svátek má Nikolapondělí 20. listopad 2017
články
filtr článků
Řazení záznamů
Omezení záznamů
Vyhledávání
datum uveřejnění název úvod typ hodnocení
04.10.2017 Jak jsem si hrál na Sparťánka - Jen dávat levou za pravou (2. díl) Rázem ze mě všechno spadlo. Už jsem se nemohl zaobírat tím, jestli to zvládnu, či ne. Celou svou myslí jsem se upínal jen na to, abych dával levou nohu před pravou a pravou před levou. Samozřejmě jsem neběžel. Můj pohyb by se dal definovat jako lehký poklus. Přede mnou utíkalo zhruba stovka nadšenců, my byli skupinkou na samotném chvostu. Nemluvil jsem, srandu jsem si nedělal, ani jsem neremcal (to je co říct), jen jsem si hlídal Andreje klusajícího vedle mě a funěl. Aby nedošlo k omylu, já jsem neudržoval jeho tempo. On udržoval moje :). události s kamarády a přáteli vynikající
02.10.2017 Jak jsem si hrál na Sparťánka - Až na dno (1. díl) Jako se u někoho rodí nejlepší nápady při relaxování v lázni, já se přimotám k nejneuvěřitelnějším výzvám většinou v hospodě. A u dobrodružství s Andrejem tomu nebylo jinak. Rozhodně se nechci vracet k setkání s bývalým kolegou (a některými současnými), protože to dopadlo katastrofálně. Pro mě. Ale vzpomínám to tu, protože během plodné konverzace a několika litrů netypických, zato vysoko-stupňových, piv se Andrej zmínil o své účasti na Spartan race. Kdo netuší oč se jedná, tak v kostce je to závod pro drsňáky, silné a vysportované jedince s velkou fyzickou připraveností. Do té chvíle jsem znal pouze jediného člověka, který se upsal. Lucčiného bratra. Ten na to půl roku trénoval běh. Ostatní nemusel, protože několik desítek let každý den posiluje. Po finiši se nechal slyšet, že to byl záhul. události s kamarády a přáteli vynikající
24.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Finiš narychlo (4. díl) Lehce jsme se pár desítek minut vydýchali, já jsem si posbíral výstroj (jako sluchátko a lopatka) a provedli jsme kontrolu zbraní. I po náročné noci jsme všichni disponovali jednou útočnou puškou a čtyřmi zásobníky. I když jsem se snažil zuřivě navázat kontakt s "Chánem 78" (velitel čety), nedařilo se mi to. Během boje jsem se k tomu nějak nedostal a teď byla frekvence tichá. Již nebojově jsme učinili další pokus naskládat se do Tatry (tentokrát bez přepadu), uvelebili se na lavičkách a po ujetí několika metrů jsme posbírali diverzanty a i velitele. vojenské zážitky vynikající
19.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Zužitkovat, co jsme se naučili (3. díl) Jak jsem již předeslal minule, vstávat se mi rozhodně nechtělo. Na obloze nebylo po slunci ani stopy, nos (jediné, co mi koukalo) jasně hovořil o nízké teplotě a organismus volal po delším a pohodlnějším spánku. Ale nešlo zahálet. Obavy z nevylezení a pozdního příchodu na nástup mi však nedovolily se ve spacáku déle zdržovat. Shodit ze sebe teplé doplňky (nemyslím růžovou spodničku) jsem zatím nepovažoval za nutné. Naopak jsem si navíc kolem krku obalil šálu. Než se bude něco dít, snad bych mohl skousnout nějakou drobnost z nafasované krabice. vojenské zážitky vynikající
17.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Jak jsme se učili přežít (2. díl) Když pominu krátké, neplánované, noční vstávání (ano, už jsem starší pán), spal jsem jako nemluvně až do zvuku budíku. Ten jsem měl nařízen s velkou časovou rezervou. Jednak jsem chtěl mít poslední kontakt s teplou vodou na pár dní a za druhé mě lákal automat na kafe. Vše, co jsem si přecevzal stihnout, jsem stihl. Pár minut před sedmou hodinou ranní jsem spočinul, stejně jako mnoho jiných, na malém plácku před ubytovnou a očekával jsem nástup. Bohužel ne všichni byli v řízení budíku obezřetní a v pochodovém tvaru zelo mnoho mezer. Já, jakožto nespolehlivější (samozřejmě vtip, jako nejnepotřebnější) jsem byl vyslán, abych oběhl dva páry chybějících. Sype nám to 56. vojenské zážitky vynikající
17.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Zvládání křiklounů (1. díl) I když jsem letos už jedno vícedenní vojenské cvičení absolvoval, nějak se stalo, že jsem dostal povolávací rozkaz na další. K pěti dnům trávených v Jincích jsem byl hned od začátku velmi skeptický. V živé paměti mi zůstala ještě hořkost z květnového vojančení. První vlaštovkou nesoucí ratolest v podobě dobré zprávy, byla informace od nového velitele Radka. Vyvedení by nemělo být rozhodně nudné, monotónní a vleklé. V mailu, který jsme obdrželi, byla zmíněná spolupráce s pořádkovou policií, vojenskými instruktory a trpět bychom neměli dostatkem spánku. Tužba na příchod nástupu cvičení se zintenzivnila. vojenské zážitky vynikající
10.09.2017 Jak jsme začali chodit Pohodáčky Nejednou se mě Lucka ptala, jestli si společné pochody s Lukášem užíváme, když se večer nezapojíme do společnosti, která se kolem setkání vytvoří, ráno trháme startovní pásku pět minut před začátkem a do cíle se řítíme co nám síly stačí. Nad krásami krajiny se nepozastavujeme, místní památky a zajímavá místa nenavštěvujeme a doprovodné akce nás nechávají chladnými. A o post-pochodových aktivitách se toho taky nedá moc říci. Shrnuto a podtrženo, jejími slovy si pochodování neužíváme. Zapnout měření, šlapat, vypnout měření, sbalit medaili a hurá domů. Když se na to zpětně podívám, vlastně měla pravdu. události s kamarády a přáteli vynikající
06.09.2017 Jak jsme si lezli (navzájem) do misky Při poslední Chlapské jízdě byl Jiřík natolik motivován, že vypustil myšlenku pokořit při každém setkání vrchol nějakého Českého (zatím) pohoří. To se setkalo s úspěchem a pár měsíců před odjezdem jsme zkoumali mapu republiky a hledali místo k pokoření. Bohužel nám do hledání zásadně vrhaly vidle základní pravidla srazu. Nemám na mysli ani požívání alkoholu, ani povinná míčová výbava. Ale vzdálenost místa konání od Prahy. Z toho neměl Jiřík moc velkou radost, protože nás velmi toužil provést krajem neprozkoumaným, Beskydami, anebo alespoň rodnou hroudou. Po Jeseníkách. Vidina stovek kilometrů trávených na silnici jeho nadšení zhatila. Nakonec to vyhrála Šumava. Vimperk sice není coby kamenem dohodil, ale dobrodružství prostě neleží hned za plotem. události s kamarády a přáteli vynikající
29.08.2017 Jak jsme se ocitli ve spárech Krakonoše - Není Krakonoš, jako Krakonoš (4. díl) Samozřejmě vstávání po takovém tahu stálo za to. Alespoň u mě. Na ostatních jsem nepozoroval jediný náznak únavy, ale to je dáno tím velkým věkovým rozdílem. Bohužel po snídani šli Sandra s Mírou bourat své obydlí a nás čekal poslední společný půlden. Ten jsme se rozhodli trávit ve Vrchlabském zámeckém parku. události s kamarády a přáteli vynikající
29.08.2017 Jak jsme se ocitli ve spárech Krakonoše - Grilovací horečka (3. díl) Pátek, respektive páteční počasí, nám plán dne vlastně předurčilo samo. Podle všemožných radarů, Aladinů a meteovýpočtů mělo být vedro. A jedním ze způsobů, jak vysokým letním teplotám čelit, je umístit svoje tělo do vody. Proč by tou vodou nemohl být Jilemnický bazén? I když nejsem zrovna přívrženec veřejného obnažování, těšil jsem se na tobogány a skluzavky. Jiné vidina koupací kultury nadchla tak, že si přes noc vytvořila na hlavně vlnu alá Merylin. Viď Terezko? události s kamarády a přáteli vynikající
29.08.2017 Jak jsme se ocitli ve spárech Krakonoše - Vzhůru k vrcholu (2. díl) První noc jsme přečkali naprosto bez problémů, zlých snů a dlouhých uspávání. Tedy když pominu fakt, že jsem si dostatečně neuvědomil, že spím v jiném prostoru a při prvním Terezčině dožadování o dudlík potkalo moje čelo tvrdý rám postele nade mnou. Zatemňovací pomůcka (Luckou umě umístěná osuška) nedávala tušit, že venku je již slunečný den. Tmu, včetně našich očí, prořízlo až prudké světlo loudící se skrz otevírané dveře. Zatímco my jsme mžourali a orientovali se po hmatu, holky ihned ožily. Každá začala hopskat ve své polstrované cele a vokálně se dožadovala prvního denního krmení. Celkem rychle jsme si již zavedené principy osvojili v nových podmínkách a nebylo tomu dlouho, když holky obdržely lahev mléka. události s kamarády a přáteli vynikající
23.08.2017 Jak jsme se ocitli ve spárech Krakonoše - Kufry hore, aneb odjezd (1. díl) I když jsou holky pořád ještě malinké, jejich pokroky jdou neustále kupředu a co nešlo, anebo nebylo myslitelné před měsícem nebo týdnem, teď jde. Rozhodli jsme se podniknout s nimi další dovolenou, tentokrát letní a vypravit se do Krkonošských lesů a hájů, pozdravit pohádkovou postavičku (tu jsme nakonec opravdu objevili a nebyli jsme rádi) a prožít se Sandrou a Mírou další společné chvíle. Bydlet s holkama ve stanu jsme si opravdu ještě netroufli a tak Lucka vybrala kemp s malými dřevěnými chatkami. My budeme spát na místních ložích, holky uložíme do cestovních postýlek. Vše naplánované, vše promyšlené. události s kamarády a přáteli vynikající
15.07.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Poslední výstřel, pohov, rozchod (6. díl) Pobyt se nám blížil k závěru a nás čekal poslední plnohodnotný cvičební den. Jediným plánem na úterý byla reprodukce bojových střeleb na ostro (nemyslím bez trenek). Po raním občerstvení jsme byli naloženi na přepravní vozidla a Martin s námi opět jel hodinovou štreku na Mětikalov. Slunce hřálo, dokonce bych si troufl tvrdit že víc než předešlý den a obloha byla bez mráčků. Vyrovnáni jsme byli na asfaltovém plácku před kontrolní věží. Samozřejmě, před obdržením ostrého střeliva nemohlo předcházet nic jiného, než poučení (v původním znění). Po ústní reprodukci psaných chytrostí před nás předstoupil neznámý pan podplukovník. Představil se jako pozorovatel, dozorčí a kontrolní orgán. Prostě jako někdo, pro koho budeme dneska hrát. Protože většina z nás umí číst mezi řádky, dočetli jsme se, že sošku za jakýkoliv výkon neobdržíme. vojenské zážitky vynikající
13.07.2017 Lukášovi toulky Pražskou historií Můj bratr ve zbrani a přítel nejvěrnější, zvaný Lukáš, nemohl se toliko již dívat na nevědomost mou. Jeho rozum zhola nechápal, jak osoba národnosti České, s kořeny hluboko zanořenými do nitra města Prahy, nezná historii své vlasti. Tak rozhodl se zakročit proti tomuto hříchu a svůj drahocený čas věnoval vypracování trasy poznání. Účelem putování bylo obeznámit mou hříšnou duši s léty dávno uplynulými, mému zraku odhalit krásy matky měst a den odpočinku nám zpříjemnit. Já, obracel jsem se na Lukáše se svými díky a nemohl dospat dne, kdy na pouť se vydáme. Však trpělivostí musel jsem se vyzbrojit, neboť den osudný vzdálen byl toliko nocí. Ani muka však netrvají věčnost a když slunko poslední noc nahradilo, k cestě jsme se vypravili. události s kamarády a přáteli vynikající
05.06.2017 Jak jsme díky kamarádům neměli žádné St(r)achy Když už jsme měli úspěšně vyzkoušený několikadenní pobyt mimo domov (a jiná rodinná sídla), neměli jsme strach podniknout další výjezd a potvrdili svou účast na rodinném setkání záložáků. Už odmítám použít slovo "tradiční", protože tradičním se jeví v mém životě cokoliv. Lucka, coby styčná a kontaktní osoba naší rodiny mi předávala informace. Z nich postupně vyplynulo, že nadcházející akce pořádaná na Šumavě (přesněji Stachy) bude mít hojnou účast a naše desetiměsíční treperendy nebudou zdaleka nejmladší. To bylo pro mě překvapující, ale doslova mne udivil fakt, že na třináct dospělých je zhruba stejný počet dětí. Ať už v jakémkoliv věku. vojenské zážitky vynikající
31.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Konečně do zbraně (5. díl) S příchodem nového týdne skončilo období temna. Po snídani jsme byli odvezeni na pěchotní střelnici Mětikalov, kde teoretická příprava bojových manévrů (kterou jsme probírali předchozího večera) přešla do praxe. Abychom se hned při prvním nácviku nepostříleli, nerozdali nám náboje. Naším cílem bylo postupovat po pravém křídle jako předsunuté družstvo a zahájit palbu na blížícího se nepřítele. vojenské zážitky vynikající
25.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Duševní a fyzické pusto (4. díl) Nastaly nejdelší dva dny ze všech mnou doposud absolvovaných vojenských cvičení. Sobotní dopoledne bylo ještě příjemné, neboť Roman pouštěl tématické (válečné) snímky na plátno a čas utíkal rychle. Ale po všech těch Vietnamech, Afghánistánech, Iránech a jiných bojových zónách nám šly oči šejdrem a filmový řetězec jsme přerušili. Rozešli jsme se do pokojů, uvelebili se na postelích a váleli se. Nebojte se, tahle činnost nebyla prováděna z peněz daňových poplatníků. Klasická 40ti hodinová pracovní doba neplatí víkendy. vojenské zážitky vynikající
23.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - ODOS, KPM a zbraň jistota (3. díl) Stejně jako v minulých dnech, i ve čtvrtek bylo z chodeb slyšet ranní cvrkot několik desítek minut před budíčkem (možná by se to lépe počítalo v hodinách). Vlastně co to povídám. Budíček žádný nebyl. Jsme přeci svobodná armáda a každý si může vstávat kdy se mu zlíbí a uzná za vhodné. A protože povinným není ani odběr stravy, nutností bylo stát před rotou deset minut před osmou. vojenské zážitky vynikající
22.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Vstřebávání knou hau (2. díl) I když počasáři s nepovedenou předpovědí strašili, středeční ráno se vydařilo. A nezdálo se, ani podle Ondrových zpravodajů v Norsku, že by se to mělo nějak pokazit. Nafasovaná snídaně konečně ukončila pochybnosti, jestli byla anebo nebyla obsažena ve včerejší apanáži. S mírným odkladem (pekař to pokazil) jsem dostal tvarohový závin a lahodný vojenský čaj. Jestli je obsahem i přídavek Bromu se ukázalo s odstupem času jako negativní. Alespoň podle těch narážek, které létaly na začátku následujícího týdne vzduchem. Po snídani jsme zaujali taktické sezení v učebně a bedlivě a pečlivě poslouchali (po sté), jak si správně počínat při střelbě ze zbraní a jak se chovat při hodu granátu. I když bylo povídání zábavné a místy i vtipné, nedozvěděli jsme se nic nového. Zřejmě proto, že na směrnice nesáhl žádný generál už hezkou řádku let. vojenské zážitky vynikající
22.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Jedna změna za druhou (1. díl) Nevím, jestli jste tuto informaci zachytili, anebo bude pro Vás nová, ale od poloviny minulého roku nejchytřejší a nejpotřebnější hlavy této země odhlasovaly změnu v zákoně týkající se aktivních záloh. Nebudu rozebírat, jestli se tak stalo s plným vědomím hlasujících, anebo jim na tlačítko jen spadla ruka ve spánku. Pro vojáky v záloze se toho mnoho změnilo. Například jsme se přiblížili více k profesionálům. Dostali jsme průkazky, psí známky a byla nám zvýšena roční odměna za členství. No a to je tak z těch pozitiv všechno. Z těch bolestných věcí budu jmenovat ztrátu hodnosti (nejede se na odslouženou dobu, ale na funkci) a finanční náhradu ušlého zisku za absolvované cvičení podle aktuálního tabulkového platu profesionálního vojáka. Nebudu to nikterak rozpatlávat, ale nemusím asi uvádět, že obyčejný vojáček na bitevním poli nebere majlant. Jestli se chcete o změně zákona dozvědět více, budete muset navštívit jiné wéwéwé. A teď k samotnému cvičení. Protože minulé manévry jsem prožil se svými krásnými dcerkami, bylo pro mě nadcházející cvičení jedním velkým otazníkem. Sice zdroj informací (pan velitel) měl, ale přeci jen, za ty dva roky se toho mohlo spousta změnit. vojenské zážitky vynikající
03.05.2017 Jak jsem znovu chodil do trojúhelniku - Nudné a monotónní šlapání (2. díl) Že někdo umístí místo k odpočinku (nemyslím hřbitov) na druhý konec městečka, takže se musíte ještě projít, abyste si sedli, to se dá omluvit. Ale to, že začátek dalšího pochodování pokračuje ujitím stejného úseku, ale v opačném směru, to je deprimující. Jak jsme se tak potáceli nocí, komentovali jsme míjené i očekávané. Blikající lampa, psí bouda bez psa, strom nakloněný k jedné straně. Neznámo přišlo až s přeškrtnutou cedulí s názvem obce. události s kamarády a přáteli vynikající
28.04.2017 Jak jsem znovu chodil do trojúhelniku - Rozjezd (1. díl) Ano, říkal jsem okamžitě poté, co jsem s velkými obtížemi (a kupou nadávek) prošel cílem svého prvního extrémního pochodu, že se již ničeho podobného znovu nezúčastním. Ano, odsouhlasil jsem Lukášovi, že ho sám budu jakýmkoliv způsobem odrazovat od pokušení znovu se přihlásit. Ano, při líčení svých zážitků ostatním jsem se dušoval, že mi to jednou stačilo. A ano, jsem člověk zapomnětlivý, nepoučitelný a jak budou dokazovat následující řádky, i prolhaný. Stačil pouhý rok od onoho osudového pochodu a já si začal pohrávat s myšlenkou, že zopakovat si štreku by bylo zajímavé. události s kamarády a přáteli vynikající
14.03.2017 Dvourodinné horské dobrodružství - Jak jsme courali po okolí (3. díl) Úternímu dopoledni vládlo hraní. Hráli jsme si s chrastítky a plyšáky (na holčičím písečku) a pozorovali stavbu důmyslných strojů a bloudili Labyrintem u kluků. To nám vydrželo až do oběda, po kterém se naše aktivity rozdělily. Zatímco se Káťa s klukama odjela věnovat lyžování na Klínovci, my jsme naložili holky do kočáru a podnikli průzkumnou procházku po Abertamském kraji. Mapu nemaje, spoléhali jsme se jen na vlastní (Lucčin) orientační smysl a nechali se vést asfaltem. Ve všech třech vesnicích, kterými jsme procházeli jsme objevili to samé. Sníh a cedule oznamující možnost ubytování. Jen v jedné vísce nás překvapila vánoční výzdoba. Dokonce se na nás z dřevěného betlému, ukrytého mezi ozdobami ověšenými smrky, usmíval malý Ježíšek. Důležité ale bylo, že holky spaly a my trefili zase domů. Kdo by se staral o lokální kalendář. události s kamarády a přáteli vynikající
13.03.2017 Dvourodinné horské dobrodružství - Jak jsme užívali sníh (2. díl) Noc byla klidná, nepřerušovaná a naprosto tichá. Tedy abych byl přesný, pro někoho určitě ano. My jsme se párkrát museli zvednou k plakajícím postýlkám. Při prvním vzbuzení jsem byl trochu na rozpacích, protože jsem byl v cizím prostředí a navíc jsem si ďahnul hlavou o horní lůžko palandy, ale pak už jsem si zvykl. Podle priorit jsme posnídali, já si sbalil lyžařské vybavení do batůžku a s klukama na zadních sedadlech našeho auta jsme s Lukášem odjeli na Plešivec. události s kamarády a přáteli vynikající
13.03.2017 Dvourodinné horské dobrodružství - Jak jsem zaskládával auto (1. díl) Když jsem přemýšlel nad obsahem článku popisující horskou lyžovací dovolenou s Lukášem a jeho rodinou, bál jsem se, že už to nebude nikdo číst. Stále se opakující scénář. Ti samí lidé, ty samé události. Ale osud zasáhl (bohužel v některých místech zbytečně silně) a kartami stereotypu nám zamíchal. Použiji staré managerské heslo. Jedinou jistotou je změna. Žádná změna nám ale nezabránila v tom, abychom si společně dny sněhu a volna neužili co nejlépe. Nejprve jsme byli na pochybách, jestli s dvěma ratolestmi podnikat toto dobrodružství. Děsili jsme se toho, kolik bude potřeba zavazadel, když k babičce jede s plným autem a to toho tam spousta je (hlavně postýlky). Právě proto jsme nejdříve pozvání odmítli. Pak se ale dostavila múza touhy překonání překážek a někoho z naší rodiny políbila. Získali jsme přesvědčení, že se do auta naskládat musíme. Slíbili jsme, že na hory pojedeme také, i když ne celý termín (doktoři nám do plánování hodili pilule). Bohužel i Lukášovi se původní plány lehce změnily. Vojenské cvičení ukončilo jeho dovolenou už v pondělí a on se musel po jednom společném dnu zase vrátit do práce. Ale i tak, stálo to za to. události s kamarády a přáteli vynikající
23.02.2017 Jak je to u nás, aneb najděte rozdíly Pro ty čtenáře, kteří u nás nikdy nebyli, to možná bude nezáživné, stejně jako pro ty, kteří u nás byli nedávno. Domnívám se ale, že pro kamarády, přátele a známé z poslední množiny by to mohlo být zajímavé. Nedávno jsem přemýšlel o tom, jak přítomnost našich dcer změnil podobu bytu. Nebádal jsem dlouho, stačila vteřina. Od základu neskutečně. Nemám tím na mysli změnu stolu s počítačem na postýlku anebo textilní obsah sušáku, který bych kolikrát nepřetáhl ani přes ruku (dupačky). Změn jsem si všímal ve všech směrech. A protože seznam je to přeci jen hodně dlouhý (nebojím se tvrdit, že nekonečný), zúžil jsem to na pár diferencí. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
21.02.2017 Peripetie s H20 S vodou v bytě mám již bohaté zkušenosti. I když pouze negativní, zřejmě jich není stále dost a osud si znovu přichystal malou zkoušku mé pozornosti a potrápil moje nervy. Samozřejmě musím na druhé straně uznat, že nikdy nebylo tak hrozně, aby nemohlo být hůře. Ani před tím, ani v tomto případě se nejednalo o katastrofu apokalyptických rozměrů. Stále jsme obyvatelé severní části hlavního města, žijeme v suchu a nemusíme sousedům pod námi platit nový nábytek. Tohle povídání bude spíše o hluboké pokloně fungujícímu systému instalatérských pohotovostí, umu a zručnosti a vyzdvižení starého hesla "Řemeslo má zlaté dno" (hodně velká dávka ironie). Abych zachoval jistou slušnost, nikoho z odborníků nebudu jmenovat. soukromé příhody vynikající
20.02.2017 Jak jsme seděli "U Problému" Když jsem pátého únorového dne přál Jindrovi k narozeninám, připomněl mi, že už je to pár měsíců, co jsme se neviděli. Sice nám otcovské povinnosti omezili kontakt, ale rozhodně nemůžou zabránit v naprostém přerušení našich dlouholetých styků. Využil jsem tedy svého slaměného vdovství a domluvil si s Jindrou pivko. Jelikož dalším zúčastněným byl i Petr (starý známý z několika akcí), zvolil Jindra místo vyhovující mimopražským a vlakem cestujícím. Smíchov. Ať se původně hospoda jmenovala jak chtěla, po pár okamžicích jí Petr trefně překřtil na "U Problému". A proč? události s kamarády a přáteli vynikající
03.02.2017 Další pocta panu generálovi - Sněžná noc (3. díl) Ať si říká kdo chce co chce, přečkat noc pod plátěnou střechou byl velmi dobrý nápad. Sice jsme neviděli hvězdy (a že musely být), ale nesněžilo na nás. Navíc nám v malém prostoru netrvalo tak dlouho si zatopit "zafuněním". Spalo se mi jako v bavlnce i když nad ránem se teplo z mého spacáku záhadně vytratilo. Hlavně v oblasti nohou. Naštěstí se venku rozednívalo a nebyl tak důvod k panice. Lukáš už byl také vzhůru a podle tlumených hlasů z venku nebyl sám. Je nejvyšší čas vstávat. vojenské zážitky vynikající
31.01.2017 Jak jsem trápil dcerku V dobré víře, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a naprosto při smyslech, jsem vystavil nebohou Julinku traumatickému zážitku. I když mé myšlenky jsou mnohdy roztodivné a nejednou až kriminální, úmyslem mého jednání nebylo v tu osudnou noc způsobit jakékoliv fyzické ublížení nebohému nemluvněti. Začalo to tím, že jsem ubezpečil svou manželku, že na sto procent zastanu péči o naše dcerky, aby si mohla alespoň jednu noc v klidu odpočinout. Slib to byl velmi hezký, bohužel se mi ho nepodařilo splnit. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
31.01.2017 Další pocta panu generálovi - Vzhůru za generálem (2. díl) Noc byla téměř kontinuální. Krom několika převracení a neustálého otevírání a zapínání spacáku jsem spal až do rána. V sedm hodin ráno se provizorní lůžko po mé pravé ruce začalo vrtět a za hudebního doprovodu Lukáš procitl. Je čas vstát a připravit se. Textilní ochrana zavěšená po stěnách naprosto dokonale odvedla svou práci a nedala nám okusit krutost zimy, která vládla venku. Bohužel teplo zmizelo s prvním otevřením dveří. Tam vládla Sibiř. vojenské zážitky vynikající
30.01.2017 Další pocta panu generálovi - Jak jsme dělali předvoj (1. díl) Lukášova prvotní představa byla taková, že vyrazíme odpoledne z Prahy a první noc přečkáme v zavazadlovém prostoru Lukášova automobilu (umě přetvořený na liegel wagen). Hrozbu umrznutí tak snížíme o padesát procent, což je celkem slušná šance na život. Nicméně se ukázalo, že jsme jediní, kdo chtějí opouštět brány hlavního města již v pátek. Martinem mi bylo tlumočeno, že čtyřvozový konvoj dorazí do Návsí až během sobotního rána. I když bylo těžké se rozhodnout mezi finančně přijatelnější a spánkově vydatnější variantou, zůstali jsme u původního plánu. Budeme tvořit předvoj. vojenské zážitky vynikající
04.01.2017 Jak jsme chystali kouzlo Vánoc - A co pak, a co před? (3. díl) Rok 2016 se pomalu ale jistě chýlil ke svému závěru a já si naplno užíval rodinný život. Po návratu z Vánočních cest jsme se ocitli v jakémsi kolotoči rituálů. Jinými slovy, spousta rodičovských povinností jsme dělali automaticky a velmi často. Dny ubíhali podle opakovaného scénáře: vzbudit, přebalit, nakrmit, odříhnout, pohrát si, uspat. Každý den procházka, aby holky spaly o chvilku déle než doma a rodiče se trochu unavili (jak říká Lucka, procházka má za úkol utahat nás, nikoliv děti). Sem tam nějaký nákup. Naštěstí přišel Silvestr a s ním změna. z rodinné kroniky vynikající
01.01.2017 Jak jsme chystali kouzlo Vánoc - U ostatních Ježíšků (2. díl) Prvním svátkem Vánočním přísun dárků nekončil. Právě naopak. Zatímco jsem se tláskal cukrovím a s Luckou chrastil na holky novými paňáci, v několika domácnostech byly pod vánočními stromky přichystány další krabice, krabičky a balíčky pro naše ratolesti. Prvními z řady Ježíšků byli pražští babička s dědou. Když jsem viděl množství tašek, které byly v předsíni přichystány, byla jasná nutnost přijet pro rodiče autem. Tiše jsem doufal, že se k nám holčičí prarodiče nestěhují. Ne, že bych je neměl rád, ale provozovat domácnost v šesti by už bylo krapet stísněné. Naštěstí tomu tak nebylo. Tašky obsahovaly, jak jinak, vánoční překvapení. z rodinné kroniky vynikající
31.12.2016 Jak jsme chystali kouzlo Vánoc - První rodinné vánoce (1. díl) Je to už hodně sezon (já o něco více než Lucka), co jsme přestali věřit v malé Jezulátko, nosící dárky pod stromeček. Až tyhle svátky jsme ale dostali šanci poznat, co to je dělat Vánoce pro někoho jiného. Nemyslím tím schovávání a následné balení nejnovějšího knižního hitu manželce, anebo dlouhé a namáhavé přemítání o vhodném dárku pro rodiče. Letos poprvé jsme, coby rodiče, chystali Vánoce pro naše holky. Samozřejmě z toho nejsou sedmiměsíční mimina moudrá a prořeknutí jsme hlídat nemuseli, ale i tak to bylo něčím zvláštní. V první a neposlední řadě pochopením, co pro nás rodiče dělali, abychom si mohli nejkrásnější zimní svátky užít. z rodinné kroniky vynikající
23.12.2016 Svařák s rozloučením Loni v adventní čas jsme ze Zdendou podnikli večerní výlet mezi Staroměstské stánky. Protože se nám ochutnávání svařáku, nasávání předvánoční atmosféry a mačkání se s nerudnými lidmi zalíbilo, naplánovali jsme stejnou pouť i letos. I když žádný seznam sháněných věcí Zdenda neměl (jeho Ježíšek má již vše opatřené), ochotně mi přislíbil prošmejdit nějaké ty obchůdky a hledat dárky pro mé blízké. Spíše než konkrétní místa chtěl jsem najít hlavně inspiraci a užít si mimopracovní společnost Zdendy. Na středu, kterou jsme si zvolili termínem, padla i kolegova rozlučková hospoda. Moje milovaná manželka sama navrhla, abych se šel provětrat (nasmrdět). Obě události jsme patřičně skloubili a vytvořili plán. historky z práce vynikající
16.12.2016 Jak jsme uvítali Vodníčka, aneb nechtěná návštěva Jestli máte za to, že jsem nadobro zblbnul a píši recenzi o nejnovějším filmovém výtvor pana Trošky, buďte ubezpečeni, že tomu tak není. Stalo se něco jiného. Do série návštěv jednoho víkendu zasáhla tvrdou rukou buněčná říše a poklidnou předvánoční atmosféru změnila na skupinovou (dva už je skupina) žaludeční indispozici. Jen pevně doufám, že po této epizodě k nám ještě někdy někdo zavítá a nebude mít na sobě gumový, chemicko-bakteriologický, ochranný oblek. události s kamarády a přáteli vynikající
31.10.2016 Jak byly holky přivítány V životě dívek, slečen, dam a žen figuruje spousta událostí. Některé z nich mi byly, jakožto muži, utajeny. I v roli manžela jsem neměl o jistých důležitostech ponětí. Ovšem jakožto svědomitý otec dvou holek musím pečlivě sledovat kalendář. Nákup šatů do tanečních a představení prvního hocha je (snad) ještě hodně daleko. Ale už teď, v krásných pěti měsících, měly holky svou první slavnost. Oficiálně se staly občánkami (to není překlep, je to množné číslo od občánek) deváté městské části. Poté, co jsme projevili potřebnou dávku zájmu a na radnici se přihlásili, jsme obdrželi poštou dvě pozvánky. Vlastně ne my, ale holky. z rodinné kroniky vynikající
25.10.2016 Jak jsem TEPal pro poklad Protože se nám za posledních třistapětašedesáti dnech trochu vyměnil živoucí obsah týmů, byla vyhlášena jednodenní poznávací akce. Hlavní organizátoři byli celkem čtyři a z plánovaného setkání nám prozradili pouze to, že si budeme dvě hodiny pumpovat do žil adrenalin a cestování nebude tentokrát hromadné (busem ani jiným prostředkem), ale dostavit se máme samovolně. Očekávání bylo různé. Od radostného a neutuchajícího nadšení až po mírné netěšení se. Já jsem spadal do první skupiny do chvíle, kdy jsem se dozvěděl sestavení týmů. Aby bylo dosaženo sblížení (nařízení HR), zařazení bylo losováno. Vidina toho, že nebudu se známými na jedné kopě (hlavně se Zdendou) byla pro mě překážka více než nepřekonatelná. historky z práce vynikající
04.10.2016 Jak jsem převáděl děcka Zhruba před dvěma měsíci jsem byl upozorněn paní majorkou (další z mých nadřízených), že jsem se po změně zákona definujícího práva a povinnosti člena aktivní zálohy Armády ČR, nezúčastnil ani jednoho vojenského cvičení. Krom ztráty nároku na finanční odměnu mi tím pádem hrozí i možné vyloučení z důvodu nedodržení podmínek smlouvy. Naštěstí mi paní majorka nabídla šanci v podobě účasti na dětském dnu v Lešanech. Po velmi pečlivém zvážení mé situace a možných následků (nevím, co bych dělal s místem ve skříni, když bych se zbavil zelenohnědých hadrů) jsem se rozhodl volání své roty vyslyšet. Z dodaných materiálů jsem si vyčetl, že se nebude jednat o žádnou velkou akčňárnu. Naším prvořadým úkolem bude poskytovat dětem (a jejich rodičům) podporu při plnění soutěží. Druhým, neméně důležitým, bude reprezentovat zálohy v co nejlepších barvách. vojenské zážitky vynikající
28.09.2016 Jak jsem drandil na horském kole Majitelem horského kola jsem už hezkých pár let, ale nikdy jsem nevyužil jeho možnosti v adekvátním prostředí. Jezdil jsem s ním po silnicích, polních cestách a tu a tam lesními pěšinami. Nebyl jsem se však projet na stezkách a v terénu kolu nejbližšímu. Premiéra přišla až se společnou akcí pořádanou v Novém Městě na Moravě. Právě tam se nalézá cyklo aréna Vysočina. Když jsem odpověděl na Andrejovo pozvání a potvrdil svou účast, netušil jsem, do čeho jsem to zase strčil hlavu (kolo). Iniciátor mi na všechny mé zkoumavé dotazy odpověděl stejně. Jedná se o obyčejné ježdění v lese, nikterak náročné a hlavně naprosto bezpečné. A já mu věřil. události s kamarády a přáteli vynikající
12.09.2016 Jak jsem obdivoval legendu Há-Dé Zpříjemnit mateřský stereotyp nám přišla v neděli příjemná návštěva. Zavítali k nám Anička s Martinem a poprvé se přišla na holky podívat i Hanička. Nadšená byla jak Lucka, protože si konečně mohla osobně popovídat s někým jiným, než se mnou :), tak i já. Martin totiž přinesl dvě volné vstupenky na akci "Prague Harley days 2016" pořádanou na Holešovickém výstavišti. A moc mě potěšilo, že ta druhá volná byla určená pro mě. Po úvodním přivítání, převzetí dárků pro holky (děkujeme) jsem se nachystal na cestu mezi drsné motorkáře. Oblečení jsem zvolil, myslím si, že více než vhodně. Zatímco Martin měl černé triko s kostlivčím andělem, k tomu tmavé kraťasy a černé boty, já jsem se vymódil oranžovými šortkami, barevnými botkami a modrým trikem s vyobrazenými uzlíky. události s kamarády a přáteli něco mezi
08.09.2016 Holčičí tři jedničky Když jsme s Luckou zkoumali, jaké krásné výročí budou holky zanedlouho slavit, nic na první pohled výrazného jsme neobjevili. Jedenadvacítka v kalendáři před dvěma týdny minula a k další je to téměř stejně daleko. Nakonec jsme na to společnými silami přišli. Holky budou na světě sto jedenáct dní (každá svých vlastních). A to je přece krásné výročí. I když pro nás, daňové poplatníky, je to úsek hodně krátký a pro studentíky ještě kratší, našim dcerkám (a tedy i nám) přinesl mnoho změn. Jedné, hodně velké, jsem si všiml u sebe samého. Změnil jsem TO na Julinka a Terezka a TY na dcery. Navíc dobrodružství našich dcer nevyprávím v druhé osobě jednotného čísla, ale v první osobě čísla množného. Stejně, jako to dělají maminy, u kterých jsem to donedávna nenáviděl. A co že je nového? z rodinné kroniky vynikající
30.08.2016 Jak jsem s Lukášem nakonec šlapal Když jsem se od Lucky dozvěděl, že cestuje o víkendu k mamce, hnedle ve mě zahořela jiskřička naděje. Ve stejném termínu se pořádá pochod, na který je Lukáš registrovaný. Nadšeně jsem mu to sdělil a od registrace mě neodradil ani dávno překročený termín registrace. Nevzdal jsem se a pořadateli zaslal prosebnou zprávu o mém neutuchajícím zájmu akci podstoupit. Šťastné hvězdy mi byly nakloněny a já obdržel startovní číslo na Partyzánský pochod. události s kamarády a přáteli vynikající
23.08.2016 Jak jsem umisťoval regál Náš byt je kromě balkonu vybaven ještě jedním nebytovým prostorem. Tím je malý kumbál umístěný na chodbě proti vchodovým dveřím. Jeden metr čtvereční nám doposud sloužil ke skladování všeho, co jsme nechtěli, anebo nemohli mít doma. Jelikož se jedna vrstva kupila přes druhou, nedalo se tam poslední dobou toho moc najít a o snadné manipulaci nemohla být řeč. Jelikož dřevěné poličky, které vyráběl děda, nebyly přizpůsobeny na několik desítek kilogramů zátěže, rozhodl jsem se vybavit tento krcálek novým regálem. Při příležitosti výměny udělám i čistku, co si nechat a co odložím do popelnice. z rodinné kroniky vynikající
08.08.2016 Jak jsem nám udělal noční bojovku Jak jsem už psal, v postýlkách našich dcer se nachází monitor dechu. Placka o rozměrech A3 čtvrtky má za úkol upozornit rodiče velmi hlasitým signálem, že jejich ratolest nevykazuje delší dobu pohyb hrudníkem a tudíž lze pochybovat o tom, že dýchá. Zatím nás to zlobilo pouze v případě, že jsme dcerky vyndali z postýlky a zapomněli vypnout hlásidlo. Jinak jsme protivný zvuk neslýchávali. Bohužel jsme o víkendu zažili několikrát šok, když se zařízení z ničeho nic ozvalo. A jak nás to vyděsilo, když se to stalo v noci, vlastně nad ránem. z rodinné kroniky vynikající
01.08.2016 Můj otcovský den Stránky poslední dobou zejí prázdnotou a časová prodleva mezi posledním článkem se blíží několika týdnům. Důvodem tohoto stavu není náš pobyt mimo domov kvůli dovolené, ani vlastní vyhazov coby jediného (zatím) autora. Prostě se nic zajímavého (relativně) neděje a tak není o čem psát. A když by už se našlo, není na to čas. I když jsem si zakázal udělat z jendovek blog pro kojící matky, neustále mapující vývoj dítěte, rozhodl jsem se to porušit a vsadit na divokou kartu. Rozhodnutí plyne z touhy o udržení si Vás, čtenářů. A co že si Vám dovolím nabídnout? Přece jeden, obyčejný, ničím výjimečný, otcovský den. z rodinné kroniky vynikající
01.08.2016 Náš miminko-rodičovský slovník Během rodičovských povinností i radovánek jsme si některé běžné pomůcky i situace pojmenovali vlastními pracovními názvy. Někdy si tím zkrášlujeme slovní vyjádření každodenních situací, jindy jen rozšiřujeme rodičovský slovník. Kdybyste nás tedy někdy slyšeli používat netradiční a neobvyklá slova, vězte, že každé má svůj význam. z rodinné kroniky vynikající
20.07.2016 Moje první mateřská dovolená - Čas letí, holky rostou (3. díl) Zítra tomu budou dva měsíce, co nám do života vstoupila dvojice děvčátek a zcela ho změnila. Zatímco já jsem se již zařadil zpátky do pracovního procesu, Lucka si užívá mateřských radovánek plnými doušky. S každým přibývajícím dnem jsou na holkách vidět změny. Některé jsou pozitivní a některé bohužel na klidu a odpočatosti nepřidají. Jelikož jsem byl na týdenním otužovacím kurzu, nařízeném jedním pražským podnikem, stal se ze mě po tuto dobu slaměný vdovec i otec. z rodinné kroniky vynikající
08.07.2016 Jak Sandra dodržela slib Mírovy žádosti Naši dovolenkoví přátelé Sandra a Míra zpečetili svoje několikaleté společné soužití vstupem do manželství. Že se něco chystá jsme věděli už od společného výstupu na vrchol Jeseníků, ale prozradit jsme to nemohli (a nechtěli). Tehdy na louce Pradědu velmi originálně Míra požádal Sandru o ruku a ta souhlasila. Podle pravidla "do roka a do dne" (vlastně měli ještě pár dní k dobru) stihli všechny přípravy a červnového pátečního dne se nechali oddat. události s kamarády a přáteli vynikající
07.07.2016 Moje první mateřská dovolená - Radosti a starosti otcovství (2. díl) Starání se o malého človíčka je donekonečna se opakující rituál několika úkonů. A když jsou ty človíčkové dva, znamená to dvojnásob práce. Některé operace lze provádět paralelně, pokud jsou dospěláci dva, jako to bylo v našem případě. U některých je nutné pracovat v krátkém časovém posunu (máme jeden přebalovák, jednu vaničku). A někdy nám sami mimča stanoví co a kdy se dít. z rodinné kroniky vynikající
07.07.2016 Moje první mateřská dovolená - Jak jsme přivezli holky (1. díl) Nedá se nic jiného, nežli souhlasit s Káťou, která kdysi prohlásila: "Zajímalo by mě, který blbec dal mateřské název dovolená". Já jsem si v minulých dvou týdnech (a to ještě ne po všechny dny) vyzkoušel na vlastní kůži (spíš ruce a uši), jaké to je starat se o děcka. Všem matkám, které se svému dítěti věnují, skládám hlubokou poklonu, protože se jedná o věc fyzicky a hlavně duševně náročnou. z rodinné kroniky vynikající
06.07.2016 Chlapská jízda po páté - Jak jsme se šli provětrat (2. díl) Chvilku před devátou hodinou ranní jsem poprvé procitl a zběžně kontroloval stav. Spal jsem v chatce (aspoň, že tak), hlava mě nebolela a žaludek nezlobil. Vzpomněl jsem si na to, jak Lukáš večer upozorňoval, že musí brzo ráno odjet, aby včas nastoupil k bojovým úkolům. S obavami, že zaspal jsem se obrátil na druhou polovinu manželského lože a chystal se budit. Marně. Lukáš byl pryč. Z doručené zprávy jsem se dočetl, že Lukáš je již v plné zbroji a všechno stihl. Navíc nám zanechal vysílačku, abychom mohli dál prohánět vzduchem nesmysly. Nebýt zvuků ozývajících se z vedlejšího domku (ihned jsem rozeznal Mírovo a Zdendovo chichotání), nejspíše bych propadl panice, že jsem naprosto osiřel. události s kamarády a přáteli dobrá práce
28.06.2016 Chlapská jízda po páté - Jak byla Hydroonovice konečně otevřena (1. díl) Plánování pátého ročníku Chlapské jízdy se neslo ve jménu změn (jak nucených, tak dobrovolných), jemných nesrovnalostí (dlouho nebylo jasné, jestli jedeme na Orlík, Slapy, anebo do Krkonoš) a smutných (o odjíždějících) i velmi pozitivních (o zúčastněných) zpráv. Hlavní změnou bylo ale poselství celé akce. Původní setkání kamarádů dostalo nový a prioritní ráz. Jasným cílem bylo vyprázdnit na počest holek Hydroonovici (lahev domácí pálenky, kterou jsme dostali coby svatební dar). Úkol jsme splnili do dna a akce dopadla na výtečnou. události s kamarády a přáteli vynikající
21.06.2016 Naše první IPA - Křížem krážem kolem Hranic (2. díl) Procitl jsem se chvilku před budíkem, ale Lukáš byl už vzhůru. Nastala procedura oblékání ve stísněných podmínkách. Zatímco pro Lukáše to byla otázka pár minut (možná vteřin), protože se jedná o jeho dennodenní rutinu, já jsem se vsoukával do maskáčů neuvěřitelně dlouhou dobu. Provedli jsme krátkou hygienu (všechno u zdi), vybavili si batůžek a vyšli vstříc registračnímu místu. To už žilo a v areálu se pohybovaly desítky lidí. Prošli jsme nafukovací vstupní branou a pokračovali do operační místnosti. události s kamarády a přáteli vynikající
14.06.2016 Naše první IPA - Jak jsme se cestou zastavili v autokině (1. díl) O víkendu jsme s Lukášem absolvovali druhý letošní pochod. A znovu premiérový. Po předchozím projeveném a odsouhlaseném zájmu (kde jinde, než na pochodu) jsme se registrovali na IPA pochod. Jelikož se jedná o spřátelený pochod námi již navštívených pochodů (Pochod České státnosti, VojChod), neobávali jsme se zklamání. Scénář byl jednoduchý. Lukáš mě večer před pochodem vyzvedne doma, odveze nás na místo (které mi bylo skryto, protože jsem si nepřečetl propozice) konání, zde přespíme a ráno vyrazíme na pouť. Prostě klasický pochod. Ale byla by to nuda, kdyby se to odehrávalo přesně podle těchto bodů. Trochu nám s tím osud, občas i my, musel zamíchat. události s kamarády a přáteli vynikající
04.06.2016 Co mě holky za čtrnáct dní naučily Hned při první návštěvě nemocnice jsem dostal od opatrovnic titul "tatínek" (ostatně jako všichni mužští, kteří nepřišli vyměňovat žárovky). Za těch čtrnáct dní, co jsou holky na světě (ano, už jsou to dva týdny), mi přinesl život rodiče nové dobrodružství, výzvy a poodhalil taje. Pro maminky a tatínky nenapíšu nic nového, protože se nic na koloběhu, ve kterém jsme se s Luckou ocitli, nedá změnit. Pro mě je to ale naprosto nové a já se po letech znovu ocitl ve škole. I když nesedím v lavici a nečmárám si do sešítku, příval informací a úkolů je porovnatelný se studiem vysoké školy. A co že jsem za dva týdny pochytil? z rodinné kroniky vynikající
26.05.2016 Jak jsem se stal tátou Jak jednou řekl můj tatík, otcovství nezáleží na inteligenci, moudrosti, ani jiných mentálních schopnostech. A právě z toho důvodu mám i já to štěstí, že jsem se mohl stát tátou. Co tomu předcházelo, asi vysvětlovat nemusím. Většina dospělých tuší, že děti vznikají mimo jiné po velmi důležitém okamžiku. Po svatbě. Chtěl bych se s Vámi podělit o několik posledních dní, které předcházely příchodu Julinky a Terezky na svět. z rodinné kroniky vynikající
20.05.2016 Pětatřicátníci, kluci jako skála - Jako dárek bolest (2. díl) Grilovací sešlost se nekonala jen tak pro nic za nic. Důvodem nebylo nic menšího, než oslava Lukášových polokulatých narozenin. I když on vzdalující se rok svého narození špatně nese, není pro to důvod. Muži přece nestárnou, ale zrají. A zrovna Lukáš je jeden z těch, kteří nepatří do starého železa. Konec konců, kdo by si jako dárek k oslavě nadělil stehenní bolest a celodenní šichtu s mlácením? události s kamarády a přáteli vynikající
18.05.2016 Pětatřicátníci, kluci jako skála - Jak jsme zdolávali (Šumavský) Everest (1. díl) Hned na začátek si dovolím ocitovat z Lukášovy, asi týden staré, lékařské zprávy: "...zlomenina levého kotníku bez komplikací, 4-6 týdnů klidový režim, bez námahy a pohybu, po tomto období další dva týdny lehkého zatěžování a rekonvalescence...". S touhle diagnózou (a se mnou) šel Lukáš o víkendu "Pochod po stopách krále Šumavy". Jestli si myslíte, že je blázen, pak vězte, že je ještě větší. Na pochod šel totiž ihned po svém návratu z několikadenního cvičení. Když jsem se ho snažil upozornit, že to není dobrý nápad, odvětil mi, že nohu s ortézou do kanady narve a hole snad potřebovat nebude. Jen prostě nepůjdeme tak rychle. No, k tomu není co dodat. události s kamarády a přáteli vynikající
13.05.2016 Jak jsem průvodcoval po noční Praze S bohužel již bývalým kolegou (navíc nepražákem) jsme se domluvili na prvopočátku víkendu na pivko. Našli jsme termín, já navrhl několikrát osvědčený Šnyt a poté, co Vojta souhlasil, vytvořil rezervaci. Ubytování jsem nehodlal zbytečně komplikovat a Vojtovi sdělil, že přespí u nás. Zdálo se mi, že jsem nic neopomněl, na všechno myslel a perfektně naplánoval. Ale to jsem se mýlil. události s kamarády a přáteli dobrá práce
11.05.2016 Akční pálení čarodějnic - Jak jsme pálili pyžámko (2. díl) Naprosto ladně, protože velitelem přesunu byl Lukáš, jsme projeli Prahou (dobře, s jednou zastávkou na Hornbachovském parkovišti) a dorazili až k nim. I když bylo pozdní odpoledne, sluníčko bylo ještě při síle a den jako vymalovaný. Přesunul jsem se s celou rodinou na zahradu. Už při odjezdu mě totiž Lukáš upozorňoval na to, že mají v lednici schovanou půlku prasete a drůbežárnu masa. Lukáš zaujal pozici u grilu a začal s roztopením, Káťa připravovala hostinu. Stůl nebylo pro jídlo a pití za chvilku ani vidět. události s kamarády a přáteli vynikající
06.05.2016 Akční pálení čarodějnic - Velká akce v malé Číně (1. díl) Protože jsme se s Lukášem hodně dlouho neviděli (skoro týden), moc mě potěšilo, když mě pozval na návštěvu. Původní plán (měl jsem přijet v pátek) se ale po pár dnech změnil. Lukáš přišel s jinou (a zajímavější) nabídkou. Dočetl se, že se v Holešovicích odehrává AsianFest. Samozřejmě jsme nadšeni nebyli z toho, že budeme moci ochutnat nudle M12 (stačí zajít kamkoliv po Praze), anebo získáme Thajskou masáž se slevou. Oba nás upoutal program v chrámu bojových umění. Sraz jsme měli v sobotu, deset minut před desátou. Místo: vstupní brána Pražského Výstaviště. události s kamarády a přáteli vynikající
27.04.2016 Jak jsem byl s Lukášem na melouchu Pomoc kamarádovi v nouzi je důležitá a hlavně samozřejmá věc. Vzhledem k tomu, že si Lukáš způsobil malý pochodový defekt na noze (hodil si na kotník kládu) a měl v neděli rozvést eletrické vodiče po domě jednoho kamaráda, požádal mě o pomoc. I přes moje upozornění, že o proudu, napětí a vodičích nevím zhola nic (umím jen rozsvítiti žárovku pomocí baterky), byl s mými schopnostmi spokojen. Dohodli jsme se a v neděli se pro mě stavil Lukáš doma. Zcela mě šokovalo pohybové omezení, kterým byl poznamenán. U vchodových dveří jsem ho našel s nohou v sádře a fofrklackama (přímo Lukášův výrok) pod rukama. Usmál se a nad můj nechápavý pohled přešel bez povšimnutí. události s kamarády a přáteli vynikající
18.04.2016 Cvičení, které pro mě nebylo - Jak jsem rychle začal a ještě rychleji skončil (2. díl) Když pominu fakt, že kolem páté několikrát někomu zvonil budík, spal jsem až do budíčku (6:00). Pocity z procitnutí jsem měl více než smíšené. Na jedné straně jsem byl mezi svými, na straně druhé jsem hned pocítil škrábání v pravém oku a věděl, že je zle. Nasoukal jsem se do mundůru, lehce nevidomý se odebral do umývárny a aplikoval gelík s krásným pracovním názvem "umělé slzy". Moc to nepomohlo, takže jsem po vodní očistě obličeje obdařil oko druhou, ještě silnější dávku. Tím pro mě začal den. vojenské zážitky vynikající
18.04.2016 Cvičení, které pro mě nebylo - Jak jsem se ocitl v lágru (1. díl) Poprvé od té doby, co jsem vstoupil do řad aktivních záloh, bylo pořádáno vojenské cvičení v délce neuvěřitelných deseti dnů. Krom této unikátnosti neslo ještě další známky neobyčejnosti. Uskutečnit se mělo v kraji Olomouckém a ani kouskem nebylo v režii pražského KVV. Internetovými diskuzemi se plížilo nadšení, ale i obavy. Náš velitel rozeslal několik informačních zpráv. Jako první šok bylo nařízení, co je potřeba si na cestu zabalit. Jedním slovem všechno. Zimní doplňky, montérky a oboje kabáty. Pak následovali další zprávy, které mi na náladě také nepřidali. Nejsou tam zásuvky, je tam hladově, budeme bydlet ve srubech, kde je buď zima pořád, anebo zima až nad ránem (když dojde náplň v kamnech). Ale vidina toho, že strávím pár dní mezi kluky mě neodradila. vojenské zážitky vynikající
01.04.2016 Žebra už nechceme - Už je to uděláno, už je to hotovo (skoro) (2. díl) Nově uznaný státní svátek (Velký pátek) jsem využil na vymalování pokoje. Sice se naskýtalo pár možností, jak pracovat trochu více hlučněji (vrtat, brousit, řezat), ale ohleduplně jsem dopřál požitek z volna ostatním. Původní záměr nanést na bílou (no, bílou) stěnu jen barevný nádech jsme zamítli ve chvilce, když jsem odstranil poličky a drobný nábytek. Z jednoho místa na nás svítila šmouha, jinde zase vynikala nedotažený váleček. Rozhodli jsme se tedy bílou vylepšit a opatřit dvě stěny dvěma nátěry. Naštěstí se v kumbále nalézal ještě zbytek Primalexu a tak jsem na podklad nemusel sáhnout do nových zásob. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
30.03.2016 Žebra už nechceme - Jak probíhala půl-výměna (1. díl) Soudružské, litinové, nehezké, panelákové a mohutné topení se nám už hodně dlouho v bytě nelíbí. Je sice pravdou, že svůj účel plní (drží sušák a příležitostně i topí), ale jeho objekt je to nehezký a navíc neefektivní. Jednoho víkendu jsem začal na internetu pátrat, jak je nutno postupovat v případě, že si člověk přeje otopné tělesa vyměnit. Jak už to tak bývá, rad bylo na síti nespočet, lišily se jak po finanční stránce, tak po stránce časové i manipulační náročnosti. Hned na začátku jsem zamítl rady typu "udělej si sám" a bral za podstatné jen doporučení o firmách a odborných výměnách. Po chvilce hledání nás napadlo, že by bylo možné dobré nechat si výměnu schválit od družstva. Hledání ustalo. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
29.03.2016 Jak se ze mě stal Dr-voštěp Lukáš, znalý mé fyzické zdatnosti a manuální zručnosti mě nabídl možnost obě tyto schopnosti rozvinout. K víkendovému pozvání (od zimního setkání už uplynula hodně dlouhá doba) přidal ještě prosbu o pomoc při kácení několika sušinek. Trochu mě neštimovalo sdělení, že krom nás dvou dřevorubecké práce přislíbili i tři další dospěláci, z nichž jeden má zápěstí silné jako moje noha. S vědomím, že mi Lukáš nikdy nelhal a myslí na mé dobro jsem se ve čtvrtek ukládal ke spánku. Povinnou výbavou v batůžku byly samozřejmě montérky. V pátek, když mě vyzvedával u nás, mi dodal další otazník do hlavy. Seznámil mě s tím, že na pozdní večerní hry asi nebude moc prostoru, protože budíček je velmi brzo ráno. S rozporuplnými pocity jsem se rozloučil s manželkou a nastoupil do auta. události s kamarády a přáteli vynikající
24.02.2016 Abertamy soukromě - Jak jsme se loučili s horami (8. díl) Míra mého (i kolektivního) optimismu vrcholí. I přes to, že zítra balíme a jedeme domů, vstáváme s myšlenkou toho, že je teprve pátek. Ložnici sdílím pouze s Lukášem, který je vzhůru, tudíž se žádné prudké a ukvapené vstávání nekoná. Místo toho vyrobil Lukáš ze dvou (až třech) plyšáků "kladélko". Jednalo se o postavičku připomínající pomůcku inseminátora. Z pelechu nás vyhnal až hlad, teprve tehdy jsme se odebrali do kuchyně a zasedli ke stolu. Během čerpání energie přinesl Domísek náš výrobek a tázavě na nás hleděl, co že to má být. Našemu popisu zřejmě nerozuměl (možná ani nechtěl) a tak slona, méďu i psíka ze vzájemného sevření a umělohmotného košíku osvobodil. události s kamarády a přáteli vynikající
24.02.2016 Abertamy soukromě - Dávka sjezdovky podruhé (7. díl) Den jako vymalovaný, modrá obloha, po mráčcích ani památky. Lukášův telefon nelhal. Jasné podmínky pro lyžování. Nasnídali jsme se, vypravili z chaty (já si přibalil foťák) a na lyže se postavili u Plešivecké pokladny. Školička pro kluky se nekonala, protože Domísek už sviští moc hezky sám a pro Davídka vyrobil táta postrojek. Zakoupili jsme čtyřhodinovky a vydali se na sjezdovku. Hned po pár sjezdech jsme zjistili, že počasí je sice hezké, teplo příjemné, ale areál tím trochu utrpěl. události s kamarády a přáteli vynikající
24.02.2016 Abertamy soukromě - Jak jsme bloudili na Abertamském okruhu (6. díl) Počasí venku bylo chvilku příznivé, chvilku nehezké a někdy přímo nehostinné. Takže jsme hned u snídaně zavrhli návštěvu sjezdovky. Jelikož měl být podle internetu čtvrteční den daleko příznivější, posunuli jsme sjezdování o den. Tím nastaly dvě otázky. Kdy uskutečnit běžkování, na které jsme se Káťa i já těšili a co budeme dělat dnes. Řešení bylo nasnadě. Dneska obujeme na nohy úzké plaňky a pokoříme Abertamský okruh. Naplánován byl start dokonale, na devátou hodinu. To by ale nesměl Jeník zdržovat nutností se odpustit, když se chvilku před tím natřískal. Tudíž jsme vyráželi v deset. Kluci s taťkou zasedli k Výstavišti (dostihy a sázky z Prahy) události s kamarády a přáteli vynikající
24.02.2016 Abertamy soukromě - Jak jsme byli za vodní kulturou (5. díl) Jediným spáčem (pokud nepočítám sebe) v ložnici byl Domísek. Čím byl tenhle nečekaný stav způsoben nevím. Ale možná to trochu souviselo s tím, že měl Dominik po probuzení namalovanou ruku (aspoň tak mi to oznámil). Na další anomálie jsme nečekali, vyskočili z postelí a šli snídat. Během ní jsem já zcela sobecky spořádal zbytek chleba a zasadil se tak o důvod navštívit obchod. Ostatním moje nenažranost nijak nevadila (alespoň to tak tvrdili), protože k snídani se sem tam něco našlo a v Karlových Varech (kam jsme měli namířeno) obchod bude. Dokonale potravinově naplněný jsem uvedl svůj zevnějšek do civilizované podoby, abych nedělal ostudu. události s kamarády a přáteli vynikající
24.02.2016 Abertamy soukromě - Jiná ochutnávka sněhu (4. díl) Pondělní ráno se pro mě hned po roztržení očí změnilo v hru na schovávanou. Domísek s Davídkem mi oznámili, zcela bez očekávání mého názoru, že je budu hledat. Smířil jsem se s tím a začal pykat. Dopočítal jsem a začal hledat. Naštěstí jsme se dohodli, že úkryty budou možné pouze na našem patře, protože představa že budu lozit od střechy po sklep mi naháněla hrůzu. Jedno caparta jsem našel celkem jednoduše. Skříň zavírající se sama od sebe, která neustále skřípe a vrtí byla nápadná i mě. Proto jsem mladšího, Davídka, objevil rychle. Ale Domísek si našel úkryt skutečně mistrovsky. události s kamarády a přáteli vynikající
24.02.2016 Abertamy soukromě - Zase na laťkách (3. díl) I když se jednalo o poslední den týdne, pro nás byl první plnohodnotný. Budíček Lukáše a mne pozval mezi bdící kolem osmé. Byli jsme v posteli (každý ve své) jediní. Káťa se s klukama oddávala hraní už o hodinu dříve. Nasnídali jsme se, vystrojili a v půl deváté vyrazili okouknout bližší lyžařský areál. Skiareál Plešivec. události s kamarády a přáteli vynikající
17.02.2016 Abertamy soukromě - Vzhůru za sněhem (2. díl) Snídaně a přípravy probíhaly ve prostorově snížených podmínkách. Přeci jen, náš byt není na čtyři dospělé a dvě děcka konstruován. I přes stížené podmínky jsme vše zvládli, sbalili zásoby (v podstatě cokoliv z lednice), pobalili drobotinu (živou i neživou), popadli bagáž a vypravili se k autu. Lukáš velmi obratně zorganizoval kufr, abych se tam vešel i já a vyjeli jsme. Po 500ti metrech (možná ani to ne), auto zase zastavilo a nastal štelung. Video i audio aparaturu Lukáš nastavil k spokojenosti obou nejmladších pasažérů. Na rozdíl od předchozích přesunů jsem místo Blaníku poslouchal zvuk animáku (co to bylo netuším, ale utkvěla mi v hlavě věta "vypusťte mimino"). události s kamarády a přáteli vynikající
17.02.2016 Abertamy soukromě - Noc před horami (1. díl) Kdy jindy jet na hory kvůli lyžování, stavění sněhuláků a běžkování, nežli v době, kdy únor připomíná jaro? Nadšení z tradičního zimního společného týdne s Lukášem a jeho rodinou se malinko měnilo v obavy. To když teplota lednových dnů začala povážlivě stoupat a sníh člověk našel jen na internetu. Termín jsme měli ale vybraný, uvolnění z práce bylo dohodnuto. Nezbývalo tedy nic jiného, než doufat. V polovině února, na den přesně jako před šesti lety, nadešlo osudné setkání. Tentokrát jsme jeli brázdit sněhové pláně Krušných hor. události s kamarády a přáteli vynikající
28.01.2016 Veni Vidi Nevidí - Dneska ještě ne (4. díl) Už jsem se těšil na to, že v úterý budu shledán zcela zdravým a plast z mého oka bude vyjmut. Opět, jako pokaždé v tomto (zřejmě nekonečném) příběhu, jsem se zmýlil. Při pondělní kontrole jsem byl sice oproštěn od legislativních poplatků, ale vychutnal jsem si naplno čekání ve frontě. Čekárna mě přivítala s plně obsazenými židličkami. Litoval jsem, že jsem se nepřinutil vyrazit o hodinu dříve. Sice bych koukal do zavřených dveří, ale možná bych byl první na řadě. události s kamarády a přáteli vynikající
26.01.2016 Veni Vidi Nevidí - Jak jsem dostal kapky (3. díl) Noc byla více než klidná, bez mrknutí oka :) a bez bolestivých podnětů. Když se ozval budík, poslepu jsem jeho zvonění ukončil a přemlouval se k očnímu procitnutí. Přiznám se, z obavy vracející se bolesti při otevření očí, jsem pořád bloudil tmou. Tápání mi vydrželo několik minut a když se vzbudila i Lucka, podrobil jsem zrak testu. Přivřené, plně otevřené, zavřené, mžourající. Nic z toho nebolelo. Pln energie jsem vyskočil z postele a připravil snídani. Jelikož jsem se byl schopen orientovat se visuálně, nechtěl jsem po manželce ani automobilový, ani osobní doprovod (i když jsem jí k tomu musel několikrát přemlouvat). události s kamarády a přáteli vynikající
25.01.2016 Veni Vidi Nevidí - Jak jsem dostal čočku (2. díl) Noc jsem alespoň já přečkal v klidu a probral se bez bolesti. Tento stav vydržel jen velmi krátkou chvilku a po několika minutách od mého vzezření se dostavila ostrá bolest. Mastička a fáč nezabral. Protože další kontrola měla proběhnout během dnešních dopoledních hodin, nasnídali jsme se a připravovali na štreku. Z Lucky se stala opatrovnice křížená s asistenčním psem. Ne, že by na mě štěkala, právě naopak. Krom oblékání a podávání věcí mě vodila po bytě i mimo něj jako slepce. Vylezli jsme na světlo boží, které mi zůstalo naprosto utajeno a autem vyrazili do nemocnice. Naštěstí se přes noc další příděl bílé nadílky nekonal a tak nemusela řidička šmudlat kapotu. Já bych stejně nepomohl. Za mého vydatného skomírání projezdila Lucka okolí pavilónu číslo tři křížem krážem s úmyslem zaparkovat. Asfalt nebyl přeci jen tak prázdný, jako před osmi hodinami. Nakonec se povedlo a já byl vmanipulován do čekárny. události s kamarády a přáteli vynikající
24.01.2016 Veni Vidi Nevidí - Jak jsem se stal jednookým (1. díl) O účinnosti technik, které jsme ve čtvrtek zkoušeli, jsem se přesvědčil na vlastní kůži. Přesněji řečeno, na vlastní oko. Když jsem hrál špatného a útočil na 15ti letého (50 kilogramů žívé váhy) klučinu, projel mnou při provádění jeho techniky blesk. Důvodem bylo, že místo toho, aby umístil svou dlaň pod mou bradu, poslal mi omylem (aspoň to tvrdil) prst do pravého oka. Skácel jsem se na zem jako zralá švestka (hodně přerostlá). Jak přihlížející Dan, tak i bránící se Fanda shodně pronesli, že technika byla velmi účinná. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
15.01.2016 Jak jsem lítal nad střechami, aneb Ježíšek v lednu Možná je to hanba, možná to naopak někdo považuje za normální, ale vánoční stromek v našem obýváku stojí stále (snad do víkendu). Ať je to tak nebo tak, daleko ostudnější je, že i v tak pozdní lednovou dobu byly pod ním stále dárky. Ježíšek je tam nechal pro dva kluky, kterým to vzhledem k vytíženosti nemohl předat osobně. A protože Davídek s Domískem nebydlí od nás zrovna kousek a my za Prahu jižním směrem nevyjíždíme pravidelně, musely dárky vydržet pod stromkem až do minulého víkendu. Právě o něm jsme byli pozvání k Lukášovi a Kátě na víkendovou návštěvu. události s kamarády a přáteli vynikající
05.01.2016 Jak jsem pomáhal kout habaďůru Protože zbožňuji filmy o špiónech a hltám příběhy plné klamu, matení a zatajování, šanci stát se součástí velmi promyšleného spiknutí jsem s chutí přijal. S plánem uskutečnit velké narozeninové překvapení pro Mildu přišla jeho přítelkyně Jana. První informace o zamýšlené akci přišla během společenského večera. Během toho, kdy jsme byli s Luckou pozváni k Mildovi (na královskou hostinu), došlo při hovoru i na prosincovou premiéru Star Wars (naší srdcovou záležitost). Jelikož jsme oba hýřili chválou a nadšením, Jana ve mě identifikovala tajného spojence. V okamžiku, kdy zmizel Milda na toaletu, vyzradila mi plán. události s kamarády a přáteli vynikající
15.12.2015 Jak jsem šel ochutnat svařák Adventní čas, sníh nikde, neschopnost pořídit (hlavně vymyslet) dárky je stejná jako minulý rok, reklamní šílenství v jakékoliv elektronické, orální či tištěné podobě graduje. Tak přesně do této bezvýchodné a hodně depresivní situace vnesl světlo Zdenda, když mi nabídl společnou návštěvu Prahy (jejího centra). Cílem bylo nasát pozitivní vánoční atmosféru (ochutnat svařák a něco k zakousnutí) a získat inspiraci, v lepším případě i něco pořídit. události s kamarády a přáteli nehodnoceno
27.11.2015 Abertamy 2015 - Putování Krušnohorskou krajinou (3. díl) A nadešel nám poslední plnohodnotný den v Abertamech. Mraky se konečně rozestoupily, déšť ustal a slunce zavládlo na obloze. Počasí jako stvořené pro výlet. S cílem pořádně unavit děti, aby večer nezlobily (přece jen, dospělých bylo méně), jsme zvolili osmikilometrovou štreku napříč Krušnohorskou krajinou. Atrakcí při zpáteční cestě byla navíc jízda mašinkou (klasická čugála, ale pro děti to bylo něco). Abychom si pojistili neustále svítící slunce, pláštěnky a deštníky jsme z batohů nevyndali. Hned po snídani se mateřská s doprovodem ve třech autech přemístila k vlakové zastávce Pernink. vojenské zážitky nehodnoceno
24.11.2015 Abertamy 2015 - Jak jsme hledali dům motýlí (2. díl) Nedělní ráno se obléklo do stejně zamračeného a deštivého kabátu, jako sobotní. Možná i do trochu nepříznivějšího. V žádném případě nás to ale neodradilo od plánovaného výletu. Zabalili jsme si tedy pláštěnky a vybavili se trochu teplejším oblečením. Čekala nás dvojnásobná cesta, než včerejší putování do Jáchymova. Jeli jsme do festivalových Karlových Varů. vojenské zážitky nehodnoceno
20.11.2015 Abertamy 2015 - Helmičky na hlavy (1. díl) Tradiční vojensko-rodinné setkání se díky státnímu svátku protáhlo skoro na týdenní sraz. Počasí nám sice moc nepřálo (není se čemu divit, když je téměř měsíc před Vánocemi), ale i tak jsme zažili spousta legrace a podnikli několik výletů. Večer nám krom jiného (čtěte dále) zpříjemňoval i produkt Unětického pivovaru. vojenské zážitky něco mezi
12.11.2015 Jak jsem byl součástí show Jednoho pondělního anebo čtvrtečního večera (to už si nepamatuji), při nekonečné snaze o zlepšení svého Ki se nás sensei Míra zeptal, jestli bychom se byli ochotni ukázat před veřejností. Jeho známý projevil zájem o krátkou ukázku. V mylné představě, že se jedná o dětský den, anebo den otevřených dveří v domově důchodců, jsem nadšeně souhlasil. Nebylo tomu tak. Oči mi otevřel až Dan. Prozradil mi, že jsme se nechali naverbovat na sportovně charitativní akci, pořádané u příležitosti vyhlášení judisty roku. Jedním slovem JudoShowCup. události s kamarády a přáteli nehodnoceno
11.11.2015 Jak jsem byl s autem pro nálepku I to nejlepší, nejspolehlivější a nejkrásnější auto na světě se musí podle zákonů téhle republiky dojet ukázat jednou za dva roky před komisi. Poprvé v životě jsem měl na tuto zkoušku způsobilosti vypravit naše vozidlo (jakékoliv auto). Nevědom jakýchkoliv zásad a podmínek jsem Lucce slíbil, že si všechny informace seženu sám a v termínu červenou validní samolepku seženu. Konec platnosti začal klepat na dveře a já se začal pídit. soukromé příhody nehodnoceno
06.11.2015 Integrace M&M - A už jsou svoji (2. díl) V zapůjčené posteli se spalo jedna radost. Prodleva mezi zaujmutím horizontální polohy a spánkem byla v mém případě ve vteřinách a vzbudil mě až budík. Lehce jsme se zkulturnili a na devátou hodinu vyrazili do malé jídelny na snídani. Hned u vstupu se nás ujmula mladá sympatická slečna a vysvětlila nám, jak si máme počínat. Nijak se stravování nelišilo od jinde zavedených standardů. Ze zásobených stolů jsme si připravili snídani a usadili se k volnému stolu. Letmým pohledem jsme skoukli ostatní stolovníky. Už při prvním ohledání bylo jasné, že první denní jídlo bude zážitkem. události s kamarády a přáteli vynikající
04.11.2015 Integrace M&M - Odhalení všech pravd (1. díl) Zatímco jedni oznamují své rozhodnutí vstoupit do svazku manželského slavnostně a přímočaře, od Máry jsem se to dozvěděl stylem jemu vlastní. Po několika měsících bez jakéhokoliv kontaktu mi zavolal a zeptal se mě, co dělám dva měsíce před štědrým dnem. S malým tušením výjimečnosti jsem mu oznámil, že sice něco mám (Mildu), ale zavázal jsem se uvolnit v případě, že to bude nutné. Velmi zvolna z něj nakonec vylezlo, že se bude ženit a potřeboval by někoho, kdo by pořídil pár snímků (dle jeho slov "kdo by cvakal spoušť"). Jo a taky nemám jet na Kačerov, ale na Moravu, protože od dubna jsou skorobrňáci (o pár kilometrů). Samozřejmě jsem souhlasil. události s kamarády a přáteli vynikající
26.10.2015 Jak jsem byl chvilku akčním hrdinou Je tomu téměř rok, co od nás dostal odcházející kolega (a kamarád) voucher na střílení. K poděkování za ty dlouhé roky spolupráce jsme připojili i slib, že mu na akci budeme dělat společnost. Platnost dárkového kupónu byla rok, ale výběr vhodného termínu a rezervaci jsme honili na poslední chvíli. Sem tam internetovým éterem prolétla informace, že bychom se měli dohodnout, ale pořád byla spousta času. A tak se stalo, že z početné skupiny možných parťáků jsem Andreje doprovázel po střelnici jen já. události s kamarády a přáteli nehodnoceno
13.10.2015 Jak jsem pil ze žirafy Sedíc na ..., no přesně tam, zabýval jsem se na mobil právě nainstalovanou komunikační aplikací. Procházel jsem nabízený seznam kontaktů a hledal oběť, které pošlu pozdrav. Mimo jiné můj zrak spočinul na příteli z vojny, kterého jsem celá léta neviděl. Naklofal jsem tedy vzkaz (postrádající jakýkoliv smyl) a odeslal. K mému překvapení se úsilí setkalo s úspěchem a Tomáš (zvaný "Taťka") odepsal. Kromě pozdravu mě informoval i o tom, že právě domlouvá sraz s dalším (a posledním) členem party "Stará vojna", Petrem (alias "Učitelem"). Zpráva přilétnuvší na můj mobil o pár dní později mě informovala, že setkání se bude odehrávat ve večerních středečních hodinách. události s kamarády a přáteli nehodnoceno
05.10.2015 Jak jsme prožívali svatého Václava - Patronova pouť (2. díl) Snídaně se nijak nelišila od večeře, jen oknem pronikalo víc slunečního světla. Během ní se denní plán nadobro změnil a náš původní návrat domů autobusem pozbyl platnosti. Lukáš se zeptal synků, jestli by se nechtěli místo Příbramské pouti podívat na kolotoče v Praze (ty jsou samozřejmě lepší). Protože oba nadšeně souhlasili, bylo rozhodnuto, že odpoledne pojedeme všichni do Prahy a společně navštívíme Pražskou, svatováclavskou pouť (pro mě to byla premiéra). Před poledním grilováním jsme pobíhali po zahradě a s klukama pomáhali taťkovi doplnit zásobu pevného paliva. Také jsme se znovu dostali k imaginárnímu pořizování majetku. Hra se pro mě vyvinula ještě hrozivěji, než předchozí večer vypadalo. Téměř pravidlem se stalo odevzdání všech financí nabytých průchodem startu jako platba daně. Svou hotovost jsem počítal v desítkách, zatímco kluci šustili tisícími. Byl jsem nucen prodat pekárnu, vzdal jsem se celkem výhodné ulice a nakonec s hanbou prodal všechno, co se prodat dalo. Zisk jsem chtěl spravedlivě rozdělit mezi zbylé, ale můj úmysl se neuskutečnil. Hru jsme sbalili a bylo. události s kamarády a přáteli vynikající
05.10.2015 Jak jsme prožívali svatého Václava - Rajzování kolem Macochy (1. díl) O víkendu, který předcházel svátku našeho patrona (pro nevědomé svatého Václava), jsme měli poslední možnost tohoto roku si zašlapat. Pochod České státnosti byl nízkovzdálenostní marš pořádaný druhým rokem v krásné přírodě Moravského krasu. Startovalo se od Macochy (od, ne z ní) na dvacetikilometrový okruh. V původní sestavě nás mělo být pět, ale shoda nešťastných náhod nám nechala k dobru jen Lucku. události s kamarády a přáteli nehodnoceno
25.09.2015 Jak jsem zničil botičky S koncem léta mizí z mých plánů i termíny vojenských pochodů. Naštěstí letos je stále na co se těšit. Vzhledem k tomu, že jsme tento rok s Lukášem rozšířili výběr, podnikli jsme tento víkend pochod prémiový. Náš předposlední letošní marš byl "Pochod po Československém opevnění". Organizátoři zvolili startovním místem malou obec Odolov, ležící poblíž Hronova. To, že se přímo ve vesnici nalézá věznice, jsme považovali za čirou náhodu. události s kamarády a přáteli vynikající
21.09.2015 Jak jsem pomáhal nejmenším Zaměstnavatel přišel s tím, že v rámci Dobrovolnického dne nabízí možnost svým zaměstnancům (tedy nám) zasloužit si páteční výplatu manuální prací. Nejdříve jsem nechal oznámení bez jediného povšimnutí. Až poté, co Maruška apelovala na naší lenost a schopnost být užitečný, jsem o tom začal uvažovat. Současně s brnknutím na naší ješitnost zaslala i jednu z mnoha nabídek, kde bychom mohli naší pomoc realizovat. Jednalo se o kojenecký ústav v Krči. historky z práce vynikající
20.09.2015 Dovolená po Ischitánsku - Trochu komplikovaný návrat domů (7. díl) Poprvé mě chození po pokoji vzbudilo kolem druhé hodiny ranní. Lucka, bílá jako stěna, mě při odchodu do koupelny informovala, že jí není moc dobře. Sice jsem vydal zamručení, jakožto převzetí, ale brzká ranní hodina můj organismus zase uspala. O pár hodin mě zvuk chodidel plácajících o dlážděnou podlahu probudil znovu. V šest. Barva mojí manželky byla o poznání bělejší než prve. To, že je jí hodně špatně mi nemusela ani oznamovat. Bylo to vidět. Vylezl jsem tedy zpod deky a začal trochu fungovat. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
16.09.2015 Dovolená po Ischitánsku - Jak jsme ochutvánali pravou Italskou (6. díl) S pátkem přišel zase den kulturního vyžití. Po snídani (v normální, lidskou hodinu) nás Schiano Bus, s průvodkyní Bárou, odvezl na druhou stranu ostrova do oblasti Ischia Ponte. Krom malebných a historií poznamenaných uliček se na malém skalnatém ostrově, spojeného s pevninou jen malým můstkem, nalézá krásná středověká pevnost. Bohužel, podle prvního sdělení průvodkyně, nemá název hradu nic společného s hobitky a koncem světa. V Aragonském hradu jsem tedy po stopách hraničáře nepátral. příběhy Lucíka a Jendy nehodnoceno
16.09.2015 Proč bychom se báli, do Písecké Brány Náš středoškolsko-průmyslový kvartet obsahuje od pátku samé ženáče. Ve zmíněný den uzavřel Venca, poslední svobodný z party, manželství. Nebylo se čemu divit. Už mu (stejně jako nám) není osmnáct a s Laurou, jeho nastávající, již nějaký ten čásek žije. Krom radosti z velkého životního kroku Václava jsem se těšil na událost také z toho důvodu, že se naše parta zase sejde. Před obřadem samozřejmě proběhla rozlučka se svobodou. Ale to je věc přísně interní a tak se o detailech zmiňovat nebudu. Snad jen prozradím, že si Venca zahrál na sovu a na palubě luxusní limuzíny jsme navštívili hlavu státu. Ale víc ani slůvko :). události s kamarády a přáteli nehodnoceno