svátek má Miloslavpondělí 18. prosinec 2017
článek
09.05.2017 vojenské zážitky vynikající ☆☆☆☆☆ Hodnocení 4 / 0 Fotogalerie 0 Komentáře 4

Seriál: Nové, inovované a volnočasové vojenské cvičení

1. díl: Jedna změna za druhou

Nevím, jestli jste tuto informaci zachytili, anebo bude pro Vás nová, ale od poloviny minulého roku nejchytřejší a nejpotřebnější hlavy této země odhlasovaly změnu v zákoně týkající se aktivních záloh. Nebudu rozebírat, jestli se tak stalo s plným vědomím hlasujících, anebo jim na tlačítko jen spadla ruka ve spánku. Pro vojáky v záloze se toho mnoho změnilo. Například jsme se přiblížili více k profesionálům. Dostali jsme průkazky, psí známky a byla nám zvýšena roční odměna za členství. No a to je tak z těch pozitiv všechno. Z těch bolestných věcí budu jmenovat ztrátu hodnosti (nejede se na odslouženou dobu, ale na funkci) a finanční náhradu ušlého zisku za absolvované cvičení podle aktuálního tabulkového platu profesionálního vojáka. Nebudu to nikterak rozpatlávat, ale nemusím asi uvádět, že obyčejný vojáček na bitevním poli nebere majlant. Jestli se chcete o změně zákona dozvědět více, budete muset navštívit jiné wéwéwé. A teď k samotnému cvičení. Protože minulé manévry jsem prožil se svými krásnými dcerkami, bylo pro mě nadcházející cvičení jedním velkým otazníkem. Sice zdroj informací (pan velitel) měl, ale přeci jen, za ty dva roky se toho mohlo spousta změnit.


KDE (polohy a umístění): Čechy / sever /
KDO (osoby a obsazení): aktivní zálohy AČR /

Balení jsem raději nenechal náhodě a postupoval přesně podle návodu uvedeného na povolávacím rozkaze. Součástky dle výstrojního listu. Otevřel jsem všechny skříně, ve kterých leží něco maskovaného a šup s tím do obýváku. Když bylo lino pokryté vzorem 95 rozmanitých tvarů a já zběžně odhadl objem batohu a příruční tašky, bylo mi jasné, že to tam nemůžu vměstnat. Zbavil jsem se zcela nepodstatného. Kabát na Sibiř, zimní vložky, palčáky a šála byly vyřazeny. V dalším kole neuspěly nepotřebnosti typu utěrka, montérky a lopatka (to byla chyba). Ve vyškrtávání jsem pokračoval ještě několik kol a dostal se tak na únosnou hromádku. Krabici s maskou jsem chtěl nechat sice doma, ale Lukáš mi poradil, abych to nedělal (díky za radu). Jsou přeci úkony, při kterých se bez masek neobejdete (kupodivu plynový útok je jen jednou z nich). Mačkal jsem, udupával, soukal a pečlivě skládal. Lehce ufuněný a potem zmáčený jsem k vchodovým dveřím naskládal velkou polní a jezevce. Jsem připraven.

Ráno jsem se nasoukal do uniformy, na hlavu naplácnul baret a vyrazil. Nejzazší čas nástupu byl o sedmé hodině ranní, takže jsem se krásně vyhnul dopravní špičce. I tak jsem ale celkem úspěšně překážel a při přestupu v metru z jedné barvy na druhou ucpal eskalátor. Cesta trvala přesně tak, jak mi prozradil internet a já několik minut před sedmou prošel bránou Ruzyňských kasáren a splynul v davu zelených baretů (u nás je to pěchota, nejsem členem speciálního komanda). Pozdravil jsem se se starými a ostřílenými bratry ve zbrani, prohlédl si nováčky a zjišťoval, kolik členů naší giboní party (elite squadron Lazy Gibbons) nastoupilo. K neuvěření všichni. A nikde se zatím nerýsovala ani myšlenka, že bych mohl být poslán k jiné četě.

Proběhly zdravotní ohledávky. Kupodivu za pět vteřin důkladného vyšetření pan doktor neshledal žádnou zdravotní překážku, kvůli které bych nemohl nastoupit cvičení. Ani u mě, ani u ostatních čtyřasedmdesáti ostatních. Při dalším papírování byla Martinovi (členovi družstva) odebrána hodnost a ze čtyř pecek mu nechali jen jednu (to ty zlepšováky), na mě si zatím nic nenašli. Dostal jsem placky na krk a kartičku s číslem. Pak jsme se vyrojili na trávník před kasárnami a čekali a čekali. Za chvilku (dvě a půl hodiny od povinného nástupu) jsme se konečně uvelebili na sedadlech autobusu a nechali se odvézt do starého dobrého Doupova. Našeho sedmidenního domova.

Na pokoj jsme se vešli všichni z družstva. Petr (coby velitel a vrchní samec), jeho zástupce a radista Radek, starší střelkyně (nejde o věk, ale počet odstřelených) Blanka, kulomeťák Ondra a střelec Marťas. Jako nové členy jsme přivítali Petra a Dana. Po chvilce nábytkového přesouvání se k nám přidal i volant Martin. Řidiči sice spali odděleně, ale jak on tvrdí, patří k nám a my ho s radostí uvítali. V cimře i na chodbě začal vládnout dokonalý cvrkot. Vybalit obsah všech zavazadel a vměstnat ho do skříňky připomínající výlohu s hrnečky není otázkou chvilky. Navíc s koncem branné povinnosti přestaly platit i všechny návody, jaký kus oděvu patří na jakou poličku. A když si člověk nacpe v úterý všechny fusekle až k podlaze, v pátek ho začne bolet v kříži. Takže to chce hodně dobře promyslet. Když jsme tak u toho promýšlení. Nevím vlastně, proč jsem si ešus schoval za plenbák.

První den se toho moc neudálo a ani nebylo v plánu. Proběhlo dvoje fasování. Jídla a zbraní. Společně se stravou putovaly dvě informace. Že součástí je i snídaně na následující den a že tomu tak není a sníst to můžeme celé. Někteří se potravin ani nedotkli, někdo to spolykal všechno naráz a někdo si to rozdělil. Já jsem si to rozdělil a nakonec sežral všechno. S kvéry to také nebylo lehké. Už při podpisu mi bylo divné, že podepisuji dva listy a signaturu dávám pod dvě různá čísla. A hle, záhada neměla dlouhého trvání. Krom standardní osmapadesátky jsem dostal i malé pouzdro s pistolí. Jako vyspělá armáda musíme mít i osobní zbraň. Mé nadšení z toho, že jsem se přiblížil k hrdinům akčních filmů, trvala jen do té doby, co jsem šel vykonat potřebu. Sapr do kouta a opasek s ČéZetou na kliku.

Další rozporuplné pocity jsem měl ze sdělení, že cvičení bylo inovováno a přecházíme na osmihodinovou pracovní dobu a jakožto zaměstnanci armády máme o víkendu volno. Tedy žádné noční akce, žádné spaní venku, po páté hodině padla, pak se prostě neválčí. Snad o tom přesvědčili i nepřítele.

Zbytek dne probíhal na pokoji gibonů. Jak jinak, v bujaré debatě. O tom co bude, co si kdo myslí, že bude a kdo si co myslí o tom, co si kdo myslí. Ne přesně v čase večerky jsem se vydrápal na bidlo a usnul.

... pokračování příště


pdf

Článek si můžete vygenerovat a uložit jako PDF dokument.

články seriálu

Jedna změna za druhou (1. díl)
Vstřebávání knou hau (2. díl)
ODOS, KPM a zbraň jistota (3. díl)
Duševní a fyzické pusto (4. díl)
Konečně do zbraně (5. díl)
Poslední výstřel, pohov, rozchod (6. díl)
Zobrazit celý seriál

hodnocení

Ohodnoťte zpracování článku. Je článek čtivý, anebo by to malé dítko sesmolilo lépe?

Tento článek je starší než 3 měsíce (7 měsíců) a proto jej nelze hodnotit.

Ohodnoťte věrohodnost článku. Je článek pravdivý, anebo výplodem autorovi fantazie?

hodnocení věrohodnosti článku

komentáře

obrázek hosta 23.05.2017 21:25
Jiřík odpověděl(a)
Lukáš: Ono neni cviceni jako cviceni. Tentokrat jste to meli pojate jako mi,kdyz jsme normalne v praci a predstirame praci a neco jineho je vycvik jako takovy. Ten je nepretrzity,ikdyz si doprejem pravidelny spanek od 22-6hod. Jinak ten fen neni spatny napad,asi si ho budu take vyvazet
Luke, fakt to tam bylo. Jendalin potvrdi. Zarvou poplach a baba si cisti kusadla a fenuje lebku. Pokud ti nepovyrostl poklop na hlave, tak nevim na co bys ten fen mel ;-) Mozna by sis provetraval bambuli a susil nohy. :-)
obrázek hosta 23.05.2017 18:17
Lukáš napsal(a)
Ono neni cviceni jako cviceni. Tentokrat jste to meli pojate jako mi,kdyz jsme normalne v praci a predstirame praci a neco jineho je vycvik jako takovy. Ten je nepretrzity,ikdyz si doprejem pravidelny spanek od 22-6hod. Jinak ten fen neni spatny napad,asi si ho budu take vyvazet
obrázek hosta 22.05.2017 20:43
Jenda odpověděl(a)
Jiřík: Honziku, to jako fakt, ze cviceni je 8 hodin a zbytek dne se poflakujes? To je ulet...skoro jako ti bambulini v "Prijimac, provedu". Ti si zas pri poplacu cisti zuby a fenuji vlasy. Neradi se zakopavaji a radeji by se privazovali ke stromum. No proste husta army. No jinak jsem se nedozvedel proc jsi litoval toho, ze jsi nechal lopaticku (mozna i kyblicek) doma. Hadam, ze jsi nemel cim hrabat a kopat a tak ses radeji uvazal ke stromu? ;-)
Neboj se Jiříku, dozvíš se to... jen si budeš muset ještě nějaký ten díl počkat :)
obrázek hosta 22.05.2017 20:13
Jiřík napsal(a)
Honziku, to jako fakt, ze cviceni je 8 hodin a zbytek dne se poflakujes? To je ulet...skoro jako ti bambulini v "Prijimac, provedu". Ti si zas pri poplacu cisti zuby a fenuji vlasy. Neradi se zakopavaji a radeji by se privazovali ke stromum. No proste husta army. No jinak jsem se nedozvedel proc jsi litoval toho, ze jsi nechal lopaticku (mozna i kyblicek) doma. Hadam, ze jsi nemel cim hrabat a kopat a tak ses radeji uvazal ke stromu? ;-)
Chcete vytvořit komentář?

Tento článek je starší než 6 měsíců (7 měsíců) a proto jej nelze komentovat.

vizitky

Chcete přiřadit vizitky?

Bohužel nemáte právo zobrazit formulář: přiřazení vizitek článku.