svátek má Albertstředa 21. listopad 2018
články
filtr článků
Řazení záznamů
Omezení záznamů
Vyhledávání
datum uveřejnění název úvod typ hodnocení
19.11.2018 Velký výlet po Třeboňsku - Když k nám zavítala Anička (5. díl) Ani jsme se nenadáli a byli jsme v polovině dovolené. To přinášelo smutnou skutečnost, že máme polovinu za sebou, ale radostné bylo, že nás čeká ještě druhá polovina. A navíc, ve středu jsme očekávali návštěvu. Anička, která trávila s Martinem poblíž cyklodovolenou, se s námi rozhodla trávit den. Hned po snídani jsme holky vypustili na zahradě. Zatímco tam tůrovali své stroje a drandili sem a tam, ostatní obyvatelé penzionu se připravovali, stejně jako každý den, na vyjížďku. Celá parta asi pěti rodin, dávala hned od prvního dne najevo jistou náklonnost k našim holkám. Včetně majitele penzionu. Asi z toho důvodu pan majitel nainstaloval, když nás viděl venku, na trám stříšky houpačku. Ta měla u holek neuvěřitelný úspěch. Odrážedla skončila během vteřiny u plotu a už se oba drobečkové dožadovaly kývavého pohybu. Na pár desítek minut bylo o zábavu postaráno. Před odjezdem do Třeboně, kde jsme měli s Aničkou sraz, jsme ještě s holkama nasbírali kytičky pro maminku. události s kamarády a přáteli vynikající
15.11.2018 Velký výlet po Třeboňsku - Hrad a (ne)zámek (4. díl) Třikrát čaj, jednou káva, snídaně u stolu. Dopoledne jsme holky znovu odvedli do lesa, aby si rozšířili hrudní košíčky a nasáli do jejich plic trochu nezkaženého vzduchu. Ovšem krom nasávání jihočeského kyslíku by se akce dala pojmenovat "sběr klíšťat". I když naše cácorky tentokrát nebrouzdily houštinami, protože borůvky už byly vybrané, ale ťapkali způsobně po pěšině, stejně Lucka po několika minutách strávených pod korunami stromů našla na Julince obávaný hmyz. Nechtěla se nám riskovat titěrná práce s vytáčením (jak klíštěte tak následně Julči) a tak jsme se otočili na podpatcích a vrátili se. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
03.10.2018 Velký výlet po Třeboňsku - Špuntárium (3. díl) Za uplynulé dva dny nám ranní procedura šla nádherně od ruky. Kafe, čaj, snídaně, všechno bylo ve chvilce hotovo. Navíc, i když měl stůl v kuchyni přístupné pouze dvě židle, snídali jsme pohromadě. Vzít stoličky holek byl naprosto dokonalý nápad (taky nebyl můj). A co jsme připravili na pondělí? I když pondělí je obecně zavírací den pro zámky, hrady a jiné pamětihodnosti, Lucka objevila že nedaleko Hluboké je velký Sportovně relaxační areál se spoustou atrakcí. Pro nás jasná volba. Ale trávit celý den pozorováním poskakujících dětí a strachovat se, z čeho spadnou, se nám nechtělo. Trochu kultury jsme přece jen zařadili. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
26.09.2018 Jak jsme byli ve spárech instruktorů - Jak jsme vařili slepici (5. díl) Signál k probuzení se nikde neztratil a jak jsem jej nastavil, tak spustil. Ze spacáku se mi lezlo vskutku těžce. Vůbec mi nevadilo, že neležím na zdravotní matraci, že mi lehce fouká na hlavu, anebo že tři metry prostoru sdílím s dvěma chlapi, třemi samopaly a za hlavou mám složené botky. Hlavně, že bych mohl ještě dál odpočívat. Ale to nám nebylo přáno. V půl šesté jsme se měli dostavit na nástup a desátník odsuzoval velmi kriticky zpoždění šedesáti vteřin (jak nám již předvedl). Tudíž představa, že bychom dorazili pozdě byla alespoň pro mě nemyslitelná. vojenské zážitky vynikající
24.09.2018 Jak jsme byli ve spárech instruktorů - Jak jsme poznávali krásy Doupovských hor (4. díl) I když jsem měl nastavený budík, probuzení (nucené) přišlo dříve něco před šestou. Petr, který si hodil dvě směny, mi přišel zašeptat do ucha, že ve vysílačce proběhla důležitá relace a hlas na druhé straně hlásil prozrazení našich pozic. To znamenalo jen jedno. Že brzy přijde velmi silný argument, proč vypadnout. Postupně jsme vzbudili ostatní členy družstva a se zachováním ticha se začali připravovat na boj. Nepřítel se však neukázal. Místo toho nám nad hlavami začaly svištět dělostřelecké granáty (imitace), vzduch se začal plnit střelným prachem a na obloze se to blýskalo. vojenské zážitky vynikající
19.09.2018 Jak jsme byli ve spárech instruktorů - Máme hole v ruce (3. díl) Budíček, který nám dozorčí doručil osobně na cimru, přišel o několik hodin dříve, než bychom si přáli. Připadalo mi, že jsem spal několik minut. Bohužel ručičky na hodinkách a světlo za oknem hovořilo jinak. Ostatní družstevníci (členové družstva) se sunuli z loží stejným způsobem. Pomalu, ospale a unaveně. Ale nedalo se nic dělat. Tedy až na jednoho. Richard bojoval krom nevyspání i s namoženým ramenem, na které předcházející den přistál. Na můj dotaz, jak závažné je jeho zranění, zvedl paži o pár centimetrů a oznámil mi, že výš to nepůjde. Radek rozhodl, že by nebylo dobré věc podcenit a rozhodl, že zranění je nutné odborně prozkoumat. Po snídani jsme se odebrali k podplukovníkovi a celou situaci zdokumentovali. Jelikož se nejbližší zdravotní zařízení nacházelo v Karlových Varech, Richard opustil naše řady a od té doby se řídil vlastním programem. vojenské zážitky vynikající
17.09.2018 Jak jsme byli ve spárech instruktorů - Střílej, střílej, poslouchej svého pána (2. díl) Budíček, rychlá snídaně a bez dlouhého čekání přesun na pěchotní střelnici Plešivec. Přesně tak vypadalo pro první četu úterní ráno. Ještě s drobky na zubech jsem stál v pozoru a poslouchal instruktora - nadrotmistra ze včerejška. Ten si nás prošel, zkontroloval naši upravenost a připravenost (ne, jestli máme zapnuté knoflíky, ale jestli nám něco někde nepřekáží) a velmi nespokojeně nechal většinu z nás upravit se znovu. Konstatoval, že většina z nás nechala jeho včerejší slova rozplynout někde v lesích a neposlechli ho naprosto v ničem. Náprava, kterou považoval za nutnou si vyžádala zhruba dvacet minut. Na toto zdržení velmi nelibě upozornil. vojenské zážitky vynikající
08.09.2018 Jak jsme byli ve spárech instruktorů - Jak jsem se stal pimpínkem (1. díl) Od debaklu, v podobě srpnového cvičení Sahel 2018, uplynuly zhruba tři týdny a na obzoru se rýsovalo cvičení další. Tentokráte se sice jednalo o cvičení 111. strážní roty, ale černé myšlenky mi stále zastíraly hlavu. Navíc množství nováčků, které byly určeni do mého družstva, dobré náladě také nepřidalo. Nepodlehl jsem. Sbalil jsem si věci, tentokráte jsem neopomněl několik teplých doplňků a v pondělí se s batohem na zádech, jezevčíkem v ruce a povolávákem v kapse dostavil do Dejvic. První dávku optimismu mi nalili hned po příchodu velitel čety Radek a Petr, zastávající zástupce velitele družstva, tedy moje pravá ruka. Po přivítání, sdílení očekávání a obav nastala povinností. Nejdříve jsem se zapsal na seznam přítomných a pak se pustil do pátrání po dalších členech týmu. vojenské zážitky vynikající
27.08.2018 Zelenečské posezení V dívčím království u nás (jejich pokoji), stejně tak jako v ložnici u babí, bylo potřeba provést drobné architektonické změny. Abych pořád dokola neopakoval, že nám slečny vyrostly, zmíním jen, že jsme se rozhodli jim vyměnit postýlky. Nadobro odzvonilo kleci, jejichž nesporná výhoda byla v udržení dítěte uvnitř. Naše cácory se rozhodly najít způsob, jak z nuceného pobytu uniknout a začaly si hrát na horolezce. Abychom maximálně ochránili jejich zdraví (přeci jen rozbitý nos je horší než probuzený rodič), další noci už budou ležet na velké, skoro dospělácké, posteli. události s kamarády a přáteli vynikající
22.08.2018 Velký výlet po Třeboňsku - Třeboňské prokletí (2. díl) S veselou náladou a hopsáním holky vstoupily do prvního celého dne dovolené. I když jsme s Luckou bručeli, že máme volno, navíc je dovolená a chceme si odpočinout, nebylo to nic platné. Museli jsme vstávat. Ranní rituál jsme samozřejmě dodrželi. V pískací konvici (mé srdce zaplesalo, když jsem jí spatřil) jsme uvařili vodu na čaj, holky zasadili do židliček a přichystali jim snídani. S drobnými defekty na zemi a blízkém okolí v nich první strava skončila. My jsme se také nasnídali a vydali se na dopolední procházku. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
17.08.2018 Jak jsem se nechal převést Když tak zahloubám v paměti, vybavím si pouze dva převozníky. Jednoho kostlivce brázdící řeku Stix, druhým byl utrápený starý muž z pohádky "Tři zlaté vlasy děda Vševěda". Obě postavy zrovna v člověku nevzbudí moc nadšení a radosti, i když na jejich práci nelze vznést jedinou výtku. Včera jsem poznal další postavu vykonávající stejnou službu. Tenhle mě ale několikrát rozveselil a navíc se jeho chování zdálo až nehodné dnešní doby. soukromé příhody vynikající
13.08.2018 O bubácích a hastrmanech, aneb jak jsem držel bobříka samoty a ticha Skutečně velmi rád bych Vám vyprávěl pohádku, plnou roztomilých postaviček a dobrým koncem. Ovšem bylo by to na míle vzdálené skutečnostem, které se odehrály na srpnovém cvičení, kterého jsem se účastnil. Noční můra byla realitou. A proč jsem zvolil takovýto název? Nemohu totiž prozradit velkou část faktů, sic nám to bylo důrazně zakázáno našimi nadřízenými. Obavy z úniku citlivých informací jsou celkem pochopitelné a tak jsem se rozhodl Vám převyprávět těch několik dní pod závojem tajemství. Ale něco prozradit můžu, vlastně i budu muset. vojenské zážitky vynikající
26.07.2018 Velký výlet po Třeboňsku - Jak Terezce utíkala holčička (1. díl) Z našich holek se pomalu ale jistě stávají bytosti, s kterými je možno komunikovat, stávají se řiditelnými (nemám na mysli manipulaci) a je s nimi obrovská zábava. To výrazně rozšiřuje možnosti, kde a jak lze trávit volný čas, potažmo několik dní volného času. Tedy dovolenou. Tentokrát jsme neplánovali rodinné aktivity ve smyslu jednodenních výletů s večerním návratem domů. Také jsme nemuseli brát ohledy na nutnost konzumace vlastní stravy a další rodičovské povinnosti vůči ratolestem. Cílem dovolené bylo ukázat holkám krásy naší vlasti a vzbudit v nich zájem cestovat a nebát se neznáma. Samozřejmě jsme měli jisté obavy, ale těšili jsme se. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
23.07.2018 Když se východ sejde se západem - Palačinky a pá-pá (3. díl) Ráno jsme zase okupovali obývák první. Holky měly kupodivu kreslící náladu. Místo lumpačení a přetváření uklizených věcí na zmatek spořádaně seděly u jídelního stolu a kreativně se realizovaly (čmáraly) na papír. Publikovat se to samozřejmě nedá, ale jakožto rodiče nepotlačující jejich sebevědomí jsme těch pár čar nedávající smysl pochopitelně vychválili. Zanedlouho na nás od schodů vyjukl Filípek. Právě on byl předvoj probudivší se druhé rodiny. Po chvilce dorazili i Majda s taťkou. Markéta domů ještě nedorazila. Mára ověřil zdraví své manželky. Všechno bylo v pořádku, aby neriskovala usnutí, odpočívala u tety. události s kamarády a přáteli vynikající
16.07.2018 Když se východ sejde se západem - Jak jsme křižovali brněnskó přehradó (2. díl) Zatímco naproti se přání plnilo a za dveřmi bylo ticho, u nás začal povyk kolem šesté ráno. Jak Julí, tak Terezka se chumlaly ven. I přes naše pokusy o utěšení, které se ukázaly marné, jsme museli vstát a začít nový den. Přesunuli jsme se do obýváku a holkám dali dostatek času, aby vykrámovaly, co se dá. Na koberci se znovu objevily plyšáci, kostky, proběhl i pokus o rozházení puzzlí (tomu jsme striktně zamezili) a prim hrálo chvíli i piánko a flétna. Decibely vydávané naší rodinou se pomalu ale jistě zvyšovaly, až domácí zavítali mezi nás. Už jsme byli zase všichni. události s kamarády a přáteli vynikající
13.07.2018 Když se východ sejde se západem - Jak jsme našli Hliníka (1. díl) Je tomu už hodně stovek dní nazpět, co jsme navštívili jihomoravské městečko a setkali se s Markétou, Márou a jejich Filípkem. Synátor byl ještě špuntík a Majda poletovala po houbách. Po našich slečnách nebylo ani památky, ale nebyl bych tak úplně přesný. Tou dobou se Lucka nacházela v prvním týdnu. Ale abych se vrátil k přítomnosti. Po několika zmařených pokusech o rodinnou návštěvu se nám to podařilo a my jsme se znovu setkali. Jak se dá ale tušit, nebyla převaha dospělých. Jednalo se o fair-play utkání. události s kamarády a přáteli vynikající
12.06.2018 Jak jsme si hráli na velbloudi Na pochodech, které už několik let absolvujeme s Lukášem se toho moc neděje. Náš poslední pochod, IPA, obsahoval ovšem tolik zážitků, že by bylo škoda se o to s Vámi nepodělit. Na začátek bych snad mohl představit samotný pochod. Jednalo se o pochod Mezinárodní policejní asociace (proto IPA) a my jsme nezvolili tradičně nejdelší trasu, ale jen třicetikilometrovou. Jednak proto, že se marš konal u Hranic na Moravě, což je od středních a jižních Čech hodně vzdáleno, druhým důvodem bylo naše pohodlí. Zase jsme si chtěli pochodování užít a nevyšťavit se. Přeci jen, jsme fotrové a máme svůj věk. události s kamarády a přáteli vynikající
12.06.2018 Jak jsme vypouštěli Konráda - Kulajda a smažák (3. díl) Uteklo nám to jako voda. Nadšení ze setkání u mě ještě neodeznělo a už jsme byli na počátku konce. Nízká hladina alkoholu absorbovaného večer, možná delší čas věnovaný spánku způsobil, že jsme nechrupali dlouho. První slovní projevy se nesly chatou kolem osmé a po chvilce jsme byli všichni na nohou. Abychom předali klíče od ubytování panu majiteli (který byl k dispozici jen do devíti), věnovali jsme veškeré ranní úsilí balení (a lehkému úklidu). události s kamarády a přáteli vynikající
11.06.2018 Jak jsme vypouštěli Konráda - Dost bylo Konráda! (2. díl) Ranní probuzení se nekonalo, oči jsem otevřel, jakož i ostatní, skoro až v deset. Ač bylo venku pěkně, nikdo nevypadal na to, že by ochotně chtěl vylézt z pelíšku a měl podniknout cestu kamkoliv. Ale na zahálení nebylo čas. Včera byla zábava, dneska turistika. Za vzájemného povzbuzování jsme se vypotáceli a začali se připravovat (velmi pomalu) na výšlap. Proběhlo několik sprch a já zjistil, že mám trencle promočené skrz naskrz. Chvilku jsme s Jiříkem pátrali, jestli jsem neměl nehodu anebo v noci nepršelo. Oboje jsme zamítli, protože vlhko na mých nohavicích bylo čistě lokální. Nakonec se záhada vyřešila. Jiřík našel lahev s noční dávkou tekutin prázdnou. A jelikož se podlaha sbíhala jedním (tím mým) směrem, bylo vyřešeno. události s kamarády a přáteli dobrá práce
11.06.2018 Jak jsme vypouštěli Konráda - První rozkoukání (1. díl) Cosi nadpřirozeného a nepřejícího ovlivňovalo plánování této akce. I přes spousta pozvaných, počet účastnících se nebyl velký. Dostával jsem hodně zamítavých odpovědí, anebo nedostával žádné (i přes první použití hlasovátka na webu). I tak jsme se k tomu se Zdendou postavili zodpovědně a ze všech sil se snažili setkání zajistit. Oproti předchozím jízdám jsme zvolili termín daleko dřívější. Již začátkem června. Vybírali jsme kraj. Jihočeský zdál se nám být příjemným a tak jsme se poohlíželi po možném noclehu. Bohužel dost neúspěšně. Chybně jsme se domnívali, že před prázdninami bude všude volno. Buď se všichni rozhodli trávit tento víkend mimo své domovy, anebo se stala naše parta profláklou a nikdo nás nechtěl. události s kamarády a přáteli vynikající
19.05.2018 Když dříve není vždycky lépe Před koncem mého osamoceného domácího života (holky byly u babí) přišla Lucka s nápadem podniknout výlet na hrad Točník (v rámci akce Běžíme na hrad). Ne, že bychom měli ambice klusat do kopce a klusat vůbec, ale prvotní nápad byl výlet na zmíněnou historickou památku a akce se tam zrovna konala. Navíc jsme tam nešli za dějepisem, ale za medvědí rodinkou. Předpověď byla více než lákavá a byla by škoda se před krásným počasím skrývat. Nabídku jsem uvítal a těšil se. Začátek akce, stejně jako náš sraz s Káťou, Dominikem a Davidem (kteří se k naší radosti k nám připojili) byl stanoven na čtrnáctou hodinu. Tudíž jednou z podmínek byl můj dopolední přesun z Prahy do středozápadních (je to na pomezí) Čech. Cesta vlakem, která normálně zabírá okolo padesáti minut, stala se dobrodružstvím. události s kamarády a přáteli vynikající
08.05.2018 Hradba 2018 - Zhodnocení snažení (4. díl) I když jsme byli informování o posunu termínu a dostali tak hodinu k dobru, bohužel nikdo tento fakt instruktorům nesdělil. Stalo se, že během cvrkotu, který se odehrával na KPM (i na ostatních stanovištích), dorazil před bránu objektu Land Rover se dvěma osobami a Ti se dožadovali vstupu. Vědom si jasných instrukcí, že do objektu nemá přístup nikdo bez platné vstupky s vozidlem s prověřenou značkou, vydal jsem povel, že osoby nesmí být vpuštěni. Z ničeho nic se vedle mě objevil instruktor a chtěl znát naší činnost. Se vším jsem ho seznámil a informoval ho, že vstup byl zamítnut. Pan kapitán se mírně pousmál a oznámil mi, že oprávnění ke vstupu mají a vozidlo je prověřené. Tomu se říká zásah shora. Oznámil jsem vysílačkou, že jsem se poprvé spletl a vozidlo vpouštíme. Všichni na place znali dokonale své role, i když se jednalo o premiéru. Navedení vozidla, prohlídka osob a následně i vozidla probíhala jako po másle. Asi z toho důvodu se zjistilo, že pánové nějak zapomněli oznámit, že mají pod haldou čehosi schovaný zbraně. Jednoho Brena a pár pistolí. Dvojice se chvilku handrkovala o to, čí ty krámy jsou, ale posádka KPM byla nemilosrdná. Jednoho postavili do jednoho stanu, druhého do druhého a v pravidelných intervalech je upozorňovali na nutnost udržovat ticho. vojenské zážitky vynikající
28.04.2018 Hradba 2018 - Jak jsme přebírali ODOS a budovali KPM (3. díl) A nastala nám středa. Měli jsme poslední možnost seznámit se všemi detaily, plány a provedením hlídkování (bylo rozhodnuto, že v Praze nebude prováděna klasická strážní služba) na ODOSu a KPM. Po snídani jsme se odebrali na učebnu a navrhli a zpracovali možné varianty obrany. Vlastně to bylo takové plánování - neplánování. Stanoviště, sektory, směny a reakce na napadení byly vypracované už na velitelském cvičení. Tudíž se jednalo o zapojení mužstva, aby zapojili mozky a případně odhalili chyby. vojenské zážitky vynikající
28.04.2018 Hradba 2018 - Jak jsem vydával první rozkazy (2. díl) Nastal první den celorepublikového vojenského cvičení "Hradba 2018". Dva roky před nazpět jsem se manévrů se stejným název nezúčastnil. A protože kluci o tom vyprávěli mraky příběhů a zážitků (povětšinou ne moc kladných), moc jsem se těšil (ironie). Ale protože jsem se rozhodl postavit se předsudkům a nedat na minulost, nebral jsem na to ohledy. Co bude, bude. Balení se neslo v klasickém režimu. Na gauč v obýváku jsem naházel všechny věci, které jsem považoval za nutné, anebo za chtěné (o těch povinných jsem nepřemýšlel). Hromadu jsem obcházel, několikrát přeskládal a revidoval a nakonec naskládal. Protože první den nemělo být podle rozpisu podávaná teplá strava, udělal jsem si sváču, nastavil budíka a šel spát. Tentokrát se odjezd nekonal z Kbel, ale Dejvic. vojenské zážitky vynikající
20.04.2018 Jak jsem byl u Lectrových na obědě Z čistajasna, ozval se mi Zdenda a položil mi otázku, jestli bych neměl čas a nezúčastnil se únikové hry. On, Míša a Denis hledali čtvrtého do party, který by s nimi podnikl temné dobrodružství. I když jasnou prioritou dne mělo balení výstroje pro nadcházející cvičení, hodinu jsem obětoval a souhlasil. A rozhodně jsem neprohloupil. I když jsem na podobné atrakci ještě nikdy nebyl, měl jsem tušení, co bude naším úkolem. Po shlédnutí webových stránek a několika informací od Zdendy bylo jasno. Budu unikat ze spíše samotného Hannibala Lectera. události s kamarády a přáteli vynikající