svátek má Monikapondělí 21. květen 2018
články
filtr článků
Řazení záznamů
Omezení záznamů
Vyhledávání
datum uveřejnění název úvod typ hodnocení
19.05.2018 Když dříve není vždycky lépe Před koncem mého osamoceného domácího života (holky byly u babí) přišla Lucka s nápadem podniknout výlet na hrad Točník (v rámci akce Běžíme na hrad). Ne, že bychom měli ambice klusat do kopce a klusat vůbec, ale prvotní nápad byl výlet na zmíněnou historickou památku a akce se tam zrovna konala. Navíc jsme tam nešli za dějepisem, ale za medvědí rodinkou. Předpověď byla více než lákavá a byla by škoda se před krásným počasím skrývat. Nabídku jsem uvítal a těšil se. Začátek akce, stejně jako náš sraz s Káťou, Dominikem a Davidem (kteří se k naší radosti k nám připojili) byl stanoven na čtrnáctou hodinu. Tudíž jednou z podmínek byl můj dopolední přesun z Prahy do středozápadních (je to na pomezí) Čech. Cesta vlakem, která normálně zabírá okolo padesáti minut, stala se dobrodružstvím. události s kamarády a přáteli vynikající
24.12.2017 Jak jsme zahráli full house - Rozehrání partie (1. díl) Všechny milovníky hazardu, karetních her a pokeru zvláště si hned na úvodu dovolím upozornit, že článek nepojednává o dramatickém dění u kulatého, plátnem potaženého stolu, zkoumání protivníkova výrazu anebo percentuálním vyjádření šance na výhru. Nic tak napínavého a vzrušujícího. Na řádcích níže najdete události během rodinného setkání příslušníků aktivních záloh a jejich rodin. Že Vás to nezajímá, že to vypadá nudně? Vypadá, ale rozhodně to nudné nebylo. události s kamarády a přáteli vynikající
17.12.2017 Jak jsem hlídal pana plukovníka, aneb ebonitové tyče - Pekelná služba (3. díl) Na předposlední den cvičení (ještě, že jen na ten jeden) nám vyšla sedmihodinová strážní služba. Sice to není nic akčního, ale přeci jen, jsme rota strážní, takže skoky padákem anebo střílení raket není naším denním chlebem. Naše zelené družstvo (tak jsme byli hned na počátku dekorováni) mělo zajišťovat vjezd na základnu a hlídat autopark od sedmé hodiny ranní. Hned po snídani (k té byl již konečně tolik očekávaný tvarohový závin) jsme se v tvaru přemístili k plátěnému stanu, který představoval strážnici. Protože dodržování obecných směrnic strážní služby jsme považovali za nejdůležitější, zastavili jsme před vchodem a odkašláním na sebe zkoušeli upozornit. Přeci jen, vlézt na strážnici bez ohlášení nám připadalo trochu neomalené. vojenské zážitky dobrá práce
05.12.2017 Jak jsem hlídal pana plukovníka, aneb ebonitové tyče - Do tanku vtank (2. díl) Podle rachotu, ozývajícího se za stěnami našeho obydlí, jsme usuzovali, že jediné Přáslavičácké oko není zamhouřené, natož aby spalo. Kolem nás jezdilo všechno, co mělo alespoň dvě kola. I my jsme měli ráno mírný kvapík, neboť nástup do eskadry byl téměř po snídani. Jedinou pohodu měli Ondra a Martin. Mírná odchylka v plánech, totiž nadbytek mužstva, jim dovolila věnovat se samostudiu a péči o svěřený materiál (a k tomu se zvládl jeden z nich i kurýrovat). vojenské zážitky vynikající
02.12.2017 Jak jsem hlídal pana plukovníka, aneb ebonitové tyče - Plyn postřik v komfortu (1. díl) Když jsem i po dvou absolvovaných vícedenních cvičeních a dvou odmítnutých jednodenních akcích dostal do rukou další povolávací rozkaz, velmi mě to udivilo. Tedy nejen mě. Zatímco svého šéfa jsem ubezpečil, že týdenní absenci pokryji dovolenou (stejně mi jí ještě hodně zbývalo), manželku jsem musel přesvědčovat delší dobu. Že to nedělám z rozmaru a neochotě býti s rodinou, ale kvůli udržování míru, budoucnosti našich dětí a všeobecnému blahu společnosti. I přes její broukání (které mi díkybohu zůstalo utajeno) jsem dostal povolenku a svému veliteli družstva jsem mohl potvrdil účast. V termínu šestého až desátého listopadu jsem se zúčastnil vojenského cvičení "Ebonite jevelin" (no jo, za totáče to mělo trapnější jména). vojenské zážitky vynikající
04.10.2017 Jak jsem si hrál na Sparťánka - Jen dávat levou za pravou (2. díl) Rázem ze mě všechno spadlo. Už jsem se nemohl zaobírat tím, jestli to zvládnu, či ne. Celou svou myslí jsem se upínal jen na to, abych dával levou nohu před pravou a pravou před levou. Samozřejmě jsem neběžel. Můj pohyb by se dal definovat jako lehký poklus. Přede mnou utíkalo zhruba stovka nadšenců, my byli skupinkou na samotném chvostu. Nemluvil jsem, srandu jsem si nedělal, ani jsem neremcal (to je co říct), jen jsem si hlídal Andreje klusajícího vedle mě a funěl. Aby nedošlo k omylu, já jsem neudržoval jeho tempo. On udržoval moje :). události s kamarády a přáteli vynikající
02.10.2017 Jak jsem si hrál na Sparťánka - Až na dno (1. díl) Jako se u někoho rodí nejlepší nápady při relaxování v lázni, já se přimotám k nejneuvěřitelnějším výzvám většinou v hospodě. A u dobrodružství s Andrejem tomu nebylo jinak. Rozhodně se nechci vracet k setkání s bývalým kolegou (a některými současnými), protože to dopadlo katastrofálně. Pro mě. Ale vzpomínám to tu, protože během plodné konverzace a několika litrů netypických, zato vysoko-stupňových, piv se Andrej zmínil o své účasti na Spartan race. Kdo netuší oč se jedná, tak v kostce je to závod pro drsňáky, silné a vysportované jedince s velkou fyzickou připraveností. Do té chvíle jsem znal pouze jediného člověka, který se upsal. Lucčiného bratra. Ten na to půl roku trénoval běh. Ostatní nemusel, protože několik desítek let každý den posiluje. Po finiši se nechal slyšet, že to byl záhul. události s kamarády a přáteli vynikající
06.09.2017 Jak jsme si lezli (navzájem) do misky Při poslední Chlapské jízdě byl Jiřík natolik motivován, že vypustil myšlenku pokořit při každém setkání vrchol nějakého Českého (zatím) pohoří. To se setkalo s úspěchem a pár měsíců před odjezdem jsme zkoumali mapu republiky a hledali místo k pokoření. Bohužel nám do hledání zásadně vrhaly vidle základní pravidla srazu. Nemám na mysli ani požívání alkoholu, ani povinná míčová výbava. Ale vzdálenost místa konání od Prahy. Z toho neměl Jiřík moc velkou radost, protože nás velmi toužil provést krajem neprozkoumaným, Beskydami, anebo alespoň rodnou hroudou. Po Jeseníkách. Vidina stovek kilometrů trávených na silnici jeho nadšení zhatila. Nakonec to vyhrála Šumava. Vimperk sice není coby kamenem dohodil, ale dobrodružství prostě neleží hned za plotem. události s kamarády a přáteli vynikající
20.02.2017 Jak jsme seděli "U Problému" Když jsem pátého únorového dne přál Jindrovi k narozeninám, připomněl mi, že už je to pár měsíců, co jsme se neviděli. Sice nám otcovské povinnosti omezili kontakt, ale rozhodně nemůžou zabránit v naprostém přerušení našich dlouholetých styků. Využil jsem tedy svého slaměného vdovství a domluvil si s Jindrou pivko. Jelikož dalším zúčastněným byl i Petr (starý známý z několika akcí), zvolil Jindra místo vyhovující mimopražským a vlakem cestujícím. Smíchov. Ať se původně hospoda jmenovala jak chtěla, po pár okamžicích jí Petr trefně překřtil na "U Problému". A proč? události s kamarády a přáteli vynikající
06.05.2016 Akční pálení čarodějnic - Velká akce v malé Číně (1. díl) Protože jsme se s Lukášem hodně dlouho neviděli (skoro týden), moc mě potěšilo, když mě pozval na návštěvu. Původní plán (měl jsem přijet v pátek) se ale po pár dnech změnil. Lukáš přišel s jinou (a zajímavější) nabídkou. Dočetl se, že se v Holešovicích odehrává AsianFest. Samozřejmě jsme nadšeni nebyli z toho, že budeme moci ochutnat nudle M12 (stačí zajít kamkoliv po Praze), anebo získáme Thajskou masáž se slevou. Oba nás upoutal program v chrámu bojových umění. Sraz jsme měli v sobotu, deset minut před desátou. Místo: vstupní brána Pražského Výstaviště. události s kamarády a přáteli vynikající
29.03.2016 Jak se ze mě stal Dr-voštěp Lukáš, znalý mé fyzické zdatnosti a manuální zručnosti mě nabídl možnost obě tyto schopnosti rozvinout. K víkendovému pozvání (od zimního setkání už uplynula hodně dlouhá doba) přidal ještě prosbu o pomoc při kácení několika sušinek. Trochu mě neštimovalo sdělení, že krom nás dvou dřevorubecké práce přislíbili i tři další dospěláci, z nichž jeden má zápěstí silné jako moje noha. S vědomím, že mi Lukáš nikdy nelhal a myslí na mé dobro jsem se ve čtvrtek ukládal ke spánku. Povinnou výbavou v batůžku byly samozřejmě montérky. V pátek, když mě vyzvedával u nás, mi dodal další otazník do hlavy. Seznámil mě s tím, že na pozdní večerní hry asi nebude moc prostoru, protože budíček je velmi brzo ráno. S rozporuplnými pocity jsem se rozloučil s manželkou a nastoupil do auta. události s kamarády a přáteli vynikající
16.09.2015 Proč bychom se báli, do Písecké Brány Náš středoškolsko-průmyslový kvartet obsahuje od pátku samé ženáče. Ve zmíněný den uzavřel Venca, poslední svobodný z party, manželství. Nebylo se čemu divit. Už mu (stejně jako nám) není osmnáct a s Laurou, jeho nastávající, již nějaký ten čásek žije. Krom radosti z velkého životního kroku Václava jsem se těšil na událost také z toho důvodu, že se naše parta zase sejde. Před obřadem samozřejmě proběhla rozlučka se svobodou. Ale to je věc přísně interní a tak se o detailech zmiňovat nebudu. Snad jen prozradím, že si Venca zahrál na sovu a na palubě luxusní limuzíny jsme navštívili hlavu státu. Ale víc ani slůvko :). události s kamarády a přáteli nehodnoceno
17.08.2015 Jizerská pětka Tradiční Slapské setkání si napočtvrté vyžádalo změnu a nekonalo se pod Prahou a ve stanech. Skalní členové se na konci minulého ročníku nechali slyšet (a já s tím souhlasil), že by akce zasluhovala obohacení. Výběr jiné lokality by mohl vlít novou krev zážitků do našich žil. A jak se domluvilo, tak se i stalo. Rozeslal jsem pozvánky, na webu vytvořil povídací téma a srpnová jízda začala žít. události s kamarády a přáteli vynikající
01.07.2015 Slepičí úlet, aneb jak jsem šlapal bez Lukáše S třetím ročníkem Prostějovského pochodu to ze začátku vypadalo v náš neprospěch. Lukáš totiž musel plnit služební povinnosti a termín pochodu se shodoval s termín jeho cvičení. Já jsem tedy akci zamítl, protože nadšenec, který chodí sám, rozhodně nejsem. Kalendář ale dlouho prázdný nezůstal. Dan, kterému jsem samozřejmě musel vyprávět naše utrpení při pochodu smrti, projevil o pochodovací akce zájem a po několika vyměněných mailech jsme se dohodli, že se na Moravu projít dojedeme. Dalším členem družstva byla Lucka, které se nechtělo být doma samotné. vojenské zážitky vynikající
29.07.2014 Jak jsme se pokoušeli býti Alpinisté - Přišel čas loučení (úterý) (7. díl) Po snídani jsme nasoukali již sbalené zavazadla do auta a to znovu sedlo na tlumiče. Nějak nebylo znát, že místo třech tašek jídla vezeme jednu poloprázdnou. Zřejmě se všechna ta váha přemístila do svalů, které jsme za ten týden nabrali. Rozloučili jsme se s paní domácí a odjeli směr Německo. události s kamarády a přáteli vynikající
29.07.2014 Jak jsme se pokoušeli býti Alpinisté - Trocha té kultury (pondělí) (6. díl) U snídaně, která se nesla ve stejném složení (nemám na mysli osoby) jako včera, jsme se kolegiálně rozhodli, že dnešní den nevěnujeme dalšímu fyzicky namáhavému výstupu, ale prohlédneme si okolí pohodlně a v klidu. Po posnídaňovém rituálu (samozřejmě se zamknutím) jsme se sešli u auta. Tedy ne přesně u auta. Potkali jsme se u dětského hřiště a zkoumali další obyvatele (němé) této farmy. Hned vedle skluzavek se pásla kráva, pískoviště obývala koza a v oplocené bedně poskakoval králík. události s kamarády a přáteli nehodnoceno
29.07.2014 Jak jsme se pokoušeli býti Alpinisté - Kolečko kolem jezírka (neděle, 9 a půl km) (5. díl) V rámci noclehu jsme měli k dispozici také snídani. S myšlenkou na to, jakou jsme obdrželi večeři, jsme seběhli do společensko-kulturně jídelny a posadili se k volnému stolu, na kterém byly přichystány čtyři sady příborů. Bystrými zraky jsme objevili džus, košík s ovocem, ošatku s pečivem, jogurty a lupínky. Za chvilku dorazila paní domácí, my si objednali pití a ona za chvilku s ním donesla ještě salámovo-sýrový talíř(ek) a marmeládu s máslem. Popřáli jsme si dobré chuti a pustili se do toho. události s kamarády a přáteli nehodnoceno
29.07.2014 Jak jsme se pokoušeli býti Alpinisté - Tam kde voda hučí (sobota, 17 km) (4. díl) Po budíku, ke kterému čím dál víc rostla naše nenávist, jsme současně balili, snídali i uklízeli. To poslední jsme nikterak nepřeháněli, protože když jsme se dozvěděli, že poplatek za úklid je 29 Euro, dali jsme šanci majiteli si ty peníze vydělat. V autě se tak znovu objevily zavazadla, způsobující lehkou zatíženost (když jsme se na sedadla posadili ještě my, mezera mezi kolem a blatníkem byla pár centimetrů). Vyrazili jsme na západ. události s kamarády a přáteli nehodnoceno
22.07.2014 Jak jsme se pokoušeli býti Alpinisté - Prší, prší (pátek, 6 km) (3. díl) I přes naše velké a odhodlané nechtění se počasí vyklubalo podle předpovědi. Mlha se linula údolím, o přítomnosti vysokých skal v okolí nebylo jediného důkazu a z nebes se neustále snášela deštivá sprška. Zřejmě bylo rozhodnuto, abychom poznali i nehostinnou stránku této krajiny. I když plán byl původně jiný a my měli opět trávit celý den pochodováním, provedli jsme přeplánování a program pátečního dne změnili. Místo přírody jsme poznávali kulturu. události s kamarády a přáteli nehodnoceno
22.07.2014 Jak jsme se pokoušeli býti Alpinisté - Lezeme za medvídky (čtvrtek, 12 km) (2. díl) Ve čtvrtek ráno jsme se s dobrou náladou setkali v kuchyni a posnídali. Na dnešní den jsme si vylosovali lehkou a nenáročnou turistickou trasu (okružní) nazvanou Medvědí soutěska (pro gurmány Bärenschützeklamn). Protože okolí našeho ubytování bylo sice moc hezké, ale o turistické atrakce byla nouze (když pominu horu tyčící se přímo před balkonem), museli jsme se k procházce přesunout autem. To mělo odhadem trvat asi půl hodiny, ale protáhlo se skoro na hodinu. Míra totiž opět projížděl tak krásnou krajinou, že nezvěčnit to by byl hřích. U malebného údolí jsme dokonce vyskákali z auta všichni. události s kamarády a přáteli nehodnoceno
07.07.2014 Jak jsme se pokoušeli býti Alpinisté - Schönbrünn, Gusswerk (1. díl) Celý příběh o tom, jak jsme šplhali po skalách, tyčících se nad krásnými jezery a poznávali nádhery Rakouské krajiny, začal pozváním na večeři od Sandry a Míry. Po vynikajícím jídle, skvělém dezertu a u dobrého pití nám Míra ukázal několik fotografií Alpské krajiny a položil záludnou otázku: "Nechtěli byste se tam jet podívat?". V tu chvíli se spustili kola příprav. První fázi, ve které se měla najít zajímavá místa a možnosti ubytování (finančně i topograficky přijatelné), jsem jaksi prospal (no, Míra to definoval přesněji). Jen díky Mírovi, Sandře a Lucce, kteří brouzdali internetem a hledali střechu nad hlavou k pronajmutí (Míra založil Gůglí skupinu s hýbající se hlavičkou), jsem mohl později spočinout v teple mezi čtyřmi stěnami. události s kamarády a přáteli dobrá práce
stránka 1--1