O uskutečnění zkoušky se rozhodlo vlastně již v úterý, kdy mi Jindra zavolal, co prý dělám ve středu. Původně jsem měl jít na kolaudaci, ale z té sešlo (možná Vám o tom někdy povím) a tak jsem měl celou středu – a její neuvěřitelný počet hodin volno. Dohodnuto, ve středu se zkouší.

Sraz opět na Vyšehradě. Možná je to tím, že si chceme pokaždé dokázat, že zatím stojíme pevnýma nohama na mostě a ne pod ním. V 16:50 se na nástupišti směr Háje objevila postava s kytarou, která radostně pobíhala po peroně a mávala na mě. Jindra se vždycky na dramatické příchody potrpěl a tak když jsme se konečně (se slzami v očích) uvítali, celá stanice tleskala včetně revizora, který dojetím odpustil nějakému chuligánovi pokutu za jízdu načerno. Chuligán ho radostí okradl.

Ve vagónku bylo veselo, protože jsme hráli “škatulata hejbejte se”. Když jsme konečně zabrali místa, odkud nás nikdo nemůže vyhodit (kabina řidiče, který nevydržel duševní nátlak vánoc a vyskočil do tmy), byli jsme na Proseku a vystupovali. Já jsem si chtěl vzít domů na památku řídící panel, ale to mi Jindra vymluvil, a tak jsem utrhl alespoň list z kalendáře.

Naše břicha byla prázdná a byla by ještě prázdnější, kdybychom se nestavili v kapesním nákupním středisku Billa. Večeře byla vskutku vydatná. Strouhanka v celku (houska) a vyklopený oběd (salát). Abychom dostáli své pověsti, udělali jsme zmatek aspoň u kasy, když jsme se celý nákup (asi 10 minut) chovali slušně. Nikdy bych nevěřil, že nákup cigaret může být tak zábavný.

Po těchto všech útrapách jsme dorazili domů, nacpali do sebe nákup a za těžkého funění vytáhli nástroje. Nejprve jsme přehráli staré fláky, abychom zjistili, že jsme se za ten týden nezlepšili. Ovšem opak byl pravdou. První písnička již připomínala hudbu a ne zmatené mlácení do strun. Překvapen naší dokonalostí jsem chtěl pořídit několik fotek, ale Jindra (zřejmě pro své schopnosti budoucí frontman) zavelel hrát dál. Vydrželo nám to přes dvě hodiny a závěrem jsme vykouzlili baladu, která bude lepší než ta “O očích topičových”. Máme sice jen začátek, ale musím říci, že je na co se těšit.

Protože něco z našeho repertoáru je již poslouchatelné, aby byl nějaký materiál o tom, jakými díly jsme začínali, uvedu zde, že během večera jsme hráli:
Medvídek (ne ten od Lucie, ale originální Jindrova tvorba) - Hudsonský šífy - Anděl - Tři kříže - Muži s padáky - Ona - Dávno – Rozárka...

Celé setkání jsme ukončili tradičním focením a oba jsme si museli přiznat chválu. Na závěr uvedu, že v průběhu zkoušky vznikl návrh na tvorbu stránek skupiny a Jindra navrhl grafické logo spolku. Je potřeba ho ještě schválit komisí, dovést do dokonalosti a až bude naprosto oficiální, uvedu ho.