svátek má Jaromírneděle 24. září 2017
články
filtr článků
Řazení záznamů
Omezení záznamů
Vyhledávání
datum uveřejnění název úvod typ hodnocení
19.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Zužitkovat, co jsme se naučili (3. díl) Jak jsem již předeslal minule, vstávat se mi rozhodně nechtělo. Na obloze nebylo po slunci ani stopy, nos (jediné, co mi koukalo) jasně hovořil o nízké teplotě a organismus volal po delším a pohodlnějším spánku. Ale nešlo zahálet. Obavy z nevylezení a pozdního příchodu na nástup mi však nedovolily se ve spacáku déle zdržovat. Shodit ze sebe teplé doplňky (nemyslím růžovou spodničku) jsem zatím nepovažoval za nutné. Naopak jsem si navíc kolem krku obalil šálu. Než se bude něco dít, snad bych mohl skousnout nějakou drobnost z nafasované krabice. vojenské zážitky vynikající
17.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Jak jsme se učili přežít (2. díl) Když pominu krátké, neplánované, noční vstávání (ano, už jsem starší pán), spal jsem jako nemluvně až do zvuku budíku. Ten jsem měl nařízen s velkou časovou rezervou. Jednak jsem chtěl mít poslední kontakt s teplou vodou na pár dní a za druhé mě lákal automat na kafe. Vše, co jsem si přecevzal stihnout, jsem stihl. Pár minut před sedmou hodinou ranní jsem spočinul, stejně jako mnoho jiných, na malém plácku před ubytovnou a očekával jsem nástup. Bohužel ne všichni byli v řízení budíku obezřetní a v pochodovém tvaru zelo mnoho mezer. Já, jakožto nespolehlivější (samozřejmě vtip, jako nejnepotřebnější) jsem byl vyslán, abych oběhl dva páry chybějících. Sype nám to 56. vojenské zážitky vynikající
17.09.2017 Jak jsme odpočítávali 79 hodin - Zvládání křiklounů (1. díl) I když jsem letos už jedno vícedenní vojenské cvičení absolvoval, nějak se stalo, že jsem dostal povolávací rozkaz na další. K pěti dnům trávených v Jincích jsem byl hned od začátku velmi skeptický. V živé paměti mi zůstala ještě hořkost z květnového vojančení. První vlaštovkou nesoucí ratolest v podobě dobré zprávy, byla informace od nového velitele Radka. Vyvedení by nemělo být rozhodně nudné, monotónní a vleklé. V mailu, který jsme obdrželi, byla zmíněná spolupráce s pořádkovou policií, vojenskými instruktory a trpět bychom neměli dostatkem spánku. Tužba na příchod nástupu cvičení se zintenzivnila. vojenské zážitky vynikající
10.09.2017 Jak jsme začali chodit Pohodáčky Nejednou se mě Lucka ptala, jestli si společné pochody s Lukášem užíváme, když se večer nezapojíme do společnosti, která se kolem setkání vytvoří, ráno trháme startovní pásku pět minut před začátkem a do cíle se řítíme co nám síly stačí. Nad krásami krajiny se nepozastavujeme, místní památky a zajímavá místa nenavštěvujeme a doprovodné akce nás nechávají chladnými. A o post-pochodových aktivitách se toho taky nedá moc říci. Shrnuto a podtrženo, jejími slovy si pochodování neužíváme. Zapnout měření, šlapat, vypnout měření, sbalit medaili a hurá domů. Když se na to zpětně podívám, vlastně měla pravdu. události s kamarády a přáteli vynikající
06.09.2017 Jak jsme si lezli (navzájem) do misky Při poslední Chlapské jízdě byl Jiřík natolik motivován, že vypustil myšlenku pokořit při každém setkání vrchol nějakého Českého (zatím) pohoří. To se setkalo s úspěchem a pár měsíců před odjezdem jsme zkoumali mapu republiky a hledali místo k pokoření. Bohužel nám do hledání zásadně vrhaly vidle základní pravidla srazu. Nemám na mysli ani požívání alkoholu, ani povinná míčová výbava. Ale vzdálenost místa konání od Prahy. Z toho neměl Jiřík moc velkou radost, protože nás velmi toužil provést krajem neprozkoumaným, Beskydami, anebo alespoň rodnou hroudou. Po Jeseníkách. Vidina stovek kilometrů trávených na silnici jeho nadšení zhatila. Nakonec to vyhrála Šumava. Vimperk sice není coby kamenem dohodil, ale dobrodružství prostě neleží hned za plotem. události s kamarády a přáteli vynikající
29.08.2017 Jak jsme se ocitli ve spárech Krakonoše - Není Krakonoš, jako Krakonoš (4. díl) Samozřejmě vstávání po takovém tahu stálo za to. Alespoň u mě. Na ostatních jsem nepozoroval jediný náznak únavy, ale to je dáno tím velkým věkovým rozdílem. Bohužel po snídani šli Sandra s Mírou bourat své obydlí a nás čekal poslední společný půlden. Ten jsme se rozhodli trávit ve Vrchlabském zámeckém parku. události s kamarády a přáteli vynikající
29.08.2017 Jak jsme se ocitli ve spárech Krakonoše - Grilovací horečka (3. díl) Pátek, respektive páteční počasí, nám plán dne vlastně předurčilo samo. Podle všemožných radarů, Aladinů a meteovýpočtů mělo být vedro. A jedním ze způsobů, jak vysokým letním teplotám čelit, je umístit svoje tělo do vody. Proč by tou vodou nemohl být Jilemnický bazén? I když nejsem zrovna přívrženec veřejného obnažování, těšil jsem se na tobogány a skluzavky. Jiné vidina koupací kultury nadchla tak, že si přes noc vytvořila na hlavně vlnu alá Merylin. Viď Terezko? události s kamarády a přáteli vynikající
29.08.2017 Jak jsme se ocitli ve spárech Krakonoše - Vzhůru k vrcholu (2. díl) První noc jsme přečkali naprosto bez problémů, zlých snů a dlouhých uspávání. Tedy když pominu fakt, že jsem si dostatečně neuvědomil, že spím v jiném prostoru a při prvním Terezčině dožadování o dudlík potkalo moje čelo tvrdý rám postele nade mnou. Zatemňovací pomůcka (Luckou umě umístěná osuška) nedávala tušit, že venku je již slunečný den. Tmu, včetně našich očí, prořízlo až prudké světlo loudící se skrz otevírané dveře. Zatímco my jsme mžourali a orientovali se po hmatu, holky ihned ožily. Každá začala hopskat ve své polstrované cele a vokálně se dožadovala prvního denního krmení. Celkem rychle jsme si již zavedené principy osvojili v nových podmínkách a nebylo tomu dlouho, když holky obdržely lahev mléka. události s kamarády a přáteli vynikající
23.08.2017 Jak jsme se ocitli ve spárech Krakonoše - Kufry hore, aneb odjezd (1. díl) I když jsou holky pořád ještě malinké, jejich pokroky jdou neustále kupředu a co nešlo, anebo nebylo myslitelné před měsícem nebo týdnem, teď jde. Rozhodli jsme se podniknout s nimi další dovolenou, tentokrát letní a vypravit se do Krkonošských lesů a hájů, pozdravit pohádkovou postavičku (tu jsme nakonec opravdu objevili a nebyli jsme rádi) a prožít se Sandrou a Mírou další společné chvíle. Bydlet s holkama ve stanu jsme si opravdu ještě netroufli a tak Lucka vybrala kemp s malými dřevěnými chatkami. My budeme spát na místních ložích, holky uložíme do cestovních postýlek. Vše naplánované, vše promyšlené. události s kamarády a přáteli vynikající
15.07.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Poslední výstřel, pohov, rozchod (6. díl) Pobyt se nám blížil k závěru a nás čekal poslední plnohodnotný cvičební den. Jediným plánem na úterý byla reprodukce bojových střeleb na ostro (nemyslím bez trenek). Po raním občerstvení jsme byli naloženi na přepravní vozidla a Martin s námi opět jel hodinovou štreku na Mětikalov. Slunce hřálo, dokonce bych si troufl tvrdit že víc než předešlý den a obloha byla bez mráčků. Vyrovnáni jsme byli na asfaltovém plácku před kontrolní věží. Samozřejmě, před obdržením ostrého střeliva nemohlo předcházet nic jiného, než poučení (v původním znění). Po ústní reprodukci psaných chytrostí před nás předstoupil neznámý pan podplukovník. Představil se jako pozorovatel, dozorčí a kontrolní orgán. Prostě jako někdo, pro koho budeme dneska hrát. Protože většina z nás umí číst mezi řádky, dočetli jsme se, že sošku za jakýkoliv výkon neobdržíme. vojenské zážitky vynikající
13.07.2017 Lukášovi toulky Pražskou historií Můj bratr ve zbrani a přítel nejvěrnější, zvaný Lukáš, nemohl se toliko již dívat na nevědomost mou. Jeho rozum zhola nechápal, jak osoba národnosti České, s kořeny hluboko zanořenými do nitra města Prahy, nezná historii své vlasti. Tak rozhodl se zakročit proti tomuto hříchu a svůj drahocený čas věnoval vypracování trasy poznání. Účelem putování bylo obeznámit mou hříšnou duši s léty dávno uplynulými, mému zraku odhalit krásy matky měst a den odpočinku nám zpříjemnit. Já, obracel jsem se na Lukáše se svými díky a nemohl dospat dne, kdy na pouť se vydáme. Však trpělivostí musel jsem se vyzbrojit, neboť den osudný vzdálen byl toliko nocí. Ani muka však netrvají věčnost a když slunko poslední noc nahradilo, k cestě jsme se vypravili. události s kamarády a přáteli vynikající
05.06.2017 Jak jsme díky kamarádům neměli žádné St(r)achy Když už jsme měli úspěšně vyzkoušený několikadenní pobyt mimo domov (a jiná rodinná sídla), neměli jsme strach podniknout další výjezd a potvrdili svou účast na rodinném setkání záložáků. Už odmítám použít slovo "tradiční", protože tradičním se jeví v mém životě cokoliv. Lucka, coby styčná a kontaktní osoba naší rodiny mi předávala informace. Z nich postupně vyplynulo, že nadcházející akce pořádaná na Šumavě (přesněji Stachy) bude mít hojnou účast a naše desetiměsíční treperendy nebudou zdaleka nejmladší. To bylo pro mě překvapující, ale doslova mne udivil fakt, že na třináct dospělých je zhruba stejný počet dětí. Ať už v jakémkoliv věku. vojenské zážitky vynikající
31.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Konečně do zbraně (5. díl) S příchodem nového týdne skončilo období temna. Po snídani jsme byli odvezeni na pěchotní střelnici Mětikalov, kde teoretická příprava bojových manévrů (kterou jsme probírali předchozího večera) přešla do praxe. Abychom se hned při prvním nácviku nepostříleli, nerozdali nám náboje. Naším cílem bylo postupovat po pravém křídle jako předsunuté družstvo a zahájit palbu na blížícího se nepřítele. vojenské zážitky vynikající
25.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Duševní a fyzické pusto (4. díl) Nastaly nejdelší dva dny ze všech mnou doposud absolvovaných vojenských cvičení. Sobotní dopoledne bylo ještě příjemné, neboť Roman pouštěl tématické (válečné) snímky na plátno a čas utíkal rychle. Ale po všech těch Vietnamech, Afghánistánech, Iránech a jiných bojových zónách nám šly oči šejdrem a filmový řetězec jsme přerušili. Rozešli jsme se do pokojů, uvelebili se na postelích a váleli se. Nebojte se, tahle činnost nebyla prováděna z peněz daňových poplatníků. Klasická 40ti hodinová pracovní doba neplatí víkendy. vojenské zážitky vynikající
23.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - ODOS, KPM a zbraň jistota (3. díl) Stejně jako v minulých dnech, i ve čtvrtek bylo z chodeb slyšet ranní cvrkot několik desítek minut před budíčkem (možná by se to lépe počítalo v hodinách). Vlastně co to povídám. Budíček žádný nebyl. Jsme přeci svobodná armáda a každý si může vstávat kdy se mu zlíbí a uzná za vhodné. A protože povinným není ani odběr stravy, nutností bylo stát před rotou deset minut před osmou. vojenské zážitky vynikající
22.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Vstřebávání knou hau (2. díl) I když počasáři s nepovedenou předpovědí strašili, středeční ráno se vydařilo. A nezdálo se, ani podle Ondrových zpravodajů v Norsku, že by se to mělo nějak pokazit. Nafasovaná snídaně konečně ukončila pochybnosti, jestli byla anebo nebyla obsažena ve včerejší apanáži. S mírným odkladem (pekař to pokazil) jsem dostal tvarohový závin a lahodný vojenský čaj. Jestli je obsahem i přídavek Bromu se ukázalo s odstupem času jako negativní. Alespoň podle těch narážek, které létaly na začátku následujícího týdne vzduchem. Po snídani jsme zaujali taktické sezení v učebně a bedlivě a pečlivě poslouchali (po sté), jak si správně počínat při střelbě ze zbraní a jak se chovat při hodu granátu. I když bylo povídání zábavné a místy i vtipné, nedozvěděli jsme se nic nového. Zřejmě proto, že na směrnice nesáhl žádný generál už hezkou řádku let. vojenské zážitky vynikající
22.05.2017 Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení - Jedna změna za druhou (1. díl) Nevím, jestli jste tuto informaci zachytili, anebo bude pro Vás nová, ale od poloviny minulého roku nejchytřejší a nejpotřebnější hlavy této země odhlasovaly změnu v zákoně týkající se aktivních záloh. Nebudu rozebírat, jestli se tak stalo s plným vědomím hlasujících, anebo jim na tlačítko jen spadla ruka ve spánku. Pro vojáky v záloze se toho mnoho změnilo. Například jsme se přiblížili více k profesionálům. Dostali jsme průkazky, psí známky a byla nám zvýšena roční odměna za členství. No a to je tak z těch pozitiv všechno. Z těch bolestných věcí budu jmenovat ztrátu hodnosti (nejede se na odslouženou dobu, ale na funkci) a finanční náhradu ušlého zisku za absolvované cvičení podle aktuálního tabulkového platu profesionálního vojáka. Nebudu to nikterak rozpatlávat, ale nemusím asi uvádět, že obyčejný vojáček na bitevním poli nebere majlant. Jestli se chcete o změně zákona dozvědět více, budete muset navštívit jiné wéwéwé. A teď k samotnému cvičení. Protože minulé manévry jsem prožil se svými krásnými dcerkami, bylo pro mě nadcházející cvičení jedním velkým otazníkem. Sice zdroj informací (pan velitel) měl, ale přeci jen, za ty dva roky se toho mohlo spousta změnit. vojenské zážitky vynikající
03.05.2017 Jak jsem znovu chodil do trojúhelniku - Nudné a monotónní šlapání (2. díl) Že někdo umístí místo k odpočinku (nemyslím hřbitov) na druhý konec městečka, takže se musíte ještě projít, abyste si sedli, to se dá omluvit. Ale to, že začátek dalšího pochodování pokračuje ujitím stejného úseku, ale v opačném směru, to je deprimující. Jak jsme se tak potáceli nocí, komentovali jsme míjené i očekávané. Blikající lampa, psí bouda bez psa, strom nakloněný k jedné straně. Neznámo přišlo až s přeškrtnutou cedulí s názvem obce. události s kamarády a přáteli vynikající
28.04.2017 Jak jsem znovu chodil do trojúhelniku - Rozjezd (1. díl) Ano, říkal jsem okamžitě poté, co jsem s velkými obtížemi (a kupou nadávek) prošel cílem svého prvního extrémního pochodu, že se již ničeho podobného znovu nezúčastním. Ano, odsouhlasil jsem Lukášovi, že ho sám budu jakýmkoliv způsobem odrazovat od pokušení znovu se přihlásit. Ano, při líčení svých zážitků ostatním jsem se dušoval, že mi to jednou stačilo. A ano, jsem člověk zapomnětlivý, nepoučitelný a jak budou dokazovat následující řádky, i prolhaný. Stačil pouhý rok od onoho osudového pochodu a já si začal pohrávat s myšlenkou, že zopakovat si štreku by bylo zajímavé. události s kamarády a přáteli vynikající
14.03.2017 Dvourodinné horské dobrodružství - Jak jsme courali po okolí (3. díl) Úternímu dopoledni vládlo hraní. Hráli jsme si s chrastítky a plyšáky (na holčičím písečku) a pozorovali stavbu důmyslných strojů a bloudili Labyrintem u kluků. To nám vydrželo až do oběda, po kterém se naše aktivity rozdělily. Zatímco se Káťa s klukama odjela věnovat lyžování na Klínovci, my jsme naložili holky do kočáru a podnikli průzkumnou procházku po Abertamském kraji. Mapu nemaje, spoléhali jsme se jen na vlastní (Lucčin) orientační smysl a nechali se vést asfaltem. Ve všech třech vesnicích, kterými jsme procházeli jsme objevili to samé. Sníh a cedule oznamující možnost ubytování. Jen v jedné vísce nás překvapila vánoční výzdoba. Dokonce se na nás z dřevěného betlému, ukrytého mezi ozdobami ověšenými smrky, usmíval malý Ježíšek. Důležité ale bylo, že holky spaly a my trefili zase domů. Kdo by se staral o lokální kalendář. události s kamarády a přáteli vynikající
13.03.2017 Dvourodinné horské dobrodružství - Jak jsme užívali sníh (2. díl) Noc byla klidná, nepřerušovaná a naprosto tichá. Tedy abych byl přesný, pro někoho určitě ano. My jsme se párkrát museli zvednou k plakajícím postýlkám. Při prvním vzbuzení jsem byl trochu na rozpacích, protože jsem byl v cizím prostředí a navíc jsem si ďahnul hlavou o horní lůžko palandy, ale pak už jsem si zvykl. Podle priorit jsme posnídali, já si sbalil lyžařské vybavení do batůžku a s klukama na zadních sedadlech našeho auta jsme s Lukášem odjeli na Plešivec. události s kamarády a přáteli vynikající
13.03.2017 Dvourodinné horské dobrodružství - Jak jsem zaskládával auto (1. díl) Když jsem přemýšlel nad obsahem článku popisující horskou lyžovací dovolenou s Lukášem a jeho rodinou, bál jsem se, že už to nebude nikdo číst. Stále se opakující scénář. Ti samí lidé, ty samé události. Ale osud zasáhl (bohužel v některých místech zbytečně silně) a kartami stereotypu nám zamíchal. Použiji staré managerské heslo. Jedinou jistotou je změna. Žádná změna nám ale nezabránila v tom, abychom si společně dny sněhu a volna neužili co nejlépe. Nejprve jsme byli na pochybách, jestli s dvěma ratolestmi podnikat toto dobrodružství. Děsili jsme se toho, kolik bude potřeba zavazadel, když k babičce jede s plným autem a to toho tam spousta je (hlavně postýlky). Právě proto jsme nejdříve pozvání odmítli. Pak se ale dostavila múza touhy překonání překážek a někoho z naší rodiny políbila. Získali jsme přesvědčení, že se do auta naskládat musíme. Slíbili jsme, že na hory pojedeme také, i když ne celý termín (doktoři nám do plánování hodili pilule). Bohužel i Lukášovi se původní plány lehce změnily. Vojenské cvičení ukončilo jeho dovolenou už v pondělí a on se musel po jednom společném dnu zase vrátit do práce. Ale i tak, stálo to za to. události s kamarády a přáteli vynikající
23.02.2017 Jak je to u nás, aneb najděte rozdíly Pro ty čtenáře, kteří u nás nikdy nebyli, to možná bude nezáživné, stejně jako pro ty, kteří u nás byli nedávno. Domnívám se ale, že pro kamarády, přátele a známé z poslední množiny by to mohlo být zajímavé. Nedávno jsem přemýšlel o tom, jak přítomnost našich dcer změnil podobu bytu. Nebádal jsem dlouho, stačila vteřina. Od základu neskutečně. Nemám tím na mysli změnu stolu s počítačem na postýlku anebo textilní obsah sušáku, který bych kolikrát nepřetáhl ani přes ruku (dupačky). Změn jsem si všímal ve všech směrech. A protože seznam je to přeci jen hodně dlouhý (nebojím se tvrdit, že nekonečný), zúžil jsem to na pár diferencí. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
21.02.2017 Peripetie s H20 S vodou v bytě mám již bohaté zkušenosti. I když pouze negativní, zřejmě jich není stále dost a osud si znovu přichystal malou zkoušku mé pozornosti a potrápil moje nervy. Samozřejmě musím na druhé straně uznat, že nikdy nebylo tak hrozně, aby nemohlo být hůře. Ani před tím, ani v tomto případě se nejednalo o katastrofu apokalyptických rozměrů. Stále jsme obyvatelé severní části hlavního města, žijeme v suchu a nemusíme sousedům pod námi platit nový nábytek. Tohle povídání bude spíše o hluboké pokloně fungujícímu systému instalatérských pohotovostí, umu a zručnosti a vyzdvižení starého hesla "Řemeslo má zlaté dno" (hodně velká dávka ironie). Abych zachoval jistou slušnost, nikoho z odborníků nebudu jmenovat. soukromé příhody vynikající
20.02.2017 Jak jsme seděli "U Problému" Když jsem pátého únorového dne přál Jindrovi k narozeninám, připomněl mi, že už je to pár měsíců, co jsme se neviděli. Sice nám otcovské povinnosti omezili kontakt, ale rozhodně nemůžou zabránit v naprostém přerušení našich dlouholetých styků. Využil jsem tedy svého slaměného vdovství a domluvil si s Jindrou pivko. Jelikož dalším zúčastněným byl i Petr (starý známý z několika akcí), zvolil Jindra místo vyhovující mimopražským a vlakem cestujícím. Smíchov. Ať se původně hospoda jmenovala jak chtěla, po pár okamžicích jí Petr trefně překřtil na "U Problému". A proč? události s kamarády a přáteli vynikající