Nadšení z kreslení opadlo a děcka se začala věnovat drobnému zlobení, přerůstající v anarchii. Z důvodu obnovení klidu a kázně jsme se pustili do stavby dřevěné železnice. Samozřejmě nastaly drobné i větší komplikace, protože Filípek byl zkušený architekt a našim holkám postačilo k radosti ukradnout závory anebo sedět přes koleje a znemožnit tak průjezd vlaku. Ale zadařilo se a železnice ožila. Mašiny se proháněly po kolejích, vagónky občas nestíhaly tempo a most se stával padacím.
Dopoledne dorazila Markéta. Podělila se s námi o zážitky, které načerpala během noční směny. Zážitky to byly radostné a zábavné i celkem děsivé, ale jak se říká, konec dobrý, všechno dobré. Abychom neodjížděli s prázdnými žaludky (už jsme avízovali svůj dopolední odjezd), pustila se do pečení palačinek. Nebyly to ale obyčejné palačinky. Když pominu moc dobré těsto, podávány byly s domácím pacholíkem a domácí marméládou. I když jsem několikrát oznámil, že mi to bude stačit, stejně jsem si přidal. Tomuhle jsem nemohl odolat. Navíc se musím pochlubit dárkem, který jsem dostal. Ke jmeninám jsem obdržel krásný plecháček se jménem.
Na výlet ani procházku už nezbývalo moc času. Stejně jako při cestě sem jsme chtěli využít předobědové holčičí pauzy k ujetí co nejvíce z trasy domů. Rychle jsme sbalili a rozloučili se. I přes hořkost loučení jsem měl dobrý pocit z toho, co v posledních minutách zaznělo. Návštěva byla krátká, podle sdělení i pro druhou stranu příjemná a shodli jsme se společně na tom, že na opakování bychom nemuseli čekat tak dlouho. Vzhledem k tomu, že děti si k sobě cestu velmi rychle našly a dospělí mezery v komunikaci také nemají, je většina předpokladů splněna. Teď to už jen naplánovat.
Moc děkujeme za pozvání. Bylo více než radostné Vás zase všechny vidět a po těch letech se sejít. Obrovskou radost mám z toho, že tak dlouhá doba i vzdálenost neroztrhaly vazby a máme si stále o čem povídat. Doufám, že další setkání na sebe nenechá dlouho čekat a my brzo najdem termín ve kterým návštěvu uskutečníme.