svátek má Rostislavpátek 19. duben 2019
články
filtr článků
Řazení záznamů
Omezení záznamů
Vyhledávání
datum uveřejnění název úvod typ hodnocení
11.04.2019 Nejhorší je žádné rozhodnutí - Broušení diamantu (3. díl) Po snídani, trávené na cimře, jsme zase navlékli taktiky (v čepicích, bez masek) a shromáždili se před ubytovnou. Slunce, které se vyhouplo přes horizont dávalo tušit, že arktické doplňky nebudou potřeba. Vzhledem k tomu, že stále platilo nařízení velitele roty určující hromadnou ústroj (goráč, anebo kabát), trochu jsem se potil. Na korbě jsme se díky novému Martinovi dopravili na pěchotní střelnici Plešivec. Tématem pobytu v areálu byla zase "Taktická příprava" pod vedením instruktorů. Hlavní událostí byla ale plánovaná inspekce generála. vojenské zážitky nehodnoceno
09.04.2019 Nejhorší je žádné rozhodnutí - Dostali jsme Ivana (2. díl) Po snídani jsme nastoupili na buzerplace, jehož okolí už nebylo pokryto námrazou a věnovali se pořadové přípravě. Ze vskutku naučných listů jsme se učili, jak stát správně v pozoru, jak v pohovu a jak končit (cokoliv). Druhým levelem bylo splnění příkazu vlevo a vpravo v bok. Většinou nám to šlo správně, jen tu a tam se stalo, že měl někdo problémy se správným určením směru. Stačilo si to několikrát prakticky vyzkoušet a rázem jsme se točili ve stejném direktu. Když jsme byli u procvičování snímání pokrývek hlavy, dostavily se k našemu plácku hvězdy. A hned pět. Zavítal k nám podplukovník s plukovníkem (řazeno časově, ne hodnostně). Chvilku nás pozorovali s úsměvem na tvářích a pak se velení a hlavně vysvětlování zmocnil pan podplukovník. Celkem srozumitelně nás seznámil s faktem, že člověk, který vymýšlel povely, byl pravděpodobně velký šprýmař. Vysvětlil nám, že existují dva druhy tvarů. Pochodový (v něm se překvapivě pochoduje) a nástupový. A teď následovaly ty záludnosti. Pro stejnou činnost, zhezčení tvaru, se jednou velí "zákryt", jindy "vyrovnat". A to není jediný rozpor. Další synonyma jsou "přímo hleď" a "paže zpět". No, někdo to tak vymyslel, od císařpána to nikdo nezměnil, tak mi nepřísluší to hodnotit. Ale je fakt, že díky těmto zapeklitostem jsem měl hodně velké problémy družstvu velet tak, ja se správně mělo. A moje nervozita, s počtem upozornění od důstojníků, stoupala. Naštěstí tryzna v podobě parádamarše končila po hodině. vojenské zážitky vynikající
03.04.2019 Nejhorší je žádné rozhodnutí - Počítání oveček (1. díl) Poslední dobou chodí povolávací rozkazy na vojenská cvičení v kratších intervalech a počet dní, na které poukazují, se zvyšuje. Březnový výcvik se měl konat od pondělí do středy. Nikterak následující, ale až té po dalším pondělku. Tudíž jsem měl zmizet z civilního života na dlouhých deset dní. V práci jsem s tím moc zdaru nesklidil, ale uvolněn jsem nakonec byl. V jakémsi blíže neurčeném rozpoložení (nevím, jestli jsem se těšil, anebo obával) jsem trhal kalendář a odpočítával zbývající dny. V neděli, co jsem se rozloučil s rodinou a nechal jí klasicky svému osudu, jsem si zabalil podle navrženého seznamu a přihodil ještě pár součástek, které standardně nevozím (některé ještě nikdy). Rozhodl jsem se, že tentokrát nepovezu žádné mazácké výstřelky, jakými jsou sušenky, oříšky, čokoláda, ba ani káva. Navíc by se mi to při všech těch zbytečných krámech do zavazadel stejně nevměstnalo. vojenské zážitky vynikající
02.04.2019 Tanvaldští sněhuláci - Jak jsme dostali přikázání (1. díl) Máme tu začátek dubna, první jarní den máme úspěšně za sebou a já bych pomalu mohl začít dávat dohromady zimní dovolenou odehrávají se na začátku února. Naštěstí mám drahou polovičku, která z hlavy (s lehkou pomocí fotek) dala dohromady celý harmonogram. O jeho správnosti nebudu pochybovat, protože já si matně vybavím kraj, ve kterém jsme byli. Tak tedy hory. Ani letos jsme to nepojali jako čistě rodinnou záležitost (za což jsme moc vděčni) a mohli trávit zasněžené dny s našimi přáteli a spřízněnými dušemi. Ovšem tentokrát se jednalo doslova o multifamiliérní záležitost. Kromě klasické sestavy (Káťa s rodinou) s námi týden trávila i Anička, nehledě na další krátkodobé personální zpestření. Západočeské Abertamy jsme tento rok zanechali svému osudu a podnikli výlet severním směrem do Jizerských hor. události s kamarády a přáteli vynikající
15.03.2019 Jak jsem byl pod Lukášovými perutěmi 25. protiletadlový raketový pluk, pořádala akci určenou civilnímu obyvatelstvu. Zájemci, kteří byli podrobeni hloubkovému průzkumu, měli možnost se na 25 hodin stát vojákem z povolání, sloužícím právě u zmiňovaného útvaru. Lukáš (sloužící na této základně) se mi jednak o této akci zmínil, ale přislíbil také, že pokud se přihlásím a budu vybrán, udělá všechno proto, abychom byli spolu. Na tuhle nabídku se nedalo nekývnout. Trochu komplikací přišlo v podobě nemoci, která mě pár dní před konáním sužovala. Ale stačilo se řídit manželčinými radami (zabalit se do deky a potit se) a stav se zlepšil k lepšímu. Zmiňovat, že večer před odjezdem do Strakonic jsem měl 37,7 raději ani nebudu. Bylo by to irelevantní. vojenské zážitky vynikající
09.03.2019 Kolo za kolo pro kolo Tenhle článek je vlastně povzdechnutím nad vlastní neschopností, bědování nad krutým osudem a mírným pousmáním, že každý si musí jednou vybrat svou dávku trpkosti. Celá příběhová linie, táhnoucí se dvěma týdnami, začala nutností pořídit našim drahým dcerkám jarní obuv. Samozřejmě, počasí a teploty poslední doby nenasvědčují nic o odcházející zimě a nastupujícím období rozpuku přírody. Nicméně holky vypadali v jarních bundách, lehkých čepičkách a sněhulích vskutku směšně. soukromé příhody vynikající
15.02.2019 Co se dělo o Vánocích - Útok na krabice (3. díl) Na zdech se objevily nové kalendáře, něčemu skončila platnost a u popelnic se zanedlouho začnou objevovat vyhozené stromky. Jinými slovy, ocitli jsme se v roce 2019. Samozřejmě Vám v něm přeji hodně štěstí, úspěchů a spokojenosti. O co bych se s Vámi chtěl podělit, jsou skoro tři týdny volna, které přinesly spousty zážitků. Navíc holky dosáhly věku, kdy je pro ně příchod Ježíška vskutku podstatný (nasvědčovaly tomu dopisy za oknem, s kterými tedy pomohla maminka) a vnímají daleko více, než tomu bylo před rokem. Už v druhé polovině listopadu jsem se těšil na vánoční čas a když jsem čtrnáctého prosince opouštěl sídlo zaměstnavatele, skoro jsem utíkal. události s kamarády a přáteli vynikající
08.01.2019 Co se dělo o Vánocích - Jak jsme sledovali světýlka (2. díl) Do prvního rána roku 2019 jsme procitli nevyspalí a unavení. Na našich slečnách se nijak neprojevilo, že šly spát o dvě hodiny později. Vstaly dle jejich standardu. Manželka byla natolik ohleduplná, laskavá a obětavá, že mě nechala ještě lenošit. Když jsem se i já objevil v obýváku, hraní bylo v plném proudu. Podlahu pokrývaly mašinky, koníci, fonendoskop, fén a další Ježíškovy vymoženosti. Abychom umožnili i dcerám okusit krásu příchodu nového roku, tedy tu barevnou část (ohňostroj), kývli jsme Lukášovi na jeho nabídku. Navrhl nám, že bychom mohli pozorovat výtvor pyrotechniků společně, z velmi lukrativního místa. Samozřejmě jsme nadšeně souhlasili a těšili se. události s kamarády a přáteli vynikající
03.01.2019 Co se dělo o Vánocích - Ještědský výšlap (1. díl) Silvestr jsme pojali nově, netradičně a spontánně. Společně s Melíky jsme se domluvili na dopoledním výletě. Z původní Ježíškovi cesty sešlo (vzhledem k našim negativním ohlasům), odsouhlasen byl návrh na zdolání Ještědu. Pokud tahle informace v někom vzbudila obdiv, pochopili jste náš úmysl chybně. Nerozhodli jsme se šlapat k vrcholu z Liberce, anebo patky kopce. Dopravili jsme se auty až k poslednímu záchytnému parkovišti Ještědka a odtud těch několik set metrů (dle mapy 881 metr) došli. Ale zpět na úplný začátek. Z Prahy jsme vyráželi něco po deváté s tím, že dohromady jsme se měli setkat v deset hodin na již zmiňované asfaltové ploše. Krom nich účast přislíbili i jejich přátelé (s rodinnou vazbou) Katka a Honza. Když jsme se balili, Lucka mě upozorňovala, že nemám kulicha, rukavice a hodlám si vzít nevhodnou, vycházkovou obuv. Pohlédl jsem z okna, zahlédl slunečný den připomínající jaro a proto nechápal, proč tolik tepelného komfortu. Nicméně jsem se upozornění rozhodl vyslyšet a zimní doplňky si zabalil. Navigováni elektronikou jsme vyrazili. události s kamarády a přáteli vynikající
02.01.2019 Velký výlet po Třeboňsku - Vzhůru do finále (7. díl) Již předchozího dne jsme dostali od Míry (Mirďáka) zprávu, že má toulavou (věnuje se mimo jiné horské turistice) kolem Třeboně a několik volných minut by nám věnoval. Samozřejmě jsme nadšeně souhlasili a poslal mu svoje koordináty. Svůj příjezd ohlásil na dopolední hodiny. My jsme se od rána s holkama věnovali lumpačení na zahradě a lehkému balení věcí. Druhou činnost povětšinou prováděla Lucka. Šiškovaná, závody motorek, sběr lučního kvítí, houpání a zmatené, ale urputné pobíhání nám vydrželo až do ulehnutí holek do postýlek. Zatímco Lucka uspávala slečny, já jsem se zhostil role uvítacího výboru a šel vyhlížet Míru. události s kamarády a přáteli vynikající
22.11.2018 Velký výlet po Třeboňsku - Když se sejdou rodiny, tak se radost násobí (6. díl) Naše obavy a strach z další klíšťové invaze rozhodl, že i přes velké přání holek jsme nejeli dopoledne do lesa. Motorky byly sice vyvezeny z garáží, ale drnčely jen po příjezdové cestě a na parkovišti za penzionem. Naštěstí naše fyzické výkony ještě stačily na doběhnutí dcer, takže jakýmkoliv pokusům o úprk a svévolné opuštění jsme zamezili. Chvilku jsme pořádali závody, pak demoliční derby a nakonec hru na šerify a bandity. Holky se nám podařilo dokonale unavit a po zalehnutí do postýlek usnuli a odpočívaly. události s kamarády a přáteli vynikající
19.11.2018 Velký výlet po Třeboňsku - Když k nám zavítala Anička (5. díl) Ani jsme se nenadáli a byli jsme v polovině dovolené. To přinášelo smutnou skutečnost, že máme polovinu za sebou, ale radostné bylo, že nás čeká ještě druhá polovina. A navíc, ve středu jsme očekávali návštěvu. Anička, která trávila s Martinem poblíž cyklodovolenou, se s námi rozhodla trávit den. Hned po snídani jsme holky vypustili na zahradě. Zatímco tam tůrovali své stroje a drandili sem a tam, ostatní obyvatelé penzionu se připravovali, stejně jako každý den, na vyjížďku. Celá parta asi pěti rodin, dávala hned od prvního dne najevo jistou náklonnost k našim holkám. Včetně majitele penzionu. Asi z toho důvodu pan majitel nainstaloval, když nás viděl venku, na trám stříšky houpačku. Ta měla u holek neuvěřitelný úspěch. Odrážedla skončila během vteřiny u plotu a už se oba drobečkové dožadovaly kývavého pohybu. Na pár desítek minut bylo o zábavu postaráno. Před odjezdem do Třeboně, kde jsme měli s Aničkou sraz, jsme ještě s holkama nasbírali kytičky pro maminku. události s kamarády a přáteli vynikající
15.11.2018 Velký výlet po Třeboňsku - Hrad a (ne)zámek (4. díl) Třikrát čaj, jednou káva, snídaně u stolu. Dopoledne jsme holky znovu odvedli do lesa, aby si rozšířili hrudní košíčky a nasáli do jejich plic trochu nezkaženého vzduchu. Ovšem krom nasávání jihočeského kyslíku by se akce dala pojmenovat "sběr klíšťat". I když naše cácorky tentokrát nebrouzdily houštinami, protože borůvky už byly vybrané, ale ťapkali způsobně po pěšině, stejně Lucka po několika minutách strávených pod korunami stromů našla na Julince obávaný hmyz. Nechtěla se nám riskovat titěrná práce s vytáčením (jak klíštěte tak následně Julči) a tak jsme se otočili na podpatcích a vrátili se. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
03.10.2018 Velký výlet po Třeboňsku - Špuntárium (3. díl) Za uplynulé dva dny nám ranní procedura šla nádherně od ruky. Kafe, čaj, snídaně, všechno bylo ve chvilce hotovo. Navíc, i když měl stůl v kuchyni přístupné pouze dvě židle, snídali jsme pohromadě. Vzít stoličky holek byl naprosto dokonalý nápad (taky nebyl můj). A co jsme připravili na pondělí? I když pondělí je obecně zavírací den pro zámky, hrady a jiné pamětihodnosti, Lucka objevila že nedaleko Hluboké je velký Sportovně relaxační areál se spoustou atrakcí. Pro nás jasná volba. Ale trávit celý den pozorováním poskakujících dětí a strachovat se, z čeho spadnou, se nám nechtělo. Trochu kultury jsme přece jen zařadili. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
26.09.2018 Jak jsme byli ve spárech instruktorů - Jak jsme vařili slepici (5. díl) Signál k probuzení se nikde neztratil a jak jsem jej nastavil, tak spustil. Ze spacáku se mi lezlo vskutku těžce. Vůbec mi nevadilo, že neležím na zdravotní matraci, že mi lehce fouká na hlavu, anebo že tři metry prostoru sdílím s dvěma chlapi, třemi samopaly a za hlavou mám složené botky. Hlavně, že bych mohl ještě dál odpočívat. Ale to nám nebylo přáno. V půl šesté jsme se měli dostavit na nástup a desátník odsuzoval velmi kriticky zpoždění šedesáti vteřin (jak nám již předvedl). Tudíž představa, že bychom dorazili pozdě byla alespoň pro mě nemyslitelná. vojenské zážitky vynikající
24.09.2018 Jak jsme byli ve spárech instruktorů - Jak jsme poznávali krásy Doupovských hor (4. díl) I když jsem měl nastavený budík, probuzení (nucené) přišlo dříve něco před šestou. Petr, který si hodil dvě směny, mi přišel zašeptat do ucha, že ve vysílačce proběhla důležitá relace a hlas na druhé straně hlásil prozrazení našich pozic. To znamenalo jen jedno. Že brzy přijde velmi silný argument, proč vypadnout. Postupně jsme vzbudili ostatní členy družstva a se zachováním ticha se začali připravovat na boj. Nepřítel se však neukázal. Místo toho nám nad hlavami začaly svištět dělostřelecké granáty (imitace), vzduch se začal plnit střelným prachem a na obloze se to blýskalo. vojenské zážitky vynikající
19.09.2018 Jak jsme byli ve spárech instruktorů - Máme hole v ruce (3. díl) Budíček, který nám dozorčí doručil osobně na cimru, přišel o několik hodin dříve, než bychom si přáli. Připadalo mi, že jsem spal několik minut. Bohužel ručičky na hodinkách a světlo za oknem hovořilo jinak. Ostatní družstevníci (členové družstva) se sunuli z loží stejným způsobem. Pomalu, ospale a unaveně. Ale nedalo se nic dělat. Tedy až na jednoho. Richard bojoval krom nevyspání i s namoženým ramenem, na které předcházející den přistál. Na můj dotaz, jak závažné je jeho zranění, zvedl paži o pár centimetrů a oznámil mi, že výš to nepůjde. Radek rozhodl, že by nebylo dobré věc podcenit a rozhodl, že zranění je nutné odborně prozkoumat. Po snídani jsme se odebrali k podplukovníkovi a celou situaci zdokumentovali. Jelikož se nejbližší zdravotní zařízení nacházelo v Karlových Varech, Richard opustil naše řady a od té doby se řídil vlastním programem. vojenské zážitky vynikající
17.09.2018 Jak jsme byli ve spárech instruktorů - Střílej, střílej, poslouchej svého pána (2. díl) Budíček, rychlá snídaně a bez dlouhého čekání přesun na pěchotní střelnici Plešivec. Přesně tak vypadalo pro první četu úterní ráno. Ještě s drobky na zubech jsem stál v pozoru a poslouchal instruktora - nadrotmistra ze včerejška. Ten si nás prošel, zkontroloval naši upravenost a připravenost (ne, jestli máme zapnuté knoflíky, ale jestli nám něco někde nepřekáží) a velmi nespokojeně nechal většinu z nás upravit se znovu. Konstatoval, že většina z nás nechala jeho včerejší slova rozplynout někde v lesích a neposlechli ho naprosto v ničem. Náprava, kterou považoval za nutnou si vyžádala zhruba dvacet minut. Na toto zdržení velmi nelibě upozornil. vojenské zážitky vynikající
08.09.2018 Jak jsme byli ve spárech instruktorů - Jak jsem se stal pimpínkem (1. díl) Od debaklu, v podobě srpnového cvičení Sahel 2018, uplynuly zhruba tři týdny a na obzoru se rýsovalo cvičení další. Tentokráte se sice jednalo o cvičení 111. strážní roty, ale černé myšlenky mi stále zastíraly hlavu. Navíc množství nováčků, které byly určeni do mého družstva, dobré náladě také nepřidalo. Nepodlehl jsem. Sbalil jsem si věci, tentokráte jsem neopomněl několik teplých doplňků a v pondělí se s batohem na zádech, jezevčíkem v ruce a povolávákem v kapse dostavil do Dejvic. První dávku optimismu mi nalili hned po příchodu velitel čety Radek a Petr, zastávající zástupce velitele družstva, tedy moje pravá ruka. Po přivítání, sdílení očekávání a obav nastala povinností. Nejdříve jsem se zapsal na seznam přítomných a pak se pustil do pátrání po dalších členech týmu. vojenské zážitky vynikající
27.08.2018 Zelenečské posezení V dívčím království u nás (jejich pokoji), stejně tak jako v ložnici u babí, bylo potřeba provést drobné architektonické změny. Abych pořád dokola neopakoval, že nám slečny vyrostly, zmíním jen, že jsme se rozhodli jim vyměnit postýlky. Nadobro odzvonilo kleci, jejichž nesporná výhoda byla v udržení dítěte uvnitř. Naše cácory se rozhodly najít způsob, jak z nuceného pobytu uniknout a začaly si hrát na horolezce. Abychom maximálně ochránili jejich zdraví (přeci jen rozbitý nos je horší než probuzený rodič), další noci už budou ležet na velké, skoro dospělácké, posteli. události s kamarády a přáteli vynikající
22.08.2018 Velký výlet po Třeboňsku - Třeboňské prokletí (2. díl) S veselou náladou a hopsáním holky vstoupily do prvního celého dne dovolené. I když jsme s Luckou bručeli, že máme volno, navíc je dovolená a chceme si odpočinout, nebylo to nic platné. Museli jsme vstávat. Ranní rituál jsme samozřejmě dodrželi. V pískací konvici (mé srdce zaplesalo, když jsem jí spatřil) jsme uvařili vodu na čaj, holky zasadili do židliček a přichystali jim snídani. S drobnými defekty na zemi a blízkém okolí v nich první strava skončila. My jsme se také nasnídali a vydali se na dopolední procházku. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
17.08.2018 Jak jsem se nechal převést Když tak zahloubám v paměti, vybavím si pouze dva převozníky. Jednoho kostlivce brázdící řeku Stix, druhým byl utrápený starý muž z pohádky "Tři zlaté vlasy děda Vševěda". Obě postavy zrovna v člověku nevzbudí moc nadšení a radosti, i když na jejich práci nelze vznést jedinou výtku. Včera jsem poznal další postavu vykonávající stejnou službu. Tenhle mě ale několikrát rozveselil a navíc se jeho chování zdálo až nehodné dnešní doby. soukromé příhody vynikající
13.08.2018 O bubácích a hastrmanech, aneb jak jsem držel bobříka samoty a ticha Skutečně velmi rád bych Vám vyprávěl pohádku, plnou roztomilých postaviček a dobrým koncem. Ovšem bylo by to na míle vzdálené skutečnostem, které se odehrály na srpnovém cvičení, kterého jsem se účastnil. Noční můra byla realitou. A proč jsem zvolil takovýto název? Nemohu totiž prozradit velkou část faktů, sic nám to bylo důrazně zakázáno našimi nadřízenými. Obavy z úniku citlivých informací jsou celkem pochopitelné a tak jsem se rozhodl Vám převyprávět těch několik dní pod závojem tajemství. Ale něco prozradit můžu, vlastně i budu muset. vojenské zážitky vynikající
26.07.2018 Velký výlet po Třeboňsku - Jak Terezce utíkala holčička (1. díl) Z našich holek se pomalu ale jistě stávají bytosti, s kterými je možno komunikovat, stávají se řiditelnými (nemám na mysli manipulaci) a je s nimi obrovská zábava. To výrazně rozšiřuje možnosti, kde a jak lze trávit volný čas, potažmo několik dní volného času. Tedy dovolenou. Tentokrát jsme neplánovali rodinné aktivity ve smyslu jednodenních výletů s večerním návratem domů. Také jsme nemuseli brát ohledy na nutnost konzumace vlastní stravy a další rodičovské povinnosti vůči ratolestem. Cílem dovolené bylo ukázat holkám krásy naší vlasti a vzbudit v nich zájem cestovat a nebát se neznáma. Samozřejmě jsme měli jisté obavy, ale těšili jsme se. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
23.07.2018 Když se východ sejde se západem - Palačinky a pá-pá (3. díl) Ráno jsme zase okupovali obývák první. Holky měly kupodivu kreslící náladu. Místo lumpačení a přetváření uklizených věcí na zmatek spořádaně seděly u jídelního stolu a kreativně se realizovaly (čmáraly) na papír. Publikovat se to samozřejmě nedá, ale jakožto rodiče nepotlačující jejich sebevědomí jsme těch pár čar nedávající smysl pochopitelně vychválili. Zanedlouho na nás od schodů vyjukl Filípek. Právě on byl předvoj probudivší se druhé rodiny. Po chvilce dorazili i Majda s taťkou. Markéta domů ještě nedorazila. Mára ověřil zdraví své manželky. Všechno bylo v pořádku, aby neriskovala usnutí, odpočívala u tety. události s kamarády a přáteli vynikající