak jsem drandil na horském kole Majitelem horského kola jsem už hezkých pár let, ale nikdy jsem nevyužil jeho možnosti v adekvátním prostředí. Jezdil jsem s ním po silnicích, polních cestách a tu a tam lesními pěšinami. Nebyl jsem se však projet na stezkách a v terénu kolu nejbližšímu. Premiéra přišla až se společnou akcí pořádanou v Novém Městě na Moravě. Právě tam se nalézá cyklo aréna Vysočina. Když jsem odpověděl na Andrejovo pozvání a potvrdil svou účast, netušil jsem, do čeho jsem to zase strčil hlavu (kolo). Iniciátor mi na všechny mé zkoumavé dotazy odpověděl stejně. Jedná se o obyčejné ježdění v lese, nikterak náročné a hlavně naprosto bezpečné. A já mu věřil. události s kamarády a přáteli vynikající
12.09.2016 Jak jsem obdivoval legendu Há-Dé Zpříjemnit mateřský stereotyp nám přišla v neděli příjemná návštěva. Zavítali k nám Anička s Martinem a poprvé se přišla na holky podívat i Hanička. Nadšená byla jak Lucka, protože si konečně mohla osobně popovídat s někým jiným, než se mnou :), tak i já. Martin totiž přinesl dvě volné vstupenky na akci "Prague Harley days 2016" pořádanou na Holešovickém výstavišti. A moc mě potěšilo, že ta druhá volná byla určená pro mě. Po úvodním přivítání, převzetí dárků pro holky (děkujeme) jsem se nachystal na cestu mezi drsné motorkáře. Oblečení jsem zvolil, myslím si, že více než vhodně. Zatímco Martin měl černé triko s kostlivčím andělem, k tomu tmavé kraťasy a černé boty, já jsem se vymódil oranžovými šortkami, barevnými botkami a modrým trikem s vyobrazenými uzlíky. události s kamarády a přáteli něco mezi
08.09.2016 Holčičí tři jedničky Když jsme s Luckou zkoumali, jaké krásné výročí budou holky zanedlouho slavit, nic na první pohled výrazného jsme neobjevili. Jedenadvacítka v kalendáři před dvěma týdny minula a k další je to téměř stejně daleko. Nakonec jsme na to společnými silami přišli. Holky budou na světě sto jedenáct dní (každá svých vlastních). A to je přece krásné výročí. I když pro nás, daňové poplatníky, je to úsek hodně krátký a pro studentíky ještě kratší, našim dcerkám (a tedy i nám) přinesl mnoho změn. Jedné, hodně velké, jsem si všiml u sebe samého. Změnil jsem TO na Julinka a Terezka a TY na dcery. Navíc dobrodružství našich dcer nevyprávím v druhé osobě jednotného čísla, ale v první osobě čísla množného. Stejně, jako to dělají maminy, u kterých jsem to donedávna nenáviděl. A co že je nového? z rodinné kroniky vynikající
30.08.2016 Jak jsem s Lukášem nakonec šlapal Když jsem se od Lucky dozvěděl, že cestuje o víkendu k mamce, hnedle ve mě zahořela jiskřička naděje. Ve stejném termínu se pořádá pochod, na který je Lukáš registrovaný. Nadšeně jsem mu to sdělil a od registrace mě neodradil ani dávno překročený termín registrace. Nevzdal jsem se a pořadateli zaslal prosebnou zprávu o mém neutuchajícím zájmu akci podstoupit. Šťastné hvězdy mi byly nakloněny a já obdržel startovní číslo na Partyzánský pochod. události s kamarády a přáteli vynikající
23.08.2016 Jak jsem umisťoval regál Náš byt je kromě balkonu vybaven ještě jedním nebytovým prostorem. Tím je malý kumbál umístěný na chodbě proti vchodovým dveřím. Jeden metr čtvereční nám doposud sloužil ke skladování všeho, co jsme nechtěli, anebo nemohli mít doma. Jelikož se jedna vrstva kupila přes druhou, nedalo se tam poslední dobou toho moc najít a o snadné manipulaci nemohla být řeč. Jelikož dřevěné poličky, které vyráběl děda, nebyly přizpůsobeny na několik desítek kilogramů zátěže, rozhodl jsem se vybavit tento krcálek novým regálem. Při příležitosti výměny udělám i čistku, co si nechat a co odložím do popelnice. z rodinné kroniky vynikající
08.08.2016 Jak jsem nám udělal noční bojovku Jak jsem už psal, v postýlkách našich dcer se nachází monitor dechu. Placka o rozměrech A3 čtvrtky má za úkol upozornit rodiče velmi hlasitým signálem, že jejich ratolest nevykazuje delší dobu pohyb hrudníkem a tudíž lze pochybovat o tom, že dýchá. Zatím nás to zlobilo pouze v případě, že jsme dcerky vyndali z postýlky a zapomněli vypnout hlásidlo. Jinak jsme protivný zvuk neslýchávali. Bohužel jsme o víkendu zažili několikrát šok, když se zařízení z ničeho nic ozvalo. A jak nás to vyděsilo, když se to stalo v noci, vlastně nad ránem. z rodinné kroniky vynikající
01.08.2016 Můj otcovský den Stránky poslední dobou zejí prázdnotou a časová prodleva mezi posledním článkem se blíží několika týdnům. Důvodem tohoto stavu není náš pobyt mimo domov kvůli dovolené, ani vlastní vyhazov coby jediného (zatím) autora. Prostě se nic zajímavého (relativně) neděje a tak není o čem psát. A když by už se našlo, není na to čas. I když jsem si zakázal udělat z jendovek blog pro kojící matky, neustále mapující vývoj dítěte, rozhodl jsem se to porušit a vsadit na divokou kartu. Rozhodnutí plyne z touhy o udržení si Vás, čtenářů. A co že si Vám dovolím nabídnout? Přece jeden, obyčejný, ničím výjimečný, otcovský den. z rodinné kroniky vynikající
01.08.2016 Náš miminko-rodičovský slovník Během rodičovských povinností i radovánek jsme si některé běžné pomůcky i situace pojmenovali vlastními pracovními názvy. Někdy si tím zkrášlujeme slovní vyjádření každodenních situací, jindy jen rozšiřujeme rodičovský slovník. Kdybyste nás tedy někdy slyšeli používat netradiční a neobvyklá slova, vězte, že každé má svůj význam. z rodinné kroniky vynikající
20.07.2016 Moje první mateřská dovolená - Čas letí, holky rostou (3. díl) Zítra tomu budou dva měsíce, co nám do života vstoupila dvojice děvčátek a zcela ho změnila. Zatímco já jsem se již zařadil zpátky do pracovního procesu, Lucka si užívá mateřských radovánek plnými doušky. S každým přibývajícím dnem jsou na holkách vidět změny. Některé jsou pozitivní a některé bohužel na klidu a odpočatosti nepřidají. Jelikož jsem byl na týdenním otužovacím kurzu, nařízeném jedním pražským podnikem, stal se ze mě po tuto dobu slaměný vdovec i otec. z rodinné kroniky vynikající
08.07.2016 Jak Sandra dodržela slib Mírovy žádosti Naši dovolenkoví přátelé Sandra a Míra zpečetili svoje několikaleté společné soužití vstupem do manželství. Že se něco chystá jsme věděli už od společného výstupu na vrchol Jeseníků, ale prozradit jsme to nemohli (a nechtěli). Tehdy na louce Pradědu velmi originálně Míra požádal Sandru o ruku a ta souhlasila. Podle pravidla "do roka a do dne" (vlastně měli ještě pár dní k dobru) stihli všechny přípravy a červnového pátečního dne se nechali oddat. události s kamarády a přáteli vynikající