Nečekaná (ale milá) návštěva s odvozem

Byl čtvrtek, já jsem se po vydařené lekci angličtiny blížil k domovu, a protože tento víkend odjíždím s vojáky na chatu, musel jsem ještě utratit něco peněz v Bille za nákup. Už jsem pár kroků od skleněného monstra vyzařující kilowaty a zobrazující za okny kouzlo vánoc, když tu mi najednou zvoní telefon. Protože má potřeba chvátání a tlačení nebyla tak velká, zvedl jsem to. Na druhém konci... Petr.

středa 19.11.2008 19.11.2008 00:00:00 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda

Z rozhovoru zjistil, že se mám dobře a že putuji na nákup. Naopak já jsem vyzvěděl, že Petr není toliko spokojený, změnil od minule zaměstnavatele, a ten ho připravuje o většinu volného času. Jako zlatý hřeb konverzace jsem dostal vynadáno, že se vůbec neozvu a rozloučili jsme se. Takto potěšen jsem vstoupil do nákupního strojku a začal skupovat pytlíkové polévky a konzervy „levně“. Položek nákupu nebylo hodně, byly ale drahé a co do hmotnosti dosti těžké. Domů jsem dorazil upocený a značně znavený.

Uchýlil jsem se k počítači vykonávat práci, když... znovu telefon. A znovu Petr. Zeptal se mě, jestli už jsem doma, jestli tam budu, a jestli mám doma kafe. Tím se mě v podstatě zeptal, jestli mne může s Míšou (přítelkyně) navštívit. Řekl jsem samozřejmě, že ano. Má nálada nabrala další pozitivní hodnoty. Protože KAŽDÝ z mých kamarádů zvoní stejně, i Petr oznámil svůj příchod několikavteřinovým hraním si se zvonkem.

Prvních pár minut (asi čtvrt hodiny) se Petr věnoval zkoumáním mého bytu. Dlouho tam totiž nebyl a tak hodnotil změny a úpravy, které tam za ty léta vznikly. Byl spokojen. Jediná výtka, kterou měl, se týkala toho rozloženého gauče na chodbě (který tam je od koupě nové sedačky). Seznámil jsem ho s problematikou matoucích a zavádějících listin (týkajících se velkoobjemových kontejnerů) na internetu (prostě, že kecaj) a řekl, že čekám, že tu bude sedačka vystavena tak dlouho, dokud kontejner nepřijede, nebo trosky nesežere rez (pro techniky koroze). Petr mávl rukou a povídal, že to není problém. Prý to odveze dneska autem. Protože ho nějaký ten pátek znám, mávl jsem v duchu rukou a udělal mu kafe. Asi mu moc chutnalo, protože si vzorek nechal napotom (bohužel na ubruse). Povídali jsme si, hodnotili současnou politickou situaci :) a večer vesele utíkal. Na hodinách poblikávalo půl jedenácté.

Petr znovu zopakoval svůj úmysl odvést sedačku. Se zaujetím jsem vyzvídal, jak to chce udělat. „Protože mám boxera.“ Když mi vysvětlil, o co se jedná a že to není tažný pes, zaradoval jsem se potřetí (není toho na jeden den moc?). Petr umístil auto před vchod, všechny součástky sedačky jsme umístili do jeho útrob a závdavkem odvezl ještě křeslo, které jsem měl v úmyslu také umístit do kontejneru. Petr spokojený, Míša trochu unavená nasedli do auta, a když jsem si vynutil, že přijedou zase na návštěvu (ne snad proto, že potřebuji zase něco odstěhovat), odjeli za zvuku Divokého Billa směrem domů.

Inu co říci. Zázraky se dějí každý den (jak říkala mamka Forresta Gumpa) a tento večer jsem s tím souhlasil. Byl jsem potěšen milou návštěvou a zbavil jsem se toho strašidla před mými dveřmi. Míšo, Petře, děkuji a těším se na další (doufám, že brzké) setkání.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

nehodnoceno
článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

K tomuto článku dosud nikdo nevložil komentář.