Akce se konala v hospodě „U Houdků“, což sice není restaurace vysoké noblesnosti, ale posezení, prostředí, obsluha a jídlo (cena, kvalita, kvantita) jsou velmi příjemné. Tato restaurace se nachází nedaleko úřadu, takže začátek byl stanoven v 16:45. Zřejmě proto, že se v kanclu končí v půl a těch patnáct minut trvá průměrnému úředníčkovi vyfunět kopec, na jehož vrcholu se „Houdkové“ nachází.

Lucka a já jsme dorazili po páté hodině, protože jsme se stavovali ještě koupit nějaké prasárny (růžové svíčky – prasátka pro osazenstvo). Hned při příchodu se ozval burácející hlas Milana, který se dal chápat, že nás rád vidí. Jakmile jsem se však zpoza Lucčiných zad vynořil já, nadšení trochu pohaslo a mě bylo vytknuto, že nemám kravatu. Přítomných bylo, k mé milé překvapenosti, docela hodně. Když jsme se usadili k dlouhému (a všechny pojímajícího) stolu, zjevil se nad námi číšník. Objednali jsme si a konstatovali, že si dáme určitě něco k jídlu. Když se nad námi objevil už popáté s tím, jestli máme vybráno, pochopil, že jsme brzdy a kuchař si může dát ještě „oraz“.

Hodně velký šok jsem utrpěl, když jsem byl vyzván otázkou: „Můžeš se nám postavit?“ Kolem mně se nahrnula spousta lidí, a kdybych je neznal, bál bych se o život. Seběhlo se ovšem něco jiného. Protože jsem se narodil a nevyskytl, bylo mi přáno. Dostal jsem spousty zajímavých dárků (musím zmínit, že dárky jsem dostal nejen tam, ale i od Lucky doma), což mě opravdu dost dojalo. Mou slzu tvořící se v krajíčku oka zažehnalo přinesené jídlo.

Lucka i já jsme si dali smažák, i když nám byla Márou doporučována roštěná na pepřové omáčce, která (poté, co jsme jí u Máry viděly) vypadala velmi lahodně. Mezi konzumací sýra a piva jsme se samozřejmě moc pěkně bavili. Situace se odvíjela tak, že někdo nový přišel, někdo odešel (k manželkám a milenkám, manželům a milencům) a tak bylo stále o čem debatit. Protože se jednalo o všední den, nikdo z přítomných nechtěl nechat sklouznout celou akci do nějakého extrému, takže jsme v deset hodin (v dosti komorní sestavě) zaplatili a odebrali se k domovům.

Všem zúčastněným bych chtěl i touto cestou znovu poděkovat za krásné překvapení, které jste mi uchystali a velmi příjemný večer. Díky (abecedně, abych nikoho neurazil) Lucko, Markéto, Zdenko a pánům Daliborovi, Danovi, Markovi, Milanovi, Mirkovi, Patrikovi, oběma Petrům, Ondrovi a Víťovi. Přeji Vám krásné prožití Vánoc a všechno nejlepší do nového roku. Doufám, že brzo zase sejdeme. Ahoj.