Jak jsme vypouštěli Konráda

1. díl: První rozkoukání

Cosi nadpřirozeného a nepřejícího ovlivňovalo plánování této akce. I přes spousta pozvaných, počet účastnících se nebyl velký. Dostával jsem hodně zamítavých odpovědí, anebo nedostával žádné (i přes první použití hlasovátka na webu). I tak jsme se k tomu se Zdendou postavili zodpovědně a ze všech sil se snažili setkání zajistit. Oproti předchozím jízdám jsme zvolili termín daleko dřívější. Již začátkem června. Vybírali jsme kraj. Jihočeský zdál se nám být příjemným a tak jsme se poohlíželi po možném noclehu. Bohužel dost neúspěšně. Chybně jsme se domnívali, že před prázdninami bude všude volno. Buď se všichni rozhodli trávit tento víkend mimo své domovy, anebo se stala naše parta profláklou a nikdo nás nechtěl.

pátek 01.06.2018 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda
KDE (polohy a umístění) Čechy / sever /
KDO (osoby a obsazení) Jiřík / kamarád(i) / kolega(ové) / Milda / Mirďák / Zdenda /
KDY (období a interval) víkend /
PROČ (důvody a účely) Chlapská jízda / sraz, setkání /

S několika změnami (jak termínovými, tak lokačními) a zmatky jsme nakonec dosáhli úspěchu. Pojedeme se podívat do Jizerských hor, nedaleko Liberce a konečný počet jezdců bude pět. Jiřík, Milda, Mirďák, Zdenda a já. Milda se postaral o návrhy destinací, kam bychom mohli podniknout pěší výlet. Zdálo se, že organizační náležitosti, kromě potravin, máme podchycené. Svačinu, snídani i něco dobrého (o tekutou variantu se postaral Jiřík) jsme zajistili během pátečního oběda. Čas odjezdu byl daný na půl čtvrtou. Jiřík pojede se Zdendou, já s Mírou a Milda, kterého pracovní povinnosti zavolali ještě domů, sám. Vše klaplo, nikde se nikdo nezasekl a my dle očekávání vyjeli.

Protože nám scházel Lukáš, nemohli jsme v koloně (dvě vozidla už kolonou určitě jsou) navázat spojení jiným způsobem, nežli telefonicky. Naštěstí se nejednalo o nic nebezpečného (navíc porušující předpisy), neboť obě auta byla vybavena zařízením umožňující volání bez nutnosti cokoliv držet. Při opouštění hlavního města jsme neměli štěstí a nepovedlo se nám to rychle. Po hodině jízdy jsme posouvali nedaleko Počernic. Což, jak uznáte, není výkon nikterak uspokojivý. Abychom si zoufalou dopravní situaci zpříjemnili (a posilnili se na další kilometry), zastavili jsme se u rychlého občerstvení. Na stejném místě udělal zastávku i Zdenda s Jiříkem. Důvodem ale byla vysychající nádrž.

Tele-most pokračoval další hodinu. Kdybych napsal, že jsme probírali pracovní nebo rodinné úspěchy, plány na následující akci, anebo teorie čehokoliv humánního, nehorázně bych lhal. Ba hůř. Z důvodu zachování dobrého jména nemůžu uvést nic, co jsme diskutovali. Přidaná hodnota byla sice nulová, ale cesta nám krásně a rychle ubíhala. A když nám tunel spojení přerušil? Nevadí, vytáčelo se znova.

Kombinace navigací (Jiříkova, Mírova v telefonu i autě, Zdendova i moje) nás zavedla na celkem nezachovalou železniční zastávku Bílý potok. Začali jsme pátrat, kudy by se mohla stáčet cesta jdoucí k rekreačnímu zařízení Jizerky. Nakonec jsme našli. Cesta byla klikatá, místy velmi úzká, ale na jejím konci nás čekala osada plná chatek, které jsme si pamatovali z obrázků na internetu. Sláva, dosáhli jsme cíle. Zaparkovali jsme na místě, kde se dalo tušit nejmenší překážení a počali jsme hledat recepci. Zřejmě šestý smysl vedl řidičům ruce a my stáli přímo před ní. Lísteček na dveřích oznamoval, že v nepřítomnosti je potřeba zavolat na uvedené číslo. Použil jsem tedy svůj aparát a během minuty dorazil chlapík s klíčema v ruce.

Přivítal nás, rozdal nám povlečení a zapůjčil zapomnětlivému Jiříkovi ručník. Klíček od chajdy si nechal v ruce s tím, že nás uvede. Poslušně jsme jej následovali až k chatě 112. Patrová chatka ve stylu pionýrských táborů nám naprosto vyhovovala. Dvě ložnice, sprcha a rádoby společenská místnost. Židlí akorát, jedna postel navíc. S rozloučením nám oznámil (na můj dotaz), že platit to máme přijít v neděli a zmizel. Chlapská jízda započala.

Během přesunu materiálu do stavení dorazil i poslední člen výpravy - Milda. Proběhl přípitek, uždíblo se něco z proviantu a vyrazili jsme do víru velkoměsta (hodně nadneseně řečeno). Naši chůzi jsme zastavili u první hospody. Nestalo se tak proto, že bychom byli tak žízniví, ale před hospodou byla prázdná lavice přesně pro nás. Vývěsní štít lákal na Svijany a Konráda. Když jsem si jako první vybíral značku, zvolil jsem na ochutnání Konráda. Jelikož si všichni ostatní dali Svijany, podlehl jsem a přidal se se svou volbou k ostatním. A jak jsem později zjistil, mé rozhodnutí bylo správné.

V nedaleké továrně (anebo z čeho to trčel komín) se konal koncert, takže jsme náš debatní kroužek měli okořeněný i muzikou. Samozřejmě nejen tím. Naší pozornost si získali i některé osoby ploužící se kolem nás. Ovšem největší zábavou bylo sdílení a vyprávění si zážitků a událostí, kterých jsme od minulého setkání nabili. Milda vyprávěl kolik lidí zabil s Jindřichem (místy se zdálo, že se jedná o nového přítele), Míra se Zdendou kontrolovaly nezobrazující se kontrolní body mobilní aplikace a Jiřík vypravoval o dětech. Ani teplota, ani zhoršená viditelnost nás nevyhnala, bylo to něco jiného. Hlad. Protože v našem současném působišti dělali jen pizzy, rozhodli jsme se najít takovou provozovnu, kde bychom dostali něco na zub.

V obci jsme nalezli několik pohostinství. Bohužel někde již nevařili a v některých se ani nesvítilo. Jak je vidět, půl desátá je v místních končinách pokročilá hodina. Nakonec jsme nalezli (jí i do ní) jakýsi bar. Bujarý ryk, který vyluzovali lidé posedávající na zahrádce v nás vzbudil naději, že tady by se nějakou chvíli zavírat nemuselo. Navíc byl interiér, jak jsme později zjistili, vybaven šipkami. Vlezli jsme si tedy do prázdné místnosti, vyčkali příchodu obsluhy a objednali si. K pití byl pouze Konrád. A k jídlu dvoje utopenci. Už se nám nechtělo se přesouvat (hlavně nebylo kam), tak jsme souhlasili s nabízeným. Dva nakládané buřtíky (k tomu asi pět plátků chleba) se stalo společným občerstvením, stejně jako opakovaně objednané brambůrky. Do toho se vrhaly (někdy dost razantně) šipky a zábavy byla kopa. Když Zdenda s Mírou mírně upravil pravidla (byl nastaven spodní a horní limit hodu), došlo i na několik nízko-voltových panáků. S přihlédnutím na sobotní výlet jsme aktivity včas (jak pro koho) ukončili a rajzovali zpět na chatu. A nebyli bychom to my, aby cesta byla nudná. Nalezením balónu nabralo šlapání nový rozměr.

Po návratu se nešlo hned do postelí. Téma konverzace dohromady již nedám, ale hádám, že na vysoké úrovni nebylo. Navíc nezůstalo jen u slov. Nějak se událo, že jsme s Mírou skončili v klinči (co mě mrzí, že mojí vinou) a vzpomínali na časy dávno minulé. Zatímco jsme se kočkovali a Milda spal, Jirka se zmocnil Mírova telefonu a na intelektuální úrovni pokračoval v rozjeté konverzaci s Mírovou známou. Zdenda komentoval jak Jirkovo, tak naše počínání. Aby byli všichni informovaní, co se děje na druhé frontě. Zápasík samozřejmě nemohl dopadnout jinak, než mou prohrou. Stejně tak skončila i komunikace po mobilu. Nocleh jsme sice neustále odsouvali, nakonec na něj ale stejně došlo a my ulehli a usnuli (v klidu).

Pokračování příště...

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Milda hodnotil(a) 11.06.2018 13:34:58

vynikající

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

slovo od slova

Milda hodnotil(a) 11.06.2018 15:44:58

slovo od slova

článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Jiří Kvasnička napsal(a) 11.06.2018 16:47

Pizzu nemel, chata byla tusim 113tka a po navratu z Poledniku jsme hrali vez, dlabali chilli cesnek, pili rum a az pote jsme se venovali kockovani s Mirou a debatach o sexu do hnedky s Mirovou znamou :-) Nebo si to nepamatuju v dobr poradi?

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 11.06.2018 19:45

Jiříku, moc děkuji za doplnění. Myslím si, že máš naprostou pravdu. Minimálně jsem opomněl hraní věže. Možná bych měl zvážit svou roli v dokumentaci . Hodil bych se spíše jako přepisovač.

vytvořit / odpovědět

Jiří Kvasnička napsal(a) 11.06.2018 21:43

Ale ne, mas to moc pekny a na spousty veci bych si ani nevzpomenul. Ja si tobrad ctu, protoze je to sranda :-)

vytvořit / odpovědět

Milda napsal(a) 11.06.2018 13:35

Mylsim, ze tu pizzu tam frajer ani nemel :-)

vytvořit / odpovědět

Milda napsal(a) 11.06.2018 13:35

sorry *myslim

vytvořit / odpovědět

Seriál a související články

1. díl: První rozkoukání

Cosi nadpřirozeného a nepřejícího ovlivňovalo plánování této akce. I přes spousta pozvaných, počet účastnících se nebyl velký. Dostával jsem hodně zamítavých odpovědí, anebo nedostával žádné (i přes první použití hlasovátka na webu). I tak jsme se k tomu se Zdendou postavili zodpovědně a ze všech sil se snažili setkání zajistit. Oproti předchozím jízdám jsme zvolili termín daleko dřívější. Již začátkem června. Vybírali jsme kraj. Jihočeský zdál se nám být příjemným a tak jsme se poohlíželi po možném noclehu. Bohužel dost neúspěšně. Chybně jsme se domnívali, že před prázdninami bude všude volno. Buď se všichni rozhodli trávit tento víkend mimo své domovy, anebo se stala naše parta profláklou a nikdo nás nechtěl.

2. díl: Dost bylo Konráda!

Ranní probuzení se nekonalo, oči jsem otevřel, jakož i ostatní, skoro až v deset. Ač bylo venku pěkně, nikdo nevypadal na to, že by ochotně chtěl vylézt z pelíšku a měl podniknout cestu kamkoliv. Ale na zahálení nebylo čas. Včera byla zábava, dneska turistika. Za vzájemného povzbuzování jsme se vypotáceli a začali se připravovat (velmi pomalu) na výšlap. Proběhlo několik sprch a já zjistil, že mám trencle promočené skrz naskrz. Chvilku jsme s Jiříkem pátrali, jestli jsem neměl nehodu anebo v noci nepršelo. Oboje jsme zamítli, protože vlhko na mých nohavicích bylo čistě lokální. Nakonec se záhada vyřešila. Jiřík našel lahev s noční dávkou tekutin prázdnou. A jelikož se podlaha sbíhala jedním (tím mým) směrem, bylo vyřešeno.

3. díl: Kulajda a smažák

Uteklo nám to jako voda. Nadšení ze setkání u mě ještě neodeznělo a už jsme byli na počátku konce. Nízká hladina alkoholu absorbovaného večer, možná delší čas věnovaný spánku způsobil, že jsme nechrupali dlouho. První slovní projevy se nesly chatou kolem osmé a po chvilce jsme byli všichni na nohou. Abychom předali klíče od ubytování panu majiteli (který byl k dispozici jen do devíti), věnovali jsme veškeré ranní úsilí balení (a lehkému úklidu).