svátek má Monikapondělí 21. květen 2018
články
filtr článků
Řazení záznamů
Omezení záznamů
Vyhledávání
datum uveřejnění název úvod typ hodnocení
19.05.2018 Když dříve není vždycky lépe Před koncem mého osamoceného domácího života (holky byly u babí) přišla Lucka s nápadem podniknout výlet na hrad Točník (v rámci akce Běžíme na hrad). Ne, že bychom měli ambice klusat do kopce a klusat vůbec, ale prvotní nápad byl výlet na zmíněnou historickou památku a akce se tam zrovna konala. Navíc jsme tam nešli za dějepisem, ale za medvědí rodinkou. Předpověď byla více než lákavá a byla by škoda se před krásným počasím skrývat. Nabídku jsem uvítal a těšil se. Začátek akce, stejně jako náš sraz s Káťou, Dominikem a Davidem (kteří se k naší radosti k nám připojili) byl stanoven na čtrnáctou hodinu. Tudíž jednou z podmínek byl můj dopolední přesun z Prahy do středozápadních (je to na pomezí) Čech. Cesta vlakem, která normálně zabírá okolo padesáti minut, stala se dobrodružstvím. události s kamarády a přáteli vynikající
29.01.2018 Jak jsem se učil být velitelem - Čekání na ortel (3. díl) Nudné ranní procesy vynechám a navážu na osmou ranní, kdy jsme zadnice položili na sedadla a mlčky pozorovali trojici velících. Pan nadporučík si vzal úvodní slovo a shrnul danou bojovou situaci. Pak oznámil, že si poslechne pouze prvních několik rozkazů, protože má jiné a prioritnější povinnosti a do pléna hodil otázku, kdo chce jít první (na porážku). Nastalo ticho a šestnáct hlav se otáčelo různými směry, hledajíc dobrovolníka. Spíše než odvahu jsem projevil jistou dávku šílenství a přihlásil se. Chtěl jsem být seznámen s připomínkami nejpovolanějších a hlavně mít to rychle za sebou. Postavil jsem se před publikum (a že já miluju někde vystupovat) a spustil. vojenské zážitky vynikající
23.01.2018 Jak jsem se učil být velitelem - Jak na bojový rozkaz (2. díl) Než se pustím do dalšího vyprávění, dovolím si krátké vysvětlení, proč jsem byl povýšen do hodnosti rotný a byl jmenován do funkce velitele pěšího družstva. Množí se totiž mylné představy (a díky i blahopřání) o tom, jak jsem k tomu přišel. Strašně rád bych se svěřil, že za své dlouhodobé úspěchy, projevenou zodpovědnost, bystrý úsudek, spolehlivost a bohaté zkušenosti jsem získal pecku navíc a v očích velitelů jsem byl jasnou volbou, coby lídr týmu. Bohužel je to trochu jinak. Na vině jsou tři fakty. Zaprvé odešla desítka zkušených mazáků, za druhé je pro funkci potřeba mít určitou hodnost a za třetí musí být povýšení ve dvouletých rozestupech. To znamená, že to na mě prostě zbylo. Ale protože si vážím přeživších (neodešlých) spolubojovníků, slíbil jsem jim a sobě, že se k tomu postavím zodpovědně. vojenské zážitky vynikající
21.01.2018 Jak jsem se učil být velitelem - Vzepření se osudu (1. díl) Počátek mé velitelské kariéry, podpořený nedávným povýšením, přinesl první úkoly. Abych byl schopen správně plnit povinnosti vyplývající z funkce, byl jsem vyslán na odborný kurz. Přesně se v povolávacím rozkaze psalo o odborném kurzu velitelů pěšího družstva. Mé vzdělávání mělo proběhnout od 15. ledna po dobu čtyř dnů v areálu vojenské akademie Vyškov. Velkým pozitivem bylo zjištění, že stejný rozkaz dostal i Ondra. Pár vět vyměněných elektronickou cestou stačilo k tomu, abychom se domluvili na společné cestě. Vzhledem k pohodlí a trochu komplikované cestě pomocí železnice jsme zvolili cestu autem. Naším. Že se stane z celkem bezchybně naplánované akce boj proti osudu jsme ještě netušili. vojenské zážitky vynikající
24.12.2017 Jak jsme zahráli full house - Rozehrání partie (1. díl) Všechny milovníky hazardu, karetních her a pokeru zvláště si hned na úvodu dovolím upozornit, že článek nepojednává o dramatickém dění u kulatého, plátnem potaženého stolu, zkoumání protivníkova výrazu anebo percentuálním vyjádření šance na výhru. Nic tak napínavého a vzrušujícího. Na řádcích níže najdete události během rodinného setkání příslušníků aktivních záloh a jejich rodin. Že Vás to nezajímá, že to vypadá nudně? Vypadá, ale rozhodně to nudné nebylo. události s kamarády a přáteli vynikající
17.12.2017 Jak jsem hlídal pana plukovníka, aneb ebonitové tyče - Pekelná služba (3. díl) Na předposlední den cvičení (ještě, že jen na ten jeden) nám vyšla sedmihodinová strážní služba. Sice to není nic akčního, ale přeci jen, jsme rota strážní, takže skoky padákem anebo střílení raket není naším denním chlebem. Naše zelené družstvo (tak jsme byli hned na počátku dekorováni) mělo zajišťovat vjezd na základnu a hlídat autopark od sedmé hodiny ranní. Hned po snídani (k té byl již konečně tolik očekávaný tvarohový závin) jsme se v tvaru přemístili k plátěnému stanu, který představoval strážnici. Protože dodržování obecných směrnic strážní služby jsme považovali za nejdůležitější, zastavili jsme před vchodem a odkašláním na sebe zkoušeli upozornit. Přeci jen, vlézt na strážnici bez ohlášení nám připadalo trochu neomalené. vojenské zážitky dobrá práce
05.12.2017 Jak jsem hlídal pana plukovníka, aneb ebonitové tyče - Do tanku vtank (2. díl) Podle rachotu, ozývajícího se za stěnami našeho obydlí, jsme usuzovali, že jediné Přáslavičácké oko není zamhouřené, natož aby spalo. Kolem nás jezdilo všechno, co mělo alespoň dvě kola. I my jsme měli ráno mírný kvapík, neboť nástup do eskadry byl téměř po snídani. Jedinou pohodu měli Ondra a Martin. Mírná odchylka v plánech, totiž nadbytek mužstva, jim dovolila věnovat se samostudiu a péči o svěřený materiál (a k tomu se zvládl jeden z nich i kurýrovat). vojenské zážitky vynikající
02.12.2017 Jak jsem hlídal pana plukovníka, aneb ebonitové tyče - Plyn postřik v komfortu (1. díl) Když jsem i po dvou absolvovaných vícedenních cvičeních a dvou odmítnutých jednodenních akcích dostal do rukou další povolávací rozkaz, velmi mě to udivilo. Tedy nejen mě. Zatímco svého šéfa jsem ubezpečil, že týdenní absenci pokryji dovolenou (stejně mi jí ještě hodně zbývalo), manželku jsem musel přesvědčovat delší dobu. Že to nedělám z rozmaru a neochotě býti s rodinou, ale kvůli udržování míru, budoucnosti našich dětí a všeobecnému blahu společnosti. I přes její broukání (které mi díkybohu zůstalo utajeno) jsem dostal povolenku a svému veliteli družstva jsem mohl potvrdil účast. V termínu šestého až desátého listopadu jsem se zúčastnil vojenského cvičení "Ebonite jevelin" (no jo, za totáče to mělo trapnější jména). vojenské zážitky vynikající
06.09.2017 Jak jsme si lezli (navzájem) do misky Při poslední Chlapské jízdě byl Jiřík natolik motivován, že vypustil myšlenku pokořit při každém setkání vrchol nějakého Českého (zatím) pohoří. To se setkalo s úspěchem a pár měsíců před odjezdem jsme zkoumali mapu republiky a hledali místo k pokoření. Bohužel nám do hledání zásadně vrhaly vidle základní pravidla srazu. Nemám na mysli ani požívání alkoholu, ani povinná míčová výbava. Ale vzdálenost místa konání od Prahy. Z toho neměl Jiřík moc velkou radost, protože nás velmi toužil provést krajem neprozkoumaným, Beskydami, anebo alespoň rodnou hroudou. Po Jeseníkách. Vidina stovek kilometrů trávených na silnici jeho nadšení zhatila. Nakonec to vyhrála Šumava. Vimperk sice není coby kamenem dohodil, ale dobrodružství prostě neleží hned za plotem. události s kamarády a přáteli vynikající
20.02.2017 Jak jsme seděli "U Problému" Když jsem pátého únorového dne přál Jindrovi k narozeninám, připomněl mi, že už je to pár měsíců, co jsme se neviděli. Sice nám otcovské povinnosti omezili kontakt, ale rozhodně nemůžou zabránit v naprostém přerušení našich dlouholetých styků. Využil jsem tedy svého slaměného vdovství a domluvil si s Jindrou pivko. Jelikož dalším zúčastněným byl i Petr (starý známý z několika akcí), zvolil Jindra místo vyhovující mimopražským a vlakem cestujícím. Smíchov. Ať se původně hospoda jmenovala jak chtěla, po pár okamžicích jí Petr trefně překřtil na "U Problému". A proč? události s kamarády a přáteli vynikající
25.10.2016 Jak jsem TEPal pro poklad Protože se nám za posledních třistapětašedesáti dnech trochu vyměnil živoucí obsah týmů, byla vyhlášena jednodenní poznávací akce. Hlavní organizátoři byli celkem čtyři a z plánovaného setkání nám prozradili pouze to, že si budeme dvě hodiny pumpovat do žil adrenalin a cestování nebude tentokrát hromadné (busem ani jiným prostředkem), ale dostavit se máme samovolně. Očekávání bylo různé. Od radostného a neutuchajícího nadšení až po mírné netěšení se. Já jsem spadal do první skupiny do chvíle, kdy jsem se dozvěděl sestavení týmů. Aby bylo dosaženo sblížení (nařízení HR), zařazení bylo losováno. Vidina toho, že nebudu se známými na jedné kopě (hlavně se Zdendou) byla pro mě překážka více než nepřekonatelná. historky z práce vynikající
06.07.2016 Chlapská jízda po páté - Jak jsme se šli provětrat (2. díl) Chvilku před devátou hodinou ranní jsem poprvé procitl a zběžně kontroloval stav. Spal jsem v chatce (aspoň, že tak), hlava mě nebolela a žaludek nezlobil. Vzpomněl jsem si na to, jak Lukáš večer upozorňoval, že musí brzo ráno odjet, aby včas nastoupil k bojovým úkolům. S obavami, že zaspal jsem se obrátil na druhou polovinu manželského lože a chystal se budit. Marně. Lukáš byl pryč. Z doručené zprávy jsem se dočetl, že Lukáš je již v plné zbroji a všechno stihl. Navíc nám zanechal vysílačku, abychom mohli dál prohánět vzduchem nesmysly. Nebýt zvuků ozývajících se z vedlejšího domku (ihned jsem rozeznal Mírovo a Zdendovo chichotání), nejspíše bych propadl panice, že jsem naprosto osiřel. události s kamarády a přáteli dobrá práce
28.06.2016 Chlapská jízda po páté - Jak byla Hydroonovice konečně otevřena (1. díl) Plánování pátého ročníku Chlapské jízdy se neslo ve jménu změn (jak nucených, tak dobrovolných), jemných nesrovnalostí (dlouho nebylo jasné, jestli jedeme na Orlík, Slapy, anebo do Krkonoš) a smutných (o odjíždějících) i velmi pozitivních (o zúčastněných) zpráv. Hlavní změnou bylo ale poselství celé akce. Původní setkání kamarádů dostalo nový a prioritní ráz. Jasným cílem bylo vyprázdnit na počest holek Hydroonovici (lahev domácí pálenky, kterou jsme dostali coby svatební dar). Úkol jsme splnili do dna a akce dopadla na výtečnou. události s kamarády a přáteli vynikající
18.04.2016 Cvičení, které pro mě nebylo - Jak jsem se ocitl v lágru (1. díl) Poprvé od té doby, co jsem vstoupil do řad aktivních záloh, bylo pořádáno vojenské cvičení v délce neuvěřitelných deseti dnů. Krom této unikátnosti neslo ještě další známky neobyčejnosti. Uskutečnit se mělo v kraji Olomouckém a ani kouskem nebylo v režii pražského KVV. Internetovými diskuzemi se plížilo nadšení, ale i obavy. Náš velitel rozeslal několik informačních zpráv. Jako první šok bylo nařízení, co je potřeba si na cestu zabalit. Jedním slovem všechno. Zimní doplňky, montérky a oboje kabáty. Pak následovali další zprávy, které mi na náladě také nepřidali. Nejsou tam zásuvky, je tam hladově, budeme bydlet ve srubech, kde je buď zima pořád, anebo zima až nad ránem (když dojde náplň v kamnech). Ale vidina toho, že strávím pár dní mezi kluky mě neodradila. vojenské zážitky vynikající
27.11.2015 Abertamy 2015 - Putování Krušnohorskou krajinou (3. díl) A nadešel nám poslední plnohodnotný den v Abertamech. Mraky se konečně rozestoupily, déšť ustal a slunce zavládlo na obloze. Počasí jako stvořené pro výlet. S cílem pořádně unavit děti, aby večer nezlobily (přece jen, dospělých bylo méně), jsme zvolili osmikilometrovou štreku napříč Krušnohorskou krajinou. Atrakcí při zpáteční cestě byla navíc jízda mašinkou (klasická čugála, ale pro děti to bylo něco). Abychom si pojistili neustále svítící slunce, pláštěnky a deštníky jsme z batohů nevyndali. Hned po snídani se mateřská s doprovodem ve třech autech přemístila k vlakové zastávce Pernink. vojenské zážitky nehodnoceno
24.11.2015 Abertamy 2015 - Jak jsme hledali dům motýlí (2. díl) Nedělní ráno se obléklo do stejně zamračeného a deštivého kabátu, jako sobotní. Možná i do trochu nepříznivějšího. V žádném případě nás to ale neodradilo od plánovaného výletu. Zabalili jsme si tedy pláštěnky a vybavili se trochu teplejším oblečením. Čekala nás dvojnásobná cesta, než včerejší putování do Jáchymova. Jeli jsme do festivalových Karlových Varů. vojenské zážitky nehodnoceno
20.11.2015 Abertamy 2015 - Helmičky na hlavy (1. díl) Tradiční vojensko-rodinné setkání se díky státnímu svátku protáhlo skoro na týdenní sraz. Počasí nám sice moc nepřálo (není se čemu divit, když je téměř měsíc před Vánocemi), ale i tak jsme zažili spousta legrace a podnikli několik výletů. Večer nám krom jiného (čtěte dále) zpříjemňoval i produkt Unětického pivovaru. vojenské zážitky něco mezi
04.11.2015 Integrace M&M - Odhalení všech pravd (1. díl) Zatímco jedni oznamují své rozhodnutí vstoupit do svazku manželského slavnostně a přímočaře, od Máry jsem se to dozvěděl stylem jemu vlastní. Po několika měsících bez jakéhokoliv kontaktu mi zavolal a zeptal se mě, co dělám dva měsíce před štědrým dnem. S malým tušením výjimečnosti jsem mu oznámil, že sice něco mám (Mildu), ale zavázal jsem se uvolnit v případě, že to bude nutné. Velmi zvolna z něj nakonec vylezlo, že se bude ženit a potřeboval by někoho, kdo by pořídil pár snímků (dle jeho slov "kdo by cvakal spoušť"). Jo a taky nemám jet na Kačerov, ale na Moravu, protože od dubna jsou skorobrňáci (o pár kilometrů). Samozřejmě jsem souhlasil. události s kamarády a přáteli vynikající
13.10.2015 Jak jsem pil ze žirafy Sedíc na ..., no přesně tam, zabýval jsem se na mobil právě nainstalovanou komunikační aplikací. Procházel jsem nabízený seznam kontaktů a hledal oběť, které pošlu pozdrav. Mimo jiné můj zrak spočinul na příteli z vojny, kterého jsem celá léta neviděl. Naklofal jsem tedy vzkaz (postrádající jakýkoliv smyl) a odeslal. K mému překvapení se úsilí setkalo s úspěchem a Tomáš (zvaný "Taťka") odepsal. Kromě pozdravu mě informoval i o tom, že právě domlouvá sraz s dalším (a posledním) členem party "Stará vojna", Petrem (alias "Učitelem"). Zpráva přilétnuvší na můj mobil o pár dní později mě informovala, že setkání se bude odehrávat ve večerních středečních hodinách. události s kamarády a přáteli nehodnoceno
17.08.2015 Jizerská pětka Tradiční Slapské setkání si napočtvrté vyžádalo změnu a nekonalo se pod Prahou a ve stanech. Skalní členové se na konci minulého ročníku nechali slyšet (a já s tím souhlasil), že by akce zasluhovala obohacení. Výběr jiné lokality by mohl vlít novou krev zážitků do našich žil. A jak se domluvilo, tak se i stalo. Rozeslal jsem pozvánky, na webu vytvořil povídací téma a srpnová jízda začala žít. události s kamarády a přáteli vynikající
stránka 1--1