svátek má Monikapondělí 21. květen 2018
články
filtr článků
Řazení záznamů
Omezení záznamů
Vyhledávání
datum uveřejnění název úvod typ hodnocení
19.05.2018 Když dříve není vždycky lépe Před koncem mého osamoceného domácího života (holky byly u babí) přišla Lucka s nápadem podniknout výlet na hrad Točník (v rámci akce Běžíme na hrad). Ne, že bychom měli ambice klusat do kopce a klusat vůbec, ale prvotní nápad byl výlet na zmíněnou historickou památku a akce se tam zrovna konala. Navíc jsme tam nešli za dějepisem, ale za medvědí rodinkou. Předpověď byla více než lákavá a byla by škoda se před krásným počasím skrývat. Nabídku jsem uvítal a těšil se. Začátek akce, stejně jako náš sraz s Káťou, Dominikem a Davidem (kteří se k naší radosti k nám připojili) byl stanoven na čtrnáctou hodinu. Tudíž jednou z podmínek byl můj dopolední přesun z Prahy do středozápadních (je to na pomezí) Čech. Cesta vlakem, která normálně zabírá okolo padesáti minut, stala se dobrodružstvím. události s kamarády a přáteli vynikající
08.05.2018 Hradba 2018 - Zhodnocení snažení (4. díl) I když jsme byli informování o posunu termínu a dostali tak hodinu k dobru, bohužel nikdo tento fakt instruktorům nesdělil. Stalo se, že během cvrkotu, který se odehrával na KPM (i na ostatních stanovištích), dorazil před bránu objektu Land Rover se dvěma osobami a Ti se dožadovali vstupu. Vědom si jasných instrukcí, že do objektu nemá přístup nikdo bez platné vstupky s vozidlem s prověřenou značkou, vydal jsem povel, že osoby nesmí být vpuštěni. Z ničeho nic se vedle mě objevil instruktor a chtěl znát naší činnost. Se vším jsem ho seznámil a informoval ho, že vstup byl zamítnut. Pan kapitán se mírně pousmál a oznámil mi, že oprávnění ke vstupu mají a vozidlo je prověřené. Tomu se říká zásah shora. Oznámil jsem vysílačkou, že jsem se poprvé spletl a vozidlo vpouštíme. Všichni na place znali dokonale své role, i když se jednalo o premiéru. Navedení vozidla, prohlídka osob a následně i vozidla probíhala jako po másle. Asi z toho důvodu se zjistilo, že pánové nějak zapomněli oznámit, že mají pod haldou čehosi schovaný zbraně. Jednoho Brena a pár pistolí. Dvojice se chvilku handrkovala o to, čí ty krámy jsou, ale posádka KPM byla nemilosrdná. Jednoho postavili do jednoho stanu, druhého do druhého a v pravidelných intervalech je upozorňovali na nutnost udržovat ticho. vojenské zážitky vynikající
28.04.2018 Hradba 2018 - Jak jsme přebírali ODOS a budovali KPM (3. díl) A nastala nám středa. Měli jsme poslední možnost seznámit se všemi detaily, plány a provedením hlídkování (bylo rozhodnuto, že v Praze nebude prováděna klasická strážní služba) na ODOSu a KPM. Po snídani jsme se odebrali na učebnu a navrhli a zpracovali možné varianty obrany. Vlastně to bylo takové plánování - neplánování. Stanoviště, sektory, směny a reakce na napadení byly vypracované už na velitelském cvičení. Tudíž se jednalo o zapojení mužstva, aby zapojili mozky a případně odhalili chyby. vojenské zážitky vynikající
28.04.2018 Hradba 2018 - Jak jsem vydával první rozkazy (2. díl) Nastal první den celorepublikového vojenského cvičení "Hradba 2018". Dva roky před nazpět jsem se manévrů se stejným název nezúčastnil. A protože kluci o tom vyprávěli mraky příběhů a zážitků (povětšinou ne moc kladných), moc jsem se těšil (ironie). Ale protože jsem se rozhodl postavit se předsudkům a nedat na minulost, nebral jsem na to ohledy. Co bude, bude. Balení se neslo v klasickém režimu. Na gauč v obýváku jsem naházel všechny věci, které jsem považoval za nutné, anebo za chtěné (o těch povinných jsem nepřemýšlel). Hromadu jsem obcházel, několikrát přeskládal a revidoval a nakonec naskládal. Protože první den nemělo být podle rozpisu podávaná teplá strava, udělal jsem si sváču, nastavil budíka a šel spát. Tentokrát se odjezd nekonal z Kbel, ale Dejvic. vojenské zážitky nehodnoceno
20.04.2018 Jak jsem byl u Lectrových na obědě Z čistajasna, ozval se mi Zdenda a položil mi otázku, jestli bych neměl čas a nezúčastnil se únikové hry. On, Míša a Denis hledali čtvrtého do party, který by s nimi podnikl temné dobrodružství. I když jasnou prioritou dne mělo balení výstroje pro nadcházející cvičení, hodinu jsem obětoval a souhlasil. A rozhodně jsem neprohloupil. I když jsem na podobné atrakci ještě nikdy nebyl, měl jsem tušení, co bude naším úkolem. Po shlédnutí webových stránek a několika informací od Zdendy bylo jasno. Budu unikat ze spíše samotného Hannibala Lectera. vojenské zážitky vynikající
06.04.2018 Druhá dekáda od mé plnoletosti - Sladkých osmnáct (2. díl) Načerpávání nových odborných vědomostí pro mě bylo stále složitější. Pravdou je, že jsem se studiem v domácím prostředí moc nezabýval a přípravou na písemné anebo ústní zkoušení se nezdržoval. S domácími úkoly to bylo trochu lepší. Celkem v pravidelných intervalech jsem zanechával své jméno na lístku s nadpisem "o omluvu žádá". Tento dokument byl artefaktem nejmenovaného profesora odborných předmětů. Lidi uvedené na seznamu tak žili v malé naději, že nebudou podrobeni ztrapnění před tabulí (to se ovšem netýkalo Kubíka - premianta třídy s průměrem 1,0). A tak jsem chodil do školy a sbíral známky, strachoval se, když mě kdo tasí a oproti vědomostem mého tatíka (který studoval stejnou školu) nevěděl vůbec nic. události s kamarády a přáteli vynikající
03.04.2018 Druhá dekáda od mé plnoletosti - A stalo se Nagano (1. díl) Minulý víkend jsme sledovali s manželkou na jednom z kanálů veřejnoprávní televize zajímavý dokument. Nesl název "Pásky z Nagana" a jednalo se o připomenutí hokejového úspěchu Českého mužstva na zimních Olympijských hrách v roce 1998. Nemám v úmyslu hodnotit tento výtvor. Zaprvé k tomu nejsem kompetentní, zadruhé bych psal jen samé klady. Během sledování strastiplné cesty národního týmu jsem si ale uvědomil jednu pro mě podstatnou věc. Rok 2018 je nejenom jubilejní od zmiňované události, ale také od mých zážitků na střední škole. Vlastně se jednalo o jeden z nejdůležitějších zlomů v mém životě. Samozřejmě to nebylo interesantní, jako historické události s osmičkou na konci, ale já prožíval spousta setkání a proměn. Proto mi prosím dovolte lehce melancholicky zavzpomínat. události s kamarády a přáteli vynikající
27.03.2018 Hradba 2018 - Papírování v rámci předcvičení (1. díl) Je to zvláštní popisovat první zážitky ze cvičení, které se bude teprve odehrávat. Ale je to možné. O víkendu jsem se účastnil velitelské porady, kde jsme psali, zakreslovali a všemožnými jinými způsoby znečišťovali stohy papíru v rámci plánování dubnového cvičení. A protože s armádou není nikdy nouze o zábavu, nebylo tomu v těch dvou dnech jinak. Vybavit jsem se měl jen psacími potřebami a uniformou. Ne, že bych obdrženému rozkazu nevěřil, ale pro jistotu jsem si uvedené pomůcky ještě ověřil s Radkem. A vida, na seznamu chyběla podstatná informace. Mohl by se prý hodit počítač a hlavně bych si neměl zapomenout pevné nervy a trpělivost. Později jsem poznal, že Radek věděl, o čem mluvil. vojenské zážitky vynikající
09.03.2018 Jak nám holky pomohly vylepšit domácnost Život s holkami běží na plné obrátky. Jako každý rodič musím přiznat, že dny radosti a veselí jsou někdy (samozřejmě velmi málo) nahrazeny mrzutostí a vztekem. Ovšem ani Lucka, ani já si nedovedeme bez těch dvou cácor představit život. Kromě zkrášlování interiéru našeho bytu (ano, už máme počmáranou zeď), poukazování na nutnost pořízení bezpečnostních prvků (branka) a umisťování předmětů různých tvarů, velikostí a významů na vyšší pozice, se holky nedávno zasadily o koupi sušičky prádla. Jejich oblečky jsou sice malé a roztomilé, ale rychlost, s jakou je stačí holky špinit, je neuvěřitelná. události s kamarády a přáteli vynikající
29.01.2018 Jak jsem se učil být velitelem - Čekání na ortel (3. díl) Nudné ranní procesy vynechám a navážu na osmou ranní, kdy jsme zadnice položili na sedadla a mlčky pozorovali trojici velících. Pan nadporučík si vzal úvodní slovo a shrnul danou bojovou situaci. Pak oznámil, že si poslechne pouze prvních několik rozkazů, protože má jiné a prioritnější povinnosti a do pléna hodil otázku, kdo chce jít první (na porážku). Nastalo ticho a šestnáct hlav se otáčelo různými směry, hledajíc dobrovolníka. Spíše než odvahu jsem projevil jistou dávku šílenství a přihlásil se. Chtěl jsem být seznámen s připomínkami nejpovolanějších a hlavně mít to rychle za sebou. Postavil jsem se před publikum (a že já miluju někde vystupovat) a spustil. vojenské zážitky vynikající
23.01.2018 Jak jsem se učil být velitelem - Jak na bojový rozkaz (2. díl) Než se pustím do dalšího vyprávění, dovolím si krátké vysvětlení, proč jsem byl povýšen do hodnosti rotný a byl jmenován do funkce velitele pěšího družstva. Množí se totiž mylné představy (a díky i blahopřání) o tom, jak jsem k tomu přišel. Strašně rád bych se svěřil, že za své dlouhodobé úspěchy, projevenou zodpovědnost, bystrý úsudek, spolehlivost a bohaté zkušenosti jsem získal pecku navíc a v očích velitelů jsem byl jasnou volbou, coby lídr týmu. Bohužel je to trochu jinak. Na vině jsou tři fakty. Zaprvé odešla desítka zkušených mazáků, za druhé je pro funkci potřeba mít určitou hodnost a za třetí musí být povýšení ve dvouletých rozestupech. To znamená, že to na mě prostě zbylo. Ale protože si vážím přeživších (neodešlých) spolubojovníků, slíbil jsem jim a sobě, že se k tomu postavím zodpovědně. vojenské zážitky vynikající
21.01.2018 Jak jsme zahráli full house - Poslední štych (2. díl) Ani v sobotu samozřejmě nepřipadalo lenošení v úvahu. Já, čilý, odpočatý a plný sil (bodejť ne, když jsem spal skoro deset hodin) jsem spolu s Luckou (ta sice spala méně, ale už nízkoodpočinkovému režimu přivykla) a dětmi obsadil spodní patro. Vyčkávali jsme tam oživení chaty. To přišlo celkem v brzo. Jasným cílem dnešního dne bylo úspěšné absolvování Ježíškovi cesty. Opět jako militantní uskupení jsme se vydali na Boží Dar. události s kamarády a přáteli dobrá práce
21.01.2018 Jak jsem se učil být velitelem - Vzepření se osudu (1. díl) Počátek mé velitelské kariéry, podpořený nedávným povýšením, přinesl první úkoly. Abych byl schopen správně plnit povinnosti vyplývající z funkce, byl jsem vyslán na odborný kurz. Přesně se v povolávacím rozkaze psalo o odborném kurzu velitelů pěšího družstva. Mé vzdělávání mělo proběhnout od 15. ledna po dobu čtyř dnů v areálu vojenské akademie Vyškov. Velkým pozitivem bylo zjištění, že stejný rozkaz dostal i Ondra. Pár vět vyměněných elektronickou cestou stačilo k tomu, abychom se domluvili na společné cestě. Vzhledem k pohodlí a trochu komplikované cestě pomocí železnice jsme zvolili cestu autem. Naším. Že se stane z celkem bezchybně naplánované akce boj proti osudu jsme ještě netušili. vojenské zážitky vynikající
24.12.2017 Jak jsme zahráli full house - Rozehrání partie (1. díl) Všechny milovníky hazardu, karetních her a pokeru zvláště si hned na úvodu dovolím upozornit, že článek nepojednává o dramatickém dění u kulatého, plátnem potaženého stolu, zkoumání protivníkova výrazu anebo percentuálním vyjádření šance na výhru. Nic tak napínavého a vzrušujícího. Na řádcích níže najdete události během rodinného setkání příslušníků aktivních záloh a jejich rodin. Že Vás to nezajímá, že to vypadá nudně? Vypadá, ale rozhodně to nudné nebylo. události s kamarády a přáteli vynikající
17.12.2017 Jak jsem hlídal pana plukovníka, aneb ebonitové tyče - Pekelná služba (3. díl) Na předposlední den cvičení (ještě, že jen na ten jeden) nám vyšla sedmihodinová strážní služba. Sice to není nic akčního, ale přeci jen, jsme rota strážní, takže skoky padákem anebo střílení raket není naším denním chlebem. Naše zelené družstvo (tak jsme byli hned na počátku dekorováni) mělo zajišťovat vjezd na základnu a hlídat autopark od sedmé hodiny ranní. Hned po snídani (k té byl již konečně tolik očekávaný tvarohový závin) jsme se v tvaru přemístili k plátěnému stanu, který představoval strážnici. Protože dodržování obecných směrnic strážní služby jsme považovali za nejdůležitější, zastavili jsme před vchodem a odkašláním na sebe zkoušeli upozornit. Přeci jen, vlézt na strážnici bez ohlášení nám připadalo trochu neomalené. vojenské zážitky dobrá práce
05.12.2017 Jak jsem hlídal pana plukovníka, aneb ebonitové tyče - Do tanku vtank (2. díl) Podle rachotu, ozývajícího se za stěnami našeho obydlí, jsme usuzovali, že jediné Přáslavičácké oko není zamhouřené, natož aby spalo. Kolem nás jezdilo všechno, co mělo alespoň dvě kola. I my jsme měli ráno mírný kvapík, neboť nástup do eskadry byl téměř po snídani. Jedinou pohodu měli Ondra a Martin. Mírná odchylka v plánech, totiž nadbytek mužstva, jim dovolila věnovat se samostudiu a péči o svěřený materiál (a k tomu se zvládl jeden z nich i kurýrovat). vojenské zážitky vynikající
02.12.2017 Jak jsem hlídal pana plukovníka, aneb ebonitové tyče - Plyn postřik v komfortu (1. díl) Když jsem i po dvou absolvovaných vícedenních cvičeních a dvou odmítnutých jednodenních akcích dostal do rukou další povolávací rozkaz, velmi mě to udivilo. Tedy nejen mě. Zatímco svého šéfa jsem ubezpečil, že týdenní absenci pokryji dovolenou (stejně mi jí ještě hodně zbývalo), manželku jsem musel přesvědčovat delší dobu. Že to nedělám z rozmaru a neochotě býti s rodinou, ale kvůli udržování míru, budoucnosti našich dětí a všeobecnému blahu společnosti. I přes její broukání (které mi díkybohu zůstalo utajeno) jsem dostal povolenku a svému veliteli družstva jsem mohl potvrdil účast. V termínu šestého až desátého listopadu jsem se zúčastnil vojenského cvičení "Ebonite jevelin" (no jo, za totáče to mělo trapnější jména). vojenské zážitky vynikající
04.10.2017 Jak jsem si hrál na Sparťánka - Jen dávat levou za pravou (2. díl) Rázem ze mě všechno spadlo. Už jsem se nemohl zaobírat tím, jestli to zvládnu, či ne. Celou svou myslí jsem se upínal jen na to, abych dával levou nohu před pravou a pravou před levou. Samozřejmě jsem neběžel. Můj pohyb by se dal definovat jako lehký poklus. Přede mnou utíkalo zhruba stovka nadšenců, my byli skupinkou na samotném chvostu. Nemluvil jsem, srandu jsem si nedělal, ani jsem neremcal (to je co říct), jen jsem si hlídal Andreje klusajícího vedle mě a funěl. Aby nedošlo k omylu, já jsem neudržoval jeho tempo. On udržoval moje :). události s kamarády a přáteli vynikající
02.10.2017 Jak jsem si hrál na Sparťánka - Až na dno (1. díl) Jako se u někoho rodí nejlepší nápady při relaxování v lázni, já se přimotám k nejneuvěřitelnějším výzvám většinou v hospodě. A u dobrodružství s Andrejem tomu nebylo jinak. Rozhodně se nechci vracet k setkání s bývalým kolegou (a některými současnými), protože to dopadlo katastrofálně. Pro mě. Ale vzpomínám to tu, protože během plodné konverzace a několika litrů netypických, zato vysoko-stupňových, piv se Andrej zmínil o své účasti na Spartan race. Kdo netuší oč se jedná, tak v kostce je to závod pro drsňáky, silné a vysportované jedince s velkou fyzickou připraveností. Do té chvíle jsem znal pouze jediného člověka, který se upsal. Lucčiného bratra. Ten na to půl roku trénoval běh. Ostatní nemusel, protože několik desítek let každý den posiluje. Po finiši se nechal slyšet, že to byl záhul. události s kamarády a přáteli vynikající
24.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Finiš narychlo (4. díl) Lehce jsme se pár desítek minut vydýchali, já jsem si posbíral výstroj (jako sluchátko a lopatka) a provedli jsme kontrolu zbraní. I po náročné noci jsme všichni disponovali jednou útočnou puškou a čtyřmi zásobníky. I když jsem se snažil zuřivě navázat kontakt s "Chánem 78" (velitel čety), nedařilo se mi to. Během boje jsem se k tomu nějak nedostal a teď byla frekvence tichá. Již nebojově jsme učinili další pokus naskládat se do Tatry (tentokrát bez přepadu), uvelebili se na lavičkách a po ujetí několika metrů jsme posbírali diverzanty a i velitele. vojenské zážitky vynikající
19.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Zužitkovat, co jsme se naučili (3. díl) Jak jsem již předeslal minule, vstávat se mi rozhodně nechtělo. Na obloze nebylo po slunci ani stopy, nos (jediné, co mi koukalo) jasně hovořil o nízké teplotě a organismus volal po delším a pohodlnějším spánku. Ale nešlo zahálet. Obavy z nevylezení a pozdního příchodu na nástup mi však nedovolily se ve spacáku déle zdržovat. Shodit ze sebe teplé doplňky (nemyslím růžovou spodničku) jsem zatím nepovažoval za nutné. Naopak jsem si navíc kolem krku obalil šálu. Než se bude něco dít, snad bych mohl skousnout nějakou drobnost z nafasované krabice. vojenské zážitky vynikající
17.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Jak jsme se učili přežít (2. díl) Když pominu krátké, neplánované, noční vstávání (ano, už jsem starší pán), spal jsem jako nemluvně až do zvuku budíku. Ten jsem měl nařízen s velkou časovou rezervou. Jednak jsem chtěl mít poslední kontakt s teplou vodou na pár dní a za druhé mě lákal automat na kafe. Vše, co jsem si přecevzal stihnout, jsem stihl. Pár minut před sedmou hodinou ranní jsem spočinul, stejně jako mnoho jiných, na malém plácku před ubytovnou a očekával jsem nástup. Bohužel ne všichni byli v řízení budíku obezřetní a v pochodovém tvaru zelo mnoho mezer. Já, jakožto nespolehlivější (samozřejmě vtip, jako nejnepotřebnější) jsem byl vyslán, abych oběhl dva páry chybějících. Sype nám to 56. vojenské zážitky vynikající
17.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Zvládání křiklounů (1. díl) I když jsem letos už jedno vícedenní vojenské cvičení absolvoval, nějak se stalo, že jsem dostal povolávací rozkaz na další. K pěti dnům trávených v Jincích jsem byl hned od začátku velmi skeptický. V živé paměti mi zůstala ještě hořkost z květnového vojančení. První vlaštovkou nesoucí ratolest v podobě dobré zprávy, byla informace od nového velitele Radka. Vyvedení by nemělo být rozhodně nudné, monotónní a vleklé. V mailu, který jsme obdrželi, byla zmíněná spolupráce s pořádkovou policií, vojenskými instruktory a trpět bychom neměli dostatkem spánku. Tužba na příchod nástupu cvičení se zintenzivnila. vojenské zážitky vynikající
10.09.2017 Jak jsme začali chodit Pohodáčky Nejednou se mě Lucka ptala, jestli si společné pochody s Lukášem užíváme, když se večer nezapojíme do společnosti, která se kolem setkání vytvoří, ráno trháme startovní pásku pět minut před začátkem a do cíle se řítíme co nám síly stačí. Nad krásami krajiny se nepozastavujeme, místní památky a zajímavá místa nenavštěvujeme a doprovodné akce nás nechávají chladnými. A o post-pochodových aktivitách se toho taky nedá moc říci. Shrnuto a podtrženo, jejími slovy si pochodování neužíváme. Zapnout měření, šlapat, vypnout měření, sbalit medaili a hurá domů. Když se na to zpětně podívám, vlastně měla pravdu. události s kamarády a přáteli vynikající
06.09.2017 Jak jsme si lezli (navzájem) do misky Při poslední Chlapské jízdě byl Jiřík natolik motivován, že vypustil myšlenku pokořit při každém setkání vrchol nějakého Českého (zatím) pohoří. To se setkalo s úspěchem a pár měsíců před odjezdem jsme zkoumali mapu republiky a hledali místo k pokoření. Bohužel nám do hledání zásadně vrhaly vidle základní pravidla srazu. Nemám na mysli ani požívání alkoholu, ani povinná míčová výbava. Ale vzdálenost místa konání od Prahy. Z toho neměl Jiřík moc velkou radost, protože nás velmi toužil provést krajem neprozkoumaným, Beskydami, anebo alespoň rodnou hroudou. Po Jeseníkách. Vidina stovek kilometrů trávených na silnici jeho nadšení zhatila. Nakonec to vyhrála Šumava. Vimperk sice není coby kamenem dohodil, ale dobrodružství prostě neleží hned za plotem. události s kamarády a přáteli vynikající